Kuřátko, možná by pomohlo "pedanství". Mám doma knížku od PhDr. Lidmily Pekařové Jak žít a nezbláznit se (psychologie dítěte od předškolního věku do dospělosti).
Je tam uvedeno, což jsem v našem případě starší dcery fakt odzkoušela a docela to funguje - dohodnout se na něčem a neustále na tom trvat. Prostě musí přijít ze školy a pravidelně - najíst se, udělat úkoly, nachystat si věci do školy, zahrát na klavír, vytáhnout nádobí z myčky a vynést koše. (To je její režim.) Žádná výjimka, že se domluvila s kámoškou, že už čeká venku atd. Ať čeká. Občas jsem udělala výjimku a pak večer jsem zjistila, že polovina věcí není udělaná. Nebo že zapomněla v lese nasbírat lesní plody do výtvarky....
Takže mu zkusit neustále tlouct do hlavy, že když si chystá věci, tak sešity BUDOU obalené atd. - prostě všechno to, co po něm vyžaduješ. Časem to to dítě všechno začne dělat automaticky a vůbec nad tím nebude přemýšlet. U nás teda fungují tresty typu zákaz pc, zarach nebo třeba že musí jít dřív spát. (To je nehorší trest jít dřív spát, třeba v 19,30 - normálně chodí ve 20,00 a do 20,30 si může číst.)

Tak nevím, jestli by to fungovalo i u Vás, hlavně musíš najít tresty, které fakt budou fungovat. Kdyby nezabíraly, klidně bych dala zákaz TV, PC i zaracha najednou, ať si to uvědomí.

Jsem já to ale macecha, co? :lol: Ne, musím říct, že s mojí dcerou vycházíme maximálně dobře, vždycky vím, že se na ni můžu spolehnout.

Upravil(a) Enji (25. 9. 2008 19:39)

Tu knížku mám taky, je dobrá. Spíš než tresty pomáhá důslednost, bohužel nejsem tak důsledná, jak bych měla...
Tvůj syn je asi roztržitý, takže potřebuje - dle té knížky - vytisknout obrázkový rozvrh - co kdy má dělat a až dodělá jedno, začne druhé... třeba to bude fungovat.

Tak jsem tady našla vlákno Už to zase začíná-učení dětí = mučení...maminek. Je vidět, že v tom nejsem sama a stejné nebo podobné problémy má spousta maminek. Uff, ulevilo se mi  
Malý mi včera opět donesl 5 za zapomenutý domácí úkol. Na druhou stranu mi ale vykládal, jak se vracel z výtvarného kroužku do družiny a nedosáhl na jejich zvonek. Tak si prý našel klacík a zvonil klacíkem. No tím mě přímo odzbrojil. Je vidět, že si dokáže poradit.

Podívám se po knížce, kterou tu zmínila Enji a uvidíme.

Kuřátko,tak my na tom budeme asi stejně.Vím,že je Vojta šikovný,ale hrozně roztěkaný a díky tomu jsou téměř na denním pořádku 5 a 4.Nejhorší je ,že si z těch špatných známek vůbec nic nedělá.Stejným způsobem mi hlásí 1 nebo 5,s tím rozdílem,že je to zpráva špatná nebo dobrá.Jsem z něj už zoufalá.Doma spolu čteme,počítáme a píšeme diktáty.Druhý den přijde a ve velké matematice má jedničky a další den už 5 a u toho poznámku typu nedodělal,nevypracoval apod.V dramatické výchově z tabule opisuje do sešitu matematiky,v prvouce nestíhá to co ostatní,protože na všechno má spoustu času a kouká okolo sebe.A co se týká DÚ,co si nezapíše,to neví.A katastrofa je,když to nestihne opsat z tabule.Proč by se obtěžoval si to dopsat od spolužáka?Doma potom tápeme nebo se musí jít zeptat ke spolužačce.Tresty absolutně ignoruje.Chvilku se cítí dotčenej a za pět minut si maluje nebo si hraje.
Na druhou stranu si myslím,že jejich paní učitelka je dost přísná.Psali prověrku z matematiky a z 22 příkladů jich 5 neměl a dostal 4.Což se mi zdá na druhou třídu přehnané.Nebo při počítání zapoměl dopsat za výsledek m (metr) a dostal 2.Když jsem se bavila s kamarádkama se stejně starými dětmi,koukali na mě jak z jara,když jsem řekla,že píšou prověrky z matematiky a diktáty z češtiny.

Tak to se mám na co těšit - násobilka,i/y!Doufám,že bude po mě,o čemž silně pochybuju.Já byla ve škole pravý opak!Včera a dneska mě mile překvapil.V žákovský se bičovaly jen samé 1.

Kuřátko, I Y by se mělo týkat jen tvrdých a měkkých slabik a násobilka do 5. Bud ráda, že paní učitelka nezapomíná na sloh. Ve druhé třídě by to měla být spíše mluvní záežitost, ale při úrovni vyjadřovacích schopností naší mládeže je to jen dobře.

Hm a ještě mi pověz, že učitelka je tak ročník padesát a mám jasno

Můj syn byl kdysi také takový. Ztrácel věci, nebyl schopen ohlídat si sešity, penál, zapomněl se dokonce i nasvačit a přinesl svačinu domů, byl prostě roztržitý.............. nemohl za to a trestání bylo k ničemu - on prakticky nechápal, za co ten trest dostal, protože se opravdu snažil. Občas třeba doma uklidil, aby mi udělal radost, než přijdu domů - všechno bylo jak ze škatulky, jen uprostřed místnosti ležela např. jedna kostička lega - on ji prostě neviděl.

Vysvětlila jsem mu, že každý je nějaký a musí se tomu přizpůsobit a naučit se s tím žít a vymysleli jsme spolu různé zlepšováky - místo penálu pytlíček, aby tam z lavice vždycky jen všechno naházel,  na sešity jsme nalepili velká čísla - vždy jen zkontroloval, jestli má všechny od jedné do .... už nevím - prostě, celou řadu, apod.
Doma měl na nástěnce napsaný seznam věcí, které musí udělat  a podle toho jel.

Jinak byl velmi inteligentní, hloubavý a šikovný, ale tohle byla prostě jeho slabá stránka - samotného ho to štvalo.
Naše zlepšováky hodně pomohly a postupem času se všechno zlepšilo.

Dneska už je dospělý a je úplně normální

Ježíši, úplně off topic, ale vzpomněla jsem si na svého manžela. Moje matka o něm kdysi prohlásila, že jednoho dne odjede do práce mercedesem a přijede zpátky v trabantu :-D Taky je mu skoro všecko fuk,, a když jede na pár dní někam pryč, nechá tam půlku kufru svršků a mobil k tomu :-DDD Asi je to neléčitelné.