lejontina napsal(a):

Podle mě je dítě dítě a potřebuje pro vývin kvalitní stravu, tak jako mu nedám po obědě lahváče (i když já sama si ho dám), tak mu nebudu dávat hranolky...ale hlavně já se stravuju zdravě, takže...ale nechat dítě vyrůstat na párcích a hranolkách, je fakt děs...dětské tělo přece není popelnice, nemůžeš do dítě vrazit cokoliv, protože ono to chce...

I ty jedna sama se stravuješ zdravě a co to dítě? :lol:Ty skutečně mi prozraď zdravou a kvalitní stravu. Byť Terci nemusím, tak skutečně ve svém příspěvku o kvalitě a zdravosti prodávaných potravin má pravdu. vyhlášky o "stánkovém prodeji potravinových přebytků" nahrává jen velkým obchodním řetězcům, kde jsou okurky rovné podle pravítka a stejně váží, papriky stejně tlusté, rajčata podle stejné velikosti sice červené, ale bez chuti a zápachu,  a nám známý špenát nemá tolik železa kolik se o něm kdysi psalo.

Jáji, já taky ráda suché rohlíky....jako dítě jsem měla ještě raději ty tvrdé    Ale ono to byla u mojí sestry opravdu lenost.

Svas, já si nemyslím, že by to u Včeličky bylo kvůli vídání slečny. To by totiž vyřešila jednoduše tím, že by si malou brali k sobě.

Tam je asi problém, že se ještě nevyrovnala s tím, že vůbec nějaké dítě je. Ale Včelička si neuvědomuje, že když bude sedět na zadečku a nic s tím nedělat, že se to samo nezmění. Musí ona chtít a něco udělat proto, aby se s danou situací vyrovnala.

Ale zatím to řešit tak, že si "nebudu přát" není fér vůči malé, fér vůči tvému muži, a spoustě dalších lidí.

JJ, přesně tyhle jsem měla nejradši. A máma to nemohla pochopit

Tak já jen usoudila z toho co Včelička napsala...nechce se mi to podrobně hledat, ale něco jako že s dcerou se nestýká, protože si to ona nepřeje ....čili jestli chodí za dcerou tajně ? No spíš bych ho šacovala , že ne ... ale ráda se spletu...ale pokud chodí opravdu tajně ...tož to je alibista jak vyšitej ...

Upravil(a) Amriana (17. 9. 2008 10:35)

...si teda myslím, že by bylo lepší, aby chodil za dcerkou aspoň tajně, než vůbec ne (promiň, prosím, Včeličko), ale obojí je špatně. Jen to první míň, mi přijde. Včeličko, zkus existenci toho dítěte přijmout...neumím si představit tvoje pocity a neumí to asi nikdo, kdo to neprožil, ale zvenku se to tak jeví. Přeju ti hodně síly, a uvažovalas o té pomoci psychologa?

Heřmanko OK - tak nějak jsme to myslela taky. Jen si najít stejnou vlnu
Třeba není slaboch a s dcerou se vídá. Ale to jsou jen naše dohady.
Nejsou - Včelička hned na začátku psala, že za malou jezdil a teprve, když se doma "přiznal", tak to Včelička utla, protože si to nepřeje.
Včeličky reakce je tak nějak přirozená, obranná, i když rok je strašně dlouhá doba
No, ona už něco mohla začít tušit před těmi 4 roky, kdy měl proběhnout soud, na který se slečna (údajně?) kdovíproč nedostavila. To, že manžel tvrdil něco o kondomu přece nemusí být úplná pravda - měl (měli) se začít zajímat už tehdy, když  pro nic jiného, tak pro svůj klid.

aha, tak mě uniklo, že mu to zakazuje Včelička...

jinak když na to kouknu z pohledu někoho, kterému je něco zakázáno partnerem s kterým mám být na stejné lodi a mít stejná práva atd...je mi rozumět, co chci říct?...tak bych si řekla, že majetnický vztah mi nevyhovuje a at jsem v minulosti udělala cokoli, že to mého partnera neopravnuje k vlastnickému chování...už tehdy se mohl partner rozhodnout jestli chce nebo nechce zůstat a to, že se ted dozvím nové skutečnosti a sama nevím jak s nima naložit ( předpokládám, že i manžel je tak trochu mimo z toho, že má dítě), přeci není důvod k tomu trestat mě a nakonec se trestá i sám partner, který něco přikazuje...chápej...to, že z vašeho účtu odejdou měsíčně nějaké peníze je věc jistá...s tím nic nenaděláš s ostatním se bud musíš smířit a nebo si říct, že na to nemáš...podle mě je opravdu nejdůležitější si popravdě sama sobě říct jestli se svým mužem chceš a nebo nechceš žít, jestli ty roky v nevědomosti stály za společný život nebo ne...a podle toho se zachovat...ne ho utlačovat ani sebe...ale postavit se sama sobě...

když jsem se o nevěře dozvěděla dva roky po té co se stala, stejně jsem to málem nerozchodila...po 3 dnech neustálé otázky v hlavě...proč...mi to zase začalo myslet normálně, tak nějak nezúčastněně a řekla jsem si...mám se rozejít ? když ty dva roky neměly chybu? mám být takový pokrytec ? a hodit kamenem s tím, že já bych NIKDY? ...zjistila jsem, že je to kravina...rozejít se kvůli informaci... kravina tedy v mém případě, ale jak je to ve tvém víš jen a jen ty...

no prostě bych ráda, kdyby ses zamyslela a zapomněla na příkazy...ty neplatí ani na děti, natož na dospělé...zakázané ovoce nejvíc chutná...nezapomínej na to... takže podle mě je hlavní otázka, zda s ním chceš nebo nechceš sdílet společný život a vše ostatní jsou jen drobné detaily...

Terci, to bude právě tím že tvá dcera u tchýně nikdy nebyla na hlídání, což asi značí, že jsi situaci s nevhodným jídlem nemusela řešit.

Jinak poznámka od Nharte asi ironická nebyla. Víš, většina lidí tady z tebe musí mít pocit, že u vás doma všechno klape a stále se vznášíte na růžovém obláčku. Budiž ti to přáno, ale proč já ti to fakt nežeru

Klubí,
nějak Tě nechápu. Kvákala jsem tady sice o potravinách... ale žrát mi tady nic nemusíš
Proč komentuješ, jestli mi všecko klape nebo neklape? Nerozumím Tvým poznámkám. Když jako uvařím děcku jídlo podle jeho přání, tak to bereš, že to doma klape? Proč? Tobě Tvoje mamka nevařila, co jsi chtěla? Mně ta moje jo. Jenom pokračuji v tradici.
Že jsem hubená, za to fakt nemůžu.
A poznámce Nharte jsem se přece smála.

Nějak mi nedochází, proč Tě tak irituje představa, že u někoho to klape - ale asi to bude možná podle opravdu bystré vsuvky Zklamané - že prostě žiješ jinak. Otázka je, ale to opravdu nemyslím zle: jestli Ty sama si v sobě nezpracováváš nějaký mindrák, třeba z dětství - třeba pro Tebe nedělali rodiče to, co já dělám pro svoje děcko a nějak Tě to vytáčí, nevím. Fakt nevím... Tuto poznámku o klapání na mě máš už poněkolkáté - není to třeba tím, že bys chtěla žít podobně dobře a nejde Ti to? Klubí, ale za to já přece nemůžu. Každý tady napíše něco ze svého života a já taky. Tady jsem psala o jídle a zvyklostech. Nebo by sem podle Tvých představ měli přispívat jenom nějací totálně nešťastní lidé? To bys četla raději?
Fakt Ti nerozumím.

Jestli Tě to potěší , hodněkrát se mi vařit nechce, nemám vždycky komínky ve skříni, strašně nerada vstávám, momentálně mám fakt špinavé auto, dokonce jsem dnes ani neustlala (marodím).
A že se můj manžel vrací z práce rád domů, že mě pohladí, řekne "holky, tak jsem se na vás těšil", přestože jsem večeři neuvařila , že mi několikrát denně volá z firmy, že si můžu koupit co chci a manžel to nikdy nekomentuje, že mi vždycky pochválil moji módu, že mám několik vystudovaných škol, velmi dobré zaměstnání, úspěšné děcko, že s kolektivem chlapů i ženských chodíme na bowlingy a diskotéky a rozumíme si... To Ti nějak vadí???? Žiju, jak nejlíp můžu. Žij taky tak a budeš sem psát to samé .

Několikrát jsem v různých vláknech zmiňovala, že jsem si taky v životě užila různých peripetií - zrovna Tobě jsem kdysi na Tvoji kousavou poznámku vůči mně psala, jak např. můj muž investoval do firmy miliony a já jsem z toho nadšená nebyla..., že nevaří a ty jeho ponožky se taky v bytě někde najdou , zvládli jsme jednu rodinnou tragédii, zdraví nás taky v jednu dobu potrápilo - ale opravdu si žiju spokojeně a pokud Ti to vadí, asi to nebude můj problém, ale Tvůj. Ten zakopaný pes je někde na Tvém území. Nic ve zlém.

Tohle vlákno je snad o něčem jiném, než o štiplavých poznámkách na kvalitu života jednotlivých babineťáků. Ostatním se omlouvám, že jsem vlákno natáhla.

Ne Tercilo. Není to pravda. Nezpracuji si nějaký mindrák vůbec. Já ti to přeji, pokud to tak skutečně je. Já se mám dobře. Hodně dobře. Jsem sama se sebou spokojena a jsem pyšná na to co jsem ve svých 29 letech dokázala. Může to znít nafoukaně,ale je to tak.
Nejsem vůbec závistivý člověk. To bys mě neznala.
Jen ty si taky nevědomuješ, že někdy tvé příspěvky na ty "nestastné" zní tak,jako že já a naše rodina co si žijeme na obláčku a vy lůzři, co si to doma neumíte zařídit, se pak nedivte, že se nemáte jako my. Tak to prostě já cítím.
Hele, jsi prostě učitelka, která to ví nejlíp Nic proti tobě, jen jsem psala svůj názor. A jsem fakt přesvědčená, že nejsem sama,kdo má takový pocit:)
Toť můj otevřený názor:)

Všelko, tohle je teda hodně smutné čtení.
Tvůj manžel, přistoupím-li na zdejší ekvilibristuku, "podvedl" dvě ženy - tebe i svoji milenku. Oběma vám lhal.
To, že ona si ho chtěla připoutat dítětem, to jsou jen domněnky. Tu řenu neznáš, tak o jejich pohnutkách nespekuluj, nebo tě to sežere.

Dítě se nicméne narodilo, to je skutečnost.
To, že on se k němu hlásí, mu slouží ke cti.
To, že ty si bráníš svůj "píseček", jak si ho bráníš, to je dost krátkozraké a velmi sobecké.
Pereš se sama se sebou a čas vám všem uniká, nejvíc oběma dcerám tvého manžela.
Máte máslo na hlavě všichni tři - tvůj muž, jeho bývalá milenka i ty.
Život ti plyne v trápení a sebeužírání.
Není to škoda?
No....a tvůj muž s tím nic neudělá. To musíš ty, protože to ty se užíráš a ani po roce nedokážeš příjmout to, co se stalo.
Takže na co čekáš?

Terci, taky mi to nedá, abych se bez fakt postranních úmyslů nezeptala - proč máš neustálou potřebu zdůrazňovat, jak je to všechno fajn? Doma, v práci, s manželem, s dcerou, kamarádkama... Nemůžu si pomoct, ale trčí to z téměř každého tvého příspěvku a jak koukám, necítím to sama. Že by na tom přece jen něco bylo?