Slavek17 napsal(a):

Pisatel napsal(a):

... Jak sem kdysi četl v jedněch novinách a budeš se divit nebyly české, ale z vysoce vyspělé evropské země, že mít děti v této době, to je velký luxus. Ano je, a je však na společnosti vytvořit pro rodiny s dětmi i "samoživitelky" rozumnou hranici příjmu, tak aby nikdo netrpěl "bídou" nebo omezením....

Ano, souhlasím, mít děti je luxus, který by si měli lajznout jen rodiče, kteří chtějí vytvořit dětem to pravé milující prostředí plné solidarity...
Bohužel se mnozí rodičové přes počáteční dobrá předsevzetí často rozcházejí  z naprosto hloupých příčin (nebo spíš důvodů?)... a tady je velká vina společnosti, že namísto dobrého klimatu pro rodiny a rodinné vztahy jsme tak šíleně obklopeni vším tím brakem útočícím na naše sprosté a nízké pudy, kolik důrazu na individualitu - uff...
Vždyť to v čem žijem není nic než hromadné pěstováním sobectví ... chjo!

Slávku, nezbývá mi, než také vyslovit názor, že ti - eufemisticky řečeno - nerozumím. Takže za špatné klima v rodinách může společnost? A zákonodárci, kteří " nedovedou přesně popsat rovnováhu mezi právy a povinnostmi..."  Myslím, že naši zákonodárci dělají sice blbě leccos, ale jak by podle tebe tohle měli "přesně popsat", když každá rodina je na tom jinak, každá rodina je ryze individuální případ?
Myslím, že je to naprostá blbost.
A za špatné klima v rodině nemůže společnost, zákonodárci atd atd, ale především sami členové té rodiny.

Myslím, že mirka to popsala naprosto přesně, jaký je asi poměr finančních vydání, ale hlavně celkové rozložení podílu na výchově v takové rodině. Ono toiž zdaleka nejde jen o peníze a tebou vypočtený poměr financí 9:1 je zcela padlý na hlavu.

mít děti je luxus, který by si měli lajznout jen rodiče, kteří chtějí vytvořit dětem to pravé milující prostředí plné solidarity... Bohužel se mnozí rodičové přes počáteční dobrá předsevzetí často rozcházejí  z naprosto hloupých příčin... tady je velká vina společnosti... to v čem žijem není nic než hromadné pěstováním sobectví...
Ale běž do háje, synku... můžu stokrát chtít - nakonec "cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly", ale nemyslím si, že je to vina současné společnosti. Kam by ses chtěl vrátit, prosímtě? Lidi se vždycky rozcházeli, měli milence a milenky, v každém uspořádání a režimu byli altruisti i ryzí sobci...
Dovol dotaz - cos ty osobně udělal pro to, aby se ti "vztahy mezi rodiči a jejich dětmi nezpřetrhaly"? Ono je dost jednoduché přehodit "vinu" na děti, BM, okolí či společnost a přitom si odmítnout přiznat svůj podíl.

Slavek17 napsal(a):

Jenže: Pro případy, kdy se rodičové rozvedou a rozdělí (jdou od sebe) ... tak tam právě uvedené definice opět shledávám naprosto nedostatečnými ... z čehož pak možná také pramení četné porozvodové spory... Vlastně můžeme, my rozvedení, poděkovat našim zákonodárcům, že dosud nedokázali dostatečně jasně a stručně popsat tu nutnou a potřebnou rovnováhu mezi právy a povinnostmi ... atd... blabla..
.

Slávku, už tě někdy napadl ten prostý fakt, že i kdyby byly zákony zlaté stříbrné diamantové a nejspravedlivější ze všech, je to stejně houby platné dvěma lidem,kteří NEDOSPĚLI a nedokážou  se tedy SLUŠNĚ rozejít a dohodnout?
Osobně neznám žádný zákon v žádné zemi, který by SPRAVEDLIVĚ rozdělil dva pitomce, kteří zapomněli, že jsou RODIČI. Znám ale několik RODIČŮ, kteří se dokázali dohodnout i bez toho, aby k tomu nějaké zákony potažmo rozhodčí, kteří by jim pískali jejich spory, potřebovali.

Možná bys si měl sáhnout do vlastního svědomí a vyhodnotit tu část, kterou se na vaší rodičovské neschopnosti domluvit se, podílíš ty sám. Ta část existuje, tak řeš tu a ne svoji ženu, potažmo jiné ženy.

A kdyby něco, tak jasně, že jsem potrefená husa. Můj syn dostává od svého otce několik tisíc měsíčně a ode mne nic. Nic, kromě zázemí, protože u mně je DOMA. S otcem má hezký vztah a já z toho mám radost. Především proto, že si otec konečně uvědomil, že je otec, přestal trucovat, protože jsem si dovolila se s ním rozvést  a konečně v synových dvaadvaceti pochopil, že by mne mohl plně vystřídat v dotování jeho studií, když invalidní důchod přestal stačit, úspory docházejí a zdraví mi nedovoluje pracovat tak intenzivně, jak bych chtěla.
Syn pracuje na částečný úvazek a co měsíčně chybí, dorovnává otec. Zatím. Nebude to jistě už dlouho trvat, protože syn to časem zvládne sám.

O hromadném pěstování sobectví a špatném klima v rodinách bych být tebou nemluvila. Přehazování viny za vlastní selhání na jakousi "konzumní a sobeckou společnost" je alibismus a pokrytectví. Tohle už kdysi řešili staří Řekové, kteří hořekovali nad nezvedenou mladou generací.
Jen mám pocit, že zapomínáme hořekovat sami nad sebou, nad tím, co my sami jsme zvorali a tak předali svým dětem.

Takže ti přeji méně hořkosti, zapšklosti a víc sebereflexe a optimismu.
Takoví lidé k nám přicházejí, jaké si do svého života pozveme.
To platilo, platí a nejspíš i platit bude.

Proč se mnou děti nemluví, nevím, nic jsem jim neudělal...
Možná právě proto... viz moje otázka nahoře - ještě jsi neodpověděl...

heleno, čteš mi myšlenky?

Slávku, stále stejný přístup - já nic, já muzikant, to všechno ONI. Je to tak pohodlnější, viď?
Ty nedlužíš, tak by děti měli běžně komunikovat. Jenže - ty nedlužíš v penězích. A co ostatní "měrné" jednotky?

Blossom, teď jsem četla kalkulaci, tak tedy 800 Kč za kadeřnici za měs. bych nedala ani dnes, kdy pracuji a docela slušně vydělávám, takže tuto položku můžeš studentce snížit na 200 Kč (nemusí ke kadeřnici každý měsíc). 600 Kč na antikoncepci každý měsíc - to je taky moc. 500 Kč na kontaktní čočky každý měsíc, to mi přijde taky moc, ale s tím nemám zkušenosti, neboť je nepotřebuji. Já jsem dostudovala už v r. 2002, takže nemá smysl uvádět částky, tehdy bylo vše levnější, ale vlasy jsem měla dlouhé tzn. kadeřnice 0 Kč, občas jsem koupila barvu. Na jídlo mi stačila částka minimální - všichni studenti jedli převážně jen chleba s něčím nebo špagety s kečupem a sýrem, v tom jsem nebyla vyjímka. O víkednu jsem se u našich pořádně najedla a ještě nějaké jídlo dostala sebou, ale jezdila jsem domů třeba jen 1x za měsíc. Dojíždění bylo 350 km. Brigády jsem stíhala jen v létě. Na VŠ jsou dlouhé prázdniny, když jsem stihla zkoušky - tak 3 měs. volna, to už se dá pracovat... Z dnešního pohledu - žila jsem skromě, ale 80% studentů muselo vyžít s méně penězi a menším příspěvkem od rodičů, než já. Ještě jsem dovedla ušetřit na nějakou skromnou dovolenou stopem a vlakem po Evropě a hodně jsem sportovala.

když si dcera najde brigádu někde v restauraci, dostane obvykle jídlo i pití zdarma, nebo za symbolický peníz

Kuty napsal(a):

lindaB napsal(a):

když si dcera najde brigádu někde v restauraci, dostane obvykle jídlo i pití zdarma, nebo za symbolický peníz

Ovšem muselo by jít o velmi prominentní restauraci v  Praze,Český krumlov apod.V ost.restaurcích je výdělek mizerný,jejich majitelé se snaží odrbat zaměstnance,ne tak brigádníky a je to velmi těžká práce v začouzeném prostředí.To už se dají sehnat mnohem lepší brigády,které se nemusejí podepssat na zdrav.stavu dítěte.takže já bych restauraci volila jako to posl.zlo pro své dítě.A už vůbec je otázka restaurace irelevantní u studenta,jehož rodiče mají vl.firmu.

no tak jistě a hlavně nebudou rodiče vlastnící prosperující firmu  řešit, zda dítěti poskytnou na stravu 3 nebo 6 tisíc.

Kromě platu si personál přijde na slušné zpropitné.Občas v jedné restauraci vypomáhám.Na place pracují převážně studenti VŠ a nestěžují si.

Slavek17 napsal(a):

Pan, hořkost a zapšklost nenalezneš u mne, ale u mojí BM.
Ona si našla důvod k rozchodu, mě ho nesdělila, proč si přivlastnila děti nevím.

Asi pro nestrávené pocity nějaké křivdy (snad osud) ... znáš to, proč si raději nevzala Pištu Hufnágla?!

Proč se mnou děti nemluví, nevím, nic jsem jim neudělal...
A to je právě to: nedlužím jim ani korunu výživného, občas přispěju na jejich stavební spoření...
A ani zrnko soucitu, nebo běžné komunikace.. - jen tvrdé odmítání.

Slávku Slávku ... Něco je špatně a to něco je špatně v tobě. Promiň že takto tvrdě a takto pozdě. nebyl jsem celý den.
Kdyby byla hořkost a zapčklost v BM a matce tvého dítěte pak ty budeš v pohodě, budeš toliko zamlklý a nebo lehce podrážděný. Ale vůbec nebudeš řešit to co tu řeší, neboť budeš nad věcí.
Ona si našla... Takto chlap nemluví, naopak je nad tímto povznečen. Malichernosti typu "ona něco (...)  a já to odeser*, tak mluví jen ten kdo není schopen myslet, má rád stereotyp a již vůbec neví co je to rodina a hlavně manželství a zejména žena. Chlap když si žena najde důvod sbalí svůj kufřík a jde se smát za roh, neť ten důvod je vždy tak malicherný a tak pomýjiví a raduje se z toho, že dál nemusí trpět ony vrtochy a nemusí je dál řešit.
Proč se mnou děti ... obrať si to, ale to ty neumíš, natož přistoupit na to. Umíš s dětmi mluvit a chápat je?
Nedlužím jim nic... Je tomu už drahně let, když jsem se vrátil z vojny a můj otec a pronesl podobnou větu a dodal dal jsem ti vše co jsem mohl a teď je to jen na Tobě. Asi rok jsme spolu nemluvili, a byl to on kdo zrušil onu hranici a ještě ve svých krásných 81 se mi snaží (on je a navždy bude) dělat otce a mým dětem pradědu.
A ještě jinak pokud tohle nepochopíš. Jsou období, kdy muž je jen mužem ani není otcem jen kusem masa v nějakém bytě, ale zničeho nic se stane tím co vlastně celou dobu je  oním otcem pomalu až bohem a tím kdo získá obdiv. Nepropásni ten okamžik.
Ty chceš soucit od nás? od BM od dětí. Jdi ty bačkoro, Chlap který škemrá o soucit není mužem potažmo nemůže být otcem. Promiň za tvrdá slova, ale je to tak. Chlap škemrající o soucit je bačkora, je na tom hůř jak ta "nejubožejší" holčička.
Slávku, teď vážně a hlavně od srdce. Sám tedy s BM mám 22ti letého syny a 18ti letou dceru. Jsem 4 roky rozvedený a fakticky jsem nežil manželský život 10 let. A dalších 10 jsem byl víc mimo domov než v něm. Někde tu ten můj příběh najdeš. Taky jsem před roky řešil jak to dopadne se mnou a dětmi dopadne když se rozvedu neboť maminka dětičky proti mě štengrovala. Chtěl jsem to ustaát a zuby nehty jsem se držel v jejich blízkosti. Ten stav kdy v bytě je 25 nad nulou a ty se klepeš zimou jako v Antartidě do smrti nezapomenu. Skončil jsem na Nuseláku. Pár lidiček mi tenkrát pomohlo a já se na ten svět dívajese na něj podobně jako ty teď. Dva dny před odchodem jsem měl se svými dětmi velkou a smutnou debatu o sobě a o tom, že odcházím, ale že mobil na mě mají a že jen odstupuji...
Jo bylo to těžké dva měsíce se mnou nikdo nemluvil. Pak syn pomalu začal vystrkovat růžky a nakonec to skončilo tak, že když BM o mě před dětmi začne mluvit jak jsem jim ublížil, je první kdo startuje že to tak není. Dcera zatím tak daleko není, ale už takjé vystrkuje růžky. Nemusím už volat a vnucovat se naopak jsem ten kdo je "odhání" jinak bych je snad je měl i v práci v šuplíku.
Je to chlape jen na tobě jak se k tomu postavíš, zda bude š bábovkou a klukem škemrajícím o soucit a nebo mužem, který zn povzdálí ukáže jak se věci doopravdy mají. Nebude to hned ani za týden, ale v okamžiku kdy se staneš "M"užem dospěješ v otce a hlavně přestaneš být uražený.
Pokud něco tak jsem schopnej jít s tebou na pivko a tam ti to vysvětlím osobně.

Pisateli, to se ti fakt povedlo krásně napsat.

Pisatel napsal(a):

Slavek17 napsal(a):

Pan, hořkost a zapšklost nenalezneš u mne, ale u mojí BM.
Ona si našla důvod k rozchodu, mě ho nesdělila, proč si přivlastnila děti nevím.

Asi pro nestrávené pocity nějaké křivdy (snad osud) ... znáš to, proč si raději nevzala Pištu Hufnágla?!

Proč se mnou děti nemluví, nevím, nic jsem jim neudělal...
A to je právě to: nedlužím jim ani korunu výživného, občas přispěju na jejich stavební spoření...
A ani zrnko soucitu, nebo běžné komunikace.. - jen tvrdé odmítání.

Slávku Slávku ... Něco je špatně a to něco je špatně v tobě. Promiň že takto tvrdě a takto pozdě. nebyl jsem celý den.
Kdyby byla hořkost a zapčklost v BM a matce tvého dítěte pak ty budeš v pohodě, budeš toliko zamlklý a nebo lehce podrážděný. Ale vůbec nebudeš řešit to co tu řeší, neboť budeš nad věcí.
Ona si našla... Takto chlap nemluví, naopak je nad tímto povznečen. Malichernosti typu "ona něco (...)  a já to odeser*, tak mluví jen ten kdo není schopen myslet, má rád stereotyp a již vůbec neví co je to rodina a hlavně manželství a zejména žena. Chlap když si žena najde důvod sbalí svůj kufřík a jde se smát za roh, neť ten důvod je vždy tak malicherný a tak pomýjiví a raduje se z toho, že dál nemusí trpět ony vrtochy a nemusí je dál řešit.
Proč se mnou děti ... obrať si to, ale to ty neumíš, natož přistoupit na to. Umíš s dětmi mluvit a chápat je?
Nedlužím jim nic... Je tomu už drahně let, když jsem se vrátil z vojny a můj otec a pronesl podobnou větu a dodal dal jsem ti vše co jsem mohl a teď je to jen na Tobě. Asi rok jsme spolu nemluvili, a byl to on kdo zrušil onu hranici a ještě ve svých krásných 81 se mi snaží (on je a navždy bude) dělat otce a mým dětem pradědu.
A ještě jinak pokud tohle nepochopíš. Jsou období, kdy muž je jen mužem ani není otcem jen kusem masa v nějakém bytě, ale zničeho nic se stane tím co vlastně celou dobu je  oním otcem pomalu až bohem a tím kdo získá obdiv. Nepropásni ten okamžik.
Ty chceš soucit od nás? od BM od dětí. Jdi ty bačkoro, Chlap který škemrá o soucit není mužem potažmo nemůže být otcem. Promiň za tvrdá slova, ale je to tak. Chlap škemrající o soucit je bačkora, je na tom hůř jak ta "nejubožejší" holčička.
Slávku, teď vážně a hlavně od srdce. Sám tedy s BM mám 22ti letého syny a 18ti letou dceru. Jsem 4 roky rozvedený a fakticky jsem nežil manželský život 10 let. A dalších 10 jsem byl víc mimo domov než v něm. Někde tu ten můj příběh najdeš. Taky jsem před roky řešil jak to dopadne se mnou a dětmi dopadne když se rozvedu neboť maminka dětičky proti mě štengrovala. Chtěl jsem to ustaát a zuby nehty jsem se držel v jejich blízkosti. Ten stav kdy v bytě je 25 nad nulou a ty se klepeš zimou jako v Antartidě do smrti nezapomenu. Skončil jsem na Nuseláku. Pár lidiček mi tenkrát pomohlo a já se na ten svět dívajese na něj podobně jako ty teď. Dva dny před odchodem jsem měl se svými dětmi velkou a smutnou debatu o sobě a o tom, že odcházím, ale že mobil na mě mají a že jen odstupuji...
Jo bylo to těžké dva měsíce se mnou nikdo nemluvil. Pak syn pomalu začal vystrkovat růžky a nakonec to skončilo tak, že když BM o mě před dětmi začne mluvit jak jsem jim ublížil, je první kdo startuje že to tak není. Dcera zatím tak daleko není, ale už takjé vystrkuje růžky. Nemusím už volat a vnucovat se naopak jsem ten kdo je "odhání" jinak bych je snad je měl i v práci v šuplíku.
Je to chlape jen na tobě jak se k tomu postavíš, zda bude š bábovkou a klukem škemrajícím o soucit a nebo mužem, který zn povzdálí ukáže jak se věci doopravdy mají. Nebude to hned ani za týden, ale v okamžiku kdy se staneš "M"užem dospěješ v otce a hlavně přestaneš být uražený.
Pokud něco tak jsem schopnej jít s tebou na pivko a tam ti to vysvětlím osobně.

Velmi hezké a od srdce!!!

Taky se musím přidat se svým obdivem moc pěkně napsáno