řešit postupně od nejjednoduššího k tomu složitějšímu

neočekávat, že se vše najendou "zlomí" a bude všechno vyřešené

přiložit ruku k dílu a nefňukat

nechat si pomoci

radovat se, že TY máš: .... doplň....

Soptíku,

z toho, co tu čtu, tak mám jedinou radu a věř tomu, že ti žádné prášky nepomůžou. Je smutné a určitě bolavé, že jsi přišla o tolik lidí, ale život jde dál a nic to nevrátí.

Tvá švagrová se potřebuje smířit se strátou manžela a zvyknout si na nového člena rodiny a v šestinedělí, ale i po něm to bude těžké a vy byste jí měli dát čas.

A teď k tobě: Odpověz si na otázku, jsou tvé děti opravdu zlobivé? A nebo ty nemáš a nechceš se jim věnovat a přemýšlíš nad ztrátami. Tvé děti vycítí tvou nervozitu a jsou jako zcadlo a tobě pak přijde, že jsou zlobivé.

Seber se, oni tě potřebují.

Doufám, že jsem to napsala srozumitelně.

Holky díky, no máte pravdu, hlavně že je mám.

Jessika -  díky bohu za ní!

Musím to nějak vyřešit.Štve mě to všechno, nemuselo se to stát - ta tragédie...každou chvilku na to myslím, pak mám  v jlavě to že švagrová se nehlásí a já ještě malého neviděla.Lhala...Je to těžké....

Chtělo by to nemyslet na to,ale nějak to nejde. Jsem ráda, že mi píšete, že prášky se to neurovná.Asi jsem si usmyslela, že je potřebuji a dnem co dnem, jsem je chtěla čím dál více.

na děti moc času nemám, můžu si za to sama, a¨le nemám sílu, ani pořádně chuť energii, abych si s nimi hrála.V kočárku se vztekají, nejraději bych vypadla a procházela se a procházela.

Musím zaměstnat tedy manžela, abych se třeba k večeru procházela sama. On má služby různé, tak zkusím vždy třeba na hodinku vypadnout a pročistit si hlavu venku.

Holky díky za radu.

jinak jsem šla za psycholožkou a kde dříve bývala jsem jí už nenašla. musím se asi po ní někoho pooptat. myslím, že s ní taky nic nezkazím.