Tercila napsal(a):

Vanda:
"Prosím, BI...jak mu ubližuje, když on o tom neví? CO a JAK mu na tom ubližuje?"

Mě k tomuto napadlo, že čistě hypoteticky mu může "ubližovat" to, že třeba on s tou nevěrnou partnerkou taky není tak stoprocentně spokojen... A tím, že ona si ho pro sebe drží, přestože si ty city, čas a spodní prádlo dokáže dělit mezi něj a jiného chlapa, mu třeba brání v tom, aby poznal pro sebe tu "pravou", se kterou by mu bylo možná i líp. On prožije v nevědomém trojúhelníku několik let, aby pak po případném provalení zalitoval, že "ze soucitu k ní" neodešel za nějakou vampýřicí, se kterou by prožil ráj na zemi...
V tom okamžiku, kdy nic neví, mu zřejmě nic neubližuje, ale jisté možné ublížení se odehrává na té "časové ose".....

Nedokázala bych prásknout cizí lidi. Ale já jako podváděná bych tedy chtěla "vědět". Abych se mohla "zařídit". Mně pro partnerské soužití nestačí hodný a vyhovující partner, když se těší na jinou ženu a nosí v kapse talismany od ní. Dokážu si představit, že manžel ztratí zájem o mě, může se to klidně stát a byla bych sobec, kdybych mu nepřála lásku a užití si kusu hezkého života, když bude chtít být s jinou. Ale v tom případě bez přebíhání z jedné postele do druhé. Beru to tak, že v životě přece nemůžeme mít úplně všechno, co chceme.

Když ve vztahu není nemoc ani jiná překážka, tak bejt s někým ze soucitu je vlastní blbost, která se člověku může později vrátit právě tak jako když je nevěrnej.

Vždycky to uměl a zároveň nic nechtěl.
Jo, tohle je asi ono - to, že "uměl" je milé plus... ale mít někoho, s kým "můžu", aniž bych "musela" (a naopak, samozřejmě)... kde nemusím přemýšlet, jestli jsem náhodou nedala/nedostala míň/víc, než ten druhý..

Nharte: dyť já jsem...

Tercila: "mě by nebylo dobře ve vztahu, kde bych se těšila z utajení penízků"

Helena: "bylo by ti líp tam, kde bys měla každou radost zkaženou tím, že by ses obratem dozvěděla, že jsi zase pořídila něco zbytečného, drahého a vůbec k ničemu - z pohledu toho druhého, samozřejmě?"

Heli, zbytečná otázka pro mě. Nebylo by mi dobře ani v tom prvním, ano v tom, který popisuješ Ty. Jde o to, že já se svou povahou nedokážu žít s člověkem, který mi komentuje pořizování věcí jako nesmyslné. Znamenalo by to, že ten člověk nevěří mému mozku , mému uvažování, mé zodpovědnosti. Tudíž pro mě zbytečné - s takovým elementem sdílet jednu domácnost. Nejsem závislák. Pro pohodu doma udělám hodně, ale to není totéž.


Tercila: "Dokážu si představit, že manžel ztratí zájem o mě, může se to klidně stát a byla bych sobec, kdybych mu nepřála lásku a užití si kusu hezkého života, když bude chtít být s jinou."

Helena: "Právě - "když bude chtít"... ale co když platí jen ta ztráta zájmu? Co když nebude chtít tebe ani nebude chtít jinou, ale zároveň nebude toužit po svém odchodu a tvůj by ti "osladil" tak, abys hóóódně litovala?"

Jsem se svým mužem 25 let, není ten typ. A osladit mi nic nemůže. Už jsem mu poskytla tolik příležitostí a nikdy to neudělal... . Jednak je to hodný a charakterní člověk a jednak - majetek máme vyřešen a dcera dospívá a vím, že ani k otci ani ke mně se zády neobrátí. Jsme v situaci, kdy jsme navzájem nevydíratelní . My spolu žijeme opravdu dobrovolně .
Snad nežiješ pod jednou střechou s člověkem, do něhož čekáš "slazení"?

Tercila napsal(a):

Selima: "Prečo mám z viacerých tovjich príspevkov, akoby si tu chcela osadenstvo "tromfovať" a vyvsetliť, že ty to máš teda úplne inak a oveľa lepšie... "

Jednak nemám sebemenší úmysl někoho trumfovat a tady na monitoru už vůbec ne (spíš mě mrzívá, když čtu, že někdo snáší ve svém domácím rodinném životě nějaké nesmyslné ústrky od svého partnera) a jednak bych mohla vznést dotaz, proč zrovna Tobě, neprovdané zralé ženě, to tak moc vadí, když napíšu (mimochodem ne Tobě), že si s dlouholetým partnerem rozumíme.

Jo, telenovely na rozdíl od Tebe nesleduji, takže absolutně nemám páru, o co tam běží. Vím jen, že ty seriály existují. Pokud Ty sedáváš SAMA u TV Romantica, tak je to vyloženě Tvoje rozhodnutí. Ale pak je mi divné, že Ti dělá zle, když tu někdo zrovna nepláče.

Prečo hneď takto štartuješ? Aj po tomto príspevku sa mi stále viac zdá, že niečo teda si predsa len nebude celkom tak idylické, ako opisuješ. Telenovela bola len príklad, ja ich sama tiež nemám čas a vlastne ani chuť sledovať, videla som asi dva diely na návšteve ako rukojemník domácich. A urobili na mňa hlboký dojem. V podstate som len chcela naznačiť - bez toho, aby som spochybňovala tvoje šťastie či tvoj vzťah - že keď niekto opíše len nádherné slnečné stránky svojho dlhodobého vzťahu, MNE OSOBNE to trochu škrípe. A čím viac to zdôrazňuješ, tým je mi to čudnejšie. Keď teda vezmeme, že som starnúca zatrpknutá mátoha - ahá, ešte OSAMELÁ! - tak si vezmime mojich rodičov, ktorí sú spolu už 48 rokov, z toho 43 ako manželia. Nažívajú si pokojne, bez nejakých vonkajších búrok, a ani my ako rodina nevieme o hlbokých krízach (ak pominieme jedno týždňové "mčlanie", keď otec kúpil teelvízor a starý, funkčný a dobrý, odniesol do predajne, kde zaň dostal 200Sk...), ale to neznamená, že by vládla stále idylka. Otec, vonku štramák a džentlmen, je doma občas uhundraný nespokojenec a mama, vonku kŕčovito zdvorilá, vie občas doma vypustiť poriadne jedovitosti, nehovoriac o zatajovaní nákupov oblečenia a siahodlhých telefonátoch. Sem-tam si u mňa jeden na druhého posťažujú, aj keď viem, že by nemenili. Takže predsa len možno tuším, ako to reálne vyzerá v dobrom dlhoročnom vzťahu - a ak je to tu fórum, kam sa ľudia chodia posťažovať a priznať s vecami, ktoré by z istých dôvodov nepovedali ani najbližšej rodine, jednostranne idylický vzťah tu vyčnieva. Ale neviem, možno ho treba ako protiváhu k tým sťažnostiam - hoci ja si nemyslím, že by vzťah s krízami nemohol byť šťastný. Ktovie. Každopádne: nečerti sa, moje rýpnutie nebolo v zlom, čakals om skôr nejakú tvoju typickú humornú odpoveď, než takéto nepokrayté zlomyseľnosti, ale budiž. Ustojím ich...

Ale asi to taky nebylo vždy růžové, vid Tercilo. Když manžel zanášel. Hmm, píšeš chlap charakter. No nevím,když nevěru za necharakterní nepovažuješ.

Klubko napsal(a):

Ale asi to taky nebylo vždy růžové, vid Tercilo. Když manžel zanášel. Hmm, píšeš chlap charakter. No nevím,když nevěru za necharakterní nepovažuješ.

Hmm, asi špatně čteš, nebo se ti již osudy všech lidiček tak nějak prolínají - Tercilin muž nezanášel. Ale neber to tragicky, seknout se umí každý...ale přiznat si to..?

Helena - pokud je to tvoje situace, tak nezávidím.  Já bych asi myslela na zadní kolečka ( dělám to celý život). Nejsem a nebyla jsem nikdy na nikom tak závislá, abych se pak musela  při odchodu obávat "vydědění".....


Ale moje známá (50let), 4 dospělé děti odešla od manžela i za těchto podmínek. Neměli si co říct. Chvíli byla i na té ubytovně, pak na lodi v Německu jako uklidová služba, pak v Británii,Irsku - prostě brala práci,která byla ,  ušetřila na byteček, teď si ho dává do kupy  . Te´d je vždycky 1/2 roku doma a 1/2 ve světě- chvíli maká, chvíli si užívá.. Někdy jí  i v dobrém zíávidím tu nezávislost absolutním které docílila...... Vypadá líp, než kdejaká 40cítka a dle všeho se tak i cítí...
Chci tím říct, že všechno jde......

zuzi, na zadní kolečka můžu myslet v rámci možností. Z běžného platu si při provozu pětičlenné domácnosti udělám nějakou rezervu, ale určitě ne na to, abych si pořídila bydlení. Jistě, že "všechno jde", jenže já už nemám sílu začínat od nuly; taky mi je víc, než tvé známé. A mimo to - proč bych měla odejít "pod most" a nechat M, aby dosáhl všecho, co chce?

Skoro - i když "pod most" je v uvozovkách, jak sis všimla. Ovšem odejít beze všeho se tomu mostu téměř rovná.

Martinko, to je sice krásnej zákon, ale když se druhej šprajcne a nic dělit nechce - tak na leta soudů... a nervů...a prokazování atd atd...

Já mám stále otevřenou možnost žádat soudní vyrovnání SJM a prokazovat zhodnocení domu (dle právníků by to šlo, mám odhad domu před - takže je na první pohled vidět, co se tam dělalo) jenže co z toho budu mít? budu chodit po soudech, budu se stresovat... prostě vim, že mě to šťastnou neudělá - i když podle obecných norem a mínění všech okolo jsem blbá

Marti, ono to jde teoreticky hodně dobře. Já jsem taky člověk, který zrovna není pro to žít na hromádce s někým, kdo mi nic neříká. Jenže! Ono je to něco jiného ve 30ti a něco téměř v 50ti.
To že z jednoho prodaného 3+1 nekoupíš 2 garozonky bez doplatku, tak to je taky fakt. Sama jistě víš.
A za další. Hlavně si myslím že Helena se tady vůbec nemusí ospravedlňovat proč žije tak a tak s manželem. Protože je to pouze její věc. I kdyby měla mažele dva a ještě 15náct milenců.

To Zklamaná.
Četla jsem mezi řádky, že byl manžel TERcile nevěrný. A nebo s tím koketoval? Pokud je to omyl, tak sorry. Nevídím, důvod, proč bych si chybu nepřiznala. Nějak mi ten tvůj výkřik do tmy asi správně nedotekl.

Zuzi. Taky tady nikdo z těch, co mají milence anebo milenky nevykřikoval nic o svých charakterech,víš? Tak jen jsem hypoteticky uvažovala, jak může žena,která odsuzuje nevěru, nazývat svého muže charekterem,když by jí třeba podvedl?

Klubko napsal(a):

Marti, ono to jde teoreticky hodně dobře. Já jsem taky člověk, který zrovna není pro to žít na hromádce s někým, kdo mi nic neříká. Jenže! Ono je to něco jiného ve 30ti a něco téměř v 50ti.
To že z jednoho prodaného 3+1 nekoupíš 2 garozonky bez doplatku, tak to je taky fakt. Sama jistě víš.
A za další. Hlavně si myslím že Helena se tady vůbec nemusí ospravedlňovat proč žije tak a tak s manželem. Protože je to pouze její věc. I kdyby měla mažele dva a ještě 15náct milenců.

To Zklamaná.
Četla jsem mezi řádky, že byl manžel TERcile nevěrný. A nebo s tím koketoval? Pokud je to omyl, tak sorry. Nevídím, důvod, proč bych si chybu nepřiznala. Nějak mi ten tvůj výkřik do tmy asi správně nedotekl.

Zuzi. Taky tady nikdo z těch, co mají milence anebo milenky nevykřikoval nic o svých charakterech,víš? Tak jen jsem hypoteticky uvažovala, jak může žena,která odsuzuje nevěru, nazývat svého muže charekterem,když by jí třeba podvedl?

Klubko - je číst mezi řádky a dělat si závěry z toho, co se ti zdá, že čteš mezi řádky. Nebyl to žádný můj výkřik do tmy, jen jsem tě chtěla lehce upozornit, že není vše tak, jak to vidíš ty Já osobně jsem ani mezi řádky nevyčetla, že by s nevěrou koketoval - možná si chtěla napsat, že nějaká "koketa" si brousila drápky na Tercilinýho manžu a dle zásluh dostala přes prsty - a dobře ji tak

K Heleně:  na věku nezáleží, zda bude z nevyhovujícího vztahu odcházet ve 30, 40, 50 nebo 60-ti lety. Řekla bych, že jde především o to, jak se v tom vztahu cítí - a pokud se necítí dobře (a jako že fakt necítí, jinak by si tu občas neposteskla, že?) lze odejít v jakémkoli věku. Jenže je tam to jenže - jenže ona musí chtít, musí si najít ten důvod, proč už nechce tímhle stylem ve vztahu fungovat, když si tohle ujasní a bude myslet na sebe, jak je tu všeobecně doporučováno, jistě by přišla i nato, JAK TO UDĚLAT. A vůbec nejde o peníze, tady jde především o žití, nebo přežívání - a Helena přežívá. Jo, občas si žije (s milencem = berlička, na školičkách = berlička), ale to je pouze krátkodobé. Svou budoucnoust už zahrabala a pravěpodobně si říká, že už to "doklepe" Věk nad 50 let není žádný věk, to se na mě nezlobte. Strach, že by hodila "starost" o manžela na bedra dětí? Chlapa má (snad) zdravého, práce schopného - a že si třeba neumí uvařit ani čaj? Je to snad její problém? Já osobně bych se především snažila postarat o sebe - i kdybych měla s tou igelitkou odejít ze společné domácnosti. Je plno možností někde začít znova - i v tomhle věku. Zuzi ukázala příklad na své známé, já bych poukázala také na pár verzí - třeba horský hotel - klidně bych tam myla nádobí,nebo dělal pokojskou, pokoj ti tam dají, nějaký plat také, nají se tam. Klidné prostředí ji udělá dobře nejen psychicky, ale i fyzicky. ještě by tam holka nabrala plno sil až by ostatní čubrňeli. další návod - přečíst si inzeráty, kde hledají paní do domácnosti (vařit a uklízet snad umí?) Jenže ona hledá důvody, proč to nemůže jít, místo aby se zaměřila na to jak to udělat! Takže si vlastně vše umí velmi dobře zdůvodnit - proč to nejde. Nebo snad čeká, zda manža nezaklepe bačkorama? Nechi sýčkovat, ale prevíti mají tuhý kořen, takže tímhle bych se v duchu neutěšovala, že možná někdy.... to se spíš sama dostane dřív do hrobu tímhle stylem života, kdy má věčně z něho nervy na pochodu. A majetek? Ten se dá řešit soudně - pokud tedy je co rozdělovat, pokud nic není, pak není na čem lpět. Tady jí je nalito trochu energie a optimismu, ona si to přečte - ale pak nic neudělá. Stagnuje a rezignuje. Vy tu vidíte jen to bydlení - nevyměníš byt 3+1 za dvě garsonky - ale proč trvat na výměně, když mu to můžeš nechat i s tím, že ti tvou polovinu bude po kouskách splácet? Když si představím, kolik starostí a nervů by mi při takovém soužití odpadlo, neváhala bych ani minutu - i ve svém věku. A že vím, o čem píšu - já si ve svém věku řekla, že tu druhou půlku života nehodlám prožít tak, jak jsme žila - a vlastně s tou igelitkou odešla Majetek řeším teprve nyní a je mi absolutně "volné" že mi to BM bude chtít osladit - já mu totiž mohu oplatit stejnou mincí, protože teď už na to mám (psychicky). A taky bych se mohla pro klid na to vykašlat - ale proč to dělat - ustupovat, ustupovat ustupovat...až není kam. Je hezké, že ji tu naléváte energii - ale možná právě ona by potřebovala pořádně "nakopnout" Protože čím déle to bude odkládat, tím to bude horší - ale zatím si to nechce připustit, jen si představuje katastrofické scénáře, že by ji bylo hůře - garantuju, že by ji bylo lépe a lépe. Neměli byste krmit jen "duši" měly byste nakrmit i finanční budoucnout, kterou jen vy samy máte ve svých rukách - nikdo se o vás nepostará, na to vemte jed. jenže vy o těch penězích nechcete stále slyšet - přesto o nich stále mluvíte A že možnosti jsou, nejen pro mladé - i ti/y starší ledacos dokáží, jen by museli/y chtít - a to je ten problém.