Majkafa: "Důležité v tom nalhávání si je podle mě to, abychom se v tom, co si nalháváme, nebo - je to naše pravda, ať to nazveme jakkoliv, cítili sami se sebou dobře. "

No, když Ti to stačí, tak samozřejmě ano. Myslím, že není jedno, jestli Ti to "musí" stačit, nebo jestli "chceš", aby Ti to stačilo, že jo...
Něco je otázkou poznání a akceptace situací, něco je otázkou rezignace. U každého je to asi jinak, podle okolností. 

Vanilka: "Když si vybereš mě, budu se snažit se chovat jako by se to nestalo..."

To zní skoro jako uplácení   Ne, já to jen zlehčuji, nemyslím to zle. Ale zrovna tuto formulaci bych přes rty nedostala, to by mi tedy nešlo. Mám to holt trošku jinak.

Ja mám problémy s odpúšťaním(a zabudnúť neviem nai náhodou ), ale v tomto prípade podľa mňa inej cesty niet. Ani ja by som nevedela a nechcela žiť po zvyšok vzťahu v úlohe "lotra a previnicla", ktorý je automaticky zlý pri každom, aj najbanálnejšom konflikte. Možno práve preto, že možnosť odpustenia a spolužitia "s čistým stolom a nanovo" už nebola možná, sa náš vzťah s bývalým rozpadol. Lepšie tak pre obidvoch.

majkafa napsal(a):

Řeknu to jinak - každý z nás má tu svou pravdu. Když se ti nelíbí termín nalhávání.

Ale to je niečo iné. Každý svoju pravdu samozrejme máme a niektorí ju majú pravdivejšiu ako druhí alebo si to aspoň myslia. Smola je, keď s apravdz partnerov dostanú do konfliktu.

Tercila napsal(a):

Mně na tom nesedí akorát to, že jsi svému bezva parťákovi jeho prostor TY sama NEDALA, on si ho prachnormálně k obdivu své oblíbenkyně VZAL sám. A v tom vidím podstatný rozdíl. 

Jinak bych Tvoje slova brala v případě, že moudrá 25letá dvojice si DÁ navzájem prostor. A jinak je beru, když např. stárnoucí parťák ví, že má doma dámu v důchodových letech, která nemá kam ani za co jít třeba bydlet jinam a VEZME si ten prostor pro sebe a svou milenku sám. Co v tom případě stárnoucí dámě zbývá? Hmmm, jedině si nalhávat, jak je tolerantní a uctivá ke svému partnerovi, který ovšem raději "vychází vstříc" jiné ženě.
Jestliže jsi totiž tato slova uplatňovala už zamlada, jak je možné, že je Tvůj partner "jinde"? To byla jen řečnická a opravdu se tě nechci dotknout, jen tak nad tím tématem uvažuji...

Terci, máš pravdu, velké vášně opadnou, ale trvalé hodnoty zůstávají...a prověřené časem.

Upravil(a) Vanda (7. 10. 2008 9:43)

Tercila napsal(a):

Vandi, to jsou krásná slova. Jako z moudré knihy.
Mně na tom nesedí akorát to, že jsi svému bezva parťákovi jeho prostor TY sama NEDALA, on si ho prachnormálně k obdivu své oblíbenkyně VZAL sám. A v tom vidím podstatný rozdíl.

Ty, Terci, v partnerském vztahu nikdo nikomu žádný prostor nedává. Nemůžeš někomu dávat něco, co zcela přirozeně jeho už je, víš? V nižších formách vztahu (a o těch zřejmě mluvíš) si to samozřejmě představit dovedu.

Axi napsal(a):

Tercila napsal(a):

Vandi, to jsou krásná slova. Jako z moudré knihy.
Mně na tom nesedí akorát to, že jsi svému bezva parťákovi jeho prostor TY sama NEDALA, on si ho prachnormálně k obdivu své oblíbenkyně VZAL sám. A v tom vidím podstatný rozdíl.

Ty, Terci, v partnerském vztahu nikdo nikomu žádný prostor nedává. Nemůžeš někomu dávat něco, co zcela přirozeně jeho už je, víš? V nižších formách vztahu (a o těch zřejmě mluvíš) si to samozřejmě představit dovedu.

nojo, no Axi, ty jsi prostě už v té vyšší formě - ale přesto si umíš krásně hnusně rejpnout, jak to ani ta nižší forma nedokáže. Kde je tada ta "tvoje vejška" ?

Tercila napsal(a):

mladí mají poněkud jiné možnosti třeba při seznamování než postarší opuštění lidé. Tak jsem to myslela - můj známý, svobodný přespadesátník, té situaci říká "rybník je čím dál mělčí" .

Záleží na tom, v jakém rybníku loví a co má na háčku . Terci, mně připadá, že ty se tohohle věku bojíš, nebo máš zkreslené představy...věř mi, já bych neměnila. .
Tak, a už opravdu končím.

Upravil(a) Vanda (13. 9. 2008 8:05)

Tercila napsal(a):

Jinak Lubiskovi - k tématu vlákna: myslím si, že do určitého věku člověk na nevěru nezapomene, ani na svoji ani na partnerovu. Spíš ji nějak "zpracuje" nebo "nezpracuje". Pak už situaci zjednoduší nastupující skleróza .

Vanda napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Axi napsal(a):

Ty, Terci, v partnerském vztahu nikdo nikomu žádný prostor nedává. Nemůžeš někomu dávat něco, co zcela přirozeně jeho už je, víš? V nižších formách vztahu (a o těch zřejmě mluvíš) si to samozřejmě představit dovedu.

nojo, no Axi, ty jsi prostě už v té vyšší formě - ale přesto si umíš krásně hnusně rejpnout, jak to ani ta nižší forma nedokáže. Kde je tada ta "tvoje vejška" ?

Axi má pravdu, rozhodně to nepovažuju za "rejpání". Jako kdyby napsal "voda teče s kopce" nebo "šeříky kvetou zjara". Je to, myslím, čirá a průhledná skutečnost...ale to, abych to pochopila, bylo trnité. Myslím si, že tahle debata se vyčerpala a nemá cenu v ní pokračovat. Tímto se omlouvám zakladateli vlákna za odbočení od tématu.

Vandi, měla jsem na mysli především jeho "kastaci" na vyšší a nižší formu. To mě potom připadá jak za dávných dob, kdy Árijský typ byl něco víc, než ti ostatní...měl by si dávat pozor na klávesnici, co tam datluje. Především z jeho takto podaného příspěvku vyplývá, že o sobě říká: " Já jsem něco víc a ostatní, kteří nesdílí mé názory jsou póvl"

Vanilka69 napsal(a):

Tercila napsal(a):

Vanilka: "Když si vybereš mě, budu se snažit se chovat jako by se to nestalo..."

To zní skoro jako uplácení   Ne, já to jen zlehčuji, nemyslím to zle. Ale zrovna tuto formulaci bych přes rty nedostala, to by mi tedy nešlo. Mám to holt trošku jinak.

Uplácení? Tercilo, neříkej mi, že zrovna ty nevíš nic o vztazích. Vždycky když něco chceš, musíš něco nabídnout. To není uplácení, to je vyjednávání. Překvapuje mě, jaké myšlenkové pochody se ti honí v hlavě a na co jsi schopná myslet. Uplácení by mě osobně nikdy nenapadlo. Já to beru jako férové něco za něco. Ve ztazích to fakt nefunguje že jeden jen dává a druhý bere...

Zrovna tak jsem mu řekla, že pokud odejde anebude nám dělat problémy s penězi, já nebudu dělat problémy s dětmi.  Prostě normální vyjednávání a vyjasňování si pozic.

A pokud cítíš ve stejné pozici mě a Zklamanou, to je tvoje věc. Já zas vidím velký rozdíl mezi tím, když někdo, kdo nemá doma malé miminko, kdo není vážně nemocný, kdo nemá tři děti a přitom nutí toho druhého okamžitě do rozhodnutí, nedá mu čas za rozdílnou situaci než byla u nás. Kdybych já tehdy měla velké děti a pracovala na plný úvazek a prognóza mé nemoci nebyla tak špatná jako tenkrát byla, tak se chovám úplně jinak. Já tenkrát tu situaci cítila spíš tak, že nůž na krk jsem dostala já. Opravdu tenkrát jsem byla co se týká samostatnosti a soběstačnosti snad nejhůř v celém mém dospělém životě. S miminem jsem na celý úvazek pracovat nemohla, dělala jsem jen na půl úvazku, k tomu další dvě děti a navíc a nemoc, kdy tě bolí celé tělo tak, že se téměř nemůžeš hýbat a k tomu únavový syndrom. A prognóza naprd. Přesto jsem si řekla, že s mým mužem nebudu jen proto, aby se mnou byl z povinnosti.

Ale jestli ty nejsi dostatečně citlivá, abys tyhle rozdíly vnímala, to mi fakt nevadí.


A vůbec, nějak ztrácím smysl této diskuse. Mám za to, že každá z nás, tedy i Zklamaná, Tercila a třeba já, pokud jsme spokojené, tak nevěru manžela neřešíme. A že většina z nás je spokojená když o nevěře neví, to je taky fakt.

Takže spíš než otázka tohoto vlákna je pro mě důležitý fakt, že po nevěře se dá začít znovu, tak dá a dokonce se dá žít líp než předtím.

Tak Vanilko, jen pro dokreslení situace - děti mám 4 a v době nevěry nejmladší bylo 2,5 roku, (ty osobně při 3 dětech jistě víš, co je dítě v tomto věku za ďáblíka) jedno dítě v maturitním ročníku, při tom práce na firmě nonstop i o víkendech - jak je potřeba - takže jsem také (ještě stále) na mateřské. Já osobně situaci nevnímala jako pro mě nůž na krk - já to cítila jako podraz. A nemocná jsem také - vysoký tlak, celoroční alergie, bez léků nemohu vylézt z baráku, záda v pr**deli po pádu z koně, takže problém delší dobu stát, nebo sedět a únava - a to si piš, že po provalení jsem byla vycuclá jak citón bez energie.
Takže po nevěře se dá začít znovu, to bez diskuze - ale rozdíl mezi námí dvěmi je ten, jak to vnímám já, že já si dávám majzla na to, abych neusnula na vavřínech a že jak jsem věřila a důvěřovala předtím (neřešila páč jsem se cítila spokojená a šťastná) to je naprosto ztraceno. Že se vztah pročistil, řekla bych i vylepšil, neboť jsme si v diskuzích ledacos vyříkali (podotýkám, při sklence vína a posezení v naprosté pohodě) a nastavili jsem hranice, či mantinely, neboť předtím o nějakých hranicích nepadlo ani slovo. A já osobně dala tu podmínku - takže se ví, co nastane, pokud se pravidla poruší. Já se chovám tak, abych neubližovala, pokud se někdo bude chovat tak, že mi to bude ubližovat - je přeci logické, že se proti tomu je nutné ohradit, pokud nedojde k nápravě, zejména pro mé zdraví bude prospěšné eliminovat příčinu toho, co mi ubližuje - třeba i tím, že tohoto narušitele vyškrtnu z mého života. Jestliže miluju například nějaké jídlo, které mi vyloženě ničí zdraví, vzdám se tohoto jídla.

Zklamaná napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Tercila napsal(a):

Vanilka: "Když si vybereš mě, budu se snažit se chovat jako by se to nestalo..."

To zní skoro jako uplácení   Ne, já to jen zlehčuji, nemyslím to zle. Ale zrovna tuto formulaci bych přes rty nedostala, to by mi tedy nešlo. Mám to holt trošku jinak.

Uplácení? Tercilo, neříkej mi, že zrovna ty nevíš nic o vztazích. Vždycky když něco chceš, musíš něco nabídnout. To není uplácení, to je vyjednávání. Překvapuje mě, jaké myšlenkové pochody se ti honí v hlavě a na co jsi schopná myslet. Uplácení by mě osobně nikdy nenapadlo. Já to beru jako férové něco za něco. Ve ztazích to fakt nefunguje že jeden jen dává a druhý bere...

Zrovna tak jsem mu řekla, že pokud odejde anebude nám dělat problémy s penězi, já nebudu dělat problémy s dětmi.  Prostě normální vyjednávání a vyjasňování si pozic.

A pokud cítíš ve stejné pozici mě a Zklamanou, to je tvoje věc. Já zas vidím velký rozdíl mezi tím, když někdo, kdo nemá doma malé miminko, kdo není vážně nemocný, kdo nemá tři děti a přitom nutí toho druhého okamžitě do rozhodnutí, nedá mu čas za rozdílnou situaci než byla u nás. Kdybych já tehdy měla velké děti a pracovala na plný úvazek a prognóza mé nemoci nebyla tak špatná jako tenkrát byla, tak se chovám úplně jinak. Já tenkrát tu situaci cítila spíš tak, že nůž na krk jsem dostala já. Opravdu tenkrát jsem byla co se týká samostatnosti a soběstačnosti snad nejhůř v celém mém dospělém životě. S miminem jsem na celý úvazek pracovat nemohla, dělala jsem jen na půl úvazku, k tomu další dvě děti a navíc a nemoc, kdy tě bolí celé tělo tak, že se téměř nemůžeš hýbat a k tomu únavový syndrom. A prognóza naprd. Přesto jsem si řekla, že s mým mužem nebudu jen proto, aby se mnou byl z povinnosti.

Ale jestli ty nejsi dostatečně citlivá, abys tyhle rozdíly vnímala, to mi fakt nevadí.


A vůbec, nějak ztrácím smysl této diskuse. Mám za to, že každá z nás, tedy i Zklamaná, Tercila a třeba já, pokud jsme spokojené, tak nevěru manžela neřešíme. A že většina z nás je spokojená když o nevěře neví, to je taky fakt.

Takže spíš než otázka tohoto vlákna je pro mě důležitý fakt, že po nevěře se dá začít znovu, tak dá a dokonce se dá žít líp než předtím.

Tak Vanilko, jen pro dokreslení situace - děti mám 4 a v době nevěry nejmladší bylo 2,5 roku, (ty osobně při 3 dětech jistě víš, co je dítě v tomto věku za ďáblíka) jedno dítě v maturitním ročníku, při tom práce na firmě nonstop i o víkendech - jak je potřeba - takže jsem také (ještě stále) na mateřské. Já osobně situaci nevnímala jako pro mě nůž na krk - já to cítila jako podraz. A nemocná jsem také - vysoký tlak, celoroční alergie, bez léků nemohu vylézt z baráku, záda v pr**deli po pádu z koně, takže problém delší dobu stát, nebo sedět a únava - a to si piš, že po provalení jsem byla vycuclá jak citón bez energie.
Takže po nevěře se dá začít znovu, to bez diskuze - ale rozdíl mezi námí dvěmi je ten, jak to vnímám já, že já si dávám majzla na to, abych neusnula na vavřínech a že jak jsem věřila a důvěřovala předtím (neřešila páč jsem se cítila spokojená a šťastná) to je naprosto ztraceno. Že se vztah pročistil, řekla bych i vylepšil, neboť jsme si v diskuzích ledacos vyříkali (podotýkám, při sklence vína a posezení v naprosté pohodě) a nastavili jsem hranice, či mantinely, neboť předtím o nějakých hranicích nepadlo ani slovo. A já osobně dala tu podmínku - takže se ví, co nastane, pokud se pravidla poruší. Já se chovám tak, abych neubližovala, pokud se někdo bude chovat tak, že mi to bude ubližovat - je přeci logické, že se proti tomu je nutné ohradit, pokud nedojde k nápravě, zejména pro mé zdraví bude prospěšné eliminovat příčinu toho, co mi ubližuje - třeba i tím, že tohoto narušitele vyškrtnu z mého života. Jestliže miluju například nějaké jídlo, které mi vyloženě ničí zdraví, vzdám se tohoto jídla.

Já si ale přeci taky dávám pozor abych neusnula na vavřínech.  Jinak souhlasím, u nás to bylo podobné. Takže jediný rozdíl vidím v tom, že já mu důvěřuju a věřím i když už mě zklamal ve smyslu už mi lhal a ty mu už nevěříš.

A to by mi moc zajímalo, jak to děláš. Bez ironie, opravdu bych chěla vědět, jak spolu můžete být, když mu nevěříš. Já si to nedovedu představit.

Upravil(a) Vanilka69 (13. 9. 2008 10:29)