Jéžiši, to je mi opravdu strašně líto.Co Beníček umřel je to 3 neděle a je mi pořád smutno.

Ja som si smrť mojej prvej psiny tiež prežila až do dna... Najprv som musela rozhodnúť o uspatí, ale to už nebolo také ťažké, videla som, že to ide rýchlo do - len to bolo dosť nečakané(pár dní). Po injekcii som dostala taký záchvat plaču, že zverolekár s otcom sa o mňa normálne báli. Potom som ju vzala domov, bracho ma odviezol na chalupu a s jeho a otcovou pomocou sme ju pochovávali. Lenže začalo pršať a aby ju dážď nevyplavil a zver nevyňuchala, museli sme ju ešte spáliť. Bože, to bolo hrozné. A ja som jej recitovala žalmy a pohrebné básne. Celý nasledujúci týždeň som prežila ako v nejakom opare, fungovala som na autopilota. Potom som mala zaujímavý zážitok a postupne sa to začalo zlepšovať. Pár dní nato som videla reportáž z útulku, začal som tam chodiť pomáhať a vybrala som si ďalšiu psinu.

Upravil(a) Selima (13. 10. 2008 20:06)

Opravdu hlboký hrobeček - no, práve keď bol asi tak napoly hlboký, tak začalo pršať a všetko bolo mokré... Búrka, prietrž mračien... Blesky, hromy... Divná májová búrka... Tak sme pálili.

AHoj , je to moc smutné přijít takhle o nejvěrnějšího přítele, já už takhle musela pochovat 2 své pejsky
přeju ať to brzo přebolí, a jeden z nejlepších léků je pořídit si nového

Nádej umiera posledná. Poľovnícke psy majú vo zvyku občas podľahnúť svojim poľovným pudom... možno nešiel umrieť, ale zaloviť si (naposledy???).

Tak jsme se před chviličkou vrátili, prohledali to tam, prolezli houští, volali, křičeli, ale všechno zbytečně... vrátili jsme se smutní a sami....  už se s tím budu muset pomalu smířit, je to ale strrašně moc těžké, že   nebude  ... ale ta nejistota je nejhorší 
moc vám děkuji za pochopení...

Pampelisko:Věřím, že se pejsek ještě vrátí.Doufej v to a zatím to nevzdávej...Držím palečky:supr:

Pampeliska napsal(a):

Tak tohle je opravdu moc smutné vlákno.... ale vy jste mohly pejsky aspoň pochovat...
U nás je moc smutno, v sobotu odpoledne jel manžel dcery s kamarádem střílet z luku. Bral si sebou jejich pejska, 14-letého Kubíka. I když je do pejsek dcery, tak od mala jsem se taky o něho starala, býval často u nás a měla jsem ho moc ráda, jako by byl náš....
Kubíček měl poslední dobou nemocnou tlapičku a špatně chodi a taky už špatně viděll. Neušel daleko, jen kolem baráku a většinou polehával a dřímal... no jako starý pejsek. Ale když jsem k nim přišla, tak sebral vždycky všechnu energii a vítal mně a vypadal jako by měl elánu na rozdávání...
Tak v sobotu odjeli, Kubík tam s nimi byl asi hodinu a potom se vydal směrem od auta. Na kopečku se na ně ještě podíval, jako by se loučil a pokračoval dál..... zeťák  s kamarádem (myslivcem) ho po chvilce šli hledat, ale pejska nebylo.
Volali ho, prochodili okolí, prohledali křoviny, ale po Kubíkovi jako by se země slehla....
Večer, až bylo tma, tak Jarek přijel domů s tím, že zítra ráno tam pojede znova.... myslivci  tam měli brigádu, věděli o našem pejskovi, ale nikdo ho neviděl. My tam s manželem jeli ještě včera k večeru a byli tam do tmy, ale Kubíček není....
Ještě mi to nedá a chci tam zajet ještě dneska odpoleldne, znovu to tam prohledat. I když si myslím, že je to už asi zbytečné..... ale pro svůj klid a vědomí, že jsme udělali co jsme mohli...
Nevím, ještě jsem se nesetkala, že  by pejsek, který cítí, že se blíží konec, odešel od svého páníčka a raději zvolil smrt o samotě....
Je mi to strašně líto, ta nejistota moc bolí .... zase nevidím pro  slzy na klávesnici....
Moc se omlouvám za tohle smutné psaní, ale musela jsem to ze sebe  dostat.....

Pampeliško, já jsem jednu dobu bydlela u člověka a ten měl psa - jezevčíka.
Bylo mu 15 let a přesně tohle udělal, přesně jak to tady popisuješ.
Byli v lese, pořád se držel s náma pak se trochu vzdálil (přestože, to nikdy nedělal),pak se zase vrátil..To se opakovalo několikrát za ten den.
Když jsme se chystali domů, došel s náma zpátky k autu.
Nakládali jsme věci, ještě kolem nás chodil, pak se najednou sebral a šel zpátky k lesu.
Viděli jsme ho,ale nikdo z nás ho v tu chvíli nevolal zpátky.
Odešel umřít.

Děvčata, moc děkuju za vaše psaníčka...   tak teď vím, že to pejsci dělávají, já to dříve neslyšela,  ani se s tím nesetkala...
Jak už jsem psala, byl  to pejsek dcery, ale býval často (denně) u nás  a já na něho byla moc zvyklá,  jako  by byl náš. 
Už je to 14 dnů  a mě nezbývá než se s tím smířit...
Naštěstí my máme ještě malou trpasličí jezevčičku Ašku ,  která mě rozveseluje a je mi  s ní dobře.... 
Na Kubíčka, ale nikdy nezapomenu....