|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Ivana napsal(a):
Selimko, já knihy a čtení zbožňuju. Je to moje nejoblíbenější činnost. Asi je to taky v tom, že v knihách se propadnu do úplně jiného světa, najednou nejsou moje obyčejné starosti, můžu být vlastně kýmkoliv, kdekoliv, dělat a zažívat cokoliv. Mám to tak už od dětství. Věřím tomu, že by mě láska ke knihám nepřešla, i kdybych něco podobného dělala jako zaměstnání.
Celá já. Přesně. Můžu být kýmkoliv, kým si vzpomenu. Láska ke knihám mě myslím, taky nepřejde. Nevydržím den bez čtení.
majkafa napsal(a):
Ivana napsal(a):
Selimko, já knihy a čtení zbožňuju. Je to moje nejoblíbenější činnost. Asi je to taky v tom, že v knihách se propadnu do úplně jiného světa, najednou nejsou moje obyčejné starosti, můžu být vlastně kýmkoliv, kdekoliv, dělat a zažívat cokoliv. Mám to tak už od dětství. Věřím tomu, že by mě láska ke knihám nepřešla, i kdybych něco podobného dělala jako zaměstnání.
Celá já. Přesně. Můžu být kýmkoliv, kým si vzpomenu. Láska ke knihám mě myslím, taky nepřejde. Nevydržím den bez čtení.
přidávám se do klubu čtenářek ... já si i před spaním vymýšlím příběhy, nebo do knížek domýšlím nový hrdiny s vlastním osudem ... taky mi "to" začalo v pubertě 
Není tady
Naučila jsem se číst kolem 4 let (ne, proboha, NEJSEM geniální 
, jen mě to bavilo) a od té doby jsem nepřestala. Když je nejhůř, přečtu cokoli potištěného 
a spektrum je taky široké. No, každý máme nějakou tu úchylku
Není tady
helena napsal(a):
Naučila jsem se číst kolem 4 let (ne, proboha, NEJSEM geniální http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png, jen mě to bavilo) a od té doby jsem nepřestala. Když je nejhůř, přečtu cokoli potištěného http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png a spektrum je taky široké. No, každý máme nějakou tu úchylku http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Knížky miluju:hjarta:
!!! Nápodobně den bez přečtení alespoň několika stránek neexistuje..dokonce i když vařím!!!! A je to pro mě nejlepší relax, kafíčko, čokoládička a úžasná knížka na klíně a nevidím neslyším. Dokonce manžel který nečetla do svých 25 let, začal číst kvůli mně protože se "nudil" chtěl s emnou mluvit a já ho odháněla..teď ne za chvíli, tak teď čteme spolu!!!
Není tady
Jé, to jsem ráda, že nejsem tak praštěná sama! Znám spoustu lidí, kteří nečtou vůbec, to nedokážu pochopit! Můj BM taky moc nečetl, maximálně noviny, časopis o autech nebo něco o politice, nebo 2. světové válce. Taky se večer nudil, když já jsem si zalezla do pelíšku s knížkou. No, teď už si můžu číst kdy chci a nemusím mít špatné svědomí, že se někomu nevěnuju.
Není tady
Ivo, klub čtenáře taky rozšiřuji. Já nemám doma ani TV.Takže před spaním louskám jednu knihu za druhou. Pokud nepříjdu z druhé práce ve dvanáct a nepadnu hned do postela,abych v 5:45 vstávala:(
Ale ono je hezké snít,ale realita je jiná. Bohuže, bohudík.
Není tady
Já vím, mně vždycky naši (ač taky velcí čtenáři) tvrdili, že nežiju v reálném světě. Asi měli pravdu. Já si taky před spaním vymyýšlím příběhy, rozvíjím děj z knihy, která se mi líbí, vymýšlím si sama sebe, jak bych vstoupila do děje a podobně. S tím bych se nemohla nikomu svěřit, všichni ti realističtí a praktičtí lidé by si klepali na čelo.
Já sice TV mám, ale koukám většinou jen na zprávy a ostatní programy si pečlivě vybírám. Většinou skončím někde na Viasat history nebo tak na nějakém dokumentu. Pokud mě program nezaujme do 5-ti minut, vypínám a vrhám se na knížku.
Není tady
ivo, tak jen mezi řečí, čtenářský tip:)
Pablo Coleho - Čarodějka z Portobela. Já to přečetla za dva večery a je to super:)
Není tady
Já zase skládala písničky. Třeba jsem se při tom nenáviděném vaření zadívala na troubu - a bylo to. Taky bych to nikomu nezazpívala, protože by si ti praktičtí lidé klepali na čelo. Například o 2,5 roku mladší švagrová o mně kdysi řekla, že jsem ještě puberťák.
Není tady
helena napsal(a):
Naučila jsem se číst kolem 4 let (ne, proboha, NEJSEM geniální ...jen mě to bavilo) a od té doby jsem nepřestala. Když je nejhůř, přečtu cokoli potištěného ...a spektrum je taky široké. No, každý máme nějakou tu úchylku...
jé, tak to máme stejné...
mně vypráví máma, že když mně někam vzali na návštěvu, tak jsem vychovaně pozdravila " Dobrý den, kde tady máte knihovnu?"
a co se týče rozsahu - neexistují písmenka, která , když se na ně podívám, zůstanou nedotčena 
Klubko - "čarodějku" jsem přečetla taky na jeden zátah, ale "Záhir" - to jsem nedokončila... uff 
Není tady
Přemíra všeho se znechutí-Já taky hrozně ráda čtu - dokonce mívám rozečteno několik knížek najednou, ale ke všemu pracuju v knihovně (i když ve fondu není žádná beletrie, ale povětšinou nezáživné zákony s komentářem a různé odborné publikace), někdy mívám pocit, že už mi z těch knih hrabe. 
Není tady
Jess, na návštěvu do rodiny s knihovnou jsem mohla kdykoli a kamkoli. U jedněch otcových přátel jsem jen tiše vydechla nad plnými policemi kolem celého pokoje a prohlásila "tady bych chtěla být nemocná".
Jo a tuhle odnášel soused knížky do kontejneru, že se mu antík nevyplatí - no zlatej důl... než je odložil, projela jsem mu všechny tašky... a pár kousků přidala mezi své... divím se, že se nám ještě nepropadla podlaha...
Upravil(a) helena (11. 9. 2008 9:38)
Není tady
Hlásím se do klubu těch, které nebaví některé domácí práce. Ale předpokládám, že takových nás je 95 % všech lidí světa.Ty co uklízení baví, těch je podle mě fakt výrazná menšina.
Já nerada uklízím a vařím, ale přesto to se sebezapřením dělám, hlavně kvůli dětem. Doma má být podle mě milo a příjemno(nemusí být všechno srovnaný do komínků, ale prostě ne zas úplnej bordel...), ale hlavně i po psychické stránce - pohoda bez hádek, dále teplo a pokud možno denně něco uvařeno.
To je ovšem takový ideál, o který se ve své domácnosti sice snažím, ale často ho nedosahuju. Když nestíhám, tak jako první padá to "uklizeno", jako druhé to "uvařeno".
Je zajímavý, že mnohem raděj než "ženské práce" dělám v domácnosti práce "mužské" - ráda natírám, sekám zahradu,prostě práce, které jsou za Vámi třeba pár dní či týdnů vidět. Protože když uklidím, tak třeba za hodinku už to je zas jak předtím 
Jinak jak to tady čzu, tak já mám aspoň velké štěstí, že má práce - profese -mě hrozně baví, nedovedu si představit chodit do práce s pocitem "jak to dneska vydržím, to zase bude nuda".
luminka napsal(a):
A Bety, kdybych mamince to jídlo pochválila, ona by byla tak přešťastná, že bychom další hodinu nemluvili o ničem jiném. Větu o tom, jak ji potěšilo, že jsem to pochválila, by zopakovala přinejmenším 20krát.
Omlouvám se, nečetla jsem to celé, ale tohle mě fakt zarazilo. Takže ty to mamince neřekneš, protože by ji to potěšilo? To jsdi docela tvrdá. Mě přijde pochválení jídla, které pro mě někdo udělal, jako úplně normální věc - už jen proto, že se s tím pro mě ten dotyčný vařil. A tvoje maminka o to žebrá tím, že sáhodlouze vysvětluje jak dlouho a složitě to dělala - tak jí tu radost udělej a pochval ji, když jí něco pochválíš pokaždé (jednou maso, jednou brambory, jindy pěkně vydrhnutou kuchyň) tak to mamince přestane být tak vzácné a možná se dostanete i k jiným tématům.
Víš, přijde mi, že jsi nepochopila jednu důležitou věc: že do vztahů je potřeba investovat a že ta investice prostě občas zahrnuje hovory na témata, která tě příliš nezajímají. Na témata, která tě zajímají, si najdi kamarády, ale na maminku zkus být prostě hodná, zdá se mi, že si to zaslouží 
Není tady
Amriana napsal(a):
Ja som kedysi, najviac na strednej škole, ale do istej miery to robím dodnes - domýšľala aj osudy, zápletky či charaktery divadelných hier, filmov... Milujem príbehy a za celý život sa ich neviem nabažiť... Ale ako som dozrievala a starla , stále viac sa snažim príbehy ŽIŤ. Mám pocit, že keď som príliš intenzívne prežívala fikciu, trochu som zanedbávala reálny život. Dnes hľadám takú tú rovnováhu... a viac ma berie muzika, filmy. Knihy boli trochu odsunuté na vedľajšiu koľaj, práve aj vinou toho, že sa mi stali profesiou a "prejedli sa mi". Ale som na dobrej ceste k návratu, "dala" som 400-stranovú beletriu za dva dni, tak viem, že sa vraciam k svojim starým čitateľským návykom. Inak, uvažovala som kedysi aj o réžii, ale nemám výtvarný talent, ba ani veľkú fantáziu, a to sa tam vraj žiada. Takže réžia ee, ale možno nejaký iný druh umeleckej sebarealizácie - ktovie...
Není tady
Petuna napsal(a):
Náhodou já bych brala kdyby pracovat " nemusela" ale je "mohla"!!!!!! Prostě že se musím nějak živit, brala bych nějaké tantiemy nebo rentu, měla dost peněz na kontě a mohla dělat co mě baví..třeba si postavit hotel a pak se o něj starat atd. atd. ale pro zábavu ne pro prachy...jo to by se jinak pracovalo že?
Není tady
Ronja napsal(a):
luminka napsal(a):
A Bety, kdybych mamince to jídlo pochválila, ona by byla tak přešťastná, že bychom další hodinu nemluvili o ničem jiném. Větu o tom, jak ji potěšilo, že jsem to pochválila, by zopakovala přinejmenším 20krát.
Omlouvám se, nečetla jsem to celé, ale tohle mě fakt zarazilo. Takže ty to mamince neřekneš, protože by ji to potěšilo? To jsdi docela tvrdá. Mě přijde pochválení jídla, které pro mě někdo udělal, jako úplně normální věc - už jen proto, že se s tím pro mě ten dotyčný vařil. A tvoje maminka o to žebrá tím, že sáhodlouze vysvětluje jak dlouho a složitě to dělala - tak jí tu radost udělej a pochval ji, když jí něco pochválíš pokaždé (jednou maso, jednou brambory, jindy pěkně vydrhnutou kuchyň) tak to mamince přestane být tak vzácné a možná se dostanete i k jiným tématům.
Víš, přijde mi, že jsi nepochopila jednu důležitou věc: že do vztahů je potřeba investovat a že ta investice prostě občas zahrnuje hovory na témata, která tě příliš nezajímají. Na témata, která tě zajímají, si najdi kamarády, ale na maminku zkus být prostě hodná, zdá se mi, že si to zaslouží
To mě taky napadlo, přece je samozřejmost že pochválím když pro mě někdo s láskou uvaří a maminka Vás na to dokonce nesměle upozorňuje a čeká na to!!
Není tady
Kukačka napsal(a):
Seli - ty jsi můj člověk!!
Není tady
Selima napsal(a):
Amriana napsal(a):
Ja som kedysi, najviac na strednej škole, ale do istej miery to robím dodnes - domýšľala aj osudy, zápletky či charaktery divadelných hier, filmov... Milujem príbehy a za celý život sa ich neviem nabažiť... Ale ako som dozrievala a starla
Jé, tak to nejsem jen já takovej "magor"? Co já už v duchu napsala knížek............
Není tady
Modroočka napsal(a):
Selima napsal(a):
Amriana napsal(a):
...
Jé, tak to nejsem jen já takovej "magor"? Co já už v duchu napsala knížek............
A proč jen v duchu? Jestli máš dar fantazie, napiš je doopravdy!
Blossom napsal(a):
Modroočka napsal(a):
Selima napsal(a):
...Jé, tak to nejsem jen já takovej "magor"? Co já už v duchu napsala knížek............
A proč jen v duchu? Jestli máš dar fantazie, napiš je doopravdy!
............a jak se tak ponořím do té fantazie, skoro se mi změní na "film v halvě", a i kdybych chtěla nejde vypnout. Je to divné, ale někdy to není nepříjemné, jak se nechám unášet fikcí. Spíše se jedná o příběhy lidí kolem mně, které domýšlím, takové malé scénky ze ževota těch kolem mně.
Není tady
Ronja napsal(a):
luminka napsal(a):
A Bety, kdybych mamince to jídlo pochválila, ona by byla tak přešťastná, že bychom další hodinu nemluvili o ničem jiném. Větu o tom, jak ji potěšilo, že jsem to pochválila, by zopakovala přinejmenším 20krát.
Omlouvám se, nečetla jsem to celé, ale tohle mě fakt zarazilo. Takže ty to mamince neřekneš, protože by ji to potěšilo? To jsdi docela tvrdá. Mě přijde pochválení jídla, které pro mě někdo udělal, jako úplně normální věc - už jen proto, že se s tím pro mě ten dotyčný vařil. A tvoje maminka o to žebrá tím, že sáhodlouze vysvětluje jak dlouho a složitě to dělala - tak jí tu radost udělej a pochval ji, když jí něco pochválíš pokaždé (jednou maso, jednou brambory, jindy pěkně vydrhnutou kuchyň) tak to mamince přestane být tak vzácné a možná se dostanete i k jiným tématům.
Víš, přijde mi, že jsi nepochopila jednu důležitou věc: že do vztahů je potřeba investovat a že ta investice prostě občas zahrnuje hovory na témata, která tě příliš nezajímají. Na témata, která tě zajímají, si najdi kamarády, ale na maminku zkus být prostě hodná, zdá se mi, že si to zaslouží
Jo, investovat by se mělo. Ale moje témata maminka vždy rázně utne. Ona investovala peníze, tak asi proto. Zamlada hrozně řešila můj vzhled, pořád se jí něco nelíbilo, tak trochu kvůli tomu jsem se vdala a odstěhovala. Teď si ani nevšimne, že mám nový přeliv. Někdy bych chtěla vrátit staré časy, kdy jí záleželo na tom, aby s dcery nebyl vagabund. Teď jsou důležité děti, aby vystudovaly a na mě se nějak zapomíná, doma i u maminky. Samozřejmě, že miluju své děti, ale někdy to přijde líto. Abych to vysvětlila, ty peníze byly na důležitější věci, nic na sebe jsem si nekoupila. Ještě k tomu vaření, maminka má zdravotní potíže, jí jenom brambory a rýži, i když babičce asi něco vařit musí, ale vaření pro nás je veliká událost pro ni. Jenomže ona má z toho nenormální trému, to je jako bychom byli cizí. Proto se hovor točí kolem toho. Já to těžko chápu, protože vařím každý den, oni chtějí teplé jídlo, i když mají jedno v jídelně. A mírně nepovedené jídlo klidně rodině předložím, s tím, že nemají být rozmazlení.
Není tady
To jsem zase já, autorka tématu, protože se chci s něčím svěřit. Moje nenávist ke všemu praktickému došla tak daleko, že jsem včera udělala pořádnou blbost. Jeden kolega jel do obchodu pro zlevněná másla, která jsme den předtím v obchodě s manželem už nenašli, protože už byla prodaná. Druhý den je asi znovu přivezly a ženské si objednávaly u toho kolegy. No a já si nenechala koupit žádné, a to jen proto, že jsou mi protivné tyhle shánlivé ženské, co shánějí pořád něco i v práci. Přitom peníze jsem s sebou měla, místa v mrazáku sice málo, ale do těch škvírek by se něco nacpalo. Manželovi jsem o tom neřekla, ale večer mi předal 10 kg zlevněného cukru, který sehnal tchán, tak mi bylo ještě trapněji. Kolegyně (s 15 másly v tašce) se mi divila a ještě mi řekla, že musím manželovi pomáhat, když on se stará o nákupy a když jsme v situaci, že musíme šetřit. Ach jo, jak já jsem pitomá. Tohle už jsem opravdu přehnala, chtěla bych zase mít trošku chuť do praktických věcí, ale jak? Asi mi to musel někdo kdysi pořádně zprotivit. Nebo si to protivím sama?
Není tady
To neřeš. Já taky nesnáším, jak se všichni nahrnou na slevy, a jsou schopni si kvůli pár korunám sprostě vynadat, že jim to někdo vzal z regálu před nosem. Kde zůstala lidská důstojnost? Chováme se jako zvěř. Urvat pro sebe co nejvíc.
Tomu se vyhýbám, a Tvůj postoj docela chápu, zachovala bych se stejně. To s praktičností nemá co dělat.
Nenech si nakukat, že něco manželovi kazíš, že bys měla šetřit...máte oba práci? Tak hlady neumíráte.
Vyprdni se na kolegyně. Snad máš vlastní rozum, ne?
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
