29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tak Vám nevím, vždy jsem věděla, co chci, v životě se mi dařilo..... "vše bylo tak, jak má být" ..... vztah, studium, svatba, dítě..... můj příběh - manžel po porodu možná někteří znáte.....
O dubna 08 jsem rozvedená, od září 07 bydlím s novým přítelem....
manžela vídám tak třikrát do měsíce, když si bere malou...
Můj život se dostává do relativně do normálu.... měla bych být šťastná, přítel s dcerou vychází, vše je ok a přece mám pocit, že absolutně šťastná nejsem....
Občas se ptám, jestli přítele miluji..... přitom si nedovedu a ani nechci představit, že bychom se měli rozejít..
jenže občas na mě padne hrozně zvláštní pocit, že žiju jen jakousi náhradní verzi svého života, vrátí se mi vzpomínky na můj desetiletý vztah s BM a samozřejmě ty po*né lži a podvody, které mi udělal , jakoby najednou zmizely.. prostě se mi najednou vrátí ty nejkrásnější okamžiky s BM, až mi hrknou slzy...... a přitom bych se k němu vrátit nechtěla... jen když ho vidím, tak mě pořád hrozně bolí...
Je to paradox, můj vztah s přítelem je přitom daleko rovnoprávnější, cítím ,že si mě přítel váží, sex super, společné zájmy, společné životní vize, je mi s ním opravdu hezky a myslím, že to je opravdu partner pro život...
Jen ten pocit toho absolutního štěstí, který jsem měla, když mě objal BM prostě s přítelem nemám....
Jsem taková nějaká -jak to říct- vyhaslá, zlomená ?? Co já vím ??
Nejsem srovnaná s rozvodem ??? Miluji přítele méně, než si myslím ??
Měli jste taky takové podobné pocity někdy v životě ????
Vždy jsem byla usměvavá, společenská, živel, který je pro každou srandu a teď občas jen tak sedím- je mi vše tak nějak jedno a nejraději bych zmizela........
Nejspíše mi neporadíte, co mám dělat,.... chápu... jen se chci podělit s někým, kdo měl třeba po rozvodu- byť měl nový vztah- podobné pocity...
Děkuji.
Není tady
Podobné pocity má asi každá. Dala sis asi málo času na srovnání sama sebe. Vděčnost za novou lásku se nejspíš dostavuje až když jsi delší čas sama. Jestli ti je s přítelem dobře, buď ráda, že ho máš. A zapomínání křivd je přirozenou schopností mozku. Naštěstí. Jinak bychom se asi zbláznili. Neřeš to, dej všemu čas.
Není tady
Byla jsi na manžela zvyklá a nestačila sis odvyknout, protože jsi rovnou šla do dalšího vztahu a hned navážno. Je to stejný, jako kdybys měla zlomenou nohu, sundali Ti sádru a řekli...tak je to dobře srostlý. A Ty bys hned chtěla bez rehabilitace běhat...To njde, děvče. Všechno má svůj čas!
Buď šťastná, že máš člověka, který je s Tebou a miluje Tě. Co bys tady psala, kdybys byla sama...?
Není tady
Vany já to mám tak nějak podobně, jsem s manželem rozejití sedm měsíců. S manželem jsme se rozešli proto, že jsme spolu už nechtěli a neuměli být. Po rozchodu jsem chodila s přítelem, který byl tak trochu katalyzátorem konce našeho manželství. S přítelem to nedopadlo a já si po pár týdnech od rozchodu uvědomuju, že jsem tomu ráda. Já se na ten vztah prostě ještě necítila, Bylo krásný, že mě někdo miluje, ale necítila jsem se na to být s ním jako s dalším životním partnerem. Přesto jsem ráda, že byl. Ještě nemám sama na další vztah, něco ve mně vyhořelo a než se to zase rozhoří, tak to bude trvat. Byť jsem se taktéž chtěla s manželem rozejít, tak si dneska už pamatuju hlavně ty hezké věci a o to víc někdy absurdně bolí si na ně vzpomenout. Asi to chce čas. Asi určitě to chce čas.
Upravil(a) hrosanek (6. 10. 2008 1:11)
Vany, mám to stejné. Až na to, že já jsem rozvedena už více jak rok a s BM nežiju přes dva roky. Přítele opustit nechci. Takže to nechávám tak. S BM by jsme stejně spolu asi nemohli být...oba jsem se hodně změnili.
Ten pocit je asi proto, že jsi ho milovala, žila s ním tak dlouho a máte spolu dítě. A taky spoustu hezkých společných vzpomínek.
Není tady
vany27 napsal(a):
Tak Vám nevím, vždy jsem věděla, co chci, v životě se mi dařilo..... "vše bylo tak, jak má být" ..... vztah, studium, svatba, dítě..... můj příběh - manžel po porodu možná někteří znáte.....
O dubna 08 jsem rozvedená, od září 07 bydlím s novým přítelem....
manžela vídám tak třikrát do měsíce, když si bere malou...
Můj život se dostává do relativně do normálu.... měla bych být šťastná, přítel s dcerou vychází, vše je ok a přece mám pocit, že absolutně šťastná nejsem....
Občas se ptám, jestli přítele miluji..... přitom si nedovedu a ani nechci představit, že bychom se měli rozejít..
jenže občas na mě padne hrozně zvláštní pocit, že žiju jen jakousi náhradní verzi svého života, vrátí se mi vzpomínky na můj desetiletý vztah s BM a samozřejmě ty po*né lži a podvody, které mi udělal , jakoby najednou zmizely.. prostě se mi najednou vrátí ty nejkrásnější okamžiky s BM, až mi hrknou slzy...... a přitom bych se k němu vrátit nechtěla... jen když ho vidím, tak mě pořád hrozně bolí...
Je to paradox, můj vztah s přítelem je přitom daleko rovnoprávnější, cítím ,že si mě přítel váží, sex super, společné zájmy, společné životní vize, je mi s ním opravdu hezky a myslím, že to je opravdu partner pro život...
Jen ten pocit toho absolutního štěstí, který jsem měla, když mě objal BM prostě s přítelem nemám....
Jsem taková nějaká -jak to říct- vyhaslá, zlomená ?? Co já vím ??
Nejsem srovnaná s rozvodem ??? Miluji přítele méně, než si myslím ??
Měli jste taky takové podobné pocity někdy v životě ????
Vždy jsem byla usměvavá, společenská, živel, který je pro každou srandu a teď občas jen tak sedím- je mi vše tak nějak jedno a nejraději bych zmizela........
Nejspíše mi neporadíte, co mám dělat,.... chápu... jen se chci podělit s někým, kdo měl třeba po rozvodu- byť měl nový vztah- podobné pocity...
Děkuji.
Ahoj,
taky jsem od dubna rozvedená, ale rok 2006. S MB trvale manželství 8 let - podobný příběh.
Chápu Tě, ale...byla jsem nucena navštívit psychologa, protože jsem byla zmatená, nebyl ten život po rozvodu podle mě, ikdyž jsem již žila s přítelem. Bylo mi řečeno, že je dobré, aby žena po rozvodu (od NPM) byla nějakou tu dobu sama-sdílela domácnost sama, zvykla si na ten svůj "nový"život a uvědomila si co teď od života očekává, co opravdu chce a co je ochotna u nového partnera tolerovat, proto ten čas, prý tak půl roku. S odstupem času to chápu, ale až nyní. S rozvodem jsi se nevyrovnala, to chce čas, cítím, že nový přítel je taková záplata, s ním se to zvládá lépe, co? Jsi zranitelná, takže jsi ráda, za každé objetí. Vše chce čas.
Není tady
Vany,možná je to i tím,že jsi za dobu manželství(nebylo dlouhé,ale krátké taky ne)získala mnoho zkušeností a teď už bereš vztah jinak,než jsi si brala svého BM.
Chce to čas.Nebylo by lepší být nějakou dobu sama?Myslím bydlet sama,nerozcházet se s přítelem.
Držím Ti palečky,určitě všechno dobře dopadne.
Není tady
Možná jsi měla nějaký čas zůstat bydlet sama a s přítelem se jen vídat, aby ses oprostila od bývalého vztahu úplně a do nového šla čistá. Není fér porovnávat desetiletý vztah s čerstvým, je to prostě něco jiného. Jestli máš pocit, že žiješ náhradní život, tak ho asi žiješ, s tím těžko někdo něco udělá. Ale jestli to tak je, proč by to mělo vadit ? Pokud je náhradní život příjemnější, tak ho žij a nespekuluj o tom.
Není tady
hrosanek. díky. konečně někdo, kdo má podobné pocity jako já. jsem rozvedená skoro 3 roky( vdaná 18) a mám přitele. když řeknu, že je mi s ním hezky, ale že domu ho nechci ani si ho jako partnera nepředstavuji, tak většinou všichni kroutí hlavou.jenže já mám pocit, že na trvalý vstah se prostě ještě necítím, přesto mi dělá dobře, když někdo po mě touží a chce se mnou být jen tak.je pro mě asi jen náhražka, ale mě to tak vyhovuje a jemu taky.
Není tady
Já jsem už 2 roky po rozvodu a 3 po rozchodu a nemám přítele a ani žádného nechci. Připadám si divně, protože všechny ženy, které znám a i tady na babinetu někoho shánějí a mně se dělá špatně, jen když pomyslím na nějakého chlapa, že bych s někým chodila, mluvila, dotýkala se ho nebo on mě. Připadám si divně, jako mimozemšťan a ptám se, jestli jsem vůbec normální. Jestli mě tyhle pocity někdy přejdou nebo to už budu tak mít až do smrti.
Není tady
Ivana napsal(a):
Já jsem už 2 roky po rozvodu a 3 po rozchodu a nemám přítele a ani žádného nechci. Připadám si divně, protože všechny ženy, které znám a i tady na babinetu někoho shánějí a mně se dělá špatně, jen když pomyslím na nějakého chlapa, že bych s někým chodila, mluvila, dotýkala se ho nebo on mě. Připadám si divně, jako mimozemšťan a ptám se, jestli jsem vůbec normální. Jestli mě tyhle pocity někdy přejdou nebo to už budu tak mít až do smrti.
Já myslím,že nejsi divná.Důležité je,že jsi takhle šťastná.Na řeči druhých nedej,je to tvůj život.Třeba to chce opravdu čas,nic se nemá dělat na silu.
Není tady
ivanko,já hledám i když mi je dobře samotné,ten božský klid a málo povinností,když je bm a naše dítě pryč,ale řídím se heslem,kdo hledá-najde,ale nejsem v tom urputná...
Není tady
.
Upravil(a) Olympia (14. 4. 2010 16:54)
Olympia, tos napsala krásně, tohle:
ze dva jsou tym, ze jsou oporou jeden druhemu, ze jsou jakousi oazou ve svete, ktery nas obklopuje.
Jsem sama skoro tři roky, rozvedená skoro rok. Taky jsem to měla tak, jak napsala Olympia. Taky jsem ztratila víru.
Ale doufám, že se mi zase jednou vrátí.
Na jednom telegramu ve svatební den jsme dostali přáni: Buďte si vzájomne všetkým a všetko ostatné nech vám je jedno.
Přála jsem si, aby náš vztah byl přesně takovýhle. Nebyl. Nevím, jestli je to u lidí vůbec možné, mít takovýhle vztah. Ale já mám ráda pohádky a stále věřím, že muže, se kterým takovou pohádku budu žít, ještě potkám.
Upravil(a) majkafa (7. 10. 2008 21:58)
Holky, nic není definitivní. Vztahy nemusí být definitivní a i tak to můžou být oázy, na nějaký čas. Mnohdy však nám nebylo dáno mít klid. Klid bude až po smrti, možná
Není tady
Já jsem po rozchodu s mým BM naprosto ztratila víru v dobré vztahy mezi mužem a ženou. Celé mé menželství jsem si byla naprosto jistá, že mě má můj muž rád, že by mi nikdy neublížil, nikdy by mi nic zlého neudělal. Byla jsem si tak jistá, že mě to ani nenapadlo. Důvěřovala jsem mu naprosto, měla jsem ho jako svého jediného a nejlepšího přítele, myslela jsem si, že se mu můžu se vším svěřit, říct mu o sobě cokoliv a on to pochopí a bude mě mít rád pořád stejně. Já jsem to tak vůči němu měla. Nakonec mi při rozchodu řekl takové věci, že jsem zjistila, jak naivní jsem byla, všechno, co jsem mu kdy svěřila, překroutil, pochopil úplně jinak, každé moje "vybočení" si pamatoval i 20 let zpětně a dal mi to pěkně sežrat.
Od té doby nevěřím nikomu a nechci se už žádnému muži otevírat a svěřovat. Zároveň vím, že nemůžu mít vztah bez této absolutní důvěry. Takže je to patová situace.
A Kaliku, já bych nedokázala mít vztah jen pro nějakou omezenou chvíli, to by nebyl vztah, to by bylo jen nějaké předstírání a toho já nejsem schopná.
Proto jsem se rozhodla, že budu radši už navždy sama, i když mě to do jisté míry i mrzí
Upravil(a) Ivana (8. 10. 2008 8:06)
Není tady
Já si zase říkám... že ta svatba a manželství ani získané zkušenosti za ty tahanice u rozvodu, výčitky, nadávky.... nestála...
Kdybych se já blbec nevdala bylo by mi mnohem líp... škoda že nejde vrátit čas...
Není tady
To ja neľutujem žiadne skúsenosti, ani tie horšie. Proste to sú skúsenosti, ktgoré nás niekam posúvajú. Ale asi by nás nemali ochromovať(Ivi ), ale nútiť neopakovať chyby, ale robiť stále nové. Chybami sa človek učí. Vzťah bez dôvery je naprd, ale ABSOLÚTNA? Čo to znamená? Predsa ani na rodičov, ani na kamošky nemusím vychrliť úplne všetko a nemusím sa sama nabonzovať... a dvojnásobne to platí u partnera. Neklamem, ale sú veci, ktoré sama iniciatívne nezačnem rozoberať. Je toľko iných krásnych tém...
Není tady
Mně teda moje zkušenost s rozvodem neposunula absolutně nikam. Snad jen mě srazila úplně na kolena a teď se nějak motám v kruhu. Dělala jsem ve svém vztahu chyby, ale dělala bych je zas, protože to jsem prostě já, neuměla bych se předělat třeba z introverta na extroverta, z nic moc hospodyně na úžasnou kuchařku, pekařku, švadlenu a vášnivou uklízečku, z člověka, který rád čte na někoho, kdo tráví večery sedíc manželovi po boku. Vím, co se mému BM nelíbilo, ale změnit bych to neuměla, protože jsem ve svém manželství dělala, co jsem uměla a jak jsem to uměla nejlíp.
Není tady
Přesně tak, důvěra ve vztahu rozhodně ano, ale něco jako absolutní důvěra je "zhovadilost". Člověk by si měl udržovat svoje soukromí, kam ani partnera nepustí. Nějaké to místečko, které bude mít vždycky jen pro sebe. Myslím si, že toto je hodně důležité. Řekl bych, že toto soukromí formuje identitu člověka, dává mu jakýsi punc záhadnosti, který je tak přitažlivý
Není tady
A já si zkušenosti s manželstvím vážím a uvědomuji si, že i když ten rozchod (rozvod) nebyl nejrůžovější, že jsem z toho vyvázl ještě moc dobře. Jsem rád, jak to dopadlo. Vlastně se dá říct, že jsem měl štěstí v neštěstí.
Ono obecně tohleto zpětné posuzování je jen o způsobu myšlení a přemejšlení. Optimista vidí, jak snadno a lehce šlo manželství do kytek a jak si tím pomohl k lepšímu dalšímu životu, štěstí, spokojenosti. Pesimista je "na :-X", že mu tím vším skončil život
Není tady
Ivi, no tak si si aspoň uvedomila sité bpravdy o sebe a ak nieekdy niekoho budeš mať, tak asi podobne založeného - už budeš vedieť, že ste zrejme nekompatibilní s akčným extrovertom. Mylsíš, že neexsitujú chlapi, ktorí sú na tom podobne ako ty? Poznám najmenej dvoch..
Není tady
Jenže Kaliku, já nemám lepší život po manželství. Mně se v mém manželství líbilo, milovala jsem svého muže a chtěla s ním zestárnout. Těšila jsem se, jak si budeme užívat jako zamlada a teď jsem sama. jo, můžu chodit ven s kamarádkama, ale to jaksi není ono. pokud žiješ teď lépe než v manželství, tak toho asi nelituješ. Já lituju strašně a klidně bych si takou zkušenost ( s rozvodem) ušetřla.
Není tady
Ivano, prostě ses upnula na to manželství jako na jediný zdroj tvého štěstí a ejhle... Možná i tvůj partner to z tebe cítil, že nedokážeš být jinak šťastná a to není pro žádného chlapa atraktivní. Atraktivní jsou ty ženy, co dokáží žít samy, co jsou si vědomy, že odejde jeden, přijde jinej, lepší. Proč myslíš, že muži milují "potvory"?
Jinak já se mám po manželství tak nějak objektivně stejně. Subjektivně jsem ale mnohem spokojenější, protože se nemusím trápit s nefunkčním manželství, tedy i s partnere, co nestojí o moji přítomnost.
Není tady
Ivi, já jaksi teď neumím říct jestli žiju líp nebo hůř než v manželství. Žiju teď prostě jinak. Mé manželství bylo hezké (i když tam byly dny kdy bylo smutno) a mrzí mě že skončilo. Ale kdybych si mohla vybrat a věděla, že se rozvedu, šla bych do toho znovu. Stálo to za to ;-)
Není tady