Klubko napsal(a):

... Doteď mě může švihnout,když na sobě máma šetří a už nemusí...

Přesně, Klubí, jsou mámy, které když už nemusí finančně podporovat své děti, tak si kupují přízeň
vnuků a vnuček a samy chodí oblékané jako Popelky........................ (třeba ta naše!)
Chjo, škoda mluvit, nepředělám ji, můžu jí říkat, co chci, stejně si to udělá podle sebe...

Upravil(a) Slavek17 (23. 9. 2008 17:29)

Heřmanka napsal(a):

Lucie_82 napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

máš pravdu, povinnost to není...a můj syn potřebuje lidi s max. středoškolským a bez maturity vzděláním, aby ho jako vysokoškoláka měl kdo živit ...takže prosím všechny...nechte svoje děti běhat po brigádách, at ten můj kluk se má dobře a vydělává velký prachy...díky, díky, díky

tento prispevek mi prijde hodne mimo misu, nebot srovnava nesrovnatelne a jeste ke vsemu znevazuje manualni formy prace, bez niz bychom byli vsichni nahrani.
Doufam, ze se jedna o spatny pokus o vtip.

ale neznevažuje vůbec nic...to tam vidíš jen, že to tam vidět chceš...vůbec tenhle příspěvek neřeš...máš VS, tak jen se zamysli...a je to

No, tak je vidět, že jsem tu VŠ nedodělala, taky jsem to nepochopila

neskutečná debata, fakt...cítím snad závist nebo co?
Já na VŠ jedla rohlíky s ramou, především. Naši na to neměli, any mi dali víc peněz a já na náročném oboru mohla o brigádách leda tak snít. Byla to super škola života - ale pokud můžou rodiče dávat víc (a chtějí), tak ať dávají. Každý přece má své děti rád. JEstli mají rodiče nadstandardní příjmy (a já jim je přeju), jezdí si dvakrát do roka na Mallorcu apod, tak asi nedají dítěti na VŠ jen 3tis s tím, že zbytek si musí vydělat samo. To by byla celkem drsárna

Mě přijde, že každý rodič dává svým dětem přiměřeně svému příjmu. U někoho je to 5tis a u někoho 15, no. A hlavně každý zná své dítě nejlíp: když vidím že synek polovinu peněz propaří, tak mu krutě skrouhnu dotace: na pařby ať si vydělá sám. A když dcerka dělá farmacii a dře jako kůň, tak ji budu podporovat jak to jde - nebudu čekat, že ještě v noci bude chodit na brigády, pokud se tomu půjde vyhnout.

Každý má jiné potřeby a jiný životní standard a pokud má někdo větší než je ten váš, tak není potřeba hned křičet o rozmazlenosti. Mimochodem on se ten život nikomu stejně nevyhne, jen možná na někoho dolehne později - a možná o to tvrději

Heřmanka napsal(a):

Taisha napsal(a):

Své dceři bych v dnešní době pomohla tak 3000-4000 tisíci maximálně. Zbytek by si musela vydělat (pokud by tedy zrovna nestudovala lékařskou fakultu, kde je učení opravdu od rána do do večera a na brigády není čas...).

tak tohle mě zaujalo...ona se tě dcera prosila o to, přijít na tenhle svět ??? že by si MUSELA  vydělat na studium...který beru jako, že když na to má hlavu a chce to dělat, tak že prostě já jako rodič musím zaplatit kolej a menzu a dopravu a skripta...a i nějaké to malé kapesné...a když by chtěla víc, tak at si vydělá....ale slovo pomohla mě irituje

Dcéra sa neprosila, ale ani nikde nie je napísané že MUSÍ študovať... Je to dobrá vôľa rodičov - a väčšinou ju majú - že dieťa podporujú na vysokej škole, ale myslím, že sa síce dá právne vymáhať nejaké výživné(možno od oboch rodičov), ale vyžiť sa asi z toho reálne nedá. Neexistuje povinnosť ukracovať seba alebo zvyšok rodiny kvôli VŠ. Naši ma - ale za socíku - na výške podporovali, ale žiaden luxus. Vtedy mi to občas bolo aj ľúto, ale dnes to hodnotím ako pozitívne. Môj otec napísal, že prvou povinnosťou rodiča je byť nepríjemný - a dodržiava to 100% - a hoci celkom nesúhlasím, do istej miery sa s tým dá stotožniť. Vybaviť dieťa do života neznamená zametať mu cestičku a oprašovať zadok až do smrti.

Blossom napsal(a):

Řekla bych, že tohle je druhý extrém, dát tolik, na co máš. Já bych momentálně mohla dát i 15.000, ale to samozřejmě dát nechci, protože bych ji zkazila. Proto tady na té diskusi hledám tu rovnováhu a srovnání. Od toho diskuse jsou.

Zkusím to shrnout - průměr je někde kolem 7000 na vysokoškoláka a pak je třeba přihlédnout k momentální rodinné finanční situaci. To je logické. Myslím, že dobrý není žádný extrém - ani dítě zasypat penězi, ani ho v 18 vykopnout z baráku, ať se živí sám, bez ohledu na možnost studia.
Já taky předávám jen to, co jsem sama dostala od rodičů. A doufám, že mé děti předají tu štafetu dál - že jednou nechají vystudovat své děti.

Mne osobne toto pripadá rozumné. A nejde len o výslednú sumu, ale trebrás aj o to, že keď sa "nezmestí", aby ste jej nedávali ako bezodnej ... lebo sa nikdy nenaučí vychádzať s peniazmi. Vidím to na tete a bratrancovi a je to nešťastie. Našiel isi podobnú ženu(z iných dôvodov, ale tiež nevie udržať peniaze, ani vyjsť mesiac z výplaty) a nestačia im 50,000 peniaze mesačne - hoci s 2 deťmi(ale malými ). To mi zostáva rozum stáť a márne tetu zparisahávam, aby ich stále nedotovala, lebo inak nikdy nepochopia, čo je to vyjsť len s tým, koľko mám k dispozícii.

Upravil(a) Selima (23. 9. 2008 16:52)

henrietta napsal(a):

Proč tak útočně, já se nechtěla hádat ty jsi psal, že jsi měl tehdy 1000Kč a někdo jiný nám to tu přepočítal jako dnešních 10 000 (co se za těch 1000 dalo koupit). Jen jsem reagovala na to, že tvůj první příspěvěk vyzněl tak, že jsi byl sám na studiích chudý a musel jsi s tím nějak vyjít a že teď to teda ostatní musí zvládnout taky.

Ale vůbec ne. Chtěl jsem jen ukázat že i "s málem" se dá vystudovat, že se dá vystudovat i s rodinou. Že vše je o tom co bychom rádi "měli" a kolik do toho je nutno investovat potažmo, že se tu a tam musí obě strany uskromnit.

Tak já bydlela doma a dostávala 1000,-, nějaké oblečení k narozeninám a Vánocům a teoreticky byla domluva i příspěvek na antikoncepci (rodiče říkali, že kdybych do toho vlítla, stejně by s tím vydání měli oni, takže raději zaplatí ty prášky), ale to mi bylo strašně trapné, takže o ten jsem si říkala jen ve finanční krizi. Končila jsem v roce 2006. Brigády se daly i při té medicíně, jasně, že na vyskakování to nebylo, ale na MHD, dárky pro rodinu a nějakou tu kulturu to stačilo. Samozřejmě prázdniny, až na týden-dva, na brigádách. Učebnice můžou být velké vydání, mně na ně, když bylo třeba, na začátku semestru rodiče půjčili (můžou to být i tisíce), na konci jsem je zas prodala a vrátila jim to.
Bez nějakých nároků na proplacení mi taky ve druháku koupili počítač, za to jsem byla nesmírně vděčná.
A když jsem byla na stáži, tak jsem se protloukala jen se stipendiem 300 euro (a to neexistovaly koleje ani menza).

Já myslím, že je vhodné dát děvčeti na jízdné (a pak vyžadovat, aby jezdilo ), na koleje, aby nesquattovala bůhví kde, řekněme dvojnásobek ceny obědů v menze na jídlo a jednorázově na učebnice. Anebo, jestli máš teď dobrou situaci, prostě na celý rok/půlrok jednu velkou částku jako půjčku a bude ti to vracet, buď po prázdninách z brigád, nebo až bude pracovat. Jako půjčka na studium, ale bez úroků.

Heřmanka napsal(a):

moje rozhodnutí bylo mít dítě...které mi bylo svěřeno do péče a já se o něho tedy MUSiM starat...jinak jsem si ho neměla pořizovat...no ne?

Jistě.
jenže tophle platí bezvýhradně tak do jeho 15 - 18  let.
Od 18 už je plnoleté a přídavky může inkasovat samo.

Myslím, že většina rodičů má názor jako Ivana - co jsem dostala, předám dál, svým dětem. Ne proto, že MUSÍM, ale proto, že CHCI  a taky MOHU.

Hmm, naprosto s úžasem koukám, co se to tu strhlo...

Každopádně každý máme jiné vědomí a svědomí, jiné zkušenosti a jiné možnosti, takže naprosto nechápu důvody některých rádo by hodnotících příspěvků...
Ať si to dle mého názoru každý udělá po svém a dle svých finančních příjmů. Zakladatelka vlákna si udělá obrázek a dozví se zkušenosti se studiem ostatních, ovšem tím to pak hasne...

A taky mi z celé této, z počátku zajímavé debaty vylézá jeden fakt: každý máme jiný příběh s jiným koncem. Není na místě srovnávat...

Taisha napsal(a):

Hmm, naprosto s úžasem koukám, co se to tu strhlo...
A taky mi z celé této, z počátku zajímavé debaty vylézá jeden fakt: každý máme jiný příběh s jiným koncem. Není na místě srovnávat...

Naopak - srovnám si to s ostatníma a zařídím se s dětmi tak, jak mi moje situace dovolí, ne?
Možná by ale tato debata mohla být podnětná i pro ty naše studenty a studentky!

Jsem sama studentka vysoké školy, rodiče mi dávají 7000/měsíčně a můžu říct, že s tím dokážu v pořádku vyjít a pokud potřebuju vyrazit na dovolenou, tak mi najít si brigádu přes prázdniny nedělá problém, ale je pravda, že během roku s rozvrhem jaký mám a hlavně s tím, že jediná možnost vidět se  s přítelem jsou víkendy, je těžké sehnat nějakou pravidelnu brigádu.  Moc nesouhlasím s názorem že by se mladým mělo dávat méňě peněz aby si ,zvykali"(je samozřejmě rozdíl pokud na to ta rodina nemá), na druhou stranu zase 10 000 je opravdu velká částka.  Jsem ráda že jediným mým velkým stresem jsou zkoušky( a že nebývají lehké) a starat se ještě o to kde najít brigádu, abych si vůbec něco vydělala, to si fakt nedokážu představit.Já sama jsem svým rodičů vděčná a pokud to bude možné, tak chci takto podporovat i své budoucí děti. Studentská léta by měla patřit k těm nejkrásnějším období lidského života a práce si člověk užije jistě až až.

Pisatel napsal(a):

No tak holky, bude si podkuřovat. Každá máte svůj díl pravdy. No Heřmanko tys svoje dítě nedostala do péče, ale zvolila jsi jeho život, fyzické vyjádření. Pan co vložíme do dítěte do 3 - 4 let to v něm bude a víc už se nerozvine. Jo po té mozkové kdy si možná něco zapamatuje ze školy nebo školního vzdělání pokud to nezapomene, jak jinde zpochybňuješ.
No pak se asi pletete obě. Byť máte pravdu. Ono je to o jisté vyzrálosti jedince. No přiopomenu zde jednu svou debatu ze svým synem, BM a dcerou která tu debatu pak zakončila. Syn kdysi dávno pronesl, že až bude "dospělej" tak si celou vejplatu ponechá. Já mu na to odpověděl, že sice si vejplatu může ponechá, ale že oddělí desátek jako kousek na nájem, jídlo a tak. Syn se se mnou šeredně pohádal a BM taky. Poslali mě oba do prde** s tím, že jsem vydřiduch. Dcera to pak ukončila, abychom my všichni šli do háje, neboť už té hádky bylo dost a že čas ukáže jak je to správně. Dceři bylo tenkrát 10 let. No čas běžel a syn najednou začal vydělávat a vejplatu si začal ponechávat celou. BM mu řekla, že by měl za bydlení a stravu platit. Syn vyvalil oči a poslal maminku do.... No a maminky byť mě tenkrát poslal do prde**, sama sbalila synovi kufr a dala před dveře. No a poučení, syn platí na bydlení a stravu BM si myslí, že vyhrála, dcera se oběma směje a já jen koukám jak se vše pěkně srovnalo a že v pr...** jsou jiní. JO jsem pro aby si děti od 18 brali svoje požitky a nesli odpovědnost, ale tím vším to končí. Ode dne kdy si to nechá vyplatit na svou ruku od té doby je jen člověk bez vnitřních vazeb.. Jo tak to asi má chodit. Vazby rodiny mají svá pravidla a každý dáme jen tolik kolik máme a hlavně pokud jsme vedli dobře v útlém mládí žádné dítě se později na nás nebude nikdy zlobit, že ta má to či ten tamto. Naopak sami ohodnotí, že dostali vše co měli a mohli a navíc dostali ještě něco to hlavní dobrý základ do života. To celé mohu potvrdit ted mi tu satisfakci splatil syn při krásné cestě po Španělsku a Portugalsku

Tahle řeč mi připomněla jedno soudní stání, kde pan advokát tvrdil, že rodič je povinnen svému dítěti hradit náklady na jeho mimoškolní aktivity, pokud je talentované...
Taky jsem v tu chvíli málem vyletěl z kůže... jenže jsem musel být zticha.
Jediné, co mě v tu chvíli napadlo byl argument, že kdyby to byla pravda, tak by po panu advokátovi mohlo jeho dítko požadovat, aby mu on jako rodič pořídil RAKETU, když už chodí do toho kroužku mladých astronautů....

Ne, vážně, je třeba zůstat nohama na zemi - svému dítěti rád přispěji, ale a) podle svých možností a b)podle zdravého rozumu (pokud by mé možnosti mohly být kontraproduktivní).... Opravdu nemáí smysl dítě rozmazlovat! - Zkazili bychom ho.

Upravil(a) Slavek17 (23. 9. 2008 19:23)

Tak jsem to přelouskala a jen žasnu. Kdybych měla synovi na VŠ dávat měsíčně 8 tisíc, asi bych s mladším synem pošla hlady, protože když zaplatím byt, služby a leasing na auto, tak by mi nezbylo nic. Naštěstí syn studuje v Brně, takže bydlí doma, pracuje, má brigágu, takže si skripta, cestu, telefona nějaký oblečení financuje sám. Uvažoval o studenstkém bytě s kamarády, ale to ví, že na to si musí vydělat, protože z jednoho platu bych to neutáhla.  Naštěstí nejsou moje děti rozmazlený a ví, že práce ještě nikomu neublížila.