Na zacatku mi to moc nevadilo, protoze si sama obcas zapalim. Ale vzhledem k tomu, ze je to velmi silny kurak a kouril naprosto vsude, kde jen to bylo mozne (jednou mi vlez s cigaretou i do loznice), tak se mi to moc nelibilo. Nijak jsem mu do toho pochopitelne nekecala ale nebyla jsem moc nadsena, kdyz jsem se vysprchovala a ciste oblekla a stacila dvacetiminutova jizda v aute a ja smrdela, jako kdybych vylezla z putyky. Sice jsme se rozesli kvuli necemu jinemu ale jsem si jista, ze po case by jeho koureni byl pro me asi hodne velky problem.

Kuřáci mi nikdy nevadili, snad jen delší pobyt v zakouřené hospodě, kde se vůně cigaret obvykle smísí s odérem přepáleného omastku a zvětralého piva, to je pak na blití, naopak kouř s vůní kávy a novin v příjemné kavárně má své kouzlo. Sama jsem nikdy nekouřila, dneska si občas dáme s přítelem vodní dýmku, ale cigarety mě nelákají. Partner je kuřák, nečoudí v bytě a nikdy by ho nenapadlo zapálit si v restauraci nad jídlem, a já to beru jako jeho součást. Nikdy jsem to nekomentovala a nenapadlo by mě ho v tomto "vychovávat", i když tuším, že si po zdravotní stránce nejspíš škodí. Nicméně je to jeho věc. Dokud jsme spolu nebydleli, když na mě šla smutná a chyběl mi, podle možností jsem čichala k jeho značce parfému nebo jsem se na ulici přitáčela ke kuřákům a kradla jim z jejich obláčku, prostě to mám spojené s ním.

Ivana napsal(a):

Kuřáky nesnáším, takže vím bezpečně, že bych se do kuřáka nemohla zamilovat. Jak je někdo kuřák, je mi hned protivnej.

fakt ti stačí na hodnocení člověka jen, že kouří ?

No nevím, jsem kuřák, kouření doma vyloženě nesnáším, na kouření je hospoda a na líbání kuřačky a nekuřačky žádnej zásadní rozdíl necítím a není to tím, že bych měl vyhulenej jazyk. Ne každá kuřačka smrdí jako 4. cenová. Nekuřačka není zárukou vůně. Spíš je to tak, že kdo je čuník, a ještě přitom kouří, tak ten má problém.

haiel: týká se to i využívání spotřební daně?

haiel napsal(a):

Kuřáci mají tu nevýhodu (pro nekuřáky výhodu), že tento jejich charakterový nedostatek se nedá skrývat. Nekuřák vidí cigaretu,dým a cítí smrad a to mu říká - od tohoto člověka ruce pryč,nemohl bych s ním žít.  U nekuřáků (i abstinentů) nejsou např. při namlouvání jejich případné nedostatky tolik patrné a protějšek se začne divit až mnohem později, častokrát opravdu pozdě. Kuřákům se tedy dá přičíst k dobru, že varují včas. Skalní odpůrci kuřáků mají na svůj odpor plné právo a mělo by jim být umožněno,aby kuřáky ze svého života odstranili zcela a nekompromisně. Kuřákům by mělo být zakázáno učit, léčit (nedejbože operovat), vychovávat, zaměstnávat, opravovat auta, vypracovávat projekty či jinak působit směrem k nekuřákům a nekuřáci by měli mít  právo vybírat si takové osoby zase jen mezi nekuřáky.  Nesmiřitelný nekuřák by neměl být povinen učit se z učebnic napsaných kuřákem, užívat počítačové programy vyvinuté kuřáky či dokonce respektovat zákony nebo vědecké objevy vzniklé za doprovodu cigaretového dýmu.  Totéž by mělo platit i v zábavním průmyslu a všude jinde. Zkrátka je načase, aby se společnost začala řídit podle hesla Nekuřáci sobě a kuřáci též!

To je málo. Já bych je vyvezla na pustý ostrov a tam je nechala pojít hlady a bylo by! A pak by přišli na řadu tlustí, alkoholici, narkomani, potiví, plešatí atd.

PS: Nebylo by lepší lobovat za zákaz výroby a prodeje cigaret???

haiel napsal(a):

Nedoma napsal(a):

haiel: týká se to i využívání spotřební daně?

...a fšéééécky kuřácké daně kuřákům!

houby, všecky kuřácké daně do zdravotnictví a alkoholové taktéž. Ono by to bylo jednoduché zakázat, ale z čeho by ten náš sociální stát žil???

jééé vidím,že jsem reagovala na příspěvěk na předešlý stránce:gloria: tady ho cituju:

Alosek napsal(a):

Nejsem nekuřačka. Vykouřím cca krabičku až dvě za měsíc, nemám problém nezapálit si třeba celý týden.
Zato v hospodě s kamarády, na akci, stáhnu i krabičku za večer. Nikdy nekouřím v místnosti, v bytě, v domě, byť i u kuřáků, kteří to běžně dělají. Nesnáším smrad z cigaret. Nezapálila bych si při chůzi po ulici a "nebaví" mě kouřit sama - maxilmálně tu svoji jednu denně u kafe na zahradě.
Nedávno jsem se s kuřákem rozešla, minimálně z poloviny právě proto, že je kuřák. Nevadí mu, že to z něho táhne, nehodlá kouření ani omezit, má s tím spojené i další pro mě nepříjemné návyky (například jít i dva dny po sobě ve stejné košili, třebaže je propocená, do kanceláře, atd.). Fakt je, že i když si zuby vyčistí, umyje se a převleče, cigarety z něho táhnou dál.
A ano, na začátku, v době zamilovanosti, mi to tak nevadilo. Začalo mi to vadit ve chvíli, kdy jsem přemýšlela o tom, jestli s ním chci být denně, plánovat s ním společný život a rodinu. Začalo mi vadit líbat se s ním, objímat ho, držet ho za ruku.
Na všechny moje prosby/žádosti/připomínky/požadavky (říkejte tomu, jak chcete) vůbec nereagoval, s tím, že jestli ho miluju, tak si zvyknu, a on nic měnit nehodlá, protože je příliš závislý.
Nebyl to jediný, ale pro mě jeden z hlavních důvodů, proč vztah s ním přes všechno pěkné, co mi dával, ukončit. Protože vůči mně jeho přístup považuju za bezohlednost.
Nemluvě o tom, že další léta bych si musela zvykat na jeho kašlání, chrchlání, přibývající zdravotní problémy.

Janči, přesně tak...
On se pak tenhle jeho přístup projevil i v jiných stránkách našeho vztahu - jestli mě miluješ, není co řešit
Pro mě to byl jasný signál, že tudy cesta pro nás společně nepovede. Jako dlouholetý kamarád, milenec je skvělý, spolehlivý, máme mnoho společného, je mi s ním fajn, ale nešlo to. A nelituju.

Alosek napsal(a):

Janči, přesně tak...
On se pak tenhle jeho přístup projevil i v jiných stránkách našeho vztahu - jestli mě miluješ, není co řešit
Pro mě to byl jasný signál, že tudy cesta pro nás společně nepovede. Jako dlouholetý kamarád, milenec je skvělý, spolehlivý, máme mnoho společného, je mi s ním fajn, ale nešlo to. A nelituju.

Alosek, achjo, moc jsi mě nepotěšila...

Ja si spomínam na jedného môjho milenca, ktorého som spracovala tak, že - hoci nezvyknutý - U SEBA V IZBE fajčil vyklonený z okna. Našťastie bola jar a nie mrazivý január. (Vlastne ženáč hulil z okna aj v januári... ale to bolo skôr tým, že sme boli v nefajčiarskom hoteli! ) Ale vysvetlila som, mu, že vzhľadom na to, že potom by sme v tej miesnosti mali dlhšie pobývať(dokonca sme tam tuším spali celú noc), tak ja tam proste NEMOŽEM mať nafajčené. Pochopil, našťastie. S takýmto typom by som asi problém nemala.

Nie, je to jednoduchšie - v zamilovanosti hormóny milosrdne otupia nielen mozog, ale aj zmysly... Takže čuch nie je taký vytríbený a cigaretový smrad mu nevadí...
alebo ešte jednoduchšie vysvetlenie: Keď sa s niekým vídaš 2x týždenne, z toho raz robíte príjemnejšiu činnosť (trebárs iné fajčenie ), tak neprídeš na to, že milášek stiahne 20 cíg denne. To vypláve na povrch až neskôr, pri bližšom spoznaní.

Tiina:  Moje zkušenost je spíš taková, že po klidném pravdivém konstatování (z každýho kuřáka to totiž opravdu cítit až na výjimečné situace kdy víc jak řekněme týden nekouřil je) následuje hysterický výlev na téma jak jsou chudáci kuřáci utlačovaní...

Já třeba miluju česnek, ale už jsem se naučil, že poté, co si ho dám se prostě nemůžu jít lísat bez ohledu na to, jestli jsem si potom dal žvejkačku nebo vyčistil důkladně zuby - prostě to cítit je a jsem v tu chvíli přítelkyni nepříjemnej, tak jí přece nebudu nutit do důvěrností...

Upravil(a) Kuba (30. 9. 2008 14:42)