venuše napsal(a):

taky jsme žili téměř jako bratr a sestra,byli jsme spolu 7 let a z toho 6,5 spolu spali  asi tak 1krát do měsíce,taky neměl potřebu a když,tak taky žádné milování,prostě si na mě vykonal jen svoji potřebu.To nemluvím,že mě nepohladil,nechytl za ruku,prostě minimální fyzický kontakt...)Ale po psychické stránce vše ok,nehádali se,měli stejné názory,humor...

Opravdu takovi lide existuji? Tak priserne chladni cumaci? Jednoho takoveho znam a porad neverim, ze je opravdu takovy.... a hledam chybu v sobe.
Takovy clovek se nikdy nedokaze zmenit? Co je na tom tezkeho vzit nekoho za ruku nebo ho pohladit?
Muze mi to nekdo vysvetlit, i kdyz je to trochu ?

Já myslím, že nedokáže, protože temperament je cosi, co je vrozenýho, stejně tak sexuální touha a potřeba ....
Ale to neznamená, že s jiným partnerem by to ten dotyčnej nemohl mít i jinak ...

maricka napsal(a):

Nevím, jestli visím jako koule, ale rozhodně se odejít bojím, prostě jak jsem psala, nechci udělat chybný krok...často totiž něčeho lituji a tohle by mne už vážně naštvalo:-(


No plácám se v tom, protože jednou je to horší, podruhé lepší...taková horská dráha. Kdyby to bylo jen horší,už jsem pryč dávno...

Já jsem se taky bála odejít, ale věř, že to občas prostě tak je.. kdyby jsi nepochybovala, tak to asi neřešiš. Zůstávat s někým, jen proto, že by nemohl být lepší? A co když bude nějaký ještě lepší?

Amriana napsal(a):

maricka napsal(a):

Nevím, jestli visím jako koule, ale rozhodně se odejít bojím, prostě jak jsem psala, nechci udělat chybný krok...často totiž něčeho lituji a tohle by mne už vážně naštvalo:-(


No plácám se v tom, protože jednou je to horší, podruhé lepší...taková horská dráha. Kdyby to bylo jen horší,už jsem pryč dávno...

Vztah by měl být o pohodě, nabíjecí ... dobíjet baterky ...ne furt něco takovýho řešit ...
A navíc ... chceš ho i za cenu, že se nezmění nic ? Protože to je pravděpodobnější varianta ...

nějak jsem ho po tom měsíci od rozchodu nemohla poznat (jiné chování atak)...samozřejmě vliv jeho kamarádíčků....kteří jsou opravdu jeden lepší než druhý (nic ve zlém proti nim), ale prostě mi nikdy neseděli ty jejich přihlouplý kecy

maricka napsal(a):

Díky za rady, ale jít od sebe a uvidět není podle mne moc řešení...stýskat se bude, to vím a ničemu tím asi nepomůžeme. Ale asi ano, asi sex je ten největší problém, i když mi vadí i to, že se jen tak rychle k někomu citově připoutá (sám mi to mimochodem říkal) a bez lásky a sexu dlouho nevydrží. Pak tu jsou i další věci, které mne od něj odvádí, ale opravdu si nedokáži představit, že bych měla celý život takto sexuálně chudý a že bych se pořád takto trápila... City říkají zůstan a rozum říká rychle pryč, dokud je čas a ještě možnost než budou děti. No, budu o tom ještě přemýšlet, asi bych si potřebovala promluvit s babičkou ,to je moudrá žena a vždycky jsem se jí mohla se vší svěřit... vlastně i ona mi kdysi říkala, at odejdu, že jí to nepřijde normální, když se dělá sám a na mne sáhne jednou za čas. Přesto ho má ona však ráda, protože jsou naladěni na stejnou vlnu. Jenže asi nejhorší je, a v tom je kámen úrazu, že se bojím být ted sama, protože je docela možné, že už se nikdo neobjeví, jsem na muže docela náročná, hlavně po inteligenční stránce. A jestli se nikdo neobjeví, nebudu mít rodinu apod. Víte, neříkám, kdyby to byl můj první, ale z těch co jsem dosud měla nebo poznala, a nebylo jich málo, je asi nejlepší...a nedivte se, že mám už strach, že nikdo lepší nebude.

Skús chvíľu nehľadať intelekt, ale dobrú š.u.k.ačku a časom sa nájde určite aj 2v1 - sex + intelekt. A citová vyrovnanosť k tomu ako bonus. Mám raz toľko, čo ty(zrejme) a verila som - a verím v takéto drobné životné zázraky.

Selimo, já právě nejsem ten typ, co by dokázal mít překlenovací sexuální vztah, já bud člověka na chození nebo klidně dlouho nikoho, sex bez lásky mi nic neříká. A navíc, nejhorší ted je, že jsem úplně ztratila libido, vlastně mi sex už chybí jen kvůli psychické stránce, fyzicky vůbec. Poslední půlrok při milování skoro nic necítím a poslední dobou mi to začíná být tam dole nepříjemné při tom a bolí to, přitom jsem byla u gynekologa, jsem zdravá, nemám žádnou infekci, jen jsem před několika měsíci vysadila antidepresiva...ale přece to nemůže mít ještě tak dlouho účinek??? Předtím jsem byla sexuálně zdravě aktivní, když jsem to neměla týden, tak už mi to hrozně chybělo, ted je mi to úplně jedno...chybí mi to jen kvůli psychice. Nemohu to pochopit, nikdy se mi to nestalo, sice jsem nikdy při tom neměla orgasmus, ale často se stávalo, že jsem byla blízko něj. Ted absolutně nic necítím...už asi od února...a navíc mne to začíná někdy bolet. Stalo se Vám něco podobného? Já vím, patří to do sexuálního "oddělení", ale třeba mne tam za chvíli někdo šoupne;)

já jsem to teda nečetla celý - jsem líná tak nevím, co tu řešíte, ale maricko, možná to, že tě to bolí není fyzický problém, ale psychický ...

Samozrejme. Ja som s bývalým spala až do trpkého konca, ale len čo začal spať s druhou(ešte som to nevedela naisto), prestala som s ním mať orgazmus. A už som ho s ním nikdy nemala. Telo, intuícia, nazvi si to ako chceš: nemala som múdrejšieho radcu.

Já to až tak tragicky a usilovně neřeším (nemusím vyřešit všechno ted a hned;-)), prostě jsem si jen chtěla vyslechnout názory. Ale některé byly hodně podnětné a zase mne to posunulo o kousek dál. Jen si říkám, jak se mi mohla tak vytratit vzrušivost...z ničeho nic?

maricka napsal(a):

Díky za rady, ale jít od sebe a uvidět není podle mne moc řešení...stýskat se bude, to vím a ničemu tím asi nepomůžeme. Ale asi ano, asi sex je ten největší problém, i když mi vadí i to, že se jen tak rychle k někomu citově připoutá (sám mi to mimochodem říkal) a bez lásky a sexu dlouho nevydrží. Pak tu jsou i další věci, které mne od něj odvádí, ale opravdu si nedokáži představit, že bych měla celý život takto sexuálně chudý a že bych se pořád takto trápila... City říkají zůstan a rozum říká rychle pryč, dokud je čas a ještě možnost než budou děti. No, budu o tom ještě přemýšlet, asi bych si potřebovala promluvit s babičkou ,to je moudrá žena a vždycky jsem se jí mohla se vší svěřit... vlastně i ona mi kdysi říkala, at odejdu, že jí to nepřijde normální, když se dělá sám a na mne sáhne jednou za čas. Přesto ho má ona však ráda, protože jsou naladěni na stejnou vlnu. Jenže asi nejhorší je, a v tom je kámen úrazu, že se bojím být ted sama, protože je docela možné, že už se nikdo neobjeví, jsem na muže docela náročná, hlavně po inteligenční stránce. A jestli se nikdo neobjeví, nebudu mít rodinu apod. Víte, neříkám, kdyby to byl můj první, ale z těch co jsem dosud měla nebo poznala, a nebylo jich málo, je asi nejlepší...a nedivte se, že mám už strach, že nikdo lepší nebude.

Ale ona pauza fakt občas pomůže... Partner před dvěma měsícema odjel na druhou stranu světa a to bys viděla, jak se člověk těší na sex (samozřejmě krom jiného)... myslím, že za týden zboříme barák..

Jak víš, že bez lásky dlouho nevydrží??? Člověk toho nakecá a v deníku napíše - brala bych to jako chvástání... možná... i chlapi mají rádi, když je ženský obletujou, ale to neznamená, že se hned zamilujou...

janinka_v napsal(a):

maricka napsal(a):

Selimo, Ty si opravdu myslíš, že moje tělo ho už odmítá i fyzicky, že je to kvůli němu? To mi přijde divné, aby tělo takto reagovalo???

No jasně, když tě nevzrušuje, tak se nezvlhčíš a tudíž to bolí....

To není tím, i když jsem kdysi vlhká moc nebyla, tak mne to hodně vzrušovalo, ted prostě tam dole při tom absolutně nic necítím...a vlhká jsem. Trochu se toho bojím, protože jsem od nikoho neslyšela, že by přestal být jen tak vzrušivý... Vždycky mne sex hodně vzrušoval, ačkoliv jsem nikdy orgasmus při něm neměla, ale ted prostě nic, navíc mi je to ještě nepříjemné...ale ze "suchosti" to není, nevím tedy čím... Docela se bojím, že už si nikdy sex neužiji a že se ze mne stane absolutní frigitka. Neřeknu, kdyby to trvalo pár týdnů, ale už je to více než půl roku... A opravdu je mi divné, jestli za to může psychika a tedy ono špatné sexuální soužití s mým přítelem. Začalo to de facto tehdy, když jsem začala brát antidepresiva. Ale ted už je dva měsíce neberu a nic...sice to bylo po nich lepší, ale už se mi nikdy nevrátilamá původní chuť a vzrušivost při sexu a ted je to čím dál horší

Pro jistotu bych se ještě zeptala psychiatra, jestli to ještě nemůže být dozvuk antidepresiv...
... a pak?
No ten "nesoulad ve vztahu" by to mohl být.
Proč nechceš zkusit žít na čas zvlášť?
Možná by se tím hodně vyřešilo.