Jessika napsal(a):

já bych u dítětě skoro doporučovala kázat vodu a pít víno
(z bezpečnostních důvodů jak pro dítě, tak pro rodiče )

p.s. s těma hranoílkama - doufám, že nejsi jako moje ex.skoro.švagrová, který se chlubila tím, jak mimi (roční) pěkně papá - tu a tam mu za běhu strčila do pusy hranolek (v restauraci.... )

Zatím ne, protože dítě nemám.
Copak když dítě přijde a chce Ti brát jídlo z talíře - Ty mu nedáš? :-)

Přítel je třeba hodně na sladký, jí sladký ve velkým... a neumím si představit, říct dítěti - tatínek může (jíst k snídani sladkosti), ale Ty ne, Ty pěkně papej chlebíček se zeleninkou... :-)

Tak já se tedy také přidám.

Můj BM vždycky vyčůraně říká - já jsem hodný policajt a ty jsi zlý policajt... Takže, protože je s dětmi málo, tak jim dopřává.
Ta malá mrška si na to tak zvykla, že když vidí třeba nějakou hračku,když jde se mnou nakupovat "jídlo", a já jí to nekoupím, protože zkusíme napsat Jejíškovi, tak netrpělivě čeká na příjezd tatíka (ptá se každý den kdy přijede)  a ten jí to koupí..... No nic, nemohu říct nic. Vlastně jedno ano - vzal mi typ na dárek, ale pro jeho obhajobu musím říct, že jsem mu o tom mém typu neřekla.

Když se holky "perou", tak ten hodný policajt chodí za mnou (aby mohl zůstat tím hodným), abych je šla porovnat. Samo, že nejdu.

Já si myslím, že existují typy rozejitých rodičů, kteří svou výchovu nemyslí jako výchovu, ale kupování si dítěte. Takové to čištění černého svědomí. Hranice není. Je na každém z nás, kdo k tomu jak přistoupí. Koupení párku a hambáče nemám za kupování si dětí, uspávání či pozdní chození spát - taky nepovažuji za rozmazlování. Vždyť náš tatík tu mladší chodí uspávat taky. Neříkám nic.

Ale opravdu odsuzuji pouze ÚMYSLNÉ A VĚDOMÉ kupování si dětí, dávání najevo např. toho -
- JÁ NA TO MÁM (finančně),
- JÁ jsem ten HODNĚJŠÍ
- a jestli to maminka (tatínek) dělá JINAK, TAK JE TO ŠPATNĚ!....

Já doufám, že já i otec našich dětí - k tomu přistupujeme né mstivě, ale dle nejlepšího svědomí a vědomí.

A jestli někde někdo děláme něco jinka jak ten druhý, tak jsme jen lidi, kteří vzešli každý z jiného rodinného prostředí, kde i výchova probíhala jinak.

Upravil(a) petra72 (16. 9. 2008 12:20)

petra72 napsal(a):

...Ta malá mrška si na to tak zvykla, že když vidí třeba nějakou hračku,když jde se mnou nakupovat "jídlo", a já jí to nekoupím, protože zkusíme napsat Jejíškovi, tak netrpělivě čeká na příjezd tatíka (ptá se každý den kdy přijede)  a ten jí to koupí.....

jo to bude asi proto, že na Vánoce cinkával tatínek za dveřma a maminka volá - děti , Ježíšek

Martinka1 napsal(a):

Pisatel napsal(a):

Ale o tom žádná, Fidorka to vzala do svých jasně nastavených rukou a vědění co jest správné a co škodí děcku a všem, a proti tomu žádná.

Chi chi
Já osobně nevidím nic špatného na tom, když dítě půjde spát v 10 večer (není to brzo? ), a bude jíst párky a hranolky - protože taky chodím pozdě spát a takováhle jídla jím.
Přece nebudu kázat vodu a pít víno :-)
Dítě stejně bude chtít dělat to co rodiče a těžko mu nakážu, že musí jíst mrkvičku, když bude vidět, že se s tatínkem ládujeme párkama a hranolkama.
To by bylo pěkně pokrytecké - vůči tomu dítěti, si myslím.

Teda Martinko ty jsis nevzala ponaučení dané hlavní matkou Fidorkou, že každý špunt má jít spinkat s večerním klekání? Huš ty jí budeš pokárána a navíc ještě bezdětná takové názory ty ti budou vyhnány moralistickými matkami vyhnány z hlavy! . (Tak mě tak došlo, a co budou dělat dospěláci, když špunt(i)y musí spát od 6 večerní, kurň*js ani chalastat se nebude moc, a pak ani dělat směšné pohyby. No má to ta Fidorka dobře promyšlené )
Ale Martinko to musíš mít piplací trpělivost s děťátkem mrňavím a ukázat mu, že tatínek je velkej kluk a ten musí maťo a špunt mrkvičku, neboť maťo je až pro velké a pokud nebude papat strouhanou mrkvičku s citroném tak bude nemocnej jako dědeček. Kurňajs si tu votevřu školu výuky mladých mamin

....co si tak pamatuju, když se dítě naučí chodit pravidelně spát po večerníčku....ta úleva! To ticho! To bývala nejkrásnější část dne. Dítě je vyspinkané do růžova a matka má čas na sebe....
...k jídelníčku  se nemůžu vyjadřovat, páč se názory odborníků mění, ale sladkosti, limonády, hranolky a vůbec smažené věci bych malým dětem taky určo nedala.
Martinko, děláš si asi legraci, ale...kulturu stolování může dítě vstřebávat odmalička, a hrabání do cizího ( i matčin je cizí!) talíře do ní nepatří, stejně jako třeba jedení rukama....když si to zvykne odmala, je to určitě lepší.

helena napsal(a):

Mateřská láska je to, co matky cítí, když všechny jejich děti večer usnou

Neviem co matky, ale ja casto citim potrebu si lahnut Alebo citim potrebu skocit do sprchy, umyt riad, pripravit veci na dalsi den, niekedy citim smrad od susedov, popripade sa citim ako zbity pes. Ja ti mam takto po veceroch rozne pocity
Takze to je teda potom otcovska laska, to, co citim?

Přesně, Oxi - a ještě milión prkotin, které tě se.ou a kterých tě okamžitě zbaví jedna uslintaná pusa.

Martinka1 napsal(a):

Oxi napsal(a):

Martinka1 napsal(a):

A Ty, Fidorko... Ty nechceš, aby se otec dítěte o něj staral? Máš ho jako "genetický materiál" jak někdo psal?

Ci chces alebo nie, v prvom rade je to vzdy geneticky material, priroda to tak zariadila.

Jasně že ano, že je to genetický materiál... podobně jako matka :-)
A pak jsou to rodiče, otec a matka...
Neznám člověka, který by své rodiče bral jako "genetický materiál", vždycky je berou jako "otce a matku" :-) (Aspoň doufám, možná že někdo existuje, kdo bere rodiče jako "gen. mat.", pak je to ale smutný).

Ale z hlediska biologie máš samozřejmě pravdu.

Detské domovy sú plné detí "genetických materiálov". A aj ja som vychovávala syna jedného "genetického mateirálu", pre ktorého bola "mama" niečo ako dočasná a nahraditeľná funkcia.

Klubí já jsem nerada jako dítě jedla cokoliv. Všechno jídlo jsem uklízela do různých skříní...a tak. Jen proto, že mě nutili. Dovedeš si představit ten smrad....
Já jsem svoje dítě nenutila,  i doktorka mi řekla - některý děti jedí a některý prostě nejedí.

selima: Tak situace je pořád stejná, nikam se to zatím neposouvá, protože zatím ani nevím kam bych chtěla aby se to posunulo. prostě pořád nevím co dál. A k tomu, jak tady někdo psal, že M zakazuji styk s vlastním dítětem. Vysloveně jsem mu to nezakázala, jenom si to zatím nepřeji a on to zatím respetktuje, protože si určitě uvědomuje, jak to pro nás pro všechny je teď těžké. Myslela jsem si, že rok je dost dlouhá doba na to, aby se s tím vším člověk nějak srovnal, abychom si určily nějaká pravidla, ale asi nám rok nestačí. Já vím, že to dítě za nic nemůže a že má nárok na to stýkat se se svým otcem, ale prostě je to zatím takhle.

Ja si totiž tiež myslím, že ak zostanete spolu a vzťah sa postupne "normalizuje", stále tam bude trčať tento problém ako osina v ... zadku. Dieťa je bohužiaľ primalé, aby sa s ockom stretávalo samo - to je podľa mňa ideálne. Ja osobne by som si nevedela vážiť chlapa, ktorý sa úplne vykašle na dieťa, ktoré nemôže za okolnosti, za akých bolo počaté. Ale netvrdím, že by ma nebolelo sledovať rozvíjajúci sa vzťah otecko-nemanželské dieťa(za asistencie mamičky). Ale asi by som s tým bojovala nejako v sebe. No, čas ukáže čo a ako ďalej. Ale Včeli, ak sa situácia s postupujúcim časom nezlepšuje, ale skôr zhoršuje(čo mám ten dojem), možno by nezaškodilo niečo s tým urobiť. Psychológ, rodinná poradňa... alebo niečo také. Rozmotať nejako to klbko, aby si bola spokonejšia a vyrovnanejšia. Minimálne aby si zistila, čo vlastne chceš.

Klubko napsal(a):

Včeličko, a co se třeba na partnera podívat i v tom duchu, že si ho můžeš vážit? Ano ujel, je z toho dítě, ale on se na něj vykašlat nechce? No co kdybys byla v té siutaci milenky, měla jsi dítě s ženatým mužem. A teď by jsi měla na výběr ze dvou situací. On nad tím mávne rukou a nechce vám vidět. Nebo má zájem vás vidět a klidně přispívat na dítě? Hádej co by se ti líbilo více?

Mám pocit, že včelička ještě nepřijala, že "ujel" a že je z toho dítě. Dokud ho nevidí, může předstírat, že neexistuje...
Pokud to nespravil rok, asi nespraví ani dalších 20 let. Dítě to je totiž napořád, do konce života.

Já bych to taky tak brala, jako že je zodpovědný, když se chce postarat o svoje dítě... Přestože by mě štvalo, že najednou nedává peníze jenom na mě a naše dítě, ale i na "jeho" dítě. Ale stalo se, a následek je, že bude dávat peníze i čas na další dítě, ačkoliv není včeličky.

Myslím, že pokud mu bude dlouho "zakazováno" (resp. včelička si "nebude přát") se s dítětem vídat, tak jednou, až to "bouchne", pohádají se... bude včeličce toto vyčteno. Že kvůli ní neviděl vlastní dítě, a proč vlastně, když (... doplň téma hádky).

Klubko napsal(a):

No hlavně, já být tím manželem, tak bych asi včeličku neposlechla a za tím dítětem prostě jela. Zvědavost by u mne zvítězila.

No já taky, obzvlášť pokud už to trvá celý rok!!! Ale na druhou stranu, třeba se vč. manžel tolik bojí, že by se s ním rozvedla, kdyby za dítětem jel... že prostě převážila láska k manželce lásku k dítěti.

Kdo ví, jestli je to dobré rozhodnutí, těžko říct.
Nicméně stejně jsem pro, jet za dítětem.

"dceruško, svého tatínka jsi nikdy neviděla... proto, že jeho manželka si to nepřála..." ???