já jen nerozumím tomu, jak jsi mohla čekat rok, nežli jsi to začala řešit...to mi hlava prostě nebere...

Zklamaná napsal(a):

eremuruss napsal(a):

ffly napsal(a):

Nabuko krásný!

Opravdu krasny a rozumny.

...ono asi Nabuko nic jiného nezbývalo, že? Ona jaksi Nabuko se snažila bojovat, jenže mezi obyčholkou a jí je rozdíl, obyčholka už teď ví, co udělá - bude hrát na druhou a bude si hrát na milenku svého muže (pozor dámy, to je rozdíl, ona je stále manželka!) a ten její by se třeba i rád vrátil, jenže ta rozhoďnožka ho drží zkrátka, no však až mu to dojde, on se urve. Kdežto u Nabuko to bylo jasné hned - a návrat? Ten se nekonal.
Teď to bude možná jen krásné v tom, že se Nabuky bývalý manžel bude chovat jako vzorný otec.

Zklamaná, omyl, já jsem taky přesně "věděla". Jen jsem každou chvíli "věděla" něco jiného. A taky na to "vědění" jsou potřeba obě strany. Někdy se můžeš třeba přeskočit, a manžel se opravdu URVE a vrátí. Ale pak taky můžeš zjistit, že to bylo velmi krátkozraké řešení. Ano, určitě existuje spousta ZBRANÍ, jak urvat chlapa, ale já už nechci boj ... Stálo mě to hodně zklamání, bolesti a sil, abych tohle zjistila. A nebylo všechno jasné hned - manžel dlouho sváděl vnitřní boj, měl a má mě velmi rád, ale já tak strašně moc chtěla, aby JI nenáviděl, až jsem ho donutila, aby ji miloval. Myslím, že kdybysme oba stáli znovu před stejnou situací (za splnění té podmínky, že bychom věděli to, co teď), volba nás obou by byla jiná. Nevím, zda ve finále a v kontextu příštích desetiletí lepší, ale rozhodně jiná.

zuzi777a napsal(a):

Obyčholka- vítej do klubu těch,kter příliš nemilují a poněkud pejorativně pojmenovávají  milenky svých mužů a otců svých malých dětí...
Nepočítej ale tady s obecnou podporou,  mnoho holek je " na druhém břehu" a  nebo  zastávají názor, že  hlavní díl viny má podvedená manželka, popřípadě   podvádějíí manžel a milenka má " právo na vztah" protože je to "její" záležitost.

Nu tohle je ovšem pouze tvoje interperetace.
Jak je vidno, pipina nemusí být právě jen a pouze milenka, že?
Já osobně tak, ale to jen když jsem hodně slušná, nazývám každou, která pejorativně označuje kohokoliv, tedy někdy tak nazývám i sebe

Sakra, to jsem ale pipina, že nedržím hubu

Pandorraa napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Obyčholka- vítej do klubu těch,kter příliš nemilují a poněkud pejorativně pojmenovávají  milenky svých mužů a otců svých malých dětí...
Nepočítej ale tady s obecnou podporou,  mnoho holek je " na druhém břehu" a  nebo  zastávají názor, že  hlavní díl viny má podvedená manželka, popřípadě   podvádějíí manžel a milenka má " právo na vztah" protože je to "její" záležitost.

Nu tohle je ovšem pouze tvoje interperetace.
Jak je vidno, pipina nemusí být právě jen a pouze milenka, že?
Já osobně tak, ale to jen když jsem hodně slušná, nazývám každou, která pejorativně označuje kohokoliv, tedy někdy tak nazývám i sebe

Sakra, to jsem ale pipina, že nedržím hubu

Pipina je podle mě každá, která ječí ,nadává, nenechá vydechnout, vyčítá, škemrá, doprošuje se, dolézá, vyzvídá, otravuje, poučuje ... TOHO, KDO O TO NESTOJÍ......
Umění párového života je dar. Vyšší dívčí  má v tomto oboru asi je pár šťastlivců.  Já mezi ně také nepatřím, ale se svými chybami umím vcelku žít...
Pokud Obyčholka  pojme život jako   boj a vyjde jí to - proč ne- já bych byla utahaná z boje...
Ale vůbec se  nedivím, že  milou svého muže vidí jako pipinu....
Pro mě bude také pipina každá,která  se nechá balit tátou od  malých dětí a ještě si od toho slibuje  nádherný vztah....
Pravidlo letícího výkalu se totiž neplete-    udělal to jedné, radostně se spustí i té další a další a další.....

Upravil(a) zuzi777a (26. 9. 2008 1:47)

Obyčholko,

já zas chci napsat, že tě svým způsobem chápu. Když jsem v podobné situaci byla já, také jsem se rozhodla bojovat, ale bojovat ve smyslu - jak to napsat - čistý konkurenční boj?

Přiznám se, že i já smýšlela několik prvních dnů o té milence jako o mrše.  A protože mi tenkrát přišlo, že život se odvíjí přesně tak, jak si přeje ona a jak si naplánovala ona a bylo mi to líto, že díky tomu mé tři děti přicházejí o tatínka, tak jsem se tenkrát rozhodla, že jí budu konkurovat, aby to ta mrcha neměla tak jednoduché.

Poprosila jsem manžela, ať mi řekne, co u ní získává a u mě nenachází a poučila se z toho.

Podle mě to totiž je daleko jednodušší hrát roli milenky než manželky.  Tak jsem s tím začala. A co to znamenalo? Že jsem byla k manželovi milá, nic s ním neřešila, nic po něm nechtěla, změnila jsem abolutně a totálně šatník a vizáž a vlastně i chování. Byla jsem přesvědčená, že manžel se rozhodne pro ni, ale nechtěla jsem mu to ulehčit.

Ten postup jsem tehdy konzultovala i s psychologem, který mi to doporučil a vysvětlil, že pokud se mi podaří milence konkurovat v tom, čím je pro mého muže přínosem, tak budu mít víc trumfů v ruce než ona, protože já mám narozdíl od ní výhodu společných dětí a společného majetku.

Takže potud tě chápu. A je přirozená i tovje reakce, že víc seš naštvaná na milenku než na svého muže.

Jenže bys v těchto pocitech neměla zůstávat dlouho a snažit se svůj postoj přehodnotit, protože až pochopíš, že "závada" je jen mezi tebou a manželem, jak psala Nabuko, že milenka jen něco urychlila, tak teprve pak budeš moct skutečně najít cestu jak z toho ven.

Já třeba dnes vím, že milenka nebyla a není žádná mrcha a považuji ji dnes dokonce za člověka, který mi dost věcí dal a pomohl, mimo jiné mi ukázala, jak se správně k manželovi chovat, aby byl spokojený, protože já to do té doby neuměla ač chtěla.

A poslední poznatek - je dobré neustále myslet na to, že na tom, jak to celé vždy dopadne, má vliv tolik faktorů, že výsledek není předem nikdy jasný. Třeba taková Nabuko. Ona dnes často říká, že kdyby se tenkrát zvládla chovat tak, jak jsme jí radili, že by to u nich dopadalo jinak. No možná ano, možná ne. Ono se totiž klidně mohlo stát, že její manžel prostě jen v milence potkal člověka, který se k němu hodí mnohem víc než Nabuko a pak by se mohla Nabko třeba stavět na hlavu a nic by to nebylo platné.

Můj muž se rozhodl pro mě, ale já myslím, že hlavním důvodem bylo, že měl pocit, že milenka se k němu hodí míň než já, kdyby měla jinou povahu, kdo ví...

Držím palce, ať hněv, neštěstí  a nenávist nejsou tvojí motivací... a ať to dopadne tak, aby se všichni zúčastnění a především vaše děti trápili co nejmíň.

Koloběžka.1 napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Pro mě bude také pipina každá,která  se nechá balit tátou od  malých dětí a ještě si od toho slibuje  nádherný vztah....
Pravidlo letícího výkalu se totiž neplete-    udělal to jedné, radostně se spustí i té další a další a další.....

Očakáváš takové chování i u svého muže ? Udělal to jedné ...

No tomu co napsala Zuzi se říká koloběh života

Zklamaná napsal(a):

eremuruss napsal(a):

ffly napsal(a):

Nabuko krásný!

Opravdu krasny a rozumny.

...ono asi Nabuko nic jiného nezbývalo, že? Ona jaksi Nabuko se snažila bojovat, jenže mezi obyčholkou a jí je rozdíl, obyčholka už teď ví, co udělá - bude hrát na druhou a bude si hrát na milenku svého muže (pozor dámy, to je rozdíl, ona je stále manželka!) a ten její by se třeba i rád vrátil, jenže ta rozhoďnožka ho drží zkrátka, no však až mu to dojde, on se urve. Kdežto u Nabuko to bylo jasné hned - a návrat? Ten se nekonal.
Teď to bude možná jen krásné v tom, že se Nabuky bývalý manžel bude chovat jako vzorný otec.

Taky jsem rok hrála roli té druhé (bylo to ještě půl roku po rozvodu), ale žádné uspokojení mi to tedy nepřinášelo. V týdnu se mnou, o víkendu s milenkou a v pondělí výčitky, proč jsem vždycky po víkendu tak protivná. Akorát mne to ničilo, jen jsem blbka nedokázala odolat, neuměla jsem říct dost.
Milenka byla daleko, takže to takhle fungovalo pro něj bez problémů.

Pak jsem si jednou řekla dost a ukončila tohle svoje ničení. Za půl roku to mezi nimi skončilo, přítelkyně mu dala sbohem, že se jejich vztah nikam nevyvíjí. Bodejť by se vyvíjel, když muž byl pořád zaháčkovaný u nás.

Výsledek: nedoporučuji, dělat vědomě milenku svému muži.

Upravil(a) Fanny5 (26. 9. 2008 9:29)

Pravda slibem nezarmoutíš. Jinak obyčholka mám z tvého psaní dojem, že si to celé docela užíváš.

Vanilka69 napsal(a):

A poslední poznatek - je dobré neustále myslet na to, že na tom, jak to celé vždy dopadne, má vliv tolik faktorů, že výsledek není předem nikdy jasný. Třeba taková Nabuko. Ona dnes často říká, že kdyby se tenkrát zvládla chovat tak, jak jsme jí radili, že by to u nich dopadalo jinak. No možná ano, možná ne. Ono se totiž klidně mohlo stát, že její manžel prostě jen v milence potkal člověka, který se k němu hodí mnohem víc než Nabuko a pak by se mohla Nabko třeba stavět na hlavu a nic by to nebylo platné.

Souhlasím, Vanilko, třeba jen potkal svoji druhou půlku. Ale ... nemyslím si to (což není tak důležité, páč jde o to, co si myslí on ...). Zatím to ještě cítím tak, že jsme si souzeni (ať ještě mezi námi někdy vztah bude nebo nebude ... to beru pouze jako praktickou záležitosti ), že jsme spojeni něčím silnějším (zní to strašně pateticky), minimálně proto, že jsme se od sebe hodně naučili a hodně si dali (a asi to ještě po této stránce nekončí ...). Zatím si nedokážu představit, že bych k někomu cítila totéž. Ale třeba je to jen o zvyku.

V každém případě - Ty jsi byla schopná milence konkurovat, protože jsi báječná, zralá a moudrá žena. A Tvůj důvod /podle mého názoru/ nebyl touha vyhrát, pokořit ji - Ty jsi prostě manžela milovala.

Fanny5 napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Opravdu krasny a rozumny.

...ono asi Nabuko nic jiného nezbývalo, že? Ona jaksi Nabuko se snažila bojovat, jenže mezi obyčholkou a jí je rozdíl, obyčholka už teď ví, co udělá - bude hrát na druhou a bude si hrát na milenku svého muže (pozor dámy, to je rozdíl, ona je stále manželka!) a ten její by se třeba i rád vrátil, jenže ta rozhoďnožka ho drží zkrátka, no však až mu to dojde, on se urve. Kdežto u Nabuko to bylo jasné hned - a návrat? Ten se nekonal.
Teď to bude možná jen krásné v tom, že se Nabuky bývalý manžel bude chovat jako vzorný otec.

Taky jsem rok hrála roli té druhé (bylo to ještě půl roku po rozvodu), ale žádné uspokojení mi to tedy nepřinášelo. V týdnu se mnou, o víkendu s milenkou a v pondělí výčitky, proč jsem vždycky po víkendu tak protivná. Akorát mne to ničilo, jen jsem blbka nedokázala odolat, neuměla jsem říct dost.
Milenka byla daleko, takže to takhle fungovalo pro něj bez problémů.

Pak jsem si jednou řekla dost a ukončila tohle svoje ničení. Za půl roku to mezi nimi skončilo, přítelkyně mu dala sbohem, že se jejich vztah nikam nevyvíjí. Bodejť by se vyvíjel, když muž byl pořád zaháčkovaný u nás.

Výsledek: nedoporučuji, dělat vědomě milenku svému muži.

asi to vytučněné ti potom zničilo ten vztah - prostě si se nedokázala chovat jako milenka (studená a vyčůraná), být nad věcí - prostě si to stále řešila, jako manželka, i když už bývalá, navíc, hrát si na milenku a přitom dokonat rozvod? To si potom myslím, že se to vyvíjelo tak, jak to dopadlo. On dostal papír na "svobodu a volnost" (doufám, že mě zase budou tady chytat za slova - ale už předem tedy píšu, že je to slovní obrat a kdo má rozum, jistě si to přebere - proto je to také v uvozovkách) a už vůbec nezáleželo na tom, že se s milenkou po půl roce rozešel. Milenka asi začala být protivná, že chodil k tobě, ty jsi byla po víkendu protivná, že byl u ní - tak se odstřihl od vás obou
Já si myslím, že obyčholka to bude dělat jinak - že nebude mávat návrhem na rozvod, že mu prostě dá tu možnost se svobodně a podle svého rozumu (nyní asi momentálně mdlého) rozhodnout, kde tedy chce zakotvit - jestli zůstane u milenky, až si odzkouší život s ní naostro - jestli je to taková semetrika, že mu diktuje, co má a co nemá, bude stále častěji hledat útočiště u své manželky. Nebo zpět zakotví do rodiny s tím, že se mu rozum navrátl (hezky to napsala slovním obratem Zuzi) do vyšších sfér, že poznal, že všude chleba o dvou kůrkách, jenže někde lépe chutná.
Takže, já bych ji tu hru na milenku doporučila - ale musí vědět, co prostě nesmí - vyčítat, pitvat, vyzvídat, co dělal, kde byl a bla bla... no a přeci jen, kdyby to jeho rozhodování a pendlování tam a zpět (buridanův osel) trvalo přespříliš, a obyčholka už věděla, nebo dospěla k tomu, že se ji už tahle hra zajídá, může kdykoliv tu hru ukončit, říct - drahoušku, měl si dlouhý čas na zjištění, kde ti je lépe, teď už bys měl mít trošku toho rozumu pohromadě a měl by si vědět, kam chceš patřit, mě tahle hra na blbku už fakt nebaví - a dát mu ultimatum na rozhodnutí. Sama si třeba může nastavit to ultimatum jinak, že třeba, kdyby se přeci jen po nějakým čase chtěl vrátit, může ho vzít zpět (pootevřená zadní vrátka) - ale také nemusí, to přeci záleží už čistě jen a jen na její vůli a rozhodnutí. Každý má právo výběru a je čistě jeho věcí, jak se rozhodne, co jak udělá. A může mu také klidně říct, i když už se vrátí, že ho prostě už nechce, že si zvykla na jiný - svůj život a že tím, že on měl dilema a nemohl se rozhodnout dříve, tím své šance ztratil. Jestli obyčholka svého muže stále miluje a má na to, dát mu ten svobodný prostor na jeho rozhodnutí - ať bojuje všemi prostředky, klidně i jako jeho zákonitá milenka, co má s ním společný oddací list.

Upravil(a) Zklamaná (26. 9. 2008 11:19)

Pisatel napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já si myslím, že obyčholka to bude dělat jinak .....

Hlavně mu nedá nůž na krk jako někdo
Copak ta změna a postup dle "Vanilky" copak špatné svědomí? Změna vibrací?

Pisateli, dedukuji podle nastavení obyčholky - ne podle sebe. Já ten nůž na krk dala a na milenku bych si nehrála, protože já bych na to němal žaludek. Žádné špatné svědomí u mě není, žádná změna vibrací - prostě já jsem řešila tak jak řešila, nestydím se za to a jsem ráda za to, jak to dopadlo - chápeš? To je prostě to moje svobodné rozhodnutí dělat si věci po svém a tak, jak uznám za vhodné a jak tuším (nebo se domnívám) že by mi mohly být ku prospěchu. Já tím svým nožem na krku dosáhla svého - finito

Zklamaná napsal(a):

Já tím svým nožem na krku dosáhla svého - finito

To je pravda. Ale pokud si dobře pamatuji na Tvé vlákno (i když jsi své příspěvky zpětně smazala), tak zkraje jsi z toho všeho měla taky hlavu pěkně v pejru (ale kdo by neměl, žejo - já bych byl na palici taky). Tím se do Tebe nijak nenavážím, jen to uvádím jako další příklad, že po počátečních pocitech zoufalství a beznaděje to chce s chladnou hlavou vzít rozum do hrsti, ať už tomu budeme říkat "nůž na krk" nebo "dát na výběr"...

Mikeš napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Já tím svým nožem na krku dosáhla svého - finito

To je pravda. Ale pokud si dobře pamatuji na Tvé vlákno (i když jsi své příspěvky zpětně smazala), tak zkraje jsi z toho všeho měla taky hlavu pěkně v pejru (ale kdo by neměl, žejo - já bych byl na palici taky). Tím se do Tebe nijak nenavážím, jen to uvádím jako další příklad, že po počátečních pocitech zoufalství a beznaděje to chce s chladnou hlavou vzít rozum do hrsti, ať už tomu budeme říkat "nůž na krk" nebo "dát na výběr"...

ano - a pokud si i četl datumy, měl bys vědět, že tu hlavu v pejru jsem měla asi týden, pak přišel ten nůž

ještě připisuji: ano - chce to hodně chladnou hlavu a zejména ten rozum a vědět varianty, co by následovalo, pokud se výběr uskuteční, ať je jakýkoliv. Vědět, co budeš dělat, bude-li vybráno A, nebo bude-li vybráno B.

Upravil(a) Zklamaná (26. 9. 2008 12:20)