henrietta napsal(a):

Náhodou jsem narazila na článek o autistických dětech a kromě jiného tam psali, že se neradi dotýkají jiných lidí. Zase jsem si uvědomila, že i já se nerada dotýkám jiných lidí a navíc můj osobní prostor je asi větší než obvyklý. Zvláštní je, že se nerada dotýkám všech blízkých lidí kromě mého přítele (to platilo i u všech předchozích kluků). Nikdy jsem nebyla na takové to pohlazení s kámoškama, dokonce je mi nepříjemné i když se mě dotýkají rodiče, nebo když mám sedět blízko rodičů nebo sourozenců přítele (jmenuji je, protože to jsou taky blízcí lidé). To platí i o všech dalších příbuzných, kamarádkách na které si vzpomenu. Takže kromě přítele mi není nepříjemné se dotýkat jen malých dětí (a ještě občas některých napůl cizích mladších mužů např. na diskotéce - u tancování mi to není nepříjemné - asi abych měla šanci si najít případně jiného chlapa ). Přitom potřebu dotýkat se mám velkou (no možná jako každý), ale jen mého přítele, toho bych se nejradši držela pořád.

Máte to někdo taky tak? Myslíte, že to je nakonec normální nebo to pramení z něčeho v podvědomí (nemám žádný nepříjemný zážitek, na který bych si pamatovala). Někdy závidím, když vidím, jak se lidi, co spolu nechodí nebo nejsou manželé, objímají a mají z toho radost.

Henrietto, myslím, že jsi úplně v pořádku a taky myslím, že jsi introvert - ti jsou teritoriální, potřebují hodně soukromí a mají větší intimní zónu než extroverti a jen tak někoho do ní nepustí :-)

Jinak já jsem taky velkej mazel - ale taky jenom s mým milovaným
S kamarádkama se nijak nedotýkáme, leda možná když jsme připitý, tak se objímáme a říkáme si, jak jsme rády, že se máme
Jinak s ostatníma lidma si tak leda podám ruku, jak mi chce někdo vlepit pusu (jako součást pozdravu nebo přání), tak teda moc ráda nejsem, je to pro mě hroznej nezvyk :-) Já mám polibky specializované pro erotické vztahy mezi mužem a ženou, tak mi to přijde pak takový... divný Ehm, a když někdo naopak očekává, že já dám pusu jemu jako součást pozdravu nebo přání, tak pokud to není můj milovanej, tak se taky zdráhám ... jedině, že by to byl nějakej pěknej chlap, ale to už je v tom zase krapet té erotiky

Upravil(a) Opheliaa (5. 9. 2008 13:37)

Opheliaa napsal(a):

henrietta napsal(a):

Náhodou jsem narazila na článek o autistických dětech a kromě jiného tam psali, že se neradi dotýkají jiných lidí. Zase jsem si uvědomila, že i já se nerada dotýkám jiných lidí a navíc můj osobní prostor je asi větší než obvyklý. Zvláštní je, že se nerada dotýkám všech blízkých lidí kromě mého přítele (to platilo i u všech předchozích kluků). Nikdy jsem nebyla na takové to pohlazení s kámoškama, dokonce je mi nepříjemné i když se mě dotýkají rodiče, nebo když mám sedět blízko rodičů nebo sourozenců přítele (jmenuji je, protože to jsou taky blízcí lidé). To platí i o všech dalších příbuzných, kamarádkách na které si vzpomenu. Takže kromě přítele mi není nepříjemné se dotýkat jen malých dětí (a ještě občas některých napůl cizích mladších mužů např. na diskotéce - u tancování mi to není nepříjemné - asi abych měla šanci si najít případně jiného chlapa ). Přitom potřebu dotýkat se mám velkou (no možná jako každý), ale jen mého přítele, toho bych se nejradši držela pořád.

Máte to někdo taky tak? Myslíte, že to je nakonec normální nebo to pramení z něčeho v podvědomí (nemám žádný nepříjemný zážitek, na který bych si pamatovala). Někdy závidím, když vidím, jak se lidi, co spolu nechodí nebo nejsou manželé, objímají a mají z toho radost.

Henrietto, myslím, že jsi úplně v pořádku a taky myslím, že jsi introvert - ti jsou teritoriální, potřebují hodně soukromí a mají větší intimní zónu než extroverti a jen tak někoho do ní nepustí :-)

S tím introvertem to je zajímavé. Já myslím, že jsem spíš snad obojí. Kamarádi i rodiče si myslí, že jsem extrovert a nikdo z nich by neřekl, že jsem introvertní, ani by je to nenapadlo. Já sama se cítím spíš jako introvert ale chtěla bych extrovert opravdu být

Môj otec o mne tvrdí, že som introvert, väčšina ľudí si myslí opak a psychologické testy ukazujú, že som niečo medzi - ak vôbec existuje niečo také ako MEDZI.
A mne naopak v našej kultúre chýbajú vrúcne neerotické dotyky. Ja som závidela ako blázon Stredomoriakom, že sa kľudne objímajú a bozkávjaú na líca aj strýko so synovcom, trebárs 4 bozky na líca je normálka... Chlapi sa vedú za ruky sa nie sú teplí. Ženy sa vrúcne objímu...

Selima napsal(a):

Môj otec o mne tvrdí, že som introvert, väčšina ľudí si myslí opak a psychologické testy ukazujú, že som niečo medzi - ak vôbec existuje niečo také ako MEDZI.
A mne naopak v našej kultúre chýbajú vrúcne neerotické dotyky. Ja som závidela ako blázon Stredomoriakom, že sa kľudne objímajú a bozkávjaú na líca aj strýko so synovcom, trebárs 4 bozky na líca je normálka... Chlapi sa vedú za ruky sa nie sú teplí. Ženy sa vrúcne objímu...

Hm, nad tímhle jsem přemýšlela už několikrát, proč jsou lidé ze severu spíše odtažití a lidé z jihu zase takoví taktilní
Vypadá to, že asi čím víc slunce a tepla, tím víc extroverze Vlastně i bývá psáno, že délka světlé části dne ovlivňuje produkci různých hormonů v těle... melatoninu a já nevím, čeho ještě

Taktéž je mi to sympatické, ale: nic pro mě

Jessika napsal(a):

Dita.L napsal(a):

Heřmanka napsal(a):

nezávid...jakpak to asi bylo před 100 lety, když 20 lidí žilo v jedné místnosti...hmm...to by mě taky docela zajímalo...dětí měli jako smetí a člověk by řekl, že na to nemohli mít vůbec čas...

to nebyla elektrika, takze kdyz se hupslo pod perinu a na hlavu se dal polstar, tak o tom nikdo ani nevedel.

A komu se dával ten polštář na hlavu ?

tak to nevim. bud asi tomu, kdo nejvic juchal a nebo tomu, kdo jeste nespal. asi bych typla to druhy

Já to mám taky. Dokonce mi vadí i to, když se mnou někdo mluví a stojí moc blízko nebo třeba nade mnou, pokud sedím - a to i u blízkých lidí

Selima napsal(a):

Môj otec o mne tvrdí, že som introvert, väčšina ľudí si myslí opak a psychologické testy ukazujú, že som niečo medzi - ak vôbec existuje niečo také ako MEDZI.
A mne naopak v našej kultúre chýbajú vrúcne neerotické dotyky. Ja som závidela ako blázon Stredomoriakom, že sa kľudne objímajú a bozkávjaú na líca aj strýko so synovcom, trebárs 4 bozky na líca je normálka... Chlapi sa vedú za ruky sa nie sú teplí. Ženy sa vrúcne objímu...

Seli, tak to mi taky v nasi kulture moc chybi!

Když jsem to tak tady četla, a srovnávala to se sebou, tak mně napadlo, že vlastně jsem asi všechno dohromady - od manžela a dětí mi dotyky apod. nevadí....od matky a sestry by mně to hodně překvapilo, a když se mně jednou matka pokusila v dospělosti obejmout (v dětství byl moderní "studený odchov"), bylo mi to velmi nepříjemné.......
Párkrát jsem byla na víkendovém sebepoznávacím kurzu.....jednou z "her" bylo i cto, že se máte dotknout člověka, u kterého vám to nevadí...je jedno jak, jestli se dotknete ruky, obejmete ho nebo jenom chytnete za malíček....je to zvláštní, ale u některých naprosto cizích lidí mi nedělalo problém obejmutí, u některých jsem nesnesla ani 15 cm blízkost...... prý to máme nastavené z dětství.......¨
jinak s druhým manželem jsem obrovský mazel, a čím jsem starší, tím víc mám potřebu dávat najevo lásku i objetím i jiným lidem.....

Přemýšlela jsem nad tím a ....když mě někdo obejme,je to pro mě opravdu zážitek,ale abych to udělala já sama,je to nepřekonatelný.Myslím že  je to z dětství.Ne že by mě rodiče neměli rádi,to mají,ale těch dotyků jsem neměla moc.Prostě to pro mě není normální.A zase jsem si vybrala partnera,který se nedotýká a celkově mě to mrzí

ja si myslim, ze to z detstvi neni, ze uz je to vrozene, zda budeme dotykovi, nebo ne...moje mamina je velmi taktilni clovek a dost ji vzdycky mrzelo, ze jsem se jako dite nechtela vubec mazlit...i ted by se rada nekdy objala a tak a nechape, ze ja to nemam rada, ze mi to vadi, ale ze to nesouvisi s nasimi vztahy (ktere jsou vcelku dobre)...
s pritelem se dotykam rada, ale je v tom ten eroticky naboj...pred casem jsem se videla s byvalym, kde uz vsechno vyprchalo a kdyz mi chtel dat pusu, bylo to opravdu velmi neprijemne

Ja som taká istá. Keď mám niekoho rada, tak nech si mi hoci aj sadne na kolená. A tie sympatie nezávisia ani od veku druhej osoby, ani od vzdelania. Môžem mať rada niekoho s trojroičnou učňovkou, no naopak človek, čo vyštudoval medicínu, mi môže byť vrcholne nesympatický. A tiež môžem cítiť sympatie k 10ročnému, 30 ročnému aj 70ročnému. No ovšem na kolená by som si ja sadla len tomu 30ročnému!!!!! Hehe. Napríklad mám tiež také zážitky, že deti v domove sa na mňa vešali, sadali si na mňa, objímali ma. Je to zvláštne, lebo práve tie decká by mali nedôverovať druhým ľuďom.