Ráda bych věřila,ale u nákejch lidí mám pocit,že nemelou a nemelou..............
By se mi líbilo,aby člověk hned dostal za vyučenou a ,aby věděl za co a né se pak po náký době ptát...a za co?

Tuli, tady:

http://www.energytable.cz/literatura-meditace.html  ale už skoro nikde nejsou, to je fakt!

A vy dvě co.....taháky byste nechtěly? Vždyť se tady zrovna bavíme o tom, že "prooč zrovna já...a za co" je postoj k ničemu....

Na "bozi mlyny" neverim....
Znam spoustu hajzlu, kterym vsechno prochazi a zanechavaji za sebou samou spoust....

Venus, ty se dočkáš rány lopatkou! Tuhle se tě snažej cosi přiučit a ty furt nic....

No, to máš Lupi asi pravdu, spíš to bylo o tom, že se toho nemusím bát, protože ta vibrace mi pomůže zjemnit mé projevy a snad mi pomůže získat větší klid a pochopení .
Kolektiv je tak malý, že bych pojem "šéfování"  nepoužívala.

aeaaea napsal(a):

Tak to jste mě uklidnili:)) Poslední dobou jsem o tom začala tak trochu pochybovat... resp. že "melou jen na někoho" zatímco druhým vše prochází.... ale kdo ví, jak to doopravdy je....   

Že ty momentálně požaduješ na někom satisfakci, nebo takovou malou pomstičku? Něco ve smyslu "dva se perou, třetí se směje." Osobně to beru tak, že pokud se někdo ohání Božími mlýny a jinými podobnými pořekadly, touží po odplatě, pomstě, zadostiučinění... ale sám si na nic takového netroufne, proto to nechává na Bohovi, nebo jiných neviditelných silách, o kterých si myslí, že špinavou práci udělají za něj a on se bude za bukem uchechtávat, pokud se jinému stane neštěstí, resp. něco, co se vymyká každodennímu standardu.

Ono je tu ale ještě i jiné přísloví: "kdo seje vítr, sklidí bouři". Už jen myšlenka sama o sobě je tvořivá záležitost a pokud se na ní pracuje, mohou se určité věci dát do bohybu. Jak si potom ve svém svědomí zodpovíš, časem, ty sama sobě, že jsi to byla právě ty, kdo ty lopatky větrmlýna pomohla nepřímo roztočit? Dostaneš se tak do kruhu, jelikož za tvoje "přání" ti bude také udělena "odměna". Jak praví klasik: "po ovoci poznáš strom, dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce..."

Lupi,
ještě jsem koukala, že narážíš na mé "radlice" . Já teda nejsem "paneláková", prostě mě jen nenapadly lopaty, tak jsem napsala radlice. Je to nějaký problém?

Upravil(a) Tulipánka (16. 8. 2008 11:01)

Doubravko,
za každou pomoc při "rozkličkování" budu vděčná.

Mám cukrovku 1. typu závislou na inzulínu od 9 let.
Při cestě domů po vykládání karet od Martinky jsem se zkusila ponořit do podvědomí a zeptat se na příčinu cukrovky: a objevila se mi scéna, kdy jsem zuřila zlostí, že všechny průšvihy, které se v naší rodině stanou, se svalují automaticky na mě, i když mám bratra. Brala jsem to jako strašnou nespravedlnost a pamatuju se, že jsem zuřila tak moc, až se mi za to mamka omluvila, což byl téměř zázrak.
Bohužel už si k tomu nic jiného nepamatuju, třeba zda se to skutečně stalo před vznikem diabetu nebo až po. Ale ta vzpomínka mi vytanula s velmi silnými emocemi, že jsem se v autobuse musela rozbrečet, nešlo to zastavit. Možná, že to tedy opravdu bude příčina.

A teď co mě má cukrovka naučit? Poslední dobou si dělá "co chce". Neustále se mi mění dávky inzulínu, tělo skáče do extrémně nízké hladiny a pak pro změnu účinek inzulínu zablokuje a já stoupám strmě vzhůru až na 6x vyšší hodnoty.

Co by mě cukrovka měla naučit? Martinka říkala něco o problému s láskou - sladké. Matka na nás byla v dětství hodně přísná - generál. Nehrála si s námi a trestala nás fyzicky za každou blbost, třeba rozbití skleničky při utírání nádobí. Otec se výchovy moc nezúčasňoval, ale hrál si s náma.
Já si trochu myslím, že problém může být i v tom, že všechno musí klapat přesně podle mého plánu a jak někdo něco naruší, dokážu se rozčílit. Vše musím mít v životě promyšlené do detailu, protože se bojím, že když ne, tak se celý plán zbortí. Dříve to tak opravdu bylo, asi těžký úděl, říkal mi to můj léčitel, který mi odebíral karmu a teď už je to mnohem lepší.
Cukrovka je právě tím rušením plánu o dokonalé kompenzaci (udržování co nejlepších hodnot). Od té doby, co jsem se kvůli těhotenství snažila o co nejlépší hodnoty, jsem začala mít problémy s nevysvětlitelnými výkyvy.

No, snad se sem ten příspěvek vejde

Upravil(a) Tulipánka (16. 8. 2008 13:16)

PavlaH napsal(a):

Ony tyhle věci mohou mít i jiný rozměr, který nám tady zatím může zůstat skryt. Každý máme svůj úkol, svoji Cestu a sejdeme-li z ní, dostaneme určitě varování v podobě zdraví, náhlých neštěstí a pod. Ale jsou tady lidé, kteří mohou být programově zlí.

Ano, Pavlo, to je to, co mnoha lidem uniká... vlastně jsme se tady na Babi už témata karmy a jejího fungování již rozebírali...
Z mého výzkumu vyplývá, že je to s těmi "mlýny" poněkud složitější..

Třebas téměř nikdo nepočítá s tím, že si nemůže dělat co chce a zasahovat do životního prostoru druhých lidí.. jakékoli i fobře míněné násilí za bohulibými cíli - je intervence a jako taková se karmicky hodnotí Pány karmy.
To, KDY se tato karma projeví, je zcela individuální. Jediný mechanismus, který jsem pozoroval, funguje asi tak, že karma dopadá tehdy, kdy se člověk polepší natolik, že je schopen si z dopadající karmy vzít největší užitek směrem k vyvození správných důsledků. Nikdy ne dříve a málokdy později.
Kdyby karma dopadla dříve, nemělo by to učební efekt a proto to není možné. Dopad karmy později by se  míjel smyslem až na případy, kdy takto člověk řeší určité charakterové vlastnosti. Ale i tak to bývá v souladu s tímto pravidlem. Detaily teď nebudu rozvádět...
Zkrátka, to jsou případ těch lidí, o kterých se říká: "...a takový to byl hodný člověk, ani mouše by neublížil...a on musel ten vrah si vybrat zrovna jeho..."
ano, karma dopadá v okamžiku, kdy poučení je nejintenzivnější... a je úplně jedno, o jaký případ jde, zda o vraždu, ublížení na zdraví, znásilnění, okradení nebo loupež, soudní pře, různé životní nepříjemnosti s lidmi apod.

Takže, není pochybnost o tom, že "melou" ale taky je třeba si uvědomit, že melou podle vlastního harmonogramu, na základě jiných než lidských pravidel...

lupina montana napsal(a):

.....neříkali jednomu z vás Vilém a druhému Tell?

"Tell" ne, ale "tele" dost často

Dobravko, Lupi,
děkuji za rady! Řekla bych ale, že problémy s láskou už mám celkem vyřešené. Nemyslím si, že mě nemůže mít nikdo rád (jako kamarádku), s muži je to trochu jiné kvůli mé silné postavě. Něco by ale mohlo být v tom, že v kamarádství většinou zaujmu "podřízenou" roli, tzn. že ten druhý je váženější a vlastně mi prokazuje poctu, že se mnou kamarádí. To má asi co do činění s nízkým sebevědomím.

Tuli, PÉČE...já myslím, že cukrovka je fakt víc o péči, jakožto o naprosto konkrétní podobě lásky Když má člověk pocit, že je neopečovávanej a chybí mu to - a když se k tomu přidá slabá slinivka Uvědomila jsem si to v momentě, kdy moje spřátelená sousedka a těžká cukrovkářa, slezla s cukrem podruhé už jen, když jí lázně přiklepli Poprvé přijela z lázní o půlku bezcukernatější, jenže to se samosebou přičtlo tomu, že tam měla režim a dietu...a kdesicosi (tedy, to říkala její diabetoložka). Přitom já vím, jak je ukázněná pacoška!
A tehdy mě to napadlo - že je to o tom, že malá holčička v tobě (nebo v mé sousedce) potřebuje láskyplnou péči a něhu - třeba i placenou