ja bych rekla, ze u me ta zamilovanost nikdy ani nepropukla. teda co se tyce manzela. rovnou od zacatku jsem vedela, ze je ten pravy a nejake blbnuti a jiskreni jsem nemela zapotrebi. rovnou jsem ho proste milovala...

zato v predchozim vztahu me ta zamilovanost snad nepustila nikdy. jeste po roce jsem silela, kdyz mi neposlal smsku na dobrou noc, kdyz sel s kamarady a litala jsem za nim jen aby mi nic neuniklo. a musim rict, po letech, ze to byla pekna blbost

Mě zamilovanost přechází do lásky tak po dvou letech, pokud k tomu stihne dojít. Dvakrát se mi stalo (jednou po půl roce, jednou po roce), že ze zamilovanosti nebylo najednou vůbec nic, jen konec vztahu a jen jednou že zamilovanost přešla do něčeho jiného, co vydrželo ještě tři roky a pak rozchod. Pamatuju si, jak jsem se tehdy po těch dvou letech chtěla rozejít, byl to první vážný vztah, protože už jsem nelétala v oblacích a ještě netušila, že celý život v nich stejně s nikým asi lítat nebudu. Další tři roky proběhly a stejně došlo na rozchod.

Teď je to zase dva roky, sice stále cítím tu zamilovanost, ale už né tu, kdy se můžu skoro zbláznit, ale takový příjemný klid. (Teď teda zrovna taky cítím silnější emoce, přítel je na dva měsíce pryč, ale je o hodně jiný pocit než před rokem a půl, kdy byl pryč týden a já myslela, že steskem budu muset vyhledat nějakou odbornou pomoc, nedokázala jsem vůbec nic, jíst, spát, ani se hýbat, učit, ani dívat se na televizi, ani brečet) Tak to asi odešla poblouzněná zamilovanost a přišla láska

Taky si chvíle s předchozími partnery pamatujete jen tak, že víte, že byly, ale nic u toho necítíte a nevzpomenete si skoro na nic konkrétního? Třeba ten můj nejdelší, od 15-20 si prostě skoro vůbec nepamatuju. Nepamatuju si teda skoro ani nic ze střední školy (Mmch, teď mi bude 24, takže to není tak dlouho). Na posledního ex si zase vzpomenu jen jakože měl pěkný tělo a podváděl mě. A když si spolu píšeme na icq, tak mi ani nepřijde, že jsem s ním rok chodila.

Je to tím, že jsem se vždycky rozešla já s nimi a proto mi nezůstaly vzpomínky na bolestivý rozchod, nebo bych měla to štěstí a zapomněla, i kdyby opustil někdo mě? Občas mě napadá, jestli nejsem povrchní mrcha, když si ze vztahů neodnáším žádné romantické vzpomínky, nostalgické pocity atd. Nebo jestli ten svůj život jen tak neproplouvám a proto nic silného při svých vzpomínkách necítím.

henrietta napsal(a):

Taky si chvíle s předchozími partnery pamatujete jen tak, že víte, že byly, ale nic u toho necítíte a nevzpomenete si skoro na nic konkrétního?

pamatuju si na všechny svoje vztahy..na konkrétní detaily, vůni, věty...někdy i celé rozhovory...pohyby, výrazy ve tvářích...ale hlavně na to, co mi který z nich dal ( čím mě obohatil duševně...ne materialně )...a to žádný vztah netrval déle jak 2 měsíce, krom toho s manželem ...pamatuju si i kluky a muže, kteří byli v životě i jen jeden den...ale vryli se tak, že se zapomenout nedá......na některé vzpomínám docela často ...a co u toho cítím? že jsem ráda, že mým životem prošli a kdyby se to mělo vrátit, tak bych chtěla, aby jím prošli znovu... s každým jsem prožila jen to dobré, nic špatného...to, že jeden si mě pletl s majetkem? a druhý se mnou manipuloval tak, že jsem to věděla i já,ale nedokázala se bránit ? ...no to bylo dobré...naučili mě to poznat a zjistit, že přesně tohle nechci...děkuju jim za to a moc

no a co se týká zamilovanosti a lásky...všechny vztahy před manželem, byly jen zamilovanost...až s M je to láska ale kdy jsem na to přišla? hmmm...tak přesný předěl nemám...vědomě to bylo cca po půl roce...a podvědomě už po 2 měsících..jinak by totiž dopadl jako ti předchozí

henrietta napsal(a):

Taky si chvíle s předchozími partnery pamatujete jen tak, že víte, že byly, ale nic u toho necítíte a nevzpomenete si skoro na nic konkrétního? Třeba ten můj nejdelší, od 15-20 si prostě skoro vůbec nepamatuju. Nepamatuju si teda skoro ani nic ze střední školy (Mmch, teď mi bude 24, takže to není tak dlouho). Na posledního ex si zase vzpomenu jen jakože měl pěkný tělo a podváděl mě. A když si spolu píšeme na icq, tak mi ani nepřijde, že jsem s ním rok chodila.

Je to tím, že jsem se vždycky rozešla já s nimi a proto mi nezůstaly vzpomínky na bolestivý rozchod, nebo bych měla to štěstí a zapomněla, i kdyby opustil někdo mě? Občas mě napadá, jestli nejsem povrchní mrcha, když si ze vztahů neodnáším žádné romantické vzpomínky, nostalgické pocity atd. Nebo jestli ten svůj život jen tak neproplouvám a proto nic silného při svých vzpomínkách necítím.

Henrietto, dík za příspěvek, já si myslela, že se mnou něco není v pořádku, když si na svůj předchozí vztah nepamatuju A TO TRVAL TŘI ROKY A DVA Z TOHO JSME SPOLU ŽILI v jedné domácnosti! Nechápu to, pamatuju si jen obličej, a pak konkrétní věci týkající se místa práce, bydliště a pod., ale naprosto žádný pocit. Nevybavím si co dělal, vím že jsme se hádali ale nevybavím si jediný důvod proč nebo jak, ani třeba žádný konkrétní kus jeho oblečení, natož nějaký pocit či způsob gestikulace... Nebýt pár zbylých fotek někdě na CD, nepamatuju si ani na žádný společný zážitek (takhle jen vím že jsme tam byli, ale netuším jak jsme se tam dopravili, co jsme tam dělali, na jak dlouho tam byli...). Nejhorší, že já to všechno zapomněla už po půl roce  (ano, překryl ty vzpomínky nový krásný vztah i nové prostředí, ale po tak krátké době??).

Co je však ještě zvláštnější,  naproti tomu si často jen tak mimoděk vybavím detaily vztahu, který byl ještě před tím minulým  (prostě třetí od konce ), v běžném denním životě uvidím něco, co mi připomene toho dávného... Vím přesně jaké měl ruce, tělo, jak mi říkával, co mi psával do SMS či kreslil do dopisů, mám v hlavě milion společných zážitků, i způsob jakým mě objímal při usnutí...Prostě všechno (a to už 4 roky nejsme spolu a nikdy jsme spolu nežili).

a

henrietta napsal(a):

Taky si chvíle s předchozími partnery pamatujete jen tak, že víte, že byly, ale nic u toho necítíte a nevzpomenete si skoro na nic konkrétního? Třeba ten můj nejdelší, od 15-20 si prostě skoro vůbec nepamatuju. Nepamatuju si teda skoro ani nic ze střední školy (Mmch, teď mi bude 24, takže to není tak dlouho).

Henrietto, dík za příspěvek, já si myslela, že se mnou něco není v pořádku, když si na svůj předchozí vztah nepamatuju A TO TRVAL TŘI ROKY A DVA Z TOHO JSME SPOLU ŽILI v jedné domácnosti! Nechápu to, pamatuju si jen obličej, a pak konkrétní věci týkající se místa práce, bydliště a pod., ale naprosto žádný pocit. Nevybavím si co dělal, vím že jsme se hádali ale nevybavím si jediný důvod proč nebo jak, ani třeba žádný konkrétní kus jeho oblečení, natož nějaký pocit či způsob gestikulace... Nebýt pár zbylých fotek někdě na CD, nepamatuju si ani na žádný společný zážitek (takhle jen vím že jsme tam byli, ale netuším jak jsme se tam dopravili, co jsme tam dělali, na jak dlouho tam byli...). Nejhorší, že já to všechno zapomněla už po půl roce  (ano, překryl ty vzpomínky nový krásný vztah i nové prostředí, ale po tak krátké době??).

Co je však ještě zvláštnější,  naproti tomu si často jen tak mimoděk vybavím detaily vztahu, který byl ještě před tím minulým  (prostě třetí od konce ), v běžném denním životě uvidím něco, co mi připomene toho dávného... Vím přesně jaké měl ruce, tělo, jak mi říkával, co mi psával do SMS či kreslil do dopisů, mám v hlavě milion společných zážitků, i způsob jakým mě objímal při usnutí...Prostě všechno (a to už 4 roky nejsme spolu a nikdy jsme spolu nežili).

henrietta napsal(a):

Taky si chvíle s předchozími partnery pamatujete jen tak, že víte, že byly, ale nic u toho necítíte a nevzpomenete si skoro na nic konkrétního? Třeba ten můj nejdelší, od 15-20 si prostě skoro vůbec nepamatuju. Nepamatuju si teda skoro ani nic ze střední školy (Mmch, teď mi bude 24, takže to není tak dlouho).

Henrietto, dík za příspěvek, já si myslela, že se mnou něco není v pořádku, když si na svůj předchozí vztah nepamatuju A TO TRVAL TŘI ROKY A DVA Z TOHO JSME SPOLU ŽILI v jedné domácnosti! Nechápu to, pamatuju si jen obličej, a pak konkrétní věci týkající se místa práce, bydliště a pod., ale naprosto žádný pocit. Nevybavím si co dělal, vím že jsme se hádali ale nevybavím si jediný důvod proč nebo jak, ani třeba žádný konkrétní kus jeho oblečení, natož nějaký pocit či způsob gestikulace... Nebýt pár zbylých fotek někdě na CD, nepamatuju si ani na žádný společný zážitek (takhle jen vím že jsme tam byli, ale netuším jak jsme se tam dopravili, co jsme tam dělali, na jak dlouho tam byli...). Nejhorší, že já to všechno zapomněla už po půl roce  (ano, překryl ty vzpomínky nový krásný vztah i nové prostředí, ale po tak krátké době??).

Co je však ještě zvláštnější,  naproti tomu si často jen tak mimoděk vybavím detaily vztahu, který byl ještě před tím minulým  (prostě třetí od konce ), v běžném denním životě uvidím něco, co mi připomene toho dávného... Vím přesně jaké měl ruce, tělo, jak mi říkával, co mi psával do SMS či kreslil do dopisů, mám v hlavě milion společných zážitků, i způsob jakým mě objímal při usnutí...Prostě všechno (a to už 4 roky nejsme spolu a nikdy jsme spolu nežili).

henrietta napsal(a):

Mě zamilovanost přechází do lásky tak po dvou letech, pokud k tomu stihne dojít. Dvakrát se mi stalo (jednou po půl roce, jednou po roce), že ze zamilovanosti nebylo najednou vůbec nic, jen konec vztahu a jen jednou že zamilovanost přešla do něčeho jiného, co vydrželo ještě tři roky a pak rozchod. Pamatuju si, jak jsem se tehdy po těch dvou letech chtěla rozejít, byl to první vážný vztah, protože už jsem nelétala v oblacích a ještě netušila, že celý život v nich stejně s nikým asi lítat nebudu. Další tři roky proběhly a stejně došlo na rozchod.

Teď je to zase dva roky, sice stále cítím tu zamilovanost, ale už né tu, kdy se můžu skoro zbláznit, ale takový příjemný klid. (Teď teda zrovna taky cítím silnější emoce, přítel je na dva měsíce pryč, ale je o hodně jiný pocit než před rokem a půl, kdy byl pryč týden a já myslela, že steskem budu muset vyhledat nějakou odbornou pomoc, nedokázala jsem vůbec nic, jíst, spát, ani se hýbat, učit, ani dívat se na televizi, ani brečet) Tak to asi odešla poblouzněná zamilovanost a přišla láska

Taky si chvíle s předchozími partnery pamatujete jen tak, že víte, že byly, ale nic u toho necítíte a nevzpomenete si skoro na nic konkrétního? Třeba ten můj nejdelší, od 15-20 si prostě skoro vůbec nepamatuju. Nepamatuju si teda skoro ani nic ze střední školy (Mmch, teď mi bude 24, takže to není tak dlouho). Na posledního ex si zase vzpomenu jen jakože měl pěkný tělo a podváděl mě. A když si spolu píšeme na icq, tak mi ani nepřijde, že jsem s ním rok chodila.

Je to tím, že jsem se vždycky rozešla já s nimi a proto mi nezůstaly vzpomínky na bolestivý rozchod, nebo bych měla to štěstí a zapomněla, i kdyby opustil někdo mě? Občas mě napadá, jestli nejsem povrchní mrcha, když si ze vztahů neodnáším žádné romantické vzpomínky, nostalgické pocity atd. Nebo jestli ten svůj život jen tak neproplouvám a proto nic silného při svých vzpomínkách necítím.