Pak mě napadlo ji plácnout po zadku ale to až v krajní nouzi. V tom obchoĎáku chtěla jít do obchůdku kde bylo plno byrevných věcí, mydlá svíčky atd. Řekla jsem ji že tam nemůžem a že musíme jít dál. Tak jak jsem ji chytla na ruku za si lehla na zem a začla řvát. Šílené. Mysláíš že je to tím že to je i že je špatně vychovaná, myslím zda je to má vina.

Květinko, neblázni, o jaké výchově to tady mluvíš? Vždyť je jí 14 měsíců, to máš výchovu teprve před sebou A buď v klidu, to co popisuješ, zná téměř každá máma, dělají a zkoušejí to všechny děti. A těch období bude ještě více. Vydržet.

Slyšela už jsem takové řeči spíš ale starších lidí, že to nezvládám. Ale jsem ráda že jsi to napsala, uklidnila jsi mě tím, ani nevíš jak moc. Děkuju. Takže jak radíte doma ji nechat vytrucovat o samotě a venku čapnout a rychle zmizet.  Nechtěla bych s ní přestat chodit do obchodu, protože i tím si podle mě zvyká na lidi a jak to chodí, Nechci ji o nic ochudit. Však určitě víte jak to myslím.

A nemá pak z té sprchy strach, myslím z koupání?

Taky se říká dát vzteklounkovi mokrý ručník na obličej. Ale známá praktikuje na svoje tempramentní dětičky sprchu a že by měli nějaké trauma z koupání to pochybuji, jsou to vodomilové a každému ta ledová sprcha stačila jenom jednou. Ale moje zkušenosti to nejsou, tak jenom zprostředkovaně.

Tak to se taky hlásím do klubu. A vztekání po 1. roce života byla procházka růžovou zahradou, podle toho, co předvádí teď.
Četla jsem o tom hodně na netu, něco málo knížek a trocha zkušeností
Takže
- matka musí zůstat v klidu, jakmile začne ječet taky, tak už je to špatně. Nedokáže pak zůstat nad věcí.
- uvědomit si, že za to ty děti nemůžou a nedělají to schválně. Prostě nemají vyvinutý mozek tak, aby tu danou konkrétní věc zvládli. Emoci, která je rozhodí, neumí zvládnout jinak. Psychologové tomu říkají malá puberta.
- bít dítě nemá smysl, pokud si teda člověk nepotřebuje ulevit. (U nás jsem začala praktikovat vařečku, dostal jednou a jakmile ji vidí, tak vstává, drží si zadek a prchá pryč. A to si myslím, že ho to bolelo míň, než kdyby dostal na zadek rukou.)
- pozitivní zpráva - do 3 let je to většinou přejde
- nejideálnější je, buď si dítěte nevšímat a nebo převést pozornost jinam.
- pokud řádí na veřejnosti, tak dítě vyvarovat "rušivým" vlivům, a když už tak ho vynést co nejrychleji pryč. Nejhorší je vidět pak ty užaslé obličeje, jak jste neschopná matka a jak to dítě může vyvádět a ještě u toho tak příšerně ječet.  To pak člověk ještě slyší samé Ježíšmarijá, No vidíte to?  Slyšíte to?  Jako by ty baby nikdy děti neměly, což o to, měly, ale v 6 měsících své dětičky luply do jeslí a dětičky měly pak pár hodin denně. To už byli hodné jako ovečky. Z tohohle vidím rudě, jen o tom píšu...
- u echt vzteklounů se dá praktikovat metoda pevného objetí, konkrétní knížku nemám, ale semináře na to dělá paní Jiřina Prekopová. Na netu se dá naít k tomu více.
- studenou sprchu jsem nezkoušela, jen mokrou plenu na hlavu, ale vůbec mi z této metody nebylo dobře. Myslím, že pokud dítě vztekem přestává dýchat a modrá, pak je to dobrá metoda, jak přerušit vztek a donutit ho, aby začal opět dýchat.
- jo a na netu jsem četla, že některé děti se umí vztekat i 2 hodiny, to si pak říkám, že mám vlastně hodné dítě

Každé dítko je ale jiné, každému vyhovuje něco jiného.

Jj, vztekání taky známe, začalo to po roce věku, teď má období klidu. Tak ysebou flákla o zem, tak jsem jí překročila a dělala, že ji nevidím. Na zadek občas dostane, ale ne kvůli vztekání, ale prostě opakovaně udělá něco, co nesmí. Řvát na dítě nemá smysl, ani mydlit od rána do večera. Chce to hlavně klídek a ignorovat nežádoucí chování. Jinak metoda silného objetí by u nás neměla šanci, vztekla by se ještě víc.

já teda metodu sprchy nikdy nezkusila, vždycky stačily "suché" metody

Gio, bude ještě hůř, kolem čtvrtého roku a pak po šestém roce, jakoby dítě hledalo kam až může zajít, takže jsem se nevyhnula situacím jako úmyslná krádež v obchodě (protože se to nesmí), sprostě mluvit na učitelku (protože se to nesmí), systematické ničení právě předaných dárků (protože se to nesmí), kecy u jídla (fuj tenhle hnus teda jíst nebudu) apod ale všechno jsme překonali, teď už snad jen ta puberta zlatý vztekání po roce.....

Jste skvělé. Takže zkusím to obejmutí, ta sprcha a studená voda se mi nezamlouvá, ale i tak děkuju za radu. A když začne plakat že tu věc  chce tak ji nedat ať ví že nemůže mít vždy to co chce. ale jak se uklidní tak pokud to možné je tak ji to dám.  A s tou vařechou to zkusím pokud obejmutí nepomůže. Moje mamka mě nikdy neplácla a ani jsem tak nikdy nevyváděla, a když tak rozmlouvala. Jenže dnešní děti jsou jiné. Mám dojem že žijí s námi ve spěchu.

Já jsem se ke studené sprše také nepropracovala, ale mám ji v záloze.
Je pravda, že když už je dítě mimo a začíná mít potíže s dýcháním, tak sprchu bez váhání použiji.
Rustynko, není to o tom že dítě postavíš do vany a sprchuješ a sprchuješ dokud dítě není ledové
Je to jak píše Trisha, že jde o ten šok ze studené vody. Takže se jen pustí voda do sprchy a na dítě se šplouchne. A není z toho všade voda jak z vychrstnuté sklenice . Ale stačí podobné množství.
U nás stačilo Jítě říct, že jí osprchujeme studenou vodou a začala se sklidňovat ale to až poslední dobou.

Každé dítě to na rodiče zkouší, každé zajde jinak daleko.
Lenka naštěstí max. začne nadskakovat jak na pružince a když se otočím že jdu pryč, že jí tam nechám, toho brzy nechá a s pláčem běží ke mě.

Z mého pohledu je také velice důležité, když si dítě něco začne takto vynucovat ( když jsme to zakázaly), nepovolit a dítěti to nedat. Stačí jednou povolit a dítě si pak  myslí, že dalším vztekáním zase dosáhne svého a je překvapené, že maminka někdy ustoupí a někdy ne a má v tom samo zmatek.


Na někoho funguje ignorace (doma dát do jiného pokoje vykřičet, nebo v obchodě říci že odcházíte), na někoho pevné objetí, na někoho pohrození plácnutí ( rukou, vařečkou , proutkem), na někoho zabírá při vztekání fouknout do pusy ( nebo drastičtější varianta se stříknutí vodou či sprchou).

Já měla taky problémy a vlestně ještě mám. Klukovi je 2 a 10měs. Pevné obětí zabírá, někdy nee. Za dveře to taky zabírá. Ale vím, že to přejde. Mě co teď hodně trápí je, že kluk se vyloženě vyžívá v tom, když někdo pláče. Má z toho radost a chce to i po nás, vlastně po všech. Prodavačka třeba na něj promluví a on jí řekne "paní chce brečet" a to chci brečet já a táta a strejda. No když ho někdo nezná, tak z legrace začne teda plakat a kluk má radost. Jenže mě se tohle od něj nelíbi a vysvětluju mu, že to není hezké když někdo pláče a nemá důvod a je to smutné, tak se začně vztekat, že né prostě paní bude plakat a basta. Nebo do každého bouchá, kdo kolem něj projde toho plácne a je jedno ať jsou to děti nebo dospělí. On nemá z nikoho repsekt a nikoho nebere jako autoritu. Nevíte jak ho to mám odnaučit?

Ano začlo to když jsem měli krizi. Bylo to na jaře. Ale teď je vše v pořádku a super a jeho to nepřešlo. Chová se tak před lidma, když jsem s ním sama, nebo babička je s nim sama je zlatý dítě, nebo prostě vzteká se taky, ale to je normální období. Ale jakmile je nás víc pohromadě nebo jak jsem psala v krámě,chce po všech aby brečeli a dokaždého bouchá. Přitom nejde o to, že když mám třeba návštěvu, že bych si ho nevšímala. Ba naopak snažím se všechny zapojit aby jsme s ním byli pořád v kontaktu. On si třeba i vymýšlí báchorky o tom, jak třeba holub vlítnul do kopřiv a kouká jak budu reagovat, přitom moc dobře ví, že kopřiva pálí a, že holub asi teda "trpí".