Pavle,
co vás spojovalo na začátku vztahu? Zavzpomínej.  Krize přicházejí všude. Ta vaše je už docela daleko.

To na co si stěžuješ (sex. chlad partnerky, nezájem o Tvé starosti a nemoci), už bude jen důsledkem jejího citového uzavření. (Zajímal ses o ni ty?)
Prosím Tě, mluvili jste spolu o vztahu? O rozvodu?

smazáno

Upravil(a) pavel124 (4. 2. 2010 20:57)

smazáno

Upravil(a) pavel124 (4. 2. 2010 21:02)

smazáno

Upravil(a) pavel124 (4. 2. 2010 21:04)

pavel124 napsal(a):

Damila napsal(a):

Tak co chce? S Tebou být nechce, pustit Tě taky nechce.
Má nějaké problémy, které by její chování vysvětlovaly? Zdravotní, psychické...?
Má nějaké starosti (nemocný rodič, dítě...)?

Mně přijde, jako by procházela nějakým depresivním obdobím, kdy neví jak dál.
Kdy to přesně začalo? Bylo to už před dítětem?

Začalo to se stavbou, upevnilo se to mým kouřením (přestal jsem, teď kouřím po třech letech půstu tajně), a vyvrcholilo s porodem.. I když jsem jí dával po porodu svojí lásku maximálně najevo...

Jo jo, tam bude zakopaný pes.
Mluvil jsi s ní o porodu? Jaké máte mimi, nechalo ji vyspat, pilo, bylo zdravé? Měla klasickou Baby-blues? Měla s kým si pokecat, když jsi byl pryč?
Víš, dítě je pro vztah zátěží, ale obvykle vztah, který má šanci být trvalý, toto nakonec ustojí. Chce to ale opravdu řešit.
Co Ty, máš ji ještě rád? Předpokládám, že asi jo, jinak bys sem nepsal a rozvedl se, a měl "klid".

První krok:
Vážně si s ní promluvit.
Druhý krok:
Zajít do poradny, v nejhorším sám...
držím pěsti!

Začalo to stavbou, vyvrcholilo porodem... a dneska nechce sex, dotyky a vlastně ani tebe... chce mít klid u TV nebo se pohádáte.
Tak si zafabuluju, protože informací je málo. Neříkáš, co bylo před stavbou, před dítětem - možná, že ty hádky jsou jejím "voláním", aby ses jí víc věnoval. Stavba požere nějaký čas (tvůj), teď je s dítětem zase "sama" doma - třeba jí vůbec nejde o to, že koupeš a přebaluješ, ale že nemáš čas na ni - že už je "jenom" manželka a matka. Možná by tě chtěla taky takového, jako´s byl "předtím" - proto chce abys odešel (nebo spíš aby odešel ten, kdo jsi teď) a zároveň říká, že by si zvykla = bojí se, že už by ses nemusel vrátit.
Asi by to chtělo tu poradnu - dokud se budete točit v kruhu hádek (a jinak to nevidím), sami se k řešení nedopracujete.

Ach jo.
Informací málo, ovšem dost mi to připomíná situaci u nás.
Porod, problémy s malou, veškeré starosti na mě, drahý se chodil "odreagovat" do hospody, což znamenalo to, že ráno odešel do práce, z práce do hospody, z hospody domů vnoci a ráno šup do práce.
Mohla jsem prosit, brečet, vyhrožovat - nic. Vždy mi bylo akorát řečeno, že peníze přeci přinese. To, že pak ani ty peníze nebyly je věc jiná.
Mnohdy jsem chtěla chvilku času, aby ji měl pro nás, pro mě, chtěla jsem si popovídat, prosila jsem, že takhle to neustojím. Cítila jsem, jak se vzdaluje a jak začínám cítit uplně něco jiného než lásku k němu.
Nemá smysl rozebírat milenky, hádky, rány atd, to už je pryč.
Trvalo to roky, pak když už jsem si byla naprosto jistá, že s ním žít nechci a nebudu, tak najednou přišel do práce, v ruce kytku a prosil, jestli bysme to nemohli zkusit znova.
Ale už to nešlo..i když jsem nad tím hodně přemýšlela, zkoušela jsem si vzpomínat na to hezký, na ty začátky, zamilované dopisy, lístečky plné lásky, které jsem nacházela ráno, když jsem šla do práce..prostě to bylo pryč.
Byl to naprosto cizí člověk - ano, s kterým mám dítě a který mi kdysi byl manželem, pak spíš tyranem.
Bohužel - cosi se zlomilo a cesty zpět už nebylo. A jsem ráda, vím, že by se vše po čase vrátilo do starých kolejí a já bych zase byla ta, která doma čeká sama a kouká do postýlky, kde spí malá.
Držím pěsti, možná víc mluvit, nehádat, vysvětlovat a možná trpělivost..víc neporadím.

pavel124 napsal(a):

moje manželství stojí před branami rozvodu, chtěl bych vědět, jestli má cenu do toho ještě investovat a snažit se ho zachránit. Začnu od toho, že spolu už nesdílíme společné lože, spím sám v jiném pokoji. Sex je pro drahou polovičku špinavý a nechutný, prostě jej nechce, ať tomu říkáme milování nebo dotyky. Vlastně nejsou ani dotyky, nic. Prázdno. Kamarád.

Hádky jsou na denním pořádku, ať řešíme sebevětší blbost. Vše skončí na neústupnosti hledat kompromisy, nebo aspoň slevit z názorů z druhé strany, takže většinou ustupuju já, ale hádka je tak dlouho, dokud neuteču nebo neustoupím. Je to šílené, už raději trávím čas mimo domov, v práci, u rodičů, prostě bez hádek.

Domácnost živím já, na veškeré vyřizování a běhání okolo domu jsem taky sám, představa dobře stráveného víkendu manželky je, že budu zvelebovat barák, stavět a přestavovat, ona bude čučet na TV. O nic jiného nemá zájem, např. nezeptá se ani když jsem byl u zubaře, co mi je nebo jak mi je.

Vím, že bych asi měl uvést to nejdůležitější a to je dcerka, roční, milá a hodná.

Ahá... už som sa skoro išla rozhorčiť nad lenivosťou tovjej manželky, ale tá dcérka... asi netušíš, čo to je za záhul starať  sa o malé dieťa. Žena môže byť proste VYHORENÁ. Na smrť unavená... s pocitom, že TY sa nezaujímaš o ňu, že ju máš len za au-pairku vašej dcéry a gazdinú. To, ako si napísal, že "živíš domácnosť".... a kto ju má živiť? Žena starajúca sa o dcéru? Alebo tá malá???? Svokor??? Topolánek???!!!! Myslíš, kým niečo napíšeš? Alebo si už taký otrávený ako indiánsky šíp a neschopný vidieť čo len trošku objektívne...

smazáno

Upravil(a) pavel124 (4. 2. 2010 21:01)

smazáno

Upravil(a) pavel124 (4. 2. 2010 20:58)

Žádný záhul, vyzkoušel jsem to, sic jen den, lepší než makat v práci jako šroub od nevidím do nevidim. Nechápu proč je pro Tebe taková dřina malý mimino, který je dá se říci v pohodě. Jak to dělaly ty maminy před vámi? Bez praček, pamprsek a dalších vymožeností?
Týý jo - jeden den... to seš machr... Ty koni, ty si ani nedovedeš představit, s jakou radostí bych od svých tří miláčků zdrhla do práce a makala jako šroub. A vůbec nejde o únavu - spíš o to, že bych se zas bývala dostala mezi lidi, kteří umí hovořit i v jiných kategoriích, než kašička a stolička.
když přijedu z práce, jsem doma!
A děláš co? A jsi přítomen nejen fyzicky?
Manželka si se mnou nechce povídat! ... Drahá se odreagovává u TV a potom šup do postele
Co jí nabízíš jako téma k povídání? To je docela důležité - jestli "novinky ze světa" (práce, kámoši...), který ona teď nezná, nemá k tomu moc co podotknout. V tom případě chápu její "odreagovávání" - u nablblé telenovely totiž může konečně na chvíli úplně vypnout, protože s prckem je celý den ve střehu.

Pavlíku, nanavážej se do mamin, že nemají teď tolik práce , co jejich babičky... nemáš šanci Stereotipní práce doma, kolem děcka je někdy ubíjející... možná, že by tvoje žena potřebovala nějakou změnu, nějaký impuls, který by ji probudil z letargie. Má nějaké kamarádky, sestry na pokec ? To je mnohdy lepší než 10 psychologů... Naše babičky neměly televizi, přeskočily potok, zašly na táčky k sousedce, prostě společensky žily... Dneska jsme nějak všichni zapadlý ve svých "norách" a to je špatně ... Zajde si někdy ke kadeřníkovi, chodíte si někdy někam zatrsat, do společnosti ? I dušička se musí "nažrat", ne jen tělo... Nechodíš domů jen se strhaným unaveným obličejem, ono záleží, jak tech druhý vejde do dveří, s jakým elánem a náladou ... Umíte se radovat s maličkostí, nechcete všechno teď a hned, bože snad se ten barák nezblázní, pojedeme o víkendu tam, kam jsme jezdívali zasvobodna apod...
Už jsem to tady někde psala, já bych rozvody snad i zakázala, pokud se nejedná o psychopata, najdeš si jinýho, jinou a zase nějaký problémypřijdou, možná ještě horší, moje děti, tvoje děti,naše děti atd... Až přijde radost se života přijde i radost se sexu, neházej flintu do žita, trochu se pochlap, pofrajeř, pohlaď ji, že je tvoje holka, že ti dala hezkou a zdravou dcerku, co víc si přát..... Život někdy přichystá fakt hnusný chvíle, jednou se tomu možná zasmějete, jaká že to byla prkotina...

Upravil(a) Décima (28. 8. 2008 11:21)