madabr napsal(a):

neříká se snad, nikdy neříkej nikdy?přece nemůžu říkat,že to se mě nemůže stát, když jsem se nedostala do stejné situace a můžu mít nastavenou morálku jak chci.

Neříkám, že se mi nemůže tohle stát - jde o to, jak to ustojím a já o sobě vím, že to ustojím bez ztráty kytičky, chápeš? někdo se o to prostě ani nepokusí a hned to omlouvá slovy - kolem je plno nevěry, každy je nevěrný a bla bla - není každý nevěrný a přesto je s životem spokojený.
A znovu píšu to, co jsem kdysi psala - kdyby mě měla potkat láska (já nevím, na první pohled, zatmění mysli, bušení srdce, motýli v břiše...) a já věděla, že by to mohl být ten "další" pravý, napřed bych vyřešila svůj stávající vztah - ale zase je tam to ale: asi bych v něm měla nějaký problém, když bych se zamilovala jinde, když mám doma chlapa, co ho miluju. U mě prostě nejde milovat dva muže naráz a v tom už bych měla problém, protože bych jednoho milovala a toho druhého bych zneužívala. Pokud bych měla jakýkoliv problém, napřed ho řeším - pokud nejde vyřešit, protože na řešení musí být vždy dva, tak potom bych volila rozchod - a následně bych měla volné srdce a náruč pro jiného.  To není o nějakém moralizování, to je o úctě a sebevědomí. O úctě nejen k sobě, ale i k těm partnerům. O tom, že své vztahy myslím vážně a nezahrávám si s nikým jen pro svoje potěšení a natřásání ega a ješitnosti. A určitě to není o tom, že bych si nedokázala omotat chlapa okolo prstu, je to o tom, že to nemám zapotřebí ničit druhým vztahy, i kdyby mi balamutil a mazal med kolem huby, jak je jeho stávající vztah v troskách.

Zklamaná   "Neříkám, že se mi nemůže tohle stát - jde o to, jak to ustojím a já o sobě vím, že to ustojím bez ztráty kytičky, chápeš? někdo se o to prostě ani nepokusí a hned to omlouvá slovy - kolem je plno nevěry, každy je nevěrný a bla bla - není každý nevěrný a přesto je s životem spokojený.
A znovu píšu to, co jsem kdysi psala - kdyby mě měla potkat láska (já nevím, na první pohled, zatmění mysli, bušení srdce, motýli v břiše...) a já věděla, že by to mohl být ten "další" pravý, napřed bych vyřešila svůj stávající vztah - ale zase je tam to ale: asi bych v něm měla nějaký problém, když bych se zamilovala jinde, když mám doma chlapa, co ho miluju. U mě prostě nejde milovat dva muže naráz a v tom už bych měla problém, protože bych jednoho milovala a toho druhého bych zneužívala. Pokud bych měla jakýkoliv problém, napřed ho řeším - pokud nejde vyřešit, protože na řešení musí být vždy dva, tak potom bych volila rozchod - a následně bych měla volné srdce a náruč pro jiného.  To není o nějakém moralizování, to je o úctě a sebevědomí. O úctě nejen k sobě, ale i k těm partnerům. O tom, že své vztahy myslím vážně a nezahrávám si s nikým jen pro svoje potěšení a natřásání ega a ješitnosti. A určitě to není o tom, že bych si nedokázala omotat chlapa okolo prstu, je to o tom, že to nemám zapotřebí ničit druhým vztahy, i kdyby mi balamutil a mazal med kolem huby, jak je jeho stávající vztah v troskách."


za a) nic neomlouvám,je mě jedno, co je kolem mě a co není, já žiju svůj život, je to moje rozhodnutí.
za b) je jasné, že když mám někde chlapa, kterýho miluju asi nehledám jiného, to mě připadá logické, ne?
za c) to, že mě něco dělá potěšení neznamená, že si s ním zahrávám
za d) je to vlákno o něčem jiném a naše konverzace je už jaksi "mimo mísu"

jen na okraj, mám problém, který řeším, to, jestli řeší on je jeho problém, ne můj. na mém vztahu k dětem se nic nemění jen proto,že nemiluju jejich otce, to totiž nedokážu ovlivnit, abych ho milovala jen kvůli nim, to mě opravdu nepřipadá jako řešení..

jinak, ta debata je o něčem jiném, tak tomu nechej prostor

nic neomlouvám,je mě jedno, co je kolem mě a co není, já žiju svůj život, je to moje rozhodnutí.

klasický postoj milenek, co jdou přes mrtvoly - po nás potopa

myslíš si, že tvé téměř dospělé děti by nepochopily, že maminka se zamilovala jinde, tak proto odchází za láskou svého života? Přeci děti tu máš stále, u nich se nic nemění - nebo jim tím dáváš méně mateřské lásky? Já už jsme ti dříve psala, jaké by bylo moje řešení problému, pokud bych ho měla v takovém stavu jak ty - nic mě k muži nepoutá, lásku mám jinde, tak bych prostě nevyhovující vztah opustila - ale ty máš strach jít za svým, ty máš obavu o to, že bys neměla živitele, tak to raději necháváš hnít....

jinak vím, o čem toto vlákno je - kerrin píše, že po rozchodu s mužem navázala nový vztah - a má dotaz, zda je to brzy...nebo zda je to OK - jenže má to háček - on je ženatý, a tím se debata stočila. Já pouze diskutuji na téma, co se rozvinulo.

Zklamaná napsal(a):

nezlob se , ale je nutné vždy vše zažít, abych mohla pochopit? Mě osobně může "osud" (zase ten osud - kde mám asi někde od někoho načmáráno, že tohle se mi musí stát, že?) přihrát do cety plno ženáčů - pokud mám partenra a toho miluju, nemám problém. To je o osobním nastavení - a to si každý nastavuje v sobě sám. Je to o úctě k partnerovi  a své sebeúctě.

Právě, že u tebe, je nutné aby jsi to zažila. Z tvého psaní jsem si všimla, že nemáš ani trochu empatického cítění. Pokud nezažiješ, máš své představy a nejsi schopna jiného pohledu. Hodně často se stává, že člověk míní, ale život mění.

A co se týče věrnosti tvému partnerovi.... máš to nastaveno hezky a kéž by to tak mělo všichni. my tady ale mluvíme o ženách, které jsou samy. A ony potkali muže, který se třeba taky cítí sám (byť má partnerku) nebo tímto způsobem řeší problémy nebo si chce prostě jen užívat.
Neřešíme tu ženy, které jsou zadané a samy zahýbají

Nikdo přeci neříká, že ženská má být sama - ale snad má v sobě kousek "hrdosti" aby věděla, komu se rozdává, a kdo ji využívá... člověk by měl především řešit sám sebe a své problémy - neutíkat od nich do náruče jiného chlapa, nebo ženské... Jen proto, že si rozumí a je jim hezky? Kde je ta láska jak trá, kvůli které to dělá/děláte?... Pokud bych měla jakýkoliv problém, napřed ho řeším - pokud nejde vyřešit, protože na řešení musí být vždy dva, tak potom bych volila rozchod... nic mě k muži nepoutá, lásku mám jinde, tak bych prostě nevyhovující vztah opustila - ale ty máš strach jít za svým, ty máš obavu o to, že bys neměla živitele, tak to raději necháváš hnít....
Zklamaná, téměř totéž jsi psala mně... ne tak dávno a teď totéž opakuješ madabr. Ty opravdu nedovedeš akceptovat (když už ne pochopit), že "nevyhovující vztah" někdy prostě nejde opustit? A vůbec nejde o to ne/mít živitele, je X jiných důvodů. Že ta jiná náruč problém nevyřeší, ale "JENOM" pomáhá žít? Že to vůbec nemusí být láska jako trám, ale právě jen to, že je člověku s tím druhým dobře? To přece neznamená, že je dotyčný tím druhým využívaný - ledaže by to bylo proti jeho vůli, což v tomhle případě není. Fajn, ty bys volila radikální řešení - ale nejsme všichni stejní (zaplaťpánbůh)...

Nechápe, nechce chápať a nebude chápať. A bude riešiť tisíckrát radšej cudzie - aj potenciálne -nevery - než riešiť svojho neverníka doma.

Zklamaná napsal(a):

Jessika napsal(a):

Zklamaná napsal(a):

Neříkám, že se mi nemůže tohle stát - jde o to, jak to ustojím a já o sobě vím, že to ustojím bez ztráty kytičky, chápeš? ....

Zklamaná, ty to musíš ustát už jen pro ty tuny písmenek tady

jako ftípek hezký

jinak jsem to ani nemyslela...

Ano Kuřátko - přesně píšeš - já bych to přeložila trošku jinak, napřed sem chodily s tím, že jim je partenr nevěrný a teď sem chodí rozdávat rozumy s tím, jak je to fajn mít zadaného - te´d už neřeší ty pocity, co samy zažívaly, když měly doma nevěrníka a ten je poslal do věčných lovišť, teď řeší svou uraženou ješitnost, jak si mohl dovolit je opustit, tak se začnou chovat přesně tak, jak jim bylo ubližováno a je jim to naprsto jedno - ony žijí svůj život - sice trošku pochroumaný, na úkor někoho jiného - ale co už, to je přeci "osud" ten nám to přihrál...

Selima: a ty sem chodíš řešit co? Rozdávat rady k čemu? Mého nevěrníka mám doma vyřešeného, mám snad "zákaz" sem chodit? proč?
Ty také nechápeš, nechceš chápat a nebudeš chápat - jsme každá jiná, přesto ti neříkám to, co ty mě - ostatně, nic moc si toho neřekla, viď?

Ještě pro Kuřátko: musím se usmívat - tak nabuko byla nevěrná svému partnerovi jako první, když ji udělal to samé a dokonce si dovolil ji opustit, tak tu bylo plno pláče a teď má zadaného - kterého nemiluje, jen používá - jak dlouho, no jak on bude chtít... ale už předem opět píše, že kdyby měla stálého partnera, tak si není 100% jistá, zda mu bude věrná...protože život přeci není o věrnosti.
Já vím, že život nestojí jen na věrnosti, ale u mě stojí na určitých principech, hranicích, toleranci, kompromisu, úctě k druhému apd.

Helena: dokážu pochiopit, že někdo zůstává ve vztahu, který nevyhovuje a to z určitých důvodů, ale nepatří mezi ně to, že jsme taková slabota, abych se nedokázala postavit na vlastní nohy, abych se bála o majetek, abych se bála o kus žvance. jediné, co by mě nedovolilo opustit nevyhovující vztah je to, že by byl partenr na tom tak zdravotně špatně, že by mi svědmí nedovolilo ho opustit a nechat na holičkách, ale pokud má partner zdravé ruce a je práce schopný - nevidím problém - vše je poddružné a alibistické. Heleno, neznám tvůj příběh a nevím, proč zůstáváš v nevyhovujícím vztahu, takže zase se mi naskýtá otázka, jaký je tedy tvůj důvod (ale nemusíš mi ho říkat, pokud nechceš, nejsi u zpovědi nebo u výslechu), ale pokud máš nějaký názor, upřesni ho, ať člověk v tom nemusí tápat - co je to X důvodů? Já ti na těch X důvodů najdu řešení. Ví tvůj manžel, že jiný ti pomáhá žít? Pokud je ten dotyčný zadaný - ví jeho partnerka, že ten její má v náplni svého času charitativní akce? jestliže bych měla něco pochopit, musíš/te mi tto napřed vysvětlit, ne jen plácnout X důvodů - já ti na to plácnu X řešení. No a pak je tu ještě jedna možnost - že se prostě řešit nechce. A po mě potopa.

mám vyřešeno, to musí stačit, rozvod zatím neprobíhá

A mám pocit, že dokonca oveľa lepšie a vyrovnanejšie než Zklamaná... Aspoň oveľa menej rýpeš, zabŕdaš a diskutuješ menej emotívne. Fakt mám z tvojich príspevkov pocit, že máš vyriešené.

Zkalamná, ale já jsem sem přišla s tím,když jsem řešila problém se svým manželem, že mi je nevěrný. Dobře třeba na rady, zkušenosti jak se zachovat, jestli doma neustále rešit a rešit. Prostě jsem se s tím setkala poorvé a nevěděla si rady jak se zachovat.
Jak mě popisuješ, tak jsem také ulítla, ale nikdy to nebyl vztak jak se stalo u mého manžela. A doma jsem nepálila mosty a v životě nenastalo to aby me manžel z něčeho obvinoval.