Mamule. rodina to je vždycky průšvih..podáš prst!!!a on ti schramstne celou ruku..!! 
ty nevíš jak to řešit???jednoduše!!!VYHODIT HO!!!!!!!!!!  manžel bude hudrovat,ale aspoň poznáš jestli stojí při tobě..
protože jak to vypadá,kdyby švára,byl trochu soudnej,tak snad už by dávno odešel..

No taky bych to tak viděla,,vidíš radu ani nepotřebuješ,,si poradíš sama
je to vychcánek..to je jasný..byl prostě zvyklý,že se o něj někdo staral..Udělej to dřív než bude pozdě,pak se ti bude těžko vyhazovat..ať chodí na návštěvu .a uvidíš,takhle bych se poradila i s manželem..Já vím někdy se na  ty naše chlapy musí pomalu.ale jestli tě ma´á manžel rád tak to snad pochopí...
vždyť takhle se nedá žít..

Vždycky je víc možností...

Třeba přímo při kafi říct...TAK JSI U NÁS PEPO PŮL ROKU A MĚ BY ZAJÍMALO, CO VŠECHNO JSI UDĚLAL PRO TO, ABYS MĚL KONEČNĚ SVOJE SOUKROMÍ A MY TAKY. JISTĚ SI ČASEM NĚKOHO NAJDEŠ A POKUD I ONA BUDE BYDLET U PŘÍBUZNÝCH, NEBUDETE SNAD OČEKÁVAT, ŽE KVŮLI VÁM BUDEME VEČERY TRÁVIT PROCHÁZKAMA ČI KINEM...?

Nebo: TAK TI VÉNO ŘEKNU, ŽE MOJE TRPĚLIVOST S TVÝM BRATRM UŽ K DATU PRVNÍHO PROSINCE VYPRŠELA. PROMLUV SI S NÍM, POKUD MÁŠ ZÁJEM NA NAŠEM DALŠÍM MANŽELSKÉM ŽIVOTĚ, PROTOŽE JÁ SE HODLÁM ODSTĚHOVAT. STAREJTE SE TADY O SEBE, JAK UMÍTE A NEČEJ, ŽE SE VRÁTÍM, POKUD ON TU BUDE. JAK SE K TOMU HODLÁŠ POSTAVIT?


A taky: TAK JSEM SI SPOČÍTALA, ŽE MÁM U TEBE PEPO ZA PĚT MĚSÍCŮ NÁJMU, VAŘENÍ, UKLÍZENÍ A PRANÍ DOCELA SLUŠNEJ PENÍZ...a vypálila bych odpovídající částku. RÁDA BYCH TY PENÍZE VIDĚLA DO KONCE TOHOTO MĚSÍCE A CHCI TĚ UPOZORNIT, ŽE OD TOHO PŘÍŠTÍHO VZHLEDEM KE STÁLE ROSTOUCÍM CENÁM TO BUDE O ČTVRTINU VÍC.

Je opravdu rozdíl mezi příbuzenskou pomocí a zneužíváním bližních. Tady bych to jasně viděla na tu druhou možnost. Je to ovšm Tvoje chyba, uvědomuješ si to, žejo? Kdybys totiž tenkrát řekla buď rovnou ne nebo ano, ovšm pouze dočasně a za těchto finančních podmínek, písemně sepsaných, byla bys za potvoru či co já vím ještě za co, ale MĚLA BYS DNESKA JASNO A KLID!

Holky, vsechny mata pravdu. Asi se opravdu nebude mozne vyhnout konfrontaci a neprijemne situaci. Jsem ovsem clovek, ktery se snazi spise konfliktum vyhybat, v tomto pripade, bohuzel, za cenu vlastnich nervu a pohody. Co se tyce manzela, musim konstatovat, ze kdyz se podivam na vec jeho pohledem, nedivim se, ze on problem nema. Je to jeho bratr, se kterym prozil vetsi cast zivota nez se mnou, je tudiz na nej zvykly a neni to pro nej cizi clovek, jako pro me. Nepere mu, nezehli, neuklizi po nem, spolecne koukaji na TV - az me tak napada, ze by se jim docela prijemne zilo spolecne. Moje snaha o vysvetlovani, ze ja se musim omezovat, kdyz manzel se omezovat nemusi temer v nicem, pak vypada jako ze si vymyslim blbosti. Ale rodina jsme ted my dva a deti a to asi bude muset manzel pochopit - ja vim, ze to tak citi, ale bohuzel, podleh pocitu, ze ja ustoupim ve vsem a ze se prizpusobim - ale ja uz nemam na to silu. Ted asi budu muset nejakou sebrat a najit v sobe sebevedmi k tomu, abych dokazala obhajit sebe a svuj zivotni prostor. Diky vsem, ja jsem se hlavne chtela ujistit, ze moje situace je opravdu nenormalni a ze me pocity jsou prirozene. Ted uz vim, ze jsem v pravu a pokusim se neco s tim delat.

Kamaradky mi ne nepravem rikaji : Ty jsi tak hodna, az jsi blba a to asi na me fakt sedi. Uz jsem to, jak sel cas a vek postupoval do vyssich numerickych hodnot, trochu zkorigovala a vic premyslim o lidech a jejich umyslech, ale porad mam problem s tim, ze kdyz muzu, tak rada pomuzu a nekteri lide na to zkratka spolehaji a pak nerozumi tomu, kdyz jednou reknu ne. A to je ten problem - po 7 mesicich mi najednou neco vadi ??? To asi muzskej mozek jen tak nepobere - je to asi tim, ze chlapi se vetsinou chovaji sobecky a tak, aby oni meli pohodli a leharo /prvni jsem ja, pak ja a nakonec zase ja /, zenska to ma jinak, premysli, jak nejdriv o druhych a pak mozna nekde na chvostu je ona sama. Musim se proste naucit byt /v ramci zdraveho pristupu/ sobecka a myslet i na sebe

Já bych  zaúkolovala, dojdi nakoupit, vyzvedni děti, naškrábej brambory, vysaj a vytři, myslím, že by utíkal co by mu nohy stačily .

Mamule napsal(a):

Kamaradky mi ne nepravem rikaji : Ty jsi tak hodna, az jsi blba a to asi na me fakt sedi. Uz jsem to, jak sel cas a vek postupoval do vyssich numerickych hodnot, trochu zkorigovala a vic premyslim o lidech a jejich umyslech, ale porad mam problem s tim, ze kdyz muzu, tak rada pomuzu a nekteri lide na to zkratka spolehaji a pak nerozumi tomu, kdyz jednou reknu ne. A to je ten problem - po 7 mesicich mi najednou neco vadi ??? To asi muzskej mozek jen tak nepobere - je to asi tim, ze chlapi se vetsinou chovaji sobecky a tak, aby oni meli pohodli a leharo /prvni jsem ja, pak ja a nakonec zase ja /, zenska to ma jinak, premysli, jak nejdriv o druhych a pak mozna nekde na chvostu je ona sama. Musim se proste naucit byt /v ramci zdraveho pristupu/ sobecka a myslet i na sebe

Ne! Právě to je ten argument, hrající pro Tebe ...podle mě...řekla bych manželovi ...pomohli jsme mu, vytrhli trn z paty, 7 měsíců je dlouhá doba na to, aby se vzpamatoval ...je dospělej ...takže buď s ním promluvíš Ty, nebo já ..vzala jsem si jen Tebe ...ne vás oba .

Upravil(a) Amriana (5. 10. 2008 17:01)

Tak díky tomu, že jsem o problému intenzivně přemýšlela, a taky díky vašim příspěvkům, jsem dospěla k rozhodnutí - KDYŽ PROBLÉM NEVYŘEŠÍM JÁ, NEVYŘEŠÍ JEJ NIKDO A JÁ BUDU TEN, KDO SKONČÍ V BLÁZINCI. Takže jsem si promyslela plán. Řeknu manželovi, že mu dávám 14 dní na to, aby situaci vyřešil sám a pohrozím, že pokud to neudělá, odcházím z našeho cvokhausu k mámě - děti zůstanou doma, bude se o ně starat, já si najdu u mámy brigádu a budu přes týden makat a vždycky jeden týden přijedu za dětma já a další týden přijedou ony ke mě a k jejich babičce (nechci je nijak trestat, ale myslím, že to unesou, je jim 12 a 15, tak to už jsou schopny chápat). A tak to bude, dokud se nebudu moci vrátit DOMŮ v tom pravém slova smyslu - což bude záležet na manželovi, zda si to bude přát a udělá pro to patřičné kroky. CHCI ZPĚT SVOJI RODINU a jestli se budu trápit tady nebo u mámy je jedno (bez dětí mi bude hodně smutno), ale hlavně že něco už konečně podniknu. Díky za komentáře a rady, držte mi palce.

Upravil(a) Mamule (6. 10. 2008 0:41)

Sisi, to není útěk z domova, to je nůž na krku, a v tom je rozdíl.
I já se svým problémem hnula tím, že sjem utíkala z domu, nechtěla jsem být doma žádný víkend , neustále jsem vymýšlela plány jak se dostat mimo dům, a nakonec jsem utekla od přesazování kytek, na které sjem se sice děsně těšila, ale sešlo se mi při něm asi 5 příbuzných a pár jejich známých kteří k našim rodičům přišli strávit hezkou sobotu. Všichni si sedli tak aby na mně viděli a ak manžel konečně pochopil, že máme problém a že jen zbůhdarma nefňukám.¨
Oni ti chlapi jsou  totiž někdy fakt dost natvrdlí a navíc mají až nemístné ohledy na svoje sourozence a rodiče, aspoň podle mojí zkušenosti. U nás procházelo dlouhá léta to, že nás okrádali, že se nám v domě sebevraždili i to že po trestném činu vraždy po propuštění z vězení opravdu nikdo nechápal proč jsem si postavila hlavu a nedovolím aby u nás dotyčný přespával!!!!!!!!!!! přišli na víkend a zůstali tři čtvrtě roku ( a mezitím si k nám pozvali známé na  dovolenou)!!!!!!!!!!!!! To že se se fakt nevešli byl detail, to že nenechám dítě v domě s vrahem nikdo nechápal!  Nakonec jsem věc řešila s psychologem a on mi řekl, že je potřeba akce, v mém případě jsem oznámila švagrové, že od září musí najít synovi novou školu, protože už u nás už bydlet nebude a její muž rodinu navštěvuje pouze když já se synem nejsme doma, případně mi rodiče řeknou kdy za nimi děti chtějí přijet a já už se zařídím abychom doma nebyli. Jo , měsíc se prskalo a brečelo, ale bylo to oboustraně prospěšné a cvokhausu jsem se snad vyhnula. Můj syn  nevyrůstá s vrahem, nedívá se na sebevraždy a dokonce nám už několik let nikdo nic neukradl, páč v posledním případě jsem zavolala policii, a to se jim fakt nelíbilo. Přesto vždycky když doma mám peníze skovávám je na taková místa, která by fakt nikoho nenapadla, a taky vlastním trezor ve kterém má syn prasátko a my klíče od auta a od domu
Mamule, držím ti palce!

Majajája.to je mě líto,hlavně že už máš lepší časy.

mamule klidně bych si to vyměnila ,,já bych šváru  vyhodila..mě by to problém dnes už  nedělalo.
.
držím ti palce ať to zvládneš..

Mamule, ale bacha na to. Až přijedeš na návštěvu Ty k dětem...AŤ TĚ ANI NENAPADNE prát, uklízet, vařit atd. Chovej se tam JAKO SKUTEČNÁ NÁVŠTĚVA. Posaď se, pokecej, potěš se...Ne abys uklízela ten svinčík, co oni tam nadělají! Jinak se to nepohne a manžel jen v klídku vyčká, až usoudíš, že jsi na tom ještě hůř, protože tu práci s domácností musíš stíhat za víkend. A až začneš uvažovat o pokorném návratu. On si MANŽEL musí vyžrat tu skutečnost, že nebude nic k jídlu, nebude mít co na sebe, on musí poznat, jak doma chybíš...Pak bude spolupracovat a zdravě se naštve na bráchu. Pak ho vypakuje. Ty ho musíš chytře přinutit, aby to udělal sám. Ne že do něj budeš hučet...HELE, JÁ UŽ HO TU NECHCI ale že on mu řekne HELE, KVŮLI TOBĚ TU NEMÁM ŽENU A MÁM TU BINEC, KOUKEJ SE HNOUT. A nediv se, že s tím muž nic nedělá a že se švagr nehýbe. Holka...vždyť Ty jim to umožňuješ! Nemusejí nic dělat a mají pohodu. A NENECH SE ZVIKLAT SLIBY...ŽE SE TO ČASEM VYŘEŠÍ, ŽE MU TO MUŽ ŘEKNE...TRVEJ NA SVÉM. Je to pro dobro vás všech. Nenech se vydírat dětmi...maminko, my máme hlad, nám se po Tobě stýská, tatínek říkal, že nás nemáš ráda, mami, my si nevíme rady s úkolem, jak se dělá bramborák, my musíme tátovi a strejdovi vařit. Vytrvej, když už se do toho dáš. A dej vědět!

Mamule, Sisi21 má pravdu! TY jsi tam doma, ne manželův brácha. A doopravdy to není řešení situace, ale zase další ústup. Kam až chceš ustupovat? Opustit děcka, protože si nevíš rady se švagrem v obýváku?!  To není žádné ultimátum,prosímtě, vyhrožovat ústupem   Jestli mu chceš dát ultimátum, tak mu řekni, že má týden na to, aby vyprovodil bráchu, jinak že bráchovi sbalíš pět švestek a vyrazíš ho sama. To je ultimátum. A ty jsi v tomto případě plně v právu, protože švagr je výdělečně činný a mohl si už dávno sehnat třeba podnájem a protože ty jsi máma od rodiny a máš na starosti rodinnou pohodu. a když nejsi v pohodě ty, nebude ani rodina.  Nanejvýš můžeš ještě švagra informovat o tom, že támhle nebo onde se nabízí cimra nebo garsonka.  Ale opravdu nemusíš čekat další měsíc, jestli to pochopil...