Ježíši lumi...
maturiťák byl trapnej jak noha, měla jsem tam rodiče a stejně hrůza. Trsli jsme si a šli dom. Nedá se to srovnat třeba s maturiťákem kámošky, ten byl super, ale ona tvrdí, že byl děsnej...
Svatba dobrý, teda v rámci možností, já tyhle oficiality nenávidím, takže dobrý, přežila jsem to, i když mi z drdolu upadly dva kvítečky do mísy na WC. Bylo mi to putna, měla jsem radost, že jsem se v tý róbě dobře naštelovala a trefila se, tak jsem je v klidu poslala do Vltavy.
Vítání občánků - šla jsem sama, ale nemám z toho depku, manža byl v práci a burcovat rodiče aby přijeli kvůli půlhodině pindů mi přišlo vyloženě trapný. Popravdě, šla jsem tam jen proto, že kdyby se obec plácla přes kapsu, abych dítě o něco neochudila. Neplácla a na druhý (s dcerou) jsem šla jen proto, aby mi jednou neřekla - brácha má diplom (nebo co to dostal) a já ne, mě nemáš ráda, tak jsi se mnou nešla trapčit na radnici...
Každou třídní schůzku mám rýmu, odřenej nos nebo alespoň alergický kašel, abych na sebe strhla pozornost. To bude ale asi psychický - školu já nemusela a popravdě nemusím. Když mi pí. učitelka napíše červeně pod úkol - nepodepsáno! tak jí odepíšu - jo, zapomněla jsem, běžela jsem na nákup. Já už ZŠ vyšla, tak ať si buzerujou žáčky...

Tak mi napadá, nemáš ty to taky psychický, ty tvý "trapasy"? Jakože čekáš, že se něco zase pokazí, protože tobě se to vždycky pokazí, tak se ti to prostě vyplní. Dostaneš rýmu, menzes nebo ti vyleze beďar... 
Víš, mě taky, ale kašlu na to.
To, co jsi popsala se totiž stane každýmu. Ale málokdo si z toho dělá hlavu.
Já to mám s tou školou tak, že mě nevadí se zúčastnit ale nebaví mě poslouchat, jak se kluk má hlásit a že kouká z okna, přitom je tak hodnej a vnímavej... a že holka je sluníčko a že je taková snaživá, a že je chytrá...
Já to totiž vím a před těmito kecy z nás většinou sedřou kůži formou různých dobrovolně - povinných příspěvků na cokoli a já mám spíš strach, abych něčím, co řeknu, neudělala těm mým zlatíčkům ze života školní peklo, co to maj proboha za matku. I když většina spolužáků mě zná, takže vlastně o nic nejde...
A roztržený punčocháče, ježíši, který ženský se to nestalo. Zipy, knoflíky... taky nenosím kápezetku. Odložila jsem ji coby jiskra jasná (nebo připravený pionýr?)...
Každopádně jsou to věci, ze kterých se fakt nemá smysl hroutit.

luminka napsal(a):

Takových zážitků má každý přehršel, ale nezdá se vám ta moje přehršel malinko větší, vždyť si ani nemůžu vzpomenout na akci, která by se podařila, možná jeden dva Silvestry. A to jsem ještě zapomněla na imatrikulaci - měli jsme nehodu v metru a bylo to v tu chvíli infarktové. Toto téma by se dalo rozšířit, nejen prasátko, ale i kalamitní typ. Ale i moje maminka a tchyně jsou kalamitní osoby. Tchyně, ta má oporu v tchánovi a maminka ty všechny situace řeší nějak s noblesou, ona si nesedne na zadek ani třeba z doktora, mluví s ním jako rovný s rovným.

Luminko, viděla jsi pohádku "Jak se budí princezny"? Když tam Kraus líčí, jak moc jako dítě marodil... no je prostě k sežrání...

Já se děsně těším na vánoce.

luminko, na vlastním maturiťáku jsem nebyla, protože všechny holky tam měly drdóly, krásný dlouhý šaty a rodiče - já ne. Když jsem se vdávala, přišli se oba zvlášť jen podívat na radnici a nějaký vítání občánků jim bylo ukradený (teda oni občánci taky ) a M "musel" být v práci. Třídní schůzky bych taktně pominula (hele, holky - taky bylo vaše dítě vždycky v "nejhorší třídě na škole"? ) a maturitní plesy dětí jsem absolvovala ve společnosti jejich kamarádů, protože ti mě vzali do party a do kola namísto toho pána, co s ním bydlím...
A mám se z toho po...???
Jo a na svatbě dcery jsem byla za hvězdu, protože jsem měla v kabelce dvoje náhradní punčocháče - jedny se moc hodily její švagrový, druhý svědkyni

maminka ty všechny situace řeší nějak s noblesou, ona si nesedne na zadek ani třeba z doktora, mluví s ním jako rovný s rovným 
A on je doktor něco víc než člověk???

...inspirovaly mě ty příhody z rodičáků, taky přidám jednu:

Když byl můj syn ve druhé třídě, měli jsme rodičák. My-rodiče, dospělí lidé -jsme se tehdy krčili narvaní v těch miniaturních lavicích, a nad námi chodila korpulentní paní učitelka a pateticky na nás z výšky hřímala:

Říkala: Ptala jsem se dětí, koho mají z rodiny nejraději. Některé děti říkaly že maminku, jiné  děti tatínka, občas i nějaký ten dědeček nebo babička se vyskytli...
Ale paní XY (učitelka se dramaticky naklonila nade mě a upřeně se na mě za nastalého ticha zadívala) ale VÁŠ SYN řekl, že nejraději z rodiny má PSA !!!!!!!

Měla jsem tehdy hodně co dělat, abych neřvala smíchy nahlas. A myslím, že jsem nebyla sama, koutky cukaly i ostatním rodičům.
Bylo mi to jasné: I můj tehdy osmiletý syn pochopil ubohost a stupiditu takové otázky ( ) a protože on vždy byl takový decentní provokatér, tak dal svůj názor na učitelku a její nablblou otázku na vědomí touto odpovědí. A ona mu to sbaštila i s navijákem....

Dodnes se při vzpomínce na tuto výtku (která měla znamenat - co jsme to za asociální rodinu, že , když se ubohé dítě takto vyjádří... )  šklebím, a dávám ji s úspěchem k dobru na všech rodinných setkáních, jako takovou povedenou "veselou historku z natáčení".

...když jsem kdysi měla jít se synem do poradny, ještě jsem ho před odchodem nakojila. Přitom mi tříletá  dcera tehdy lezla po zádech a prohrabávala se mi mými vlasy......pak jsme všichni tři vyrazili do té poradny, přes celé město, vnímala jsem udivené pohledy lidí...teprve v poradně, kde bylo zrcadlo, jsem se uviděla:
Nahoře na hlavě  jsem měla neuměle gumičkami udělané 3 podivné rozcuchané culíky, jóóó, dcera je tehdy líp ještě  neuměla...a já při tom kojení nějak nedokoukla, co mi to tam na hlavě kutí...

Pardon za , ale když se tu už s podobnými historkami začlo, nedalo mi to....

luminka napsal(a):

Abyste si učinily představu o mé smůle, tady jsou významné události z mého života:
Stužkovák - chtělo se mi omdlít, myslela jsem si, že ani nedojdu na místo konání, pak jsem to spravila alkoholem, ale přehnala jsem to tak, že jsem zvracela na cestě k vlaku za každým patníkem.
Můj maturiťák - maminka nešla, můj nastávající taky nešel, přetrpěla jsem tam hodinu kvůli nástupu a pak odešla, každý tam někoho měl, chtělo se mi brečet.
Moje svatba - šílená rýma, červený nos, to nikdo nečekal, ani sama nevěsta ne, a že jsem škarohlíd.
Vítání občánků - manžel si odmítl vzít sako, jeho rodiče se naštvali a nešli.
Při druhém dítěti už žádné vítání nebylo.
Dcera v první  třídě - zkazila jsem jí začátek tím, že jsem zapomněla přihlásit obědy. Ona na ně chodila a byli jsme za zloděje, byla to hrozná ostuda.
Pracovní besídky:
1 - Polila jsem kolegyni bundu kořalou - druhý den měla jít na svatbu, a jak jsem byla v náladě, mávla jsem rukou a ani se neomluvila. Pro tohle není omluvy.
2 - Podcenila jsem oblečení a šla v tom, v čem jsem ten den pracovala, a ten den to věru nebyla čistá práce. Tehdy se podniku dařilo a byla to na potvoru opravdu noblesní monstr-akce.
3 - Rozbil se zip, sháněla jsem ještě v práci jehlu a nit, samozřejmě jsem neměla kápézetku.
Prase od práce - jednou mi to zkazila bolest hlavy - začala po prvním loku piva a už nepřestala.
Maturiťák syna - halenka propálená žehličkou, hádka u našich, manžel nemocný, nikdo se mi tam nevěnoval.
Maturiťák dcery - mamince bylo špatně tak, že odešla ještě před začátkem, rozbila se mi bota.
A to ani nemluvím o tom, kolik akcí mi zkazila menstruace, hlavně její nepříjemný druhý den, na Ježíška to vychází skoro vždycky.
Teď mi někdo řekne, buď ráda, že máš zdravé chytré děti. Já ráda jsem, ale už bych opravdu chtěla míň smůly. Bojím se ještě promocí, svateb, chci snad tak moc?

No pání, to je toho. Jedna blbost za druhou. Každej se někdy opil, že by si za to druhý den nafackoval, někde něco polil, rozbil, ale nějak nechápu proč si z toho dělat doživotní trauma. Jo a víš co, když už někam jdeš s tím, že se tam něco špatného stane, většinou se to opravdu stane. Je to tou nervozitou.

luminka napsal(a):

Javena: Už se nechci předhánět, ale i já mám velmi trapný zážitek z rodičáku, ten jsem nějak opomněla: Když třídní mluvila o mém synovi, jak vyhrál matematickou olympiádu a jak mu uděluje pochvalu a ve třídě bylo naprosté ticho, tak mi šíleně, ale šíleně zakručelo v břiše. Kdyby někdo nevěděl, kdo je jeho maminka, tak jsem se ozvala.

No nevím Luminko, ale mně ty tvoje "velmi trapné" zážitky nijak trapné nepřipadají. Spíš se mi z tvého psaní zdá, že jsi příliš úzkostlivá a upjatá. Jak se znám, tak bych se nejspíš v takovéhle situaci začala smát, ale v žádném případě by zakručení v břiše nepřekrylo mou radost z toho, že moje dítě vyhrálo matemetickou olympiádu.

Mám doma taky mistra ve zvládání rozličných nepředvídatelných situací, které si sám způsobí svou nepřipraveností či jak to nazvat. Bravurně vybruslí i z těch nejkrkolomějších situací a to jen díky tomu, že si tím neláme hlavu. Skoro všechno se dá nějak zaonačit.

Ty řešíš děsný ptákoviny, prasklý pásek u boty, díru na halence, kručení v břiše ..... to jsou jen drobné lapálie, kterými není třeba se vůbec zabývat.

Teda Luminko ten tvůj přehled "průšvihů", to snad nemyslíš vážně, že ne? Většinou nejde vůbec o nic, něco z toho sis zavinila sama, ale snad všechno jsou to naprosté prkotiny, které se stávají každýmu, jen si je každej nesepisuje a nelituje se, jak je chudáček.
Tebe v životě nic opravdu vážnýho a špatnýho nepotkalo, tak se přestaň rouhat a začni se radovat z toho, že jsi zdravá a máš zdravýho a chytrýho syna, co by za to jiní dali!

Ani nevím, jestli se mi z toho tvýho dodatku o menstruaci chce víc smát nebo brečet...možná je to pro tebe překvapení, ale tu tady máme (skoro) všechny a jo, vyjde to občas na dovolenou nebo na ježíška nebo na silvestra..A CO????

Problém je, že luminka nemá co dělat, celý dny je doma, běžný život, jak sama napsala v jiné diskuzi, ji nebaví, takže má spoustu času a nudí se... A taky mám silný pocit, že těmi svýni výlevy se snaží dosáhnout toho, abysme jí psaly jak to vůbec není pravda, jak je nemožná, jak je naopak skvělá...  kdyby se pořádně zapřáhla do nějaké práce, hned by ji roupy přešly. Ale ona zamítne veškerou nabízenou činnost, na všechno má sto odpovědí proč to nejde...
luminka se totiž snaží s námi manipulovat, aby dosáhla pochvaly

Lumi, myslím, že jsi Bety vůbec nepochopila:( Zapřáhnout do práce se můžeš i doma - úklid, vaření, pečení, vyšívání, pletení, malování, pěstování květin, starání se o domácího mazlíčka...ostatní mají pravdu - řešíš prkotiny, které se stávají nám všem. Také jsem na své vlastní promoci měla šílenou rýmu, odřený nos, celou dobu jsem v sále kýchala a při přebírání diplomu na podii jsem stála s otevřenou pusou abych se neudusila. A žiju, depky z toho urrčitě nemám. A kamarádka dostala obrovský průjem - střevní chřipku, když jela autem do Prahy, což je nějakých cca 400 km a stalo se jí to asi po 200 km. Měla bílé kalhoty a nestihla doběhnout na wc. Umíš si představit jak jí bylo a jak vypadala. Ale poradila si a dodnes se tomu smějeme Takže ber také život s humorem a nadhledem. Stejně z něj nevyvázneš živá

Znáš někoho, koho úklid baví ? Nebo permanentně baví ??? Také mám dny, kdy neudělám nic, ale když mám chuť, je ze mě údernice Úklid nemám hotový také - přicházím domů z práce večer a nic se mi nechce, tak jsem si vzala den dovolené a zmáknu většinu toho, co mám v plánu. A jak jinak cceš život brát, když ne s nadhledem ? Když si přečteš diskuze na Babi zjistíš, že lidé mají OPRAVDU starosti a problémy . A jen tak na okraj - také jsem měla v kanclu kolegyni, která si neustále stěžovala jak má vše těžké a co jí bolí. A pěkně mi lezla na nervy. A nejen mě. Vyřešila jsem to změnou místa. A nemysli si, že jsem si jen luskla prsty. Snažila jsem se dva roky a nakonec se povedlo. Ťuky ťuk

CHCHACHA, tohle je soutez v tom, kdo ma vic takovych zazitku? A jaka je cena?
Dovolená s luminkou

zapřáhnout se do práce, to může napsat jen někdo, kdo je zaměstnaný... Mám ráda pořádek, myslím, že přece jen nejsem prase, ale strašlivě mě nebaví ta činnost.
Zapřáhnout se do práce můžeš právě při tom úklidu, který tě nebaví. Aspoň bys neměla čas skuhrat, víš. Málokdo má šůrování jako hobby (teda s výjimkou mojí sousedky ) a za sebe můžu říct, že uklízení baráků a vstávání v půl třetí ráno na sníh mě taky někdy strašlivě se.re - ale korunky za to jsou velmi milé...
Nehledě na to, že krom úklidu a dalších otravných domácích prací se můžeš až po uši zahrabat do něčeho, co děláš ráda - jen si nejsem jistá, jestli něco takovýho máš.