Ahoj tak taky mám ráda horory. Jenže už jich je fakt málo u kterých se bojím. Horory co jsou třeba v televizi tak ty nestojí za nic kolikrát mám pocit, že si to spletli s komedii. Jinak horory jsou super.

Horrory má ráda celá naše rodina, vždycky jsme se společně báli

Horory miluju vždycky jsem ale celá potento, zalezu pod deku a koukají mi jen oči
Kdysi když jsem měla jako náctka postel ještě klasickou na nožkách, bála jsem se, že je pod ní schovanej nějákej vrahoun a jak přijdu k posteli stáhne mě za kotník a zabije mě tak jsem skákala do postele už od dveří snad dva metry, abych k té posteli nemusela chodit, co kdyby pod ní fakt někdo byl
Pak jsem tuhle svoji fobii z postele na nožkách neprozřetelně prozradila manžovi ... vždycky na mě čekal než se dokoukám a po skončení stepoval za dveřmi wc, abych se nebála a jednou ten trouba nikde, tak beru strachy schody do ložnice po třech, no a ten trouba si tam vlezl pod postel synátorovi a jak jsem tam vlítla, chytil mě za kotník ječela jsem hrůzou a skákala dva metry dvacet myslela jsem, že ho snad zabiju

No on měl ze mě někdy šoky chudák taky. Jednou jsme čučeli na nějákej film s Melem Gibsonem, toho já prostě miluju, je to náááádhernej chlap
A když on v tom filnu klečel na kolenou a vypadalo to, že mu ten za ním usekne hlavu, vyskočila jsem a začala na manžu řvát, ať něco udělá, dyť ho zabijou !!!!! no koukal na mě, jestli mi nehráblo

Já docela jo, ale je pravda, že teď už míň než dřív, jednu dobu jsem nekoukala na skoro nic jiného, jakmile to bylo popsáno horor, šla jsem do toho, díky tomuto přístupu se mi podařilo vidět neskutečný množství kravin :-)).

Décimo - jo, jo, horory o upírech mám vůbec nejradši, ale těch inteligentních je fakt strašně málo, namátkou mě napadá třeba Coppolův Dracula, nebo Interview s upírem, Od soumraku do úsvitu...o něco horší je třeba Blade ( jenom ten první ) nebo Královna prokletých, zbytek je děsnost.