Taky doufám že to zvládnu tak,abych se nemusela za sebe stydět. Pořád to strašně bolí, ale já cítím, že jsem den ode dne silnější. Vím, že budu ještě hodněkrát brečet a že budu mít pocit, že jsem na dně, ale ono to  bude lepší. Mrzí mě od něho, jak se chová. Proč se mnou nejedná na rovinu? Nejdřív mi řekně, že už se mnou být nechce a po týdnu už mi zase říká, že spolu stejně budem? Já nejsem mstivá a nic špatnýho mu nepřeju, ale on by si potřeboval nabít čumák a dostat za vyučenou Chová se jako děcko co neví co chce a myslí si, že mu všechno projde a všichni mu odpustí.

macík* napsal(a):

Já už jsem z ex mluvila, předběžně jsme se domluvili na stěhování a na penězích. Choval se ke mě hezky a říkal, že k sobě stejně patříme a budem spolu. Mám pocit, že si mě nechává pořád v záloze, nebo nevím co si mám myslet. Zakazuju si nad tím přemýšlet a snažím se soustředit se jenom na svůj život. Kamarádka mi dnes poslala hezkou větu: Věřím, že člověk nepotká „to nejlepší v životě“, aby to zase ztratil.. myslím, že pokud to ztratí, má najít něco jiného..  ale záleží to jen na něm.. 
Jinak jak psala Pavla nechat se odstěhovat nějakým hezkým kamarádem není špatný nápad už jen z toho důvodu, aby měl můj bývalý přítel chvíli nad čím přemýšlet....

tak se s nějákým pěkným kamarádem, kolegou atd domluv přece před ex nebudeš brečet a skučet jen ať vidí trouba

Wiki napsal(a):

Macíku, to co se stalo mezi Vámi, je docela typický průběh zamilovanosti. Každý má jinou délku období , po které jeho velká zamilovanost trvá. Jemu to období skončilo dříve , než tobě a ta skutečnost tě pochopitelně mrzí. To jakési ochlazení probíhá ve všech vztazích. Takže jakási spravedlivost v tom je..... M?yslím, že jsme si tímto prošli všichni...

Pokud zamilovanost u něj nepřerostla v lásku nebo je to "láska" s ručením omezeným, pak zase není o co stát. Potkali jste se, ušli jste kus cesty spolu, předali si všechno, co jste si měli předat a cesty se vám rozcházejí. Asi takto bych to brala, ale věřím, že to není lehké ze dne na den přijmout a zpracovat. Natož pochopit a ocenit...pokud to člověk právě v tuto chvíli prožívá je to těžké a bolavé. Postupně, s odstupem času to vypadá také jinak....

Zamilovanosť po 4 rokoch? Aj ja chcem, aby TO trvalo 4 roky!!!!

Selima napsal(a):

Wiki napsal(a):

Macíku, to co se stalo mezi Vámi, je docela typický průběh zamilovanosti. Každý má jinou délku období , po které jeho velká zamilovanost trvá. Jemu to období skončilo dříve , než tobě a ta skutečnost tě pochopitelně mrzí. To jakési ochlazení probíhá ve všech vztazích. Takže jakási spravedlivost v tom je..... M?yslím, že jsme si tímto prošli všichni...

Pokud zamilovanost u něj nepřerostla v lásku nebo je to "láska" s ručením omezeným, pak zase není o co stát. Potkali jste se, ušli jste kus cesty spolu, předali si všechno, co jste si měli předat a cesty se vám rozcházejí. Asi takto bych to brala, ale věřím, že to není lehké ze dne na den přijmout a zpracovat. Natož pochopit a ocenit...pokud to člověk právě v tuto chvíli prožívá je to těžké a bolavé. Postupně, s odstupem času to vypadá také jinak....

Zamilovanosť po 4 rokoch? Aj ja chcem, aby TO trvalo 4 roky!!!!

já taky ... četla jsem, že zamilovanost trvá půl roku, ta největší max. rok .... čtyři, to jsem teda byla šizená

Děkuju vám všem za příspěvky
Vím, že se musím posunout dál. To, že budu pořád řešit co on, co řekl, co neřekl, proč se chová tak a ne jinak, to mi v ničem nepomůže. Budu se snažit řešit hlavně sebe a svůj další život. Stejně mu do hlavy nevidím, nevím jestli někho má nebo ne, všechno jsou to jenom moje doměnky.
Objednala bych si tu knížku Partneři a rozchody od pana Klimeše - jestli to píšu správně - ale mám strach, aby mě to nebolelo ještě víc, když si o tom budu číst. Vy co jste tu knížku četli, myslíte, že mi to pomůže?
Ještě jsem chtěla napsat, že chodím k psycholožce. Píšu vám to proto, že ta paní psycholožka a to, že s ní můžu o tomhle mluvit mi strašně pomáhá, ona mi opravdu léčí duši. Vám co váháte jestli jít k psychologovi nebo ne nebo co si myslíte, že je to zbytečnost bych chtěla říct, že to není žádná ostuda, je to velká pomoc a podpora a nejenom pro to nejhorší období, ale i do budoucna.
No i když se mi to začíná v hlavě srovnávat, tak jsem se dneska probudila se slzama na krajíčku.....strašně se mi po něm stýská

Já jsem do něho byla zamilovaná celý 4 roky a to tak, že čím dál tím víc.

macík* napsal(a):

Děkuju vám všem za příspěvky
Vím, že se musím posunout dál. To, že budu pořád řešit co on, co řekl, co neřekl, proč se chová tak a ne jinak, to mi v ničem nepomůže. Budu se snažit řešit hlavně sebe a svůj další život. Stejně mu do hlavy nevidím, nevím jestli někho má nebo ne, všechno jsou to jenom moje doměnky.
Objednala bych si tu knížku Partneři a rozchody od pana Klimeše - jestli to píšu správně - ale mám strach, aby mě to nebolelo ještě víc, když si o tom budu číst. Vy co jste tu knížku četli, myslíte, že mi to pomůže?
Ještě jsem chtěla napsat, že chodím k psycholožce. Píšu vám to proto, že ta paní psycholožka a to, že s ní můžu o tomhle mluvit mi strašně pomáhá, ona mi opravdu léčí duši. Vám co váháte jestli jít k psychologovi nebo ne nebo co si myslíte, že je to zbytečnost bych chtěla říct, že to není žádná ostuda, je to velká pomoc a podpora a nejenom pro to nejhorší období, ale i do budoucna.
No i když se mi to začíná v hlavě srovnávat, tak jsem se dneska probudila se slzama na krajíčku.....strašně se mi po něm stýská

Pomôže, mne to odkonc apomohlo, aj keď som ju čítala už dlhšie po rozchode a nie ako akútnu terapiu. Ja som ale taký racionál; mám rada, keď niekto presne pomenuje, rozoberie a zdôvodní moje pocity a myšlienky. Navyše človeku asi pomôže, keď zistí, že v "tom" nie je sám, že tieto veci sa dejú, a to dosť bežne.
Inak, moja zamilovanosť trvala cca poldruha roka, potom prešla v niečo menej búrlivé, no nemenej pekné. Tá láska trvala deväť rokov, prežila kadečo, a nebyť niektorých ohavností pri rozchode a straty úcty voči bývalému, asi by pretrvala navždy. S posledným exom si občas písneme, držíme si navzájom palce a prechovávame voči sebe vonkoncom pozitívne pocity. Akurát partnerstvo už - ee.

Ahoj Macíku, tak jak jsi na tom teď v říjnu? Hltala jsem každý tvůj příspěvek a odpovědi k nim.. stalo se mi uplně to samé... měli jsme spolu krásný vztah. Pak to trochu zaskřípalo a domluvilil jsme se, že si dáme pauzu... ještě při rozchodu se mě ptal, jestli by nestálo za to to zkusit ještě znovu a nerozcházet se. Řekla jsem, že už jsme všechno domluvili, že potřebujeme být každý chvíli sám a že časem uvidíme, jak se to vyvrbí. JEště při rozchodu jsme si říkali, jak se máme rádi.. byl to rozchod v dobrém... ale přece jen to mnou docela otřáslo... a další rána přišla taková, že po 14ti dnech mi smskou oznámil, že někoho poznal... po 14ti dnech od rozchodu!!! To mi totálně podlomilo nohy, nemůžu se z toho vzpamatovat, to je u chlapů snad normální tohle???? No, bydlím teď ve svym rodnym domku s mojí mamkou, je po operaci, tak se tady o to víceménně starám... Ale je to všechno hrozně těžký... A je to stížený ještě tím, že tam, kde pracuju, také pracuje i můj bývalý přítel.. to je něco šíleného.. Ještě jsem ho od té doby, co mi napsal o té holce, neviděla, protože teď týden marodil...
Je mi 23 a jemu 29. Vztah trval 2,5 roku, chtěli jsme se brát, mít dítě. Pak z toho nějak sešlo..a stalo se to co se stalo... Pořád myslím na to, jestli jí měl už vyhlídlou, když byl ještě se mnou.. vím, že by bylo nejlepší přestat na to myslet a zaobírat se něčím jiným, ale každej kdo si tohle prožil, tak ví o čem mluvím, když řeknu, že člověk na nic jinýho skoro nemyslí...a všechno se mu zdá malicherný, nic ho nebaví... achjo.
A každý rozchod bolí.. ať je v dobrém nebo ve zlém. Původně jsme ho měli v dobrém..bolelo to... a pak si našel jinou a to byla taková rána, že už to spíš beru, že to bylo ve zlém.. Byla jsem na něj hrozně naštvaná, vzteklá, jak to mohl udělat, .... věděla jsem, že si časem asi někoho najde.. ale po 14ti dnech????? Napsala jsem mu dost naštvanýho mejla, musela jsem, abych to ze sebe nějak dostala.. po 3 dnech jsem už z toho byla ale tak na větvi, že jsem se rozhodla se s nim "udobřit" (alespoň kvůli práci). Napsala jsem mu, že to je tedy všechno uzavřený a že se budem bavit tak nějak normálně, souhlasil a byl za to rád.. ale já mám trochu jinej plán. Zhubla jsem už 7 kilo, a musím uznat, že mi to opravdu prospělo.. budu se hezky česat, malovat... a před ním budu v pohodě... to pro něj asi bude nejhorší "trest". Nezaslouží si, aby věděl, jak po něm truchlím a jak ho mám pořád moc ráda. Na tomhle jsme se shodli všichni... musela jsem i navštívit psycholožku a ta mi moc pomohla... alespoň v tom, jak se teď k němu mám chovat...
uf, tak jsem se teď aspoň trochu vypsala, a jdu něco dělat... dělání, dělání, všechny smutky zahání........ :-(

Ahoj.omlouvam se ze obtezuji asi tot tu nepatri,chtela jsem vam jen nabidnout kontakt na velice dobrou kartarku,dela vyklady i po emailu. Dala mi na ni kontakt kamaradka,jelikoz jsem malo duverujici osoba a musim rict ze jsem cucela. Vedela vse o me minulosti a jeji vestby se plni. Jeji email nepovolená reklama

Upravil(a) tina (14. 6. 2013 19:40)