Ahojky, tak konečně i já můžu popsat svůj průběh porodu

Cca. dva dny před porodem jsem se začala cítit tak nějak divně. Zdálo se mi, že mi bříško nějak sestoupilo dolů, bolelo mě a také mě dost bolely záda, ale jinak než dřív.
17.9. (dle MS 37+4tt) jsem jako každou středu vyrazila na těhotenské cvičení a doufala jsem, že mi to trochu uleví. Jelikož jsem na kurzu byly dvě, kterým se už hodně blížil porod zaměřila se PA na ukázání cviků pro "poušťouchnutí" k porodu. Tak jsem si pěkně zacvičila, ale lépe mi tedy rozhodně nebylo . Odpoledne ke mě dorazila mamina na pokec. Akorát jsme probíraly, do jaké případně pojedu porodnice, když mě v té mé vybrané nevezmou a domlouvaly jsem se, že druhý den vyrazíme spolu někam do cukrárny, když už budu kvůli monitoru muset do města. No a najednou jsem ucítila takové divné lupnutí. Ještě jsem si stačila pomyslet, že to byl tedy nějaký divný kopaneček a už se ze mě začala valit voda . Takže jsem jen tak mezi řečí prohlásila: "Na cukrárnu už asi nedojde, praskla mi voda". Mamina jako správná babička byla v šoku . Hned mě nutila volat manžela a HNED ať jedeme do porodnice. Tak jsem jí vysvětlila, že dřív než za 1,5-2 hodinky nikam nejedu . Takže raději šla domů, aby mě prý neznervozňovala...ale že bych prý měla jet OKAMŽITĚ . Téměř hned po prasknutí vody začaly kontrakce po 8 minutách. V klidu jsem si ještě dobalila věci, dala jsem si spršku, oholila se, strčila si ručník do kalhot a mohlo se vyrazit .
Do porodnice jsem dorazila 2 hodinky po prasknutí vody, tzn. v 18 hodin. akorát se měnila směna a sestřičky, které mě potkaly na chodbě se smály, že tady asi prasklo potrubí, ani ručník v kalhotách to nezachránil .
Udělali mi monitor, vyšetřili mě (otevřená sotva na dva prsty a ještě zbytek branky) kontrakce jsem měla po 5 minutách, takže se prý můžeme s manželem přestěhovat na porodní sál. Ještě jsem si s manželem dělali legraci, že to musí malej stihnout do půlnoci, jelikož jsme měli ten den akorát výročí seznámení. No a teď teprve začalo to právé tóčo. Najednou jsem měla kontrakce po 2 minutách a dlouhé 1 minutu. Vydržela jsem to asi 1,5 hodiny a pak jsem zazvonili na PA, že ty kontrakce nějak zesílily a že bych ráda prohlídku jak to vypadá a epidurál. Pa odešla a za chvíli se vrátila s tím, že epidural kvůli dřívějšímu úrazu páteře nedostanu a že za chvíli dorazí doktor. Doktor dorazil v 21 hodin a řekl, že nález je v podstatě stejný jako na začátku a že to vypadá až na porod druhý den ráno či dopoledne. To mě opravdu dorazilo. Citila jsem už jen jednu velkou kontrakci, měla jsem hrozné křížové bolesti a přestava např. dalších 10 hodin bez epiduralu mě ubíjela. Dostala jsem tedy nějakou kapačku a injekci na urychlení a doporučení sprchy. Ve sprše jsem moc dlouho nevydržela, dělalo se mi tam na omdlení. Tak jsem zase vylezla a pořád do kola opakovala manželovi, že to do rána prostě nemůžu přežít . No a bylo ještě hůř. Od začátku těhu jsem měla problémy s páteří. No a teď se mi něco v zádech bloklo a já přestávala cítit levou nohu a pěkně mě brněla. Tak jsem to oznámila PA, která řekla, že informaci předá Dr., jestli bude ještě možný normální porod, nebo jestli raději neuděláme císaře (od začátku si nebyli jistí, zda nebude při spont.porodu vadit ten dřívějsí úraz). Tak jsem zase čekala. V tu chvíli, co jsem já rodila, probíhalo na ostatních sálech dalších 5 porodů, takže personál měl docela fofr, takže Dr. pořád nikde.
Kolem 23 hodiny dorazila PA, zda už nechci klistýr, že je sice ještě čas, ale že by se mi mohlo trochu ulevit. No a jelikož se mi už asi tak hodinu chtělo jakoby trochu na velkou, řekla jsem, že klidně. PA odešla klistýrek připravit a mě najednou začal hrozněj tlak na konečník a močák. Houkla jsem na manžela, ať zvoní a myslela jsem, že je to má poslení minutka. Okamžitě přiběhly dvě PA asistentky, udělaly mi prohlídku a oznámily mi, že můžeme rodit. Ani jsem tomu nechtěla věřit, že to nakonec netrvalo až do toho rána, jak mi tam všichni prorokovali. Jen jsem jim oznámila, že jsem neměla ještě ten klistýr. Začaly se smát, že teď už to tedy rozhodně riskovat nebudeme.
Takže jsem mohla začít tlačit. Počkali jsem na kontrakci a já zatlačila co jsem měla sil. Myslela jsem, že snad dole "vybouchnu" jaký to byl tlak . Pak se začaly trochu horšit ozvy, takže mi PA dala kyslík a volala doktora. Dr. přišel hned, stihl druhou kontrakci. Zase jsem tlačila, ale měla jsem pocit, že to prostě nedokážu. Všichni mě hrozně povzbuzovali a ať zaberu, že už vidí šešulku . No a při třetí kontrakci mě Dr. pořádně nastřihl a malej byl venku . Bylo akorát 23:36 hod., takže cca. 8 hodin od prasknutí vody a Dominiček to krásně stihl na to naše výročí Dr. mi malýho na chvilku položil na břicho a Pa asistentka se smála, že je pěkně živounkej, protože se snažil zvedat hlavičku . Změřili, zvážili a ošetřili, dali pochovat taťkovi... a pak mi ho na chvilku přiložili k prsu. Později ho odvezli na vyhřívanou dečku pro zahřátí a mě pan Dr. udělal nádhernou výšivku až na pr...
Musím ještě podotknout, že po celou dobu porodu byl se mnou můj manžel a musím to všem jen doporučil. Nevím, jak bych to bez něj zvládla. Jak psychicky tak fyzicky. Byl moje veliká opora a hrozně mě překvapil, jak navenek zachovával pořád klid a tím uklidňoval i mě .

Takže závěr je, že sice je porod dost bolestivá záležitost, ale ten drobeček vše hned vynahradí .