když je to perfektní chlap po všech stránkách, ale má tu jedinou vadu na kráse, že nenechá jedinou sukni bez povšimnutí - to přeci nemusím tolerovat, že ne?
Ne, nemusíš, samozřejmě. Otázka je, co jiného bys u "perfektního chlapa". ochotna tolerovat byla. Protože každý máme nějakou vlastnost, způsob, nebo chování, které na té jinak bezvadné osobě druhému vadí. Ty nesneseš nevěru, jiná ženská klidně, ale nepřekousne, že M je každý víkend třeba na rybách, další může vadit to, že se od ní naopak nehne, jiná má problém s workholikem... Každý má ty hranice tolerance jinde.
kde je vaše sebeúcta, když si necháte tímto stylem kálet na hlavu
Už se to tu objevilo od jiných - "kálení" je to v momentě, kdy si ten podvádějící nedělá starosti s tím, co kde praskne a komu tím ublíží. Pochop, děvče, že jsou i tací, kteří své odskoky umí a hlavně CHTĚJÍ držet v takových mezích, aby k prů.eru nedošlo. Dokonce tak, že legální partner/ka (i když nemá ten nadhled jako třeba Vanilka a Regina) si pochvaluje, jakýže to má doma poklad. Ostatně "kálet" se dá mnoha dalšími způsoby, než zahýbáním - a máš dost ženských i chlapů, kteří to snášejí...

Upravil(a) helena (12. 9. 2008 7:31)

Vanda napsal(a):

Já to tak neumím napsat, ale hypoteticky: když si partnera vážím, a je to pro mě parťák, tak si ho vážím i v situaci, kdy odchází za jinou ženou, beru to jako jeho volbu.. ..já mám pak přece taky možnost volby. I kdyby odešel úplně, naše cesty se rozejdou, tak i tam ten pocit vzájemné úcty zůstane, můžu ho pořád mít i ráda. Jen s ním nemusím žít, když se s tím nebudu umět a chtít vyrovnat. V žádném případě bych o něm nenapsala ( a ani si nemyslela) něco tak pejorativního, jako Zklamaná. To není o tom, přijmout jeho nevěru a dělat jakože nic, když mi to vadí. Když mi to bude vadit, tak s ním třeba nebudu, ale to nevylučuje vzájemnou úctu, toleranci a ani city.

Ano, Vando, takhle nějak to je.

Zklamaná napsal(a):

Vando a Vanilko:
pro osvěžení mého story - jistě, byl ošukat nějakou slípku, ale spokojeně se domů nevrátil, natož, abych mu podala talíř posilňující polévky - hned mezi dveřma viděl, že přestřelil a já mu okamžitě dala nůž na krk

Hmm, to muselo bejt strašlivý maso.... ... chudák pan Zklamaný.... pěkný návrat domů po hezkém milování jsi mu připravila...

Zklamaná napsal(a):

V tom případě se pak ptám, zcela vážně - kde je vaše sebeúcta, když si necháte tímto stylem kálet na hlavu.

A teď pro změnu trochu vážně: Já si právě myslím, že ty ženy, které tady víceméně tolerují (rozumnou) nevěru, tak ji právě jako nějaké "kálení na hlavu" neberou, rozumíš? Prostě nevěra je u nich někde jinde na žebříčku hodnot, než u Tebe.

Vanilka69 napsal(a):

Zklamaná, ty pořád nechápeš, co já píšu. Pokusím se ještě jednou vysvětlit.

Vždyť ty tím, že jsi se svým manželem přesto, že ti byl nevěrný, takže jeho nevěru taky toleruješ (možná třeba kvůli majetku, jak pořád zdůrazňuješ, nevím proč, i když doufám že spíš kvůli něčemu jinému), kdybys jeho nevěru netolerovala, tak už s ním nejsi - nechci tím říct že by ti právě teď byl nevěrný. Máš jen hranici jednou a dost. Nemáš hranici ani jednou mi partner nesmí být nevěrný. Už tomu rozumíš?

A o tom jsem psala.

A zrovna tak jako já nevíš, jestli právě teď  zrovna je ti partner věrný nebo ne. Protože věrnost se fakt nedá dokázat, to bys ho musela mít přivázaného a stejně bys pak netušila, jestli ti není nevěrný alespoň duševně.

.

Bingo, napsala jsi to, Vanilko přesně. Víš, Zklamaná, já třeba v době nevěry nevěděla, že jde partner za jinou. Uměl to tak skvěle, že jsem to nepostřehla. Takže jsem neměla kde smutnit a přemýšlet.
A když jsme spolu byli dál, tak jsem nešacovala, nepřemýšlela jsem jestli jde do práce nebo někam jinam. Řekl, že jde do práce, tak jsem věřila že jde do práce. že jde na fotbal, tak šel na fotbal.  To ho mám jako sledovat, abych věděla, zda mi dál kálí na hlavu. Ty to taky nikdy po té "jedné" nevěře nebudeš vědět. Nikdy si nebudeš jistá.  Třeba teď jsi v práci a on je taky v práci. Ale nemusí být. To by musel mít v sobě čip.
A hlavně, si myslíš, že to funguje opravdu tak, že taťka si přestane hrát s dětmi ohlásí "Máno, teď si odskočím a v sedm jsem doma na véču". A ona Mána půjde a s úsměvem mu přinese véču? Tak to asi ne.
Opět zdůrazňuji "kultivovaná nevěra".  A taky to není o tom, že ošuká každou sukni. To myslíš, že tyhle tolerantní ženy mají doma automaticky rozsévače, který když se otočí hned nějakou zprzní? To těžko....

zuzi777a napsal(a):

Vanilka- já zase považuji za zázrak  kultivovanou nevěru. Docela by mě zajímalo  % odhalených nevěr. V mém okolí se zatím provalilo  tolik původně " neškodných a kultivovaných" nevěr, že to prostě považuji téměř za větší utopii než  2% věrných.....

Nevěra je jako sníh, který pomalu padá a vzbuzuje přestavu lehkosti.
Nakonec ale stejně tvrdě dopadne na zem.
Tam se změní na vodu, která buď zaleje kytky, nebo spláchne s.r.a.č.k.y.

Upravil(a) Mikeš (12. 9. 2008 8:18)

Zklamaná napsal(a):

1....mluvím stále o svém vztahu - já a můj partner......on má na výběr - buď si běhat za rozhoďnožkama, nebo být s rodinou, tak i já mám přeci na výběr - buď záletnictví svého jinak super chlapa budu tolerovat, nebo prostě nebudu.....
.2....já nejsem závislá na tom, zda mi chlap umyje nádobí, přinese výplatu, nebo odnese odpadkový koš a večer udělá domácí úkoly s dětma - tohle všechno v pohodě zvládnu sama, k tomu přeci chlapa nepotřebuju. Já chci mít takového, který bude můj parťák v dobrém i zlém, tak, jako já jsem jeho patrťačka pro společný život. Zahrnuje to vzájemnou úctu, toleranci, vycházení si vstříc.

Ještě k tomuhle:
1. Myslím, že máš naprostou pravdu, máš také na výběr, stejně jako on. Jenže to, jak píšeš o jeho eventuelním výběru(buď si běhat za rozhoďnožkama, nebo...), nesvědčí o tvojí úctě k němu. A už vůbec ne k ostatním lidem, ani k sobě.
2. V čem se v běžném životě projevuje parťák v dobrém i zlém? Všechno zvládneš sama, chlapa na to nepotřebuješ...takže ho potřebuješ jen ve chvíli tvojí krize, nějakých problémů...nepřipadal by si trochu zbytečnej a nevyužitej? To, že se společně stará o děti, domácnost, volný čas, že pečuje o tebe....to je to, na čem se vztah staví, to je parťáctví... že nenechá všechno jen na tobě, že si tě váží a dopřeje ti klidnou chvilku převzetím péče o domácnost...a že mu ten prostor dáš. Je to vzájemná úcta, tolerance a vycházení si vstříc v praxi.

Vandi  - je to krásný a ta cesta k tomuto krásnu byla nutná a to je rada pro ostatní 

Vando, ano, s Axim zrovna u těch slípek souhlasím.
Ale děsně mě slušně řečeno, irituje, že Axi se nezúčastňuje diskusí na babi jako diskutér, jen někdy někam vpadne a bodne. Nevím, proč mě tak s.e.r.e, že se nedokážu udržet a píšu mu. Ale já ho skutečně pociťuju jako trapného šťourala, který radou nepřispěje, akorát umí sjíždět jiné, když nemají ten "správný axinázor". Přemýšlím si o tom, copa mi to Axiho chování zrcadlí.
Trošku se děsím, šmarjáááá, snad já nejsem stejná? Jestli áno, tak potěšpánbůh a okamžitě, jak přijdu na to, že ano, začnu na sobě v tomto směru pracovat.
Protože taková, jako se tady jeví Axi mně, rozhodně být nechci.
V mých očích je jeho chování strašné.

Upravil(a) majkafa (12. 9. 2008 12:34)

Vanilko, jistě, že teď jsem momentálně spokojená, protože vím, že mi věrný je - a nemusím k tomu lustrovat mobil a zacházet do všelijakých extrémů - prostě to vím (intuice? šewstý smysl?...). Netoleruji nevěru - odpustila jsem jeden úlet a nehodlám jiné vyskytnuvší se úlety opět odpouštět = tolerovat - ani kvůli majetku, ani kvůli dítěti, ani kvůli ničemu jinému. (Nevěra se povětšinou toleruje z důvodu toho, aby se netrhal, byť i malý majetek - jsou s tím starosti, třeba výměna jednoho bytu za menší..apd. v tomhle já problém nevidím, někdo však ano, proto píšu o majetku)
Ty jsi teď momentálně spokojená, protože nevěru "neřešíš" jistě, dá se říct, že jsi na tom stejně, jak já - ale není to tak zcela přesné, protože já narozdíl od tebe bych neřekla tuto větu:

Pokud je takový frajer, že stíhá milenky a k tomu mě činit tak spokojenou a šťastnou jak to právě dělá, tak ať je mu přáno.

- čímž de facto máváš nad případnou nevěrou svého partnera rukou, ať mu je tedy přáno, hlavně, když budeš ty spokojená. To mi prostě hlava nebere, takhle si to ani nechci nastavit, mám to prostě jinak. Ještě se vrátím k té kultivovanosti nevěr - takže ten tvůj tě "kultivovaně" několikanásobně podváděl téměř dohromady 5,5 roku, než to zcela nekultivovaně vyšlo na světlo boží - promiň že si zarýpnu - ale ty předchozí "kultivované nevěry" jsi odmávla rukou = tolerovala, nebo ti je zcela nekultivovaně po provalení té poslední vysypal na stůl, aby měl už vyčištěné svědomí? Takže pokud si o těch předchozích věděla, ani mě neudivuje, že nyní podmiňuješ to ať je mu přáno, když bude takový frajer, svou šťastností a spokojeností.Bude-li tedy tobě vycházet maximálně vstříc (budeš šťastná a spokojená) a přesto si odskočí někam jinam, nebudeš to řešit... U mě, pokud mi bude vycházet maximálně vstříc (budu š´tastná a spokojená) a hodlal by být takový frajer a chtěl odskakovat jinam, řešit to budu...tentokrát si tam, kam si odskočí bude i moci zůstat.

Vando: já zcela chápu tvou situaci - vážíš si svého partenra pro jeho dobré vlastnosti, potud v pohodě, jen mi tam nějak nesedí to, že vědomě toleruješ odchody za jinou (respektive - on si vybral - milenku) jen to má ten háček, že se k ní nemůže nastěhovat, bo je vdaná, takže si doma vlastně hrajete na dobré parťáky s tím, že každý má možnost volby a svobody - pokud ti to vyhovuje, je to v pořádku. Mě by tento přístup nevyhovoval - tudíž by byl vynesen v diskuzi dotaz, jak se tedy rozhodl - a má možnost svobodné voldy, rozhodnout se, zda bude s rodinou bez milenky, nebo s milenkou ale bez rodiny. A stále mezi námi může zůstat vzájemná úcta a respekt, stále můžeme být parťáky, jen prostě buď bychom byli spolu, nebo od sebe.

Vanilka69 napsal(a):

Zklamaná - to je dobře, že máš pocit, že ti je manžel věrný. A to je nejdůležitější, ať je skutečnost jakákoliv.

Když nevěru nezjistíš a to samé platí o mě, tak ji neřešíš, já ji neřeším ani předem nějakými proklamacemi co udělám až ji zjistím.

Já za sebe problém v majetku taky nevidím, jsem samostatná a soběstačná holka, proto jsem nechala na manželovi, ať se sám rozhodne co dál, neměla jsem potřebu ho tlačit do nějakého rozhodnutí, nechtěla jsem mu stát ve štěstí.

Chápu, že některé věci ti hlava nebere, to ale nevadí.  Podle mě je dobré, že jsi teď spokojená a já taky.

Jinak poznámka - já o jeho nevěrách nevěděla v době kdy probíhaly. Ano, vysypal mi je podle mě zcela nekultivovaně jak říkáš, asi měsíc poté, co jsme to dali spolu zase dohromady. Mě tehdy to jeho přiznání pomohlo, ale je to celkem složité na vysvětlování.

No vidíš, já to věděla, že se vlastně shodneme, jen to každá podává tak nějak jiným "jazykem"

Ale když se vrátím tedy k tomu prapůvodnímu dotazu na vlákně - za sebe říkám, na tu jeho nevěru nezapomenu (ledy by mi někdo vygumoval mozek), zcela věřit mu také už nemohu, a ani nebudu, protože lhal - ale to neznamená, že nemůžeme v současné době žít spolu spokojeně a šťastně (pokud se to nějakým způsobem - jakýmkoliv n*e*p*o*s*e*r*e )

Víš, Tercilo, já si myslím, že kolem a kolem si všichni něco nalháváme. Neboť - co je to vlastně pravda? Pravda je tak relativní. A není jediná. Přinejmenším je pravda má a tvá, jeho, její.
Důležité v tom nalhávání si je podle mě to, abychom se v tom, co si nalháváme, nebo - je to naše pravda, ať to nazveme jakkoliv, cítili sami se sebou dobře.

Upravil(a) majkafa (12. 9. 2008 21:13)

Takže takový "nůž na krk" - já nebo ona. Naprosto svobodné rozhodnutí. A co, když chtěl obě? Pořád žádný nůž?
Jen mi nedalo trošku, mám s nožem na krku jisté zkušenosti.
Vanil, nic osobního a nic ve zlém, jen mi to tak nějak napadlo, mám stále těžké svědomí na některé kvůli noži na krku.
Já to taky jako nůž na krku neviděla a někteří jo.
Jak říkám, všichni si nalháváme.

Upravil(a) majkafa (12. 9. 2008 21:39)