29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tak nějak se omlouvám za nové vlákno, ale přivedlo mě k tomu čtení ve vláknu „žehlíte ložní prádlo“.
Svět se dnes pohybuje „mílovými kroky“ v před. Co včera stačilo, dnes již neplatí. Na jedné straně jsme hektičtí, uspěchaní a nervózní z toho co nás dnes vše ještě čeká, na straně druhé mnohdy nostalgicky vzpomínáme na dobu hektického života našich babiček a dědečků.
Pojde zde tak nějak povzpomínat, na to co naši rodiče, prarodiče dělali, a my dnes považujeme za přežitek, za nemožné tak jednat či se tak chovat, neboť na to již nemáme „čas“.
Tak nějak už jsme nakousli v žehlení ložního prádla, co by tam bylo dál? Co takhle nedělní rodinné obědy servírované na jídelním servisu? Pamatujete takové?
Není tady
V dnešní uspěcháné době hodně ocením a velmi na to dbám, abychom alespoň o víkendu obědvali všichni společně u jednoho stolu. Ale žádný speciální jídelní servis a zlaté příbory nepoužíváme
Není tady
Nedělní obědy si pamatuju u babičky, sešli jsme se celá rodina 9 lidí. Teda u nás se na servisu nejedlo, ale my se hádali kdo dostane jaký talíř jeslit s kytičkou nebo s rybičkou. Po obědě se hrálo prší o sirky a byl to super čas.
Není tady
jo tak nedělní obědy jsou můj sen...a teda snad se konečně stanou realitou...a kompletní servírovací souprava, nejen tedy jídelní, pro 12 osob...vzdychám po tom odnepaměti ... tohle nádobí bude jen na vánoce...i příbory na vánoce jsou jiné...
ale krom tohodle...i jen lití olova a házení střevícem a nebo utlouct máslo a udělat sýr...jéééé...ne že bych to musela pořád, ale občas ano...mě to přijde jako relax...ty tradice...vlastně mám ráda klid a tohle je, jako když se zastaví čas
a když si vlastnoručně upletete košík nebo podnos... no nádhera...
Není tady
hm holky pěkný a co draní peří? atd.......
Není tady
Heřmanko a co takhle praní na valše
Není tady
Ze společných nedělních obědů se mi dělá husí kůže ještě dnes. Do stejného soudku dávám společnou procházku.
Jsem ráda, že se mě již netýkají. Ale na co ráda vzpomínám je společné zpívání na cestách autem.
Není tady
dixina napsal(a):
Heřmanko a co takhle praní na valše
A holky znáte mýdlo s jelenem?
Není tady
u nás sice nebyl nedělní oběd na porcelánu, ale zato po něm celá rodina ulehla k odpočinku a poslouchala nedělní pohádku na stanici Praha v dráťáku! :-)
Není tady
Souvisí to s věkem a s pocitem bezpečí.
V jinošském věku mládež láteří nad strnulými tradicemi a nudí se u nich. Raději běhat okolo a hrát si, než poslouchat dokola ty samé příběhy rodičů a prarodičů.
Je zajímavé, že postupem věku (někteří říkají, že až to je opravdová dospělost) se těm samým lidem začínají znovu líbit ty nudné rituály: společné obědy, odpočinek na chatě, draní peří, žehlení a pod.
Pandora to náhodou u toho žehlení poznamenala zajímavým způsobem. Rituály a činnosti, na které jsme byly zvyklí, nám pak v dospělém ci seniorském věku přijdou jako přístav jistoty v nejistém světě modernosti. A nezáleží na tom, jestli to byly společné obědy nebo žehlení prádla. Prostě to, na co jsme byli zvyklí, nám dodává jistotu.
V tomto ohledu mi přijdou ok všechny tradice, které rádi vykonáváme. Ty, které rádi nevykonáváme, pro nás zas tak fajn nejsou. Prijdou mi zajímavá léta a partičky kolem Havla a podobné v jiných městech a obcích, kde například hrávali scénky a divadlo a různě se o víkendech vyšňořili a zažívali tak hodně radosti. Nebo si zpívali a četli si z knih a pak o tom diskutovali. Každá generace si tvoří své vlastní rituály a tradice. Všechny asi mají základ v komunikaci, pospolitosti a sdílení, to je celkem jedno.
Není tady
Pisatel napsal(a):
dixina napsal(a):
Heřmanko a co takhle praní na valše
A holky znáte mýdlo s jelenem?
dixi...ty jsi mě tak rozesmála:D nádhera...asi mi nebude věřit, ale valchu máme doma dodnes a na chatě se na ní pralo a byla to zábava...a to nekecám...takže mýdlo s jelenem znám velmi dobře...a moje máma tvrdí, že není nic lepího na praní...a co se týká draní peří? no jeje... i to mám za sebou:D ...dokonce i stím podříznutím husy...a zabít králika umím bravurně od 7mi let...i se stažením z kůže...to je nádhera...dělali jsteto někdy? nic neporušit a pomalu a opatrně stahovat...vybrat vnitřnosti...hmmm...moje máma to nesnáší, já to dělám ráda...
a když mám být jemnějí, tak upaličkovat si krajku na ubrus...koupit si ji může každý...no ne ? ale co uděláš vlastníma rukam...to je jiná...nemluvě o paličkovaných ozdobách na stromeček...a nebo odrátovaná vajíčka na velikonoce...nebo kameninové hrníčky a džánky ...a každou neděli máslo do vyřezané dřevěné formičky, na které je kytička...vypadá to kouzelně...
doporučuju...je to snadné, návod i procedura...a nostalgické...jen nevím, kde se tu dají sehnat formičky, já je mám ze Slovinska...
Není tady
Asi jsem moc mladá - co pamatuji, tak babičky pračku měli, draní peří jsem nezažila.
Přežitek, který jsem zažila - chování králíků. Už asi před 10 lety s tím prarodiče přestali, když si spočítali, kolik stojí veterinář, očkování (králíkům se nějak nedařilo), bylo to docela drahé maso - a to nepočítali svoji práci. Pak přestali chovat i slepice, když babička - pečlivá bývalá účetní a vedoucí jednoho provozu - udělala kalkulaci, kolik je stojí jedno vajíčko (na koupeném zrní a mladých slepic). Tak radši vajíčka kupuje od jiných vesničanů - levněji, než by je sama od svých slepic pořídila.
Mýdlo s jelenem jsem si koupila a doma ho mám - už dlouho a téměř nepoužité.
Většinu věcí nežehlím.
Nedělní společné obědy občas máme, ale na normálním servisu. Doufám, že až dokončíme rekonstrukci domku (jestli někdy) tak budou nedělní obědy pravidelné. Momentálně trávím už 2 měsíce všechny neděle ve výkopu, děláme drenáž, a k obědu pak odskočím uvařit nějakou rychlovku (špagety, minutku) bez polévky.
Víte, k jakému přežitku se na vesnici vracíme?
Topení v kamnech - byď v lépe vypadajících - krbových. Dříve lidi kamna z místností (jako přežitek) vyhodili a zavedli akumulačky, přímotopy, kotel na uhlí na ústřední topení.
Taky jsem považovala za přežitek peřiny - a teď jsem ráda, že je máme.
Není tady
Heřmanka napsal(a):
Pisatel napsal(a):
dixina napsal(a):
Heřmanko a co takhle praní na valše
A holky znáte mýdlo s jelenem?
dixi...ty jsi mě tak rozesmála:D nádhera...asi mi nebude věřit, ale valchu máme doma dodnes a na chatě se na ní pralo a byla to zábava...a to nekecám...takže mýdlo s jelenem znám velmi dobře...a moje máma tvrdí, že není nic lepího na praní...a co se týká draní peří? no jeje... i to mám za sebou:D ...dokonce i stím podříznutím husy...a zabít králika umím bravurně od 7mi let...i se stažením z kůže...to je nádhera...dělali jsteto někdy? nic neporušit a pomalu a opatrně stahovat...vybrat vnitřnosti...hmmm...moje máma to nesnáší, já to dělám ráda...
a když mám být jemnějí, tak upaličkovat si krajku na ubrus...koupit si ji může každý...no ne ? ale co uděláš vlastníma rukam...to je jiná...nemluvě o paličkovaných ozdobách na stromeček...a nebo odrátovaná vajíčka na velikonoce...nebo kameninové hrníčky a džánky...a každou neděli máslo do vyřezané dřevěné formičky, na které je kytička...vypadá to kouzelně...
doporučuju...je to snadné, návod i procedura...a nostalgické...jen nevím, kde se tu dají sehnat formičky, já je mám ze Slovinska...
Heřmanko, ty jsi prostě kapacita
A máš pravdu, vše, co si člověk udělá vlastnoručně, má svou cenu. i já se snažila. jednou jsems e takhle rozhodla, že vytvořím velikonoční vejce vlastníma rukama. Stále mi na hotovém výtvoru něco nehrálo. Až jsem jej předala svému synovci, tak se za břich popadal se slovy, že ještě nikdy neviděl kohouta se čtyřma nohama. Jsem to ale šikula, co
Od té doby kraslice kupuji
Upravil(a) dixina (2. 10. 2008 10:33)
Není tady
My máme chatu, kde nie je vodovod, elektrina, plyn, nič... Šporák a kachle na drevo a uhlie, propán-butánový varič, starý kuch. stôl s dovma škopkami vnútri... (vyťahovacími), petrolejové lampy a prameň liečivej vody 200 metrov od domu. Latrína v drevárni za domom, umývanie v lavóri a "chladnička" v potoku. Práčka v podobe kovovej gule na stojane, čo sa otáča rukou a perie... Úžasná romantika, keď ťa niekto obsluhuje. Inak drina jak hovado. Vylieči spoľahlivo všetkých, ktorí si myslia, aký bol kedysi ľahší život. Lebo je jasné, že to chcelo NAJMENEJ jedného celého človeka, ktorý nerobil nič iné, len zabezpečoval najpprostejšie každodenné úkony. (Bývala to - na počudovanie - žena...) Nedalo sa odísť si na výlet či na návštevu, lebo sa človek vrátil do tmy, zimy a sucha... a to nehovorím, že tí ľudkovia k tomu ešte chovali zvieratá a pestovali plodiny.
Upravil(a) Selima (2. 10. 2008 10:41)
Není tady
mýdlo s jelenem znám a používá, nezmám nic lepšího na špínu:)
Heřmanko, tak to je super, máslo to byh si dala hned
Není tady
Moje máma měla ke každým svátkům ustálený jídelníček, já se o to snažím dodnes, přestože to rodina považuje za přežitek. Taky na Vánoce peču kvanta cukroví, celá rodina se na ně těší, ačkoliv máme s mužem cukrovku a my je nemůžeme. Ale bez pečení, výzdoby bytu, shánění dárků... by nebyly Vánoce. Je to plno práce navíc, ale dělám ji ráda. Nedávno jsem se dostala do sporu s maldými, považují za přežitek vaření doma, pečení, zavařování, prý si to raději koupí. Taky skoro všechny ruční práce jsou už přežitkem. Měla jsem radost, když jsem mohla na děti šít a plést a slušelo jim to.
Není tady
no Nico, tak to teda nevím...nositelem tradic jsem v rodině byla já coby dítě a ne rodiče...vždycky jsem přitáhla nějakou knížku, jak se co dělalo a nedělalo...a rodiče poslouchali a dělali to počínaje prostíráním a konče odléváním olova...a nebo jsem dospěla moc rychle
Není tady
Ruční práce - neznám lepší relax, než jehlice, háček, vyšívací jehlu. A asi jsem ujetá, ale strašně ráda vyrábím ze starého materiálu jiný "model" (drze tvrdím, že z nového to dovede každý ). Ale ta radost (a trochu pýcha), když ze sbírky zbylých klubíček uštrikuju parádní svetr, opravím starý vyšívaný šál po prababičce, který kámoška chtěla vyhodit nebo z odstřižků vykouzlím šatičky pro malou slečnu... jasně, nestojí to za tu práci, slýchám - ale mě to baví.
Není tady
Jéé, vánoce a pečení cukroví. Kdysi to bylo něco báječného a podílela se na tom celá rodina. Pak se začalo kupovat. Já se k pečení zase vrátila. Tak nějak mi chyběla ta vůně, která navodila atmosféru blížících se vánoc. na pečení se těším už teď
Není tady
Tradice moc nectím. Snad jen stromeček na vánoce. Nám ráda ty stresy, které k tomu doba přinesla. Jinak ať si to každý dělá jak chce. Ale mě na dušičky na hrobě neuvidíte. Na velikonoce neotevírám,nebarvím vajíčka nebo odjíždím. Na Heloween nevykrajuji dýně a na vánoce neházím botou.
Místo shonu okolo příprav si raději vezmu noviny a jdu na punč, koukám ven,jak lidi blázní a běhají po městě.
Spíše než tradice bych řekla, že mám nějaké rituály. Napříkal doupání ořechů. Je to činnost, kterou dělám ráda napozdim na chalupě. Sednu si do starého křesla, zapálím v kamnech, psa po boku a loupu ořechy. Babička se divá na TV v druhé místnosti a já mám čas na snění. Poslouchám praskot v kamnech, vrnícího kocoura za kamny a snažím se vylopuat celé půlky ořechů. Neznám lepší relax.
Není tady
Nedělní obědy - doma se snažím, abychom se sešli aspoň o víkendu, ale vzhledem k vytíženosti dětí se to moc nedaří. Jinak já jsem nedělní návštěvy u babiček a tetiček ze srdce nesnášela. Jasně že jsem tety měla děsně ráda, i dneska si na ně vzpoměnu a pobrečím, že je už nemám, ale jelikož vyžadovali po mamce abych tam chodila jako holčička a ne jako kluk, tím si mě teda nezískaly. Dodnes mám osypky ze sukní a punčocháčů.
Mýdlo s jelenem funguje na chatě - máme něco podobného jako Selima, jen s elektřinou a studenou vodou venku ve stojanu.
Na vánoce nezpíváme, protože jsem naprostý hudební antitalent. Nemůžu tím prostě nikoho obtěžovat. Třeba si pustíme koledu. Ale cukroví peču a peču to, které pekly tety a babičky. Nic extra moderního.
Pes u nás může spát v posteli, nepatří na řetěz k boudě.
Jídelní servis nemáme - nevydrží u nás žádná sada dlouho vcelku.
Není tady
Tradice ?
Napadají mě jen ty rodinné
Zpívali jsme celá rodina v autě
O víkendech velké a dlouhé společné teplé obědy
V neděli většinou všichni u pohádky
Pěčení brambor na protějším poli
Společné venčení psů - to miluju ,celá rodina a všechna zvířena
No a Vánoce
To bych psala týden.
Máma je věřící a do všech těch tradic nás vždy donutila.
Dnes jsem jí za to vděčná a hrozně se na to těsím !
Myslím, že díky ní miluju vánoce a nepovedlo se to zničit ani těm dnešním nástrahám, v podobě nákupních šílenství a zbytečně vytvářeného stresu, který si děláme jen my samy
Není tady
ale vzpoměla jsem si na jednu "tradici". Nedělní pohádla po obědě v rádiu:)
Není tady
Když jsem byla malá, tak rodinné nedělní obědy u nás byly, ale čím jsme s bráchou byli starší tím to nějak vymizelo.
Jinak mýdlo s jelenem znám.
Teďka s manželem jíme spolu u stolu a snažíme se držet neděle.
Upravil(a) topazio (2. 10. 2008 11:23)
Není tady
Klubko napsal(a):
ale vzpoměla jsem si na jednu "tradici". Nedělní pohádla po obědě v rádiu:)
Jako malá jsem ty pohádky měla ráda .
Není tady