Enn napsal(a):

Def,z toho,co píšeš.Nemáš to moc jednoduché.Měly byste si vážně promluvit a stanovit si jasná pravidla,respektovat je. A to co nejdřív.A pokud to nebude fungovat,tak se prostě a jednoduše odstěhovat.Neustále někomu něco dokazovat,je strašně unavující a ubíjející.Máma by tě měla brát takovou jaká si a ne tě předělávat.Jak jsem řekla,jsi dospělá a svéprávná.Já jsem pro,se odstěhovat.Dřív než to odnese tvůj vztah.

... a nejen odstěhovat kamkoli, ale pokud možno z dosahu rodičů obou stran ...
Def, vaši teď tvého přítele žerou, za čas tomu ale může být úplně jinak.
Já bych mohl vyprávět.... ?!

Jáji - vnoučeti je rok a třičtvrtě je to neposeda...a se sestřenkou...asi to holt s rodičema umí líp než já, když si to dokáže vybojovat

Heleno - přiznám se, že tohle mám skoro jako trum je to strašně hnusný, přijde mi to až jako vydírání, ale asi mi nic jinýho nezbyde...když jí postavím před to, že by mohla přijít o svýho miláčka.... no, to je fakt ošklivý, ale mám tak nějak vevnitř pocit, že to bude jediný, co by mohlo zafungovat...

Jája napsal(a):

Def, jsi právě napsala, proč se k tobě máma chová, jak k malý holce - protože ty se tak taky chováš.
Přece NEMUSÍŠ sedět s tetou - jo dala bych si s ní kafe a pak bych odešla.
NEMUSÍŠ přijít domu, když ti máma píše.

Možná nebo spíš určitě bude chvíli dusno, ale jen ty se můžeš  začít chovat jako dospělá a je na nich jak to přijmou.
Chápu, že je to moc těžký

Trochu jsem se bála, že tady tohle zazní, ale nenapadlo mě to v tomhle kontextu, spíš jsem čekala, že se někdo opře do mýho odmlouvání a tak už jsem tady někde na začátku psala, že čím víc se ona ke mě chová jak k dítěti, tím víc já se vzpouzím a jako dítě se vztekám. Je to blbý, al asi to tak je ... jenže já nevím, jestli na tak velkou vzpouru mám....jak jsem byla v tý hospodě...já měla hrůzu že si tam pro mě snad dojde blbý, co?

Mimochodem, právě jsem rozhodla, že babi půjde do nemocnice, jen na pár dní, potřebuje udělat nějaký vyšetření a sestra jí krv nenabere, nemá skoro vůbec žíly, takže to zvládnou jen v nemocnici....a už jsem dostala vynadáno, tentokrát od dědy....

mě to spíš přijde obráceně - né že se vztekáš, ale že si za tim nestojíš a "posloucháš"

jinak - nic ve zlym - je to vlastní zkušenost...
nevim, zda bych ustála a jak bydlení se svou mámou...(viz klíče )
jsem si po rozvodu radši vzala hypotéku a žijem z ruky do huby než se přestěhovat k ní (a to bych měla svou bytovou jednotku)

Jess - zapíšu si to za uši a budu to opakovat jak kolovrátek díky

Jáji - já se teď taky tluču do hlavy, že jsem se vrátila, ale co, chyba se stala, teď jen jak jí napravit. S tím posloucháním, je to fakt, občas se vzepřu, ale když vidím ty její oči, jak se na mě kouká (stylem ach ty mě jednou utrápíš), tak se pořád ptám, jestli to stojí za to, jestli není nějaká kultivovanější cesta jak to vyřešit

Definitiv napsal(a):

Trochu jsem se bála, že tady tohle zazní, ale nenapadlo mě to v tomhle kontextu, spíš jsem čekala, že se někdo opře do mýho odmlouvání a tak už jsem tady někde na začátku psala, že čím víc se ona ke mě chová jak k dítěti, tím víc já se vzpouzím a jako dítě se vztekám. Je to blbý, al asi to tak je ... jenže já nevím, jestli na tak velkou vzpouru mám....jak jsem byla v tý hospodě...já měla hrůzu že si tam pro mě snad dojde blbý, co? ....

Vzpoura je znakem nevyzrálosti. Jaképak vztekání. To je nanic.
My jsme ti mladší, my máme mozek ještě pružnější, tak je to na nás, abychom byli tolerantnější.
Jak říkám - rodiče nepředěláš, ani nic nevyvzdoruješ - můžeš se jen chovat rozumně.
Včetně toho (jak tu někdo napsal) že nemusíš vysedávat s tetou celé odpoledne.
Když zavolá - tak chvilku pokecám a vypadnu - s omluvou samozřejmě.

Nezbývá, než svým rodičům dávat takové malé lekce v dospěláctví, v asertivitě, v zásadovosti...
Nemachrovat, jen jít cílevědomě za svým.

Upravil(a) Slavek17 (2. 9. 2008 14:41)

Def, ty oči znám... jsem jeden čas jezdila za mámou pouze v doprovodu teď už BM - prostě jsem s ní nechtěla být sama...
ale fakt neni jiná cesta...
moje máma je chronická stěžovatelka a chce být litovaná - tak jsem to úplně otočila a když na to najede, řeknu jí maximálně jak bych řešila její situaci já (teda jak předpokládám, že bych jí řešila ) a pak jí řeknu, že je to její cesta a její rozhodnutí a její zodpovědnost - a najednou bylo po stěžování...

takže bych asi najela na "to je můj život a můj volný čas a já přijdu domu až se mi bude chtít" a utnout diskusi - nediskutuj o svých rozhodnutích
to je právě to, čim vzbuzuješ dojem dítěte - diskutuješ

Jáji - to zkusím vyzoušet...ale ona to zas požene do toho, jakej má o mě strach, že je to pro moje dobro....ach jé, jsem se nějak zacyklila

Jáji - to je pěkná věta....zkusím jí dnes večer použít ...a chtěla bych být na chvíli tvojí dcerou BI....ale to se nestane

Definitiv napsal(a):

Marti - asi si za to můžu opravdu sama, ne, skutečně si za to můžu sama, ale já na to nemám, sebrat se a odejít od nich s tím ať si to nějak vyřeší...nedokážu to ....bohužel

Ale právě TOHLE JE TVŮJ ÚKOL.

Nechat mámu, aby si svoje věci zařídila sama a by byla zodpovědná. A ostatní příbuzní taky.

Já je totiž chápu, když Ty sama se dobrovolně obětuješ, proč by Ti tu nevděčnou práci brali, že jo :-)

Nezmění se nic do tý doby, dokud Ty sama neřekneš DOST!!! Já už dělat nebudu. Teď vy.

(Osobní poznámka: tohle se dobře "řeší" na konstelacích.)

Upravil(a) Martinka1 (2. 9. 2008 15:03)

Slavek17 napsal(a):

Klubko napsal(a):

... naši jsou zase ted super. do ničeho mi nekecají,nevnucují se, neurčují.
Ale s matkou bývalého to by bylo děsný. Ta by byla na vizitě pořád....

Hele, Klubí, víš, že si sama odporuješ, když napíšeš toto a pak něco radíš?
Sama dokazuješ, že rodiče jsou různí - jedni takoví, druzí makoví.
A nevěřím, že s nimi něco naděláš.
Pokud už to Def kolikrát zkoušela a je to pořád jako házet hrách na stěnu,
tak nezbude, než se s tím vyrovnat.
Počítat s tím, že jinak to nebude, zařídit se podle toho.
Rodiče nepředěláme - pokud jsou takoví - tak rozhodně ne.
I ten klíč v zámku - napohled dobrý nápad - ale bude kolem toho zle.
Jak to popisuje, tak jsem si tím jist.

Možná kdybychom si to dovedli přiznat, tak bychom došli k závěru, že někteří rodiče tolerantní nebyli nikdy.
Jiní zase jsou odjakživa v pohodě.

Jestli jsi četl dál, tak jsem psala, že moje chyba byla, že jsem téměř tchýni nedala včas najevo, že prostě mám taky své hranice a svůj názor. Takže proto jsem to psala. Nevidím na tom nic po*ného.
Jak jsem psala, já už si manitnely skutečně umím udělat a to i u své rodiny,ač to není někdy vůbec příjemné. Taky miluji třeba svou babičku,ale třeba před týdnem jsem jí už musela říci taky pár ne dobře poslouchatlených slov. Samozřejmě to skončilo pláčem z její strany. Tak jsem odešla.

Definitiv napsal(a):

Marti  - tak to nevím, jak tohleto vybojuju...teď mě ještě napadlo...je to skoro taky jako výhružka ale...poddat jí to tím způsobem, že pokud očekává, že se budu starat o babičku a činit závažný rozhodnutí ohledně ní, tak se ke mě musí chovat jako k dospělý...pokud mě chce neustále mít pod kontrolou, vědět co dělám každou minutou  a chovat se ke mě jako k dítěti, tak nemůže očekávat že se postarám o babičku...ale nevím, to je asi nesmysl

sry... ale je to nesmysl
maminka ví, že se staráš dobře o babičku
ona jen neví, kde jsi, co jíš, kdy jsi šla spát a jestli tvůj bobek měl správnou barvu a velikost

a možná ani neví, co cítíš ?

není na čase jí to sdělit ?

Definitiv napsal(a):

Jessika napsal(a):

sry... ale je to nesmysl
maminka ví, že se staráš dobře o babičku
ona jen neví, kde jsi, co jíš, kdy jsi šla spát a jestli tvůj bobek měl správnou barvu a velikost

a možná ani neví, co cítíš ?

není na čase jí to sdělit ?

Díky . zdálo se mi to taky moc, ale jak se v tom plácám pořád dokola, tak už to ani nedokážu odlišit.
Jinak je to moc pěkně řečeno....a na čase je zcela určitě, proto taky dneska večer rozhovor, proto mám taky strach, že se jí nějak necitelně dotknu, že jí to nebudu umět vysvětlit, že to nepochopí...

Ale to není Tvoje odpovědnost. Že se jí dotkneš, že to nepochopí.
Ty jí to řekni a zbytek je na ní!!!

Proč si myslíš, že máš zodpovědnost za svou mámu? Ona má přece zodpovědnost sama za sebe.