Ahoj, ach jo..Tak jsem se trochu bála, že se dozvím že nemůžu dělat vlastně nic.. Kamarádka už je dospělák (25), bydlí sama-takže možnost každodenní kontroly nulová.. Ona ví,že když mi jenom naznačí,tak ráda pomůžu a udělám co je v mých silách..Jenom se bojím, že jsem to pokazila, že už hraje i přede mnou:grater:

pokud zhubla 8 kilo, není na tom ještě nejhůř...anorexie není o tom že člověk nejí ale co se mu honí hlavou, psychika. neovlivnuj to jak jí nebo se hýbe..dej jí najevo že jsi s ní, at se děje cokoli. od anorektiků se stejně lidi odvrátí, právě proto že oni jen poslouchají co jim řiká hlava- nedopřát si nic dobrýho, jen se mučit hladem,pohybem a i jinak. kámoška prý nezažila nic horšího, než jsou výčitky po jídle anorektičky..to normální člověk nepochoí a jen je bude nutit jíst, aniž by se ak staral o duši.

happy07 napsal(a):

Já se omlouvám, ale mám podobný problém, zkoušela jsem se ptát na psychologii, ale neúspěšně:
Moje sestra (26) skoro určitě trpí bulimií, ráda bych jí nějak pomohla, ale nevím jak na to... Vídám se s ní jen o víkendech, a ještě ne pokaždé. Několikrát jsem zkoušela něco naznačit nebo se jí i přímo zeptala, ale odmítá se se mnou o tom bavit... Máte někdo podobnou zkušenost a radu jak to řešit? Díky.

Ahoj, zkus si nejdřív přečíst knížku od Krcha Bulimie - Jak bojovat s přejídáním nebo třeba od Hallové Rozlučte se s bulimií. Tam zjistíš alespoň zatím Ty nějaké informace a to, jak se asi cítí. Můžeš jí třeba knížku pak taky dát přečíst - třeba jí ji někde nechat. Víc toho moc udělat nemůžeš. Pokud sestra sama nebude chtít se z bulimie dostat, pomoci ji nemůžeš. Dej jí najevo, že ji chápeš a máš ji ráda. Aby věděla, že až se rozhodne se svou nemocí něco dělat, bude se moci obrátit na Tebe. Pak, až se bude chtít vyléčit, bude třeba vyhledat nějakou odbornou pomoc, např. www.anabell.cz Přeju hodně štěstí a trpělivosti.

Víš kamarádko Henrietto,
není to jen kamarádka, co by se měla zamyslet. Redukční dieta se má držet maximálně šest týdnů, pak ohrožuje zdraví. Počítání kalorií je na dvě věci, na kalorie se nehubne (a to ani v redukční dietě a mě naprosto fascinuje, že tenhle ženám ničící mýtus neustále přežívá) na kalorie se vytváří poruchy příjmu potravy. Když už, tak se hubne skladbou stravy- poměry B/S/T, výživově kvalitní potraviny, plus neomezené množství čerstvé zeleniny. Po těch šesti týdnech jíst bez měření a samozřejmě by se měla změnit skladba stravy směrem ke zdravé.  Mamince se nedivím, protože toto

"Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě."

je alarmující. Ne nejsou všichni, kdo si občas daji slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Jednak existují různé metabolismy a za druhé nemamé všichni organizmy rozharašené dietami. Nejlepší je hubnout pohybem a změnou stravy, často to na prvních 6kg stačí.

Buď moudrá, když se maminky bojí, je to hodně dobrý důvod se zamyslet, jestli chyba není v prvé řadě na mojí straně.

PS: Japak vypadá tvůj jídelníček?

henrietta napsal(a):

víš kamarádko, já to nechci bagatelizovat, ale já jsem v září začala hubnout, chodím hodně cvičit (4-5x týdně) protože mě to strašně chytlo, upravila jsem si jídelníček (opravdu hodně, jedla jsem jen zdravě, žádné pečivo, přílohy, malé porce 5-6x denně) a nádherně jsem zhubla ze 72 na 62. No a moje mamka se najednou začala tvářit starostlivě ať neblbnu atd. Přitom já prostě jenom jedla zdravě a hodně cvičila a ona ze mě udělala div ne nachystanou na psychiatrii s anorexií.

Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě.

Když mi bylo 18, přesně tímhle jsem začla - počítáním kalorií - až jsem u té anorexie skončila. Moc si nezahrávej (vlastní zkušenost). Tenkrát jsem šla z 68-ti na 52 za 3 měsíce, a musela jsem odejít z první vejšky, protože mozek přestal pobírat školu.
Bohužel, kdyby tenkrát rodiče něco zaregistrovali, bylo by to lepší.
No ale zase, žiju, tak to dopadlo dobře :-)

Nharte napsal(a):

Víš kamarádko Henrietto,
není to jen kamarádka, co by se měla zamyslet. Redukční dieta se má držet maximálně šest týdnů, pak ohrožuje zdraví. Počítání kalorií je na dvě věci, na kalorie se nehubne (a to ani v redukční dietě a mě naprosto fascinuje, že tenhle ženám ničící mýtus neustále přežívá) na kalorie se vytváří poruchy příjmu potravy. Když už, tak se hubne skladbou stravy- poměry B/S/T, výživově kvalitní potraviny, plus neomezené množství čerstvé zeleniny. Po těch šesti týdnech jíst bez měření a samozřejmě by se měla změnit skladba stravy směrem ke zdravé.  Mamince se nedivím, protože toto

"Možná, že se ti zdá, že kámoška jí málo, ale třeba jí normálně. Já když jsem začala počítat kalorie, tak jsem se úplně zhrozila, že jím 10x (nepřeháním) víc, než bych měla jíst abych netloustla. A když teď vidím, čím se lidi cpou, tak nechápu, jaktože všichni nemáme 150kg. Zkus si někdy její denní příjem spočítat a třeba zjistíš, že je úplně v pohodě."

je alarmující. Ne nejsou všichni, kdo si občas daji slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Jednak existují různé metabolismy a za druhé nemamé všichni organizmy rozharašené dietami. Nejlepší je hubnout pohybem a změnou stravy, často to na prvních 6kg stačí.

Buď moudrá, když se maminky bojí, je to hodně dobrý důvod se zamyslet, jestli chyba není v prvé řadě na mojí straně.

PS: Japak vypadá tvůj jídelníček?

Můj jídelníček když jsem hubla vypadal okolo 5000kJ. Tvaroh, ovoce, zelenina, kuřecí maso, nízkotučné sýry. Do toho občas cokoli na co jsem měla chuť. Vážně si nemyslím, že každý, kdo se snaží hubnout musí být rovnou nemocný. Vím, že se nemá radikální dieta držet dlouho, teď po dvou měsících jím úplně normálně kromě sladkostí, sladkých nápojů, pečiva a přílohy spíš míň. Místo uzené krkovičky si koupím kuřecí šunku a podobně. Nemyslím si, že by na tom bylo něco nezdravého.

henrietta napsal(a):

a ještě k tomu B/S/T jak jinak to má člověk zjistit, než si zapisovat co snědl? Ty říkáš, že nejsou všichni, co si OBČAS dají slaninku a zmrzlinku tlustá prasátka. Ale občas není třikrát denně, když vidíš lidi, jak si k snídani koupí koblihu, k obědu dva hamburgery a aby si připadali dobře tak k tomu přihodí zeleninový salát s majonézou. Na večeři jdou na pizzu a pak si ještě dají v noci chipsy. Lidi tloustnou pomalu a plíživě a pak se toho nemůžou zbavit. Kamarádka přibrala za poslední rok 10 kilo. Z hubeňoučký holky je oplácaná buchta. A je to stravou, ničím jiným. Celej den jí málo a večer se nacpe. Spočítat si kJ a přečíst si něco o správném stravování by jí absolutně neuškodilo.

Pokud se člověk snaží omezit tuky, což když chce zhubnout prostě musí, tak si musí i jídlo zapsat. Já jsem jedla spoustu bílkovin, něco sacharidů a tuky ikdyž jsem se snažila sebevíc, tak přes 20 skoro vždycky, 30 úplně snadno. Kdybych si to nepočítala, tak jich sním 5x víc ani bych nevěděla jak. Jestli chce holčina kámošce radit, tak ať si nejdřív opravdu zjistí co jí a porovná to s jakýmkoli článkem o zdravé výživě. Já neříkám, že není nemocná, ale jen, že vůbec být nemusí.

bohužel to není až tak jednoduché.
já nastoupila do fyzicky velice náročné práce, moje jídlo: ráno jogurt, oběd normálka a večer spíš jen dobala, přesto se mi za 1/2 roku nehla váha ani o kilo.strava je důležitá, ale říká se že to všechno začíná v mozku
moje kamarádka ošetřovala manžela po mrtvici, na jídlo ani neměla chut a přesto přibrala 10kg.

henrietta napsal(a):

Jen jsem chtěla říct, že ne každý, kdo hubne musí mít opravdu problém s anorexií.

Nemusí, jen někdy je ta hranice hodně tenká.