Bere se to tak, že v 18 je člověk dospělý a takže pak už výživné je mezi otcem a dítětem přímo, ne přes matku.
Já bych řekla, že podstatné je v tuto chvíli to, jak vysoké to výživné je.

Já něco podobného řešila, nikoli s výživným, ale se sirotčím důchodem dětí po zemřelém BM.
U dcery, která dojížděla do školy, měla celkem vyšší výdaje s jízdným, věcmi do školy apod., jsme to vyřešily tak, že od 18 jsem jí nechala posílat celý s.důchod na její studentské konto a ona sir.důchod používala na všechny své výdaje, mimo jídlo doma. Tedy, samozřejmě neplatila doma žádný nájem, neplatila jídlo co doma snědla, ale všechno ostatní si z toho platila už sama. Pro vaši informaci - sir.důchod je u nás něco kolem 5000 Kč/dítě.
Myslím, že i ji to trochu naučilo zacházet s penězi, předtím to bylo každodenní "mami dej".

U nás se způsob posílat dítěti po 18. roku věku přímo na konto  osvědčil ke spokojenosti mé i dcery.
Synovi bylo 18 teď, ale do školy nedojíždí, má se školou mnohem míň výdajů než dcera, takže myslím, že by mu "zbývalo příliš moc" a tak chci se zavedením tohoto systému počkat do jara, až bude mít po maturitě.

Nevím,jestli jsem ti Koloběžko tím pomohla, když u nás to byl sirotčí důchod, a ne výživné. Ale princip je myslím podobný.

Je fakt, že s těmi syny je to trochu jiné, i já to tak cítím. Dcera si z toho například kupuje i oblečení, tak je postaráno, aby nechodila jako vandrák, (a přitom ani na rozhazování to zas není).
Syn je v 18 letech absolutní flegmatik na mnoho věcí, do nákupu jakéhokoli oblečení nebo bot ho musím donutit, odvléct ho do obchodu aby si tam něco vybral.On sám by klidně chodil v rozedraném, je mu to jedno.
Takže se zatím taky bojím, že by to nevyužíval zodpovědně na skutečné potřeby, ale měl by královské kapesné. Proto se zatím taky zatím bráním tomu, aby s tím zacházel jen on sám.