Tak jsem tu se slohovkou. Nemůžu uvěřit, že už i já sedím u PC a přemýšlím, jak vám napsat o porodu MÉHO syna Celé těhotenství, i když se zdálo, že se táhne jako smrad, neskutečně uteklo a já mám doma, místo čehosi v břiše, děťátko spokojeně chrnící v mé posteli

Jak jistě všechny víte, můj smysl pro rozeznání porodu naprosto selhal Ve čtvrtek 25.9. jsem si dala rande s Mufíkem a domluvila s jedním pánem na převzetí dárku pro mého muže (4,5 l lahev whisky). Pro lahev jsem si dojela pěkně metrem a zase ji metrem odvezla...pak jsem letěla za Mufíkem na drb a na obídek. No hektické odpoledne pro finišující těhuli Ten den, už mě docela bylo divně, neumím to popsat, ale bříško tvrdlo častěji než obvykle a šla na mě únava...i Muf poznala, že se něco děje. Já přemlouvala bříško, že jestli se něco chystá, musíme počkat určitě do neděle do večera, protože jsme měli jít na oslavu narozenin a já se hrozně těšila na pečené prasátko , taky ještě pořád nebyl kočárek a měl se řešit v neděli odpoledne... navíc můj chlap nebyl doma, vracel se až druhý den dopoledne z ciziny. Noc byla kupodivu klidná, až mě překvapilo, že jsem se hezky vyspala...(na dlouho naposled) v pátek ráno jsem se rozhodla, že trochu poklidím... takže běžný úklid u staroušků a u nás jsem se na to vrhla vehementněji... ale už jsem cítíla tlak v bříšku připomínající zaražené prdy... takže jsm pořád běhala na wc, že to může souviset s porodem mě nenapadlo. Přítel dorazil domu kolem poledního a to jsem měla bolesti silnější. Ještě jsem si nadávala, co jsem zase sežrala, že mě to tak nadýmá.
Povinnosti jsou povinnosti a R. musel dodělat práci, takže jsme jeli nakoupit a pak zase odjel pryč. Doma jsem zůstala sama, a pořád bych něco dělala. Uklízecí mánie se stupňovala se stupňujícími bolestmi, ještě jsem dala péct buchtu a zapla žehličku, že zredukuju hromadu prádla, a mezitím jsem čumákovala tady na babinetu, kde jsem holkám statečně vyvracela, že o porod skutečně nejde, že jsou to ty prdy, přinejhorším poslíky... na něčí radu jsem zalezla do vany (bylo kolem 20té večer) a odpočívala, bolesti se ve vaně skutečně ustálili, ale jak jsem vylezla ven, tak začalo všechno na novo... dál jsem babinetila a čekala až se vrátí R. domu...přijel kolem 22 hodiny a já měla bolesti horší a horší, nicméně stále přesvědčená o poslíčkách.
Hromada prádla skoro vyžehlená tak ještě srovnat ponožky 
Když R. přijel a viděl mě, tak se ptal, jestli může ještě odjet do práce, že by přijel tak za 3-4 hodiny... statečně jsem ho posílala, ale pak přišla chvilková bolest docela silná, tak jsem začala měřit čas... 6 minut... další bolest...8 minut... ty stavy trvaly cca půl minuty, tak mi nařídil, ať někomu zavolám, nejlépe do porodnice... jsem si ťukala na čelo, že se asi zbláznil, ale zavolala jsem...sestřička mi řekla, že pokud jsou kontr. nepravidelné (považovala jsem rozdíl dvou minut za nepravidelný) a nebolí mě celé břicho, nejedná se o porod, ale poslíky a poradila mi sprchu. Horká voda mi ani trochu neulevila, dá se říct že naopak. Už jsem si teda začala myslet, že mě asi ten den porod nemine vylezla jsem ven, protrpěla pár kontrací (už po 3 minutách) a nahá seděla na posteli, kde mě R. hladil, masíroval záda a pořád se mě na něco ptal, čímž mě teda neuvěřitelně rozčilova
Během 5 minut jsem pocítila vlhko mezi nohama a dala si tam osušku, že mi teda asi odtejká voda... R. chtěl jet už do porodnice, ale já ne, že prvorodičky rodí dlouho, že tam nebudu šaškovat, a naví mi sestra řekla, že mě má bolet celé břicho, nejen podbřišek (ale neřekla mi, že tou bolestí myslí tvrdnutí... břicho mě totiž nebolelo, jen dost tvrdlo) pak jsem ručník vytáhla a hle... špinění a to silné. To už R. volal švagrové, jestli je to v pořádku (bylo kolem půlnoci) a ta nás poslala ať hned mažem...  tak jsem ještě holkám stihla poslat smsku, že jedem, oblékla jsem se a vyrazili jsme směr Motol. Dojeli jsme tam asi v 00,15 vyzvedli kartu a frr na vyšetřovnu, tam se sestra ptala jak jsme na tom, tak jsem jí odvyprávěla, že mám kontakce po 2 minutách, plodovka neodtekla a že mám tlaky na konečník, tak se zasmála a řekla...ale prosím vás...já se mrknu a uvidíme... tak jsem vyhupla na kozu, šmátla do mě, vytřeštila oči a říká... No fakt, vždyť vy rodíte Otevřená na 9, jen lem branky ještě nebyl zašlej tak jsem se rozloučila s vyděšenym přítelem a v sexy košilce cupitala na por. sál... nestihla jsem ani sprchu ani vyplnit papíry... na sále mě sestřičky připojily na monitor a otravovaly s dotazama na vyplnění přijímacích papírů, po chvíli se mi už chtělo opravdu tlačit, ale nesměla jsem, nebyla píchlá voda a dr. rodila jinou paní přede mnou, pak mi přiběhla píchnout vodu a šla dál rodit... mě překvapilo, že vyteklo jen málo vody, ale při každé kontrakci ze mě vyletěl gejzír No po prdnití vody, jsem to už nemohla vydržet a i když jsem se moc snažila prodýchat to, nešlo to a musela jsem si ulevit zatlačením... sestra na mě křičela ať netlačím a já křičela bolestí že musím... tak mě nechali asi dvě kontakce, pak sestra křikla na dr, že už hlavička naléhá na hráz a musíme jít na to, tak přiběhla a začala křičet ať zase tlačím roztahovala mi buchtu do stran (to snad bolelo víc než ten tlak) a já měla tlačit o 106, taky jsem tlačila, až mi z toho porupaly kapilární cévky na ramenou a hrudníku.
Najednou jsem přestala slyšet monitor a sestra mi ho začala posouvat níž, jestli malého zachytí, ale nic... tak mě vycévkovali...au au... a ani kapka, takže radikální řešení... ihned ven, na kontrakci jsem zatlačila co to šlo, dr. střihla, hrábla do mě, sestra mi zatlačila na břicho a malej byl na jedno zatlačení venku...i se zbytkem plodovky, která ohodila doktorku, sestru, mě, a celej stůl,pak jsem slyšela : je to kluk !!  měl omotanou na fest šňůru kolem krku a byl úplně modrej, ale křičel o 106 hned jí odstřihli a ukázali mi ho, byl ošklivej od krve, mázku,modrej... no první mě napadlo, že je jako vetřelec, pak jsem čekala příliv štěstí a lásky...ale nic... byla jsem ráda, že je venku a zajímalo mě jen jestli je v pořádku. Odnesli ho a já zatím porodila placentu, to byla další bolest... přinesli ho zpět už očištěného a dr. mě akorát šila, sestra mi po dala na břicho a ptala se, jestli ho chci k prsu, já nechtěla, jelikož mě šití dost bolelo a navíc jsem si myslela, že si budu muset sednout Tak mi ho dali do inkubátoru vedle mě, pediatr mi přišel říct kolik váží, měří a že je naprosto v pořádku a začal se dostavovat pocit štěstí, koukala jsem na něj a nemohla uvěřit, že je to moje dítě... najednou byl hrozně krásnej, hned mě napadlo, že má bradu po prítelovi a kruhy pod očima taky pak jsem dvě hodiny odpočívala a Matýska odvezli na novorozenecké k doošetření. Místo spánku sjem pořád myslela na to, kde asi je a jak dám vědět R., že má synka... ale nemám blbého chlapa, zavolal si na sál a sestra nás spojila telefonem... byl hrozně dojatej a pořád mě chválil, že sjem úžasná a strašně šikovná
Odvezli mě na pokoj a Matýska přivezli asi za 4 hodiny ke mě, já místo spaní psala smsky že máme miminko a strašně mě překvapilo, že všichni hned odepisovali... R. hned jak se to dozvěděl VOLAL všem (ve 3 ráno!! )takže byli všichni vzhůru

Matthias se tedy narodil 27.09.2008 v 1,21 ráno, porodní váhu měl 3320g a 51 cm   Je to úžasnej uzlíček a já pořád ještě nemůžu věřit, že jsem máma... JÁ... takový tele
Chci moc poděkovat R. za takového nádherného syna a i když nebyl u samotného porodu, dokázal být úžasnou oporou a nikdy bych nevěřila, že i on takhle vyměkne a bude se mu chvět hlas až mu řeknu, že má zdravého syna Moc vás oba miluju a jsem šťastná jako nikdy.

Vám se omlouvám za rozsáhlé čtení, ale určitě jsem ještě na spoustu věcí zapoměla takže vlastně buďte rády, že je to "jen" takhle dlouhý   a taky díky za to, že vás mam a tím pádem se mám s kým o tohle emoční přepětí podělit... přiznám, že od porodu není den, abych nebulela...