Hmmm, taky jsme si tím prošly... a taky nepomáhalo nic. Zkoušela jsem přesně to, co zmiňuješ. Nakonec, pokud je to samozřejmě možné, bylo nejlepší Maty zavřít do jiné místnosti a nechat vyvztekat. Když jí to přepadlo třeba v mateřském centru, okamžitě jsme šly domů, ale ta cesta řvala klidně celou dobu a nenechala se uklidnit ničím. Jedno je jisté, naplácání vůbec nepomáhá, to je o ničem. Sprcha se mi osvědčila tehdy, když Maty měla takové hysteráky, že přestávala dýchat (tedy teď to vypadá, že jsem ji sprchovala třikrát denně, to ne, k sprše došlo asi třikrát). Bohužel při té poslední sprše se to zcela minulo účinkem a tak jsem toho nechala... časem se zklidnila sama, ale pořád je "vzteklejší" než jiné děti, naštěstí už nepropadá hysterákům... Děláš dobře, že jí neustupuješ a jsi důsledná, třeba to vydržíš dýl než ona

Claire napsal(a):

....třeba to vydržíš dýl než ona

hmmm, a když ne? Adoptuješ Beruš?

AndreaP. napsal(a):

Květinko, neblázni, o jaké výchově to tady mluvíš? Vždyť je jí 14 měsíců, to máš výchovu teprve před sebou A buď v klidu, to co popisuješ, zná téměř každá máma, dělají a zkoušejí to všechny děti. A těch období bude ještě více. Vydržet.

s tím nesouhlasím, že by měla celou výchovu před sebou - už půlroční děti jsou pěkně vyčůrané a moc dobře vědí, co na koho mohou zkoušet

Květinka napsal(a):

A nemá pak z té sprchy strach, myslím z koupání?

To ne - oni moc dobře vědí, co a proč se děje. Největší chyba je, děti podceňovat. Jsou to vyčůraní lumpové. Vsadím se, že to nedělá všem, jenom tobě

Já jsem kdysi synka takhle osprchovala 2x a bylo po vztekání. Ale musí to být hned - ještě v tom záchvatu, jinak to nemá smysl

Gabrielle napsal(a):

Mashanko, s tím odcházením - taky jsem zkoušela, ale bohužel je jí to jedno, většinou v klidu řve na zemi dál nebo se rozběhne opačným směrem... Odnášení je skutečně jediné, co mohu udělat...

a co uděláš ty, když se rozběhne ? Běžíš za ní.
Vsadím se s tebou, že když se schováš za nejbližší regál a budeš ji pozorovat, uběhne pět kroků a pak se otočí (jestli koukáš) - a ty tam nebudeš (protože ONA TI UTEKLA, ne ty jí) - řekla bych, že si příště dá pozor

tak pod auto nebrat,  to je jasné, ale musíš jí dát pocítit, že vedoucí jsi ty. Dnes je sice móda se z dětí posírat, aby náhodou neutrpěla jejich identita, ale já s tím nesouhlasím. Šéf jsi ty a tím to vadne - a ona to musí vědět.

Včera jsem sledovala v tramvaji holčičku s maminkou - holčička jí okopávala kalhoty, maminka jí napomenula, ať to nedělá, že bude špinavá, a co myslíš -  kopla si ještě dvakrát - maminka jí praštila přes tu nožku ( vysloveně symbolicky, sotva se jí dotkla) a ten spratek začal řvát, že je ošklivá maminka, fackovat ji a tahat za vlasy

Tedy, nejsem pro násilí, ale být moje, asi bych jí tu její joztomijou jušištu urazila

Upravil(a) mashanka (10. 6. 2009 21:58)

Gabi neboj, autorita přijde, snad jen nevyměknout, stát si za svým za každou cenu i přes scény, myslím už mám nějaké zkušenosti a z Aleše je, ač se mi to zdálo dlouho nemožné, celkem pohodový kluk, co mě většinou i poslechne.... doufám, že u Adamíše se mi to povede taky, co se týče projevů nespokojenosti vidím velkou podobnost Beru a Adama

Blue, to je jak u nás, ta reakce na plácnutí

Včera jsme si užili hodinový hysterický amok, fakt už nezvládám, nic nezabíralo - musí se uklidnit sama. Sprchu jsem teda nezkoušela, malá má dost ošklivou rýmu...