No jestli Ti nebude vadit názor kuřáka... Můj partner je nekuřák, nekouřil nikdy v životě. Já se toho neumím zbavit.  A protože je mi jasný, že kuřák nekuřákovi smrdí, dávám si na to bacha. Kouřit chodím na zápraží, v zimě si zapálím v kuchyni a to pak hned větrám. Po každým pokouřeníčku si jdu čistit zuby.(tedy hlavně, když je chlap doma). Vlasy si myju obden, svoje oblečení peru častěji než je obvyklé.  Za ty roky si ještě nepostěžoval, že by mu to vadilo, no ale pro mě je to trochu makačka, není nad cigaretku s podobně postiženými kamarády v kavárně Jo jo, souhlasím s tím, že kuřák by se měl před nekuřákem držet trochu zpátky a to by mělo stačit. Nějaké partnerovo naléhání, výčitky atd bych asi nesnesla.

Můj bývalý kouřil jak fabrika, pak mi to dost začalo vadit. Ten smrad byl hroznej. On byl schopnej se v noci probudit a jít si zakouřit, i když chodil na balkon, tak stejně smrděl celej byt. A přestat kouřit nechtěl.  Můj manžel je naštěstí nekuřák.

haiel, to je právě to, že ty jako ženská děláš maximum, abys partnerovi "nesmrděla", ale většina chlapů tolik úsilí nevyvíjí....

Upravil(a) Janči (17. 8. 2010 14:29)

Mela jsem partnery kuraky nikdy me to nevadilo.Me to vonelo libat se s kurakem.Spise me vadilo,kdyz kouril v byte.

Taky jsem byla kuřák a můj partner nekuřák.Když jsme se seznámili, říkala jsem, že s tím seknu, ale roky ubíhaly a já kouřila pořád stejně, možná i víc...Nikdy mi nic neřekl, ale já jsem postupně cítila jak se se mnou nechce líbat a jak mu to vadí.To mě donutilo se nad tím zamyslet a nyní už nekouřím. Nekouřím měsíc, je to brzy na nějaké závěry, ale změnu v chování partnera pociťuji - je veselejší, mazlivější atd. - a já teprve teď vidím jak se se mnou překonával a chápu, že pro někoho tohle může být i důvod k rozchodu.Ovšem k tomu jsem dospěla sama, kdyby mi dal ultimátum či jinak vyvíjel nátlak, vím, že bych nepřestala.Taky si neuvědomuji, že bych byla voňavější, nikdy mi nepřišlo, že by to někomu tak vadilo ani dnes mi nevadí projít kolem kuřáka.Ale každý má asi jiné vnímání, já jsem nikdy nekouřila v bytě, jen venku, pořád žvýkačky apod.Teď spíše zjišťuji, že mám více peněz a taky více času bez cigaret a za milejšího partnera mi to prostě stálo!!

Janči napsal(a):

Chtěla jsem se zeptat přítomných nekuřáků - stalo se vám, že jste se zamilovali do kuřáka/kuřačky a zpočátku, když jste byli zamilovaní, tak vám to ani moc nevadilo, ale časem vadit začalo.....

Já jsem začal kouřit víceméně díky tomu, že moje první žena v životě byla silná kuřačka a i když ona je už samozřejmě dávno v kelu, toho zlozvyku jsem se bohužel nedokázal zbavit dodnes

D. napsal(a):

To se tak stává, že ze začátku jsou věci, které nám v "normálním" stavu mysli vadí, nepodstatné, mně to někdy přišlo i roztomilé.. Ale co mi přijde hloupé, chtít(= nutit ho) po partnerovi-kuřákovi, poté co se začneme probírat z prvního okouzlení, aby s cigaretami přestal. Nevím proč si tolik nekuřáků myslí, že by ten druhý kvůli nim měl přestat, že mají právo ho k tomu nutit? Píšu to obecně, protože takových znám dost.. Chodím s kuřákem? Chodím. Věděla jsem to od začátku? Věděla. Líbilo by se mi kdyby přestal? Líbilo. Můžu ho k tomu nutit? Nemůžu.
Takže můj názor - pokud někdo nesnáší kuřáky, neměl by s nimi chodit..

Bývalý bol náruživý fajčiar (40 cigariet denne) a fajčil prevážne v byte Mne to nevadilo - bohužiaľ - až kým sa mi neobjavila alergia a dnes mám astmu. A nevadilo mi to aj preto, že aj moji rodičia fajčili v byte, odjakživa. Fajčia dodnes v svätom prevsedčení, že to predsa pasívnym fajčiarom nemá čo vadiť! (Bývam s nimi, len na vysvetlenie, aj keď už sa vďakabohu sťahujem preč). Takže kto chce mať astmu, nech neobmedzuje partera vo fajčení a dovolí mu fajčiť DNU. Však dnes už sú celkom moderné, aj keď hormonálne lieky na astmu...
Chce to ohľaduplnosť oboch strán podľa mňa, NIELEN nefajčiara.

Když jsem se s přítelem seznámila, kouřil dvě krabičky denně. Přítel je o dvacet let starší a tak jsme náš vztah nebrali zpočátku úlně vážně, ale zatím nám to vydrželo pět let. Po roce co jsme se poznali jsem se přítele zeptala jestli by s tím nemohl přestat. Nevadil mi ani tak kouř, jako to co může kouření způsobit. S přítelem bych ještě chtěla děti, takže bych nerada byla vdava dva roky po svatbě. "Oficiálně" přestal ale vím že si občas zapálí, když ho zrovna nevidím, ale možná tak jednu dvě denně. Někdy si říkám že je to super, alespoň tak, ale někdy to zas ve mně hlodá, když nejsem s ním, jestli zrovna nekouří.

No mě to tedy vadilo, ze začátku docela v pohodě, ale postupem času dost,. Je pravda, že na mě ohledy tedy nebral...

Já bych s kuřačkou chodit nemohl - i na ulici pokud to jde radši popoběhnu před kuřáka, abych ten smrad nemusel čichat, do hospod chodím kvůli zakouřenýmu prostředí minimálně. Prostě se snažím kuřákům vyhýbat jak to jen jde, protože přesto, že já bych je klidně nechal kouřit kdekoliv, oni nedokážou udělat na oplátku ani takovou maličkost  pro mě a sice že by ten kouř nevyfukovali... To bych bral jako velmi rozumnej kompromis.

Upravil(a) Kuba (29. 9. 2008 17:03)

Natálie: já bych nepřekousnul ani ohleduplnou kuřačku, prostě mi ten smrad nedělá dobře a úplně se ho zbavit nejde.

Nejsem nekuřačka. Vykouřím cca krabičku až dvě za měsíc, nemám problém nezapálit si třeba celý týden.
Zato v hospodě s kamarády, na akci, stáhnu i krabičku za večer. Nikdy nekouřím v místnosti, v bytě, v domě, byť i u kuřáků, kteří to běžně dělají. Nesnáším smrad z cigaret. Nezapálila bych si při chůzi po ulici a "nebaví" mě kouřit sama - maxilmálně tu svoji jednu denně u kafe na zahradě.
Nedávno jsem se s kuřákem rozešla, minimálně z poloviny právě proto, že je kuřák. Nevadí mu, že to z něho táhne, nehodlá kouření ani omezit, má s tím spojené i další pro mě nepříjemné návyky (například jít i dva dny po sobě ve stejné košili, třebaže je propocená, do kanceláře, atd.). Fakt je, že i když si zuby vyčistí, umyje se a převleče, cigarety z něho táhnou dál.
A ano, na začátku, v době zamilovanosti, mi to tak nevadilo. Začalo mi to vadit ve chvíli, kdy jsem přemýšlela o tom, jestli s ním chci být denně, plánovat s ním společný život a rodinu. Začalo mi vadit líbat se s ním, objímat ho, držet ho za ruku.
Na všechny moje prosby/žádosti/připomínky/požadavky (říkejte tomu, jak chcete) vůbec nereagoval, s tím, že jestli ho miluju, tak si zvyknu, a on nic měnit nehodlá, protože je příliš závislý.
Nebyl to jediný, ale pro mě jeden z hlavních důvodů, proč vztah s ním přes všechno pěkné, co mi dával, ukončit. Protože vůči mně jeho přístup považuju za bezohlednost.
Nemluvě o tom, že další léta bych si musela zvykat na jeho kašlání, chrchlání, přibývající zdravotní problémy.

Upravil(a) Alosek (29. 9. 2008 22:07)