ahoj vsem a dekuji za nazory, ale zatim nemam silu si to vse precist, je toho hoodne. a je mi jasny ze tady kazdy pise taky podle sve zkusenosti ze, at uz pozitivni nebo negativni..
jen to co me tak zustalo v hlave..
-planovani se mi zda normalni at uz v jakemkoli veku a premysleni o tom jestli se mi uplne kompletne zmeni zivot a jak to zvladnu taky.
-janinko opravdu sukani je krasny vyraz to se ti moc povedlo. ale muzes se treba s nekym i vasnive milovat i kdyz je to kratky vztah a vubec to nemusi byt jak rikas.
-co se tyce VS a SS to jsem napsala, protoze me to napadlo, jako me ted napada spousta veci.. nechtela jsem tim nikoho shazovat, urcite ne sveho partnera ani nikoho jineho..

Konstance - nevím úplně co ti napsat, jen jsem tě chtěla podpořit. Otěhotněla jsem i přes HA, ještě jsem do toho brala prášky které ohoržují vývin plodu (což mi jaksi dopředu nikdo neřekl), s partnerem, který byl spíš "horší než lepší". Nezbývalo nic jiného než se rozhodnout. Byla jsem v prváku na vysoký, příjem skoro žádný, starostí spousta...co mi celou tu dobu vířilo hlavou, si umí asi málokdo představit. Nakonec jsem šla na potrat, riziko ohoržení miminka bylo veliké a já jsem si nedokázala ujasnit, jak bych to všechno zvládla. Co kdyby opravdu bylo nějak težce postižené? Dokázala bych mu zajistit náležitou péči? Dokázala bych mu dát spokojený a plnohodnotný život? Dokázala bych zachovat sebe? a svůj život? No rozhodla jsem se....a jestli lituji? Ano, občas ano, tomu se nejspíš nedá zabránit. Ale teď už jsem o pár let starší a nejspíš (nikdy neříkej nikdy) bych mimíse nedala...i kdybych se měla porvat s celým světem.
Tohle nemělo být žádný kázání, šlo mi spíš jen o to vyjádřit to, že kolik myšlenek máš teď v hlavě (od toho, jak to řekneš doma až k tomu, jak to teda bude s chlapem) si spousta lidí neumí představit...je to fakt náročná situace a já ti moc přeju, ať se ti podaří v hlavě udělat alespoň malinko jasno ať už to má být tak nebo tak

Selima napsal(a):

A "plánovať" deti v akomkoľvek veku je tak trošku smiešna trúfalosť: samozrejme, že človek má isté poradie životných udalostí a priority, ale práve v tomto sa veci často vyvíjajú úplne proti očakávaniam. Asi je dobré mať vždy pripravený aj plán B....(otehotniem nečakane, event. neotehotniem vo chvíli, keď to budem chcieť...).

Tak tak, i když dítě moc chci (dle našich plánů tak za dva, tři roky), musím se přizpůsobovat momentálnímu vývoji - když mi doktorka řekne, že musím otěhotnět teď hned - tak bychom do toho šli (i když se to zrovna nehodí)... a když to za ty dva, tři roky nepůjde - nastane jiný vývoj, jak říkáš ty - plán B...

xxxx napsal(a):

Konstance napsal(a):

no jeste ze jsi xxxx, maximalni anonymita

když se přejmenuji na konstantino bude to lepší?

ne, ale blbe se to sklonuje... jakým pádem voláme xxxx ?

xxxx napsal(a):

Jessika napsal(a):

xxxx napsal(a):

když se přejmenuji na konstantino bude to lepší?

ne, ale blbe se to sklonuje... jakým pádem voláme xxxx ?

vem to podle slova Konstance - voláme oslovujeme furt konstance
muj nick tu byl obsazen proto ta X. Takže třeba iks? Každopádně žádnej z nicku tady anonymitě neubere. Když napíšu, že jsem Eva Braunová stejně mi to nikdo nebude věřit a kdyby jo byl by cvok.
prostě virtuální svět

nojo, máš prostě xxxxový příspěvky

Jessika napsal(a):

xxxx napsal(a):

Jessika napsal(a):

ne, ale blbe se to sklonuje... jakým pádem voláme xxxx ?

vem to podle slova Konstance - voláme oslovujeme furt konstance
muj nick tu byl obsazen proto ta X. Takže třeba iks? Každopádně žádnej z nicku tady anonymitě neubere. Když napíšu, že jsem Eva Braunová stejně mi to nikdo nebude věřit a kdyby jo byl by cvok.
prostě virtuální svět

nojo, máš prostě xxxxový příspěvky

když to říkáš

Reinkarnace  souvisí jen se  zákonem o zachování energie ne hmoty  .
A taky nevěřím na úúúúplné náhody, takže tvoje idea související EB by mi lecos objasnila... minimálně ty moje počáteční iracionální antipatie.
P.S. doufám, že to bereš s humorem, nic ve zlým...  ... já mám dnes ftipnou slinu a ty jsi mě opravdu svým výrokem příjemně pobavila 

Definitiv napsal(a):

Konstance - nevím úplně co ti napsat, jen jsem tě chtěla podpořit. Otěhotněla jsem i přes HA, ještě jsem do toho brala prášky které ohoržují vývin plodu (což mi jaksi dopředu nikdo neřekl), s partnerem, který byl spíš "horší než lepší". Nezbývalo nic jiného než se rozhodnout. Byla jsem v prváku na vysoký, příjem skoro žádný, starostí spousta...co mi celou tu dobu vířilo hlavou, si umí asi málokdo představit. Nakonec jsem šla na potrat, riziko ohoržení miminka bylo veliké a já jsem si nedokázala ujasnit, jak bych to všechno zvládla. Co kdyby opravdu bylo nějak težce postižené? Dokázala bych mu zajistit náležitou péči? Dokázala bych mu dát spokojený a plnohodnotný život? Dokázala bych zachovat sebe? a svůj život? No rozhodla jsem se....a jestli lituji? Ano, občas ano, tomu se nejspíš nedá zabránit. Ale teď už jsem o pár let starší a nejspíš (nikdy neříkej nikdy) bych mimíse nedala...i kdybych se měla porvat s celým světem.
Tohle nemělo být žádný kázání, šlo mi spíš jen o to vyjádřit to, že kolik myšlenek máš teď v hlavě (od toho, jak to řekneš doma až k tomu, jak to teda bude s chlapem) si spousta lidí neumí představit...je to fakt náročná situace a já ti moc přeju, ať se ti podaří v hlavě udělat alespoň malinko jasno ať už to má být tak nebo tak

ahojky dekuju za podporu. to je to co mi nejvic chybi, podpora. predstava toho ze budu na vsechno s mimi sama, hlavne psychicky, mozna se na me partner vykasle, nebo to proste nepujde, rodinu nechci videt.. bojim se ze to sama nezvladnu ze budu upnuta na mimi a ze to bude odnaset ten tvorecek. predstava potratu je smutna, predstava toho ze by to vlastne pak bylo mimi kdo by mi bylo tou oporou taky..

janinka_v napsal(a):

konstance napsal(a):

janinka_v napsal(a):

27 a půl..

v 27 jsem byla jeste uplne jinde a ted jsem taky uplne jinde..

A jak jinde? Co má s tím co dělat můj věk? Nějak to nechápu....

mozna jo mozna ne.. taky jsem si pred casem myslela ze ME by se to a to stat nemohlo.. a ejhle
nikdy si clovek nema byt jisty sam sebou.. to je pouceni - hlavne pro me, mozna i pro ostatni

Amriana napsal(a):

konstance napsal(a):

Amriana napsal(a):

jo ... někdo je kluk a někdo je holka ...nebo jak jsi to ... hmmm nic ve zlým ju ? Hele jediný, co bys měla, podle mě ... uvážit, kdyby to s tím přítelem nešlo dohromady, tak jestli se cejtíš bejt s mimi sama nebo ne .. to, že by ten vztah třeba vyšel, je jako bonus ..fakty je to krátká známost ...

jo amriano, mas pravdu, citila bych se i na to byt s mimi sama...ale nesmela by tu byt moje matka, ktera by to vsechno "osefovala" ach jo co mam delat, rodice proste jsou takovy jaky jsou. nekdy bych si prala zit v australii...

Proč je tak těžký se mamce vzepřít ?

protoze moje maminka neni pristupna argumentum, ja presvedcena o tom ze je dokonala (kvocna), a taky mimo jine nesnese abych mela nekoho radsi nez ji. mozna ti to pride absurdni prirovnani, ale kdyz jsem prinesla domu stenatko (jeste jsem bydlela u nasich, a teoreticky souhlasili), mela jsem pocit ze me zabije. to je pocit na ktery nezapomenu. proste "nesnese konkurenci". navzdory tomu je to moje mama kterou mam preze vse rada a ver mi ze neni lehky se z takovy pasti dostat..

konstance napsal(a):

Amriana napsal(a):

konstance napsal(a):

jo amriano, mas pravdu, citila bych se i na to byt s mimi sama...ale nesmela by tu byt moje matka, ktera by to vsechno "osefovala" ach jo co mam delat, rodice proste jsou takovy jaky jsou. nekdy bych si prala zit v australii...

Proč je tak těžký se mamce vzepřít ?

protoze moje maminka neni pristupna argumentum, ja presvedcena o tom ze je dokonala (kvocna), a taky mimo jine nesnese abych mela nekoho radsi nez ji. mozna ti to pride absurdni prirovnani, ale kdyz jsem prinesla domu stenatko (jeste jsem bydlela u nasich, a teoreticky souhlasili), mela jsem pocit ze me zabije. to je pocit na ktery nezapomenu. proste "nesnese konkurenci". navzdory tomu je to moje mama kterou mam preze vse rada a ver mi ze neni lehky se z takovy pasti dostat..

A myslíš, že tvoje máma, která nesnese konkurenci, touží po tom, abys tady pak na světě zůstala sama (pro šťourali teoreticky sama)? Věřím, že téměř kterákoliv máma, když vidí, že je její dítě šťastný, tak odpustí i to, že najednou není the best of the best... Promiň, jestli je to špatná dedukce, ale maminky sebestřednost je hodně chabá výmluva pro to dát dítě pryč... Možná by bylo férovější říct, že to prostě nechci a nezvládnu...

držím palce, ať se rozhodneš dobře...

Konstatnce,

mám kamarádku,která jaksi "ujela" na jednom silvestrovském večírku s cizím mužem,po třech měsících zjistila,že je těhotná a začla hledat tatínka.Tatínek se k miminku začal hrdě hlásit a řekl,že si slečnu vezme.Když jsme kamarádku oblékaly do svatbních šatů,tak do té doby viděla dotyčného pouze třikrát a říkala nám"panebože ať je alespoň dobrým tátou,když nebude dobrým manželem".A dnes?Pohádka: Je to už 15 let!Děti mají tři,velmi se milují a když jde hrát fotbal,rodinka přicupitá za ním,tak o přestávce jdou chlapi do šatny a on na lavičku za rodinkou.
Zázraky se prostě dějí a jsem pro záchranu toho malinkého tvorečka!

Hodně štěstí!

konstance napsal(a):

Definitiv napsal(a):

Konstance - nevím úplně co ti napsat, jen jsem tě chtěla podpořit. Otěhotněla jsem i přes HA, ještě jsem do toho brala prášky které ohoržují vývin plodu (což mi jaksi dopředu nikdo neřekl), s partnerem, který byl spíš "horší než lepší". Nezbývalo nic jiného než se rozhodnout. Byla jsem v prváku na vysoký, příjem skoro žádný, starostí spousta...co mi celou tu dobu vířilo hlavou, si umí asi málokdo představit. Nakonec jsem šla na potrat, riziko ohoržení miminka bylo veliké a já jsem si nedokázala ujasnit, jak bych to všechno zvládla. Co kdyby opravdu bylo nějak težce postižené? Dokázala bych mu zajistit náležitou péči? Dokázala bych mu dát spokojený a plnohodnotný život? Dokázala bych zachovat sebe? a svůj život? No rozhodla jsem se....a jestli lituji? Ano, občas ano, tomu se nejspíš nedá zabránit. Ale teď už jsem o pár let starší a nejspíš (nikdy neříkej nikdy) bych mimíse nedala...i kdybych se měla porvat s celým světem.
Tohle nemělo být žádný kázání, šlo mi spíš jen o to vyjádřit to, že kolik myšlenek máš teď v hlavě (od toho, jak to řekneš doma až k tomu, jak to teda bude s chlapem) si spousta lidí neumí představit...je to fakt náročná situace a já ti moc přeju, ať se ti podaří v hlavě udělat alespoň malinko jasno ať už to má být tak nebo tak

ahojky dekuju za podporu. to je to co mi nejvic chybi, podpora. predstava toho ze budu na vsechno s mimi sama, hlavne psychicky, mozna se na me partner vykasle, nebo to proste nepujde, rodinu nechci videt.. bojim se ze to sama nezvladnu ze budu upnuta na mimi a ze to bude odnaset ten tvorecek. predstava potratu je smutna, predstava toho ze by to vlastne pak bylo mimi kdo by mi bylo tou oporou taky..

tak jsem se k tomuhle tématu zase vrátila, ale všechno jsem nedočítala... Píšeš že nejvíc ti chybí podpora a že představa potratu je moc smutná... vypadá to podle toho že bys to mimiko vlastně chtěla, jen se bojíš ho mít, že na něj budeš sama amoc se na něj upneš a tím on bude trpět? Třeba to tak nebude, protože se třeba se mamka změní až by se prcek narodil, často to změní ty rodiče (vlastně už prarodiče) ...
Nevím  jestli nepíšu s "křížkem po funuse", jestli už nejsi nějak rozhodnutá...