29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Tak se stalo to, čeho jsem se obávala. Paní doktorce se nelíbil styl, kterým Amálka na bříšku zvedá hlavičku (prý má špatné těžiště) a posílá nás na cvičení Vojtovou metodou. Upozornila mě na to, že to děti sice nebolí, ale je to pro ně nepříjmné a mám se připravit na to, že malá může hodně plakat. Jsem asi přecitlivělá matka, ale já jsem vždycky špatná z toho, když malá pláče
Proto jsem Vás chtěla jsem Vás poprosit, nemáte s tím některá zkušenosti? Co mám přesně čekat? O jaký druh cvičení jde?
Moc Vám děkuji
Upravil(a) Kacabka (20. 8. 2008 17:52)
Není tady
Ahoj Kačí
Tak ani nevíš jak mi je líto že tam musíte
Já s Davídkem cvičím už víc jak 4měsíce a můžu ti říct že je to pro mne peklo
První měsíc jsem nedávala vůbec....David tak strašně řval že musel cvičit jen manžel.Postupně si na cvičení ale zvykl a už tolik nepláče
Na druhou stranu ty se neboj jelikož cvičit určitě dlouho nebudete U normálních donošených a zdravých dětí se cvičí tak měsíc max 2měsíce
Není tady
Jo a zapoměla jsem napsat že jde o tzv cviky na reflexní otáčení a reflexní plazení.Někdy se stane že děti nezapojujou ty správné svalíky co mají a pomáhají si jinak....
Proto dítko zafixuješ do polohy která mu neumožní se moc dobže hýbat....proto ten pláč.V žádném případě je to nemůže bolet
Ačkoli cvičení nesnáším nedám na něj dopustit.....je to úžasné a Amálce to může jen a jen prospět.Navíc získá správné návyky jaké svyly používat a nebude mít v budoucnu problémy s motorikou.
Není tady
Kacabko, Andulka Ti to vsechno uz moc hezky napsala. My jsme s Matyskem cvicili od 4teho mesice skoro do 8meho mesice a cvicila jsem hlavne ja, manzel maximalne vecer. Cvici se 3x denne po 3 cvicich, take dodnes nezvladam jeho plac,ale tady jsem vedela,ze mu neublizuji a delam to pro jeho budoucnost a slo to i snaz. Krome toho si zvyknes nejen Ty ale i to miminko a cim je mensi,tim to bude snazsi s odporem a i placem, neboj, to bude v poradku. Krome toho,pokud nema velky problem,existuji alternativni cviky treba na mici nebo u hrani s miminkem,to je neboli a take jim to pomuze. Nechodila bych tam hlavne ze strachem. Nam to hrozne moc pomohlo, je pravdou,ze my tam sli s malym z vlastni vule a kdybychom dali na nasi intuici driv,tak nemusel mit takove zlozvyky jako ma jeste stale,ale podstane jsme vycvicili a dnes se hybe krasne a hlavne vim,ze je a bude v poradku. A to i za tech par proplakanych chvil je uzasny pocit.
Upravil(a) Slniečko (20. 8. 2008 19:04)
Není tady
Ahoj, já osobně si třeba myslím, že bych s Nicolkou na cvičení měla jít. Nejsem odborník,ale myslím si,že spoustu věcí dělá tak jak nemá,ale můj dr. to nějak neřeší. Nechci maluo zbytečně trápit,ale taky nechci,abych něco zbytečně zanedbala. Sestřenka s malým na cvičení chodí a malej dělá pokroky jako hrom. Tak Kacabko hlavu vzhůru.
Není tady
Kačí můžu se zeptat co přesně dělá malá špatně že vás poslali cvičit?
Není tady
Andulko, prý má špatné těžiště, respektive když zvedá hlavičku, je vychýlená do strany a neudrží ji tak dlouho jak má.
Jinak holky moc děkuji za podporu
Není tady
Tak na to přesně Vojtovka je
Vůbec se neboj budete jistě cvičit jen chvíly
Není tady
Andulko, kéž by to bylo tak jak říkáš..... nás poslali na neurologii, hned v šesti týdnech, protože malá byla taky nedonošená a nechtěli nás se svých spárů pustit dokud Adéla sama nepoleze, pořád přidávali jen nové a nové cviky.
Já jsem zpočátku cvičila poctivě, ale potom už mi to lezlo na nervy, nikam jsme nemohli, pořád jen cvičit a cvičit, bylo zrovna léto a já malou týrala i na dece na koupáku, abysme aspo%n dvakrát denně cvičily...tak jsem se na to na dovolené vyprdla a malá začala najednou dělat všechno sama od sebe. Připadlo mi, že se třeba na bříško netočila schválně, měla už panickou hrůzu z toho, že ji budu zase mačkat a že budem cvičit, no a když jsme na těch pár dnů s vojtovkou sekli, tak se začala točit, používat na bříšku celé předloktí jako oporu atd.
Konzultovala jsem její motorický vývoj i s mojí p. doktorkou a ta se divila, proč nás pořád nutí cvičit....na neurologii mi řekli, že malá měla těžkou sepsi a hypotonii a že prostě budem cvičit dokud nepoleze.
Já už jsem byla rozhodnutá, že cvičit prostě nebudu, protože se mi malá zdála naprosto O.K. a tak jsem v Brně řekla, že budeme jezdit na rehabku do zdejší nemocnice a k nim jen jednou za dva měsíce na kontrolu.... nikam jsem samozřejmě nejezdila a malá se vyvíjela v klidu a spokojeně dál ve svém tempu.
Na každé kontrole na neurologii nás chválili, jak se malá pěkně srovnala a jak díky vojtovce jede pěkně podle grafu...css směšný, že ???!!!
Podle mě...jsme pro ně z velké většiny jen bodíky pro pojišťovnu.
Bylo na ní sice vidět, že je o měsíc pozadu, ale zvládla všechny etapy správného vývoje...válení sudů, plazení, lezla po čtyřech, stavěla se a začala chodit v roce a 14ti dnech NIKDY jsme žádné problémy s motorikou neměli a nemáme !! Malá je živel a chůzi zvládla naprosto na jedničku
Tím nechci říct, že nějak Vojtovu metodu haním, to ne !!! Postiženým dětem určitě hodně pomáhá....Ale v dnešní době je to fakt spíš móda než nezbytnost Neměli by všechny děti házet do jednoho pytle...To je pouze můj názor
Upravil(a) Pinky (20. 8. 2008 21:30)
Není tady
Pinky ale já s Davídkem takové štěstí jako vy nemám
Bohužel máme hypotonii trupu a to tak silnou že v jeho skoro 7mi měsících se nepřitáhne za ruce/hlavu stále zavrací
Má u pasení koníků nedostatečnou oporu o předloktí/tahá to zádsma a v žádném případě se nepřetáčí
Pro nás je cvičení naprostou nutností a v žádném případě bych si nevzala na triko s ním necvičit. Na druhou stranu s tebou naprosto souhlasím s tím že kde koho posílají cvičit. Myslím že to Kačka zvládne a sama uzná za vhodné ....stejně jako ty.....jestli v cvičení pokračovat nebo ne.
Jsem moc ráda že toto téma založila jelikož já se bála.....ať nezjistím že jen my jsme tak mooooc opoždění.Raději nevědět jak jsou na tom ostatní
Není tady
ahojky..já už ti jednou psala..my cvičili do jednoho roku malé ode dvou měsíců...musím se přiznat, že první dávky cvičení jsem prořvala společně s malou...potom jsem ji dala mamce nebo manželovi a ještě jsem se zavřela do pokojíčku a pořvala si tam....byla to pro mě strašné..věděla jsem že jí to nebolí, ale prostě plakala a ona byla vždycky usměvavé klidné miminko...ze začátku nám cvičení taky tak nešlo takže nám to trvalo docela dlouho než jsme odcvičili..potom když jsme se do toho dostali, tak už to bylo rychlejší....fyzioterapeutka byla spíše jako naše kamarádka, takže když viděla, že při cvičení na rehabce to těžce nesu, když malá pláče, tak mě moc psychicky pomáhala, říkala, že si musím vždycky při cvičení říkat, že to dělám pro malou a když tohle nepodstoupíme, takže by mohla mít následky na celý život, že ji vlastně už teď život ulehčuju...a tak jsem vždycky při cvičení myslela na pozitivní věci a na to jak malá bude běhat, jak se sama nakrmí a tak a potom jsem už nebrečela u cvičení /což samozřejmě nebylo pro malou dobré když mě viděla/ a postupně to bylo lepší a lepší a když nám v roce řekli, že už nemusíme chodit, tak jsem to ořvala taky..no histerka hadra
přeju vám moc moc trpělivosti, co nejmíň proplakaných cvičení, neztratit víru ve Vojtovu metodu /podle vlastní zkušenosti můžu jen vřele doporučit, ikdyž se malá zlepšovala pomalu a já když nebyly úspěch ihned přestávala věřit v dobrotu metody--úspěchy se záhy dostavily/ a aby jste ono krásnou větu...už chodit na rehabku nemusíte....slyšely co nejdříve!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Není tady
No a já už zase bulíííím
Ach jo....hodně těžce to nesu
Není tady
Pinky, Matyasek byl uplne nadherne a zdrave miminko, jen si pediatr ve trech mesicich nevsiml,ze maly stale neotaci poradne hlavicku najednu stranu, tak se mi to nezdalo,tak jsem si vyzadala zadanku k neurologovi a tam nam bylo receno,ze jsme prisli uz tak pozde,protoze maly mel proste x zlozvyku a naucil se to obelstivat,mel i pokrivenou pater, takze jsme museli srovnavat i to, proste ja na Vojtovku nedam dopustit a jak uz jsem psala,tak je to hodne o intuici maminky.
Není tady
Andulko vydrž, bude to dobrý, uvidíš
Já měla dost problémy s prvním synem, teď už je mu 11 let, jenže tenkrát vojtovka byla pro mě tabu, dr. to neřešila, pořád mi tvrdila, že všechno dožene. Nědělal nic co by měl, bylo to u nás tak, že kdybych já Kubu neposadila, tak netuším, kdy by si sám sedl, vůbec nelezl, šoupal se po zadku a chodit začal až v 18 měsících. Je fakt, že byl ve všem opožděněj, v řeči, motorice, ale všechno dohnal, tělesně teda zdatnej není, ale to bude už něčím jiným.
Teď s dvojkama cvičím od 3 měsíců, a to jsem si o to sama řekla, protože se mi zdálo, že se Jindra kroutí na jednu stranu. Nemílila jsem se, oba měli asymetrii. Naši kluci cvičení zvládali v pohodě, tak asi do půl roku jsem cvičila poctivě 3-4 denně, ale pak už jsem nezvládala, nestíhala a cvičila čím díl méně. Kluky vždycky na každé kontrole, kam chodíme každý měsíc mooc chválí. Nejdříve to bylo, že až uvidí, že správně lezou, že tam skončíme, ale zase tenhle sval byl ochablý, pak zase ten a to je pořád dokola, pak až začnou chodit, jindra už chodí, Vojta jen za ruku, ale pořád tam musíme chodit. Tak si říkám, kdybych pořád poctivě cvičila, tak bysme třeba už byli 100pro v pořádku
Tak je to u nás, ale mám známou, která má 6 letho chlapečka, na neurologii jí řekli, že nejspíš nebude nikdy chodit a poctivým cvičením vojtovky i když později, tak chodí a je úplně v pořádku
Takže ti držím pěstičky jak to jde nejvíc a nekoukej na zdravá dítka, já si vždycky říkala, že je na tom spousta dětí hůř a to mě uklidňovalo
Není tady
Andulko, ja byla stejne zoufala jako Ty, vsechny maminky v okoli jsou v pohode,bez problemu a ja musela do posledni chvile cvicit 3x denne. Stale jsem si kladla otazku,proc prave ja a pak prisel opravdu ze dne na den ten ocekavany pokrok a najednou uz cvicit nemusis, drzim Ti pesticky, uz to urcite dlouho trvat nebude.
Není tady
Tak to je přesně to, co já si říkám taky. Proč zrovna my? Jako by nestačilo, že jsem jí ještě donedávna musela "mučit" nepřetržitým širokým balením.. Ale člověk si opravdu musí číct, že to dělá pro dobro našich nejmilejších. Osobně stejně trochu Malenku podezírám z lenosti - mám za to, že když chce a má svůj den, pase koníčky ukázkově - třeba dnes večer. Kdyby tohle ukázala u doktorky jsem přesvědčená, že by nás nikam neposlala.
Já se jen bojím toho, že nezvládnu ten její pláč - malá je strašně pohodové miminko, ona skoro nepláče - snad jen hlady a teď jí ten pláč budu způsobovat já... Toho se prostě bojím nejvíc. Snad budu mít štěstí a narazím na nějakou pohodovou terapeutku, která to pochopí.
Upravil(a) Kacabka (20. 8. 2008 22:20)
Není tady
Kacabko, ten plac bude na zacatku a hodne,na to se priprav,bez toho to proste nejde,ale Matysek mi po mesici uz jen nadaval,ale neplakal. Opravdu to delas pro ni a v jeji dobro a pokud v to budes verit,tak to zvladnes a prekonas to.
Není tady
Kacabko nebude to lehké to my věř, ale zvládnete to
..i já jsem se přistihávala při otázcích typu proč my a pak jsem potkávala na rehabce dětičky na vozíčcích a jinak tělěsně postižené a říkala jsem si, že jsou na tom daleko hůř než my..zatla zuby a vydžely jsme to já i Natálka..dneska běhá, hraje si rukama a jen malinko při chůzi a jen člověk , který víc čím jsme prošly něco málo pozná..jinak je OK a tomu vděčíme Vojtově metodě...já ten její pláč nezvládala a hrozné jsou taky poznámky starších babiček typu..proboha co s ní děláš...já to prožívala u mojí babičky Natálčiny prababičky..ta mě za to odsuzovala to bylo pro mě také těžké..těhmle starším lidem se to těžko vysvětluje za nich nic podobného nebylo..ale když jsme museli cvičit čtyřikrát denně, tak jsem musela i tam...a to jsem si vyslechla, jaká jsem máma, že trápím vlastní dítě.......
Není tady
Já bulím už teď a to se ještě nic neděje...
No uvidíme v pátek - třeba to s námi nebude tak hrozné a nebudeme tam muset chodit dlouho
Není tady
zvládnete to neboj...nejhorší je, že když jsme cvičili tak Natálka vždycky koukala těm auplakanýma očima na mě a jakoby říkala...maminko co to se mnou děláš...a tak jsem se naučila nekoukat na ni a prostě zatnout zuby a cvičit ..taky mě hodně pomáhalo zpívání..vím zní to hloupě, ale já jsem potom, když jsem už u toho nebulela prostě zpívala..natálčiny oblíbené hity..had leze z díry...
ale mě to pomáhalo a Natálce evidentně taky, protože poslouchala a většinou neplakala
Není tady
No já už jsem si na cvičení zvykla. Mám udělaný denní rituál a dá se to zvládnout. Bohužel mám pocit že nám to zrovna na tu hypotonii moc nepomáhá a tak cvičím i na baloně a na válci. V podstatě cvičíme celý den.....ale stíháme být i venku
Co bych pro něj neudělala že?
Kači ten pláč je jiný než klasický z hladu....
Je to takový ten vynucený trucující křik....kdy se vzpouzí a nechce být v té dané poloze.
Dokonce i naši sousedi v baráku už vědí kterou dobu Vojtujeme
Davídek jinak vůbec nepláče je taky hodné miminko
Určitě to zvládneš
Není tady