Tak to, že na niekoho nemôžem jačať, by mi vadilo asi najmenej... Ale inak - strata súkromia nie je sranda...

Ahojky nechci zakládat nové téma tak to hodím sem:)
S manželem máme 20ti měsíčního syna a řešíme bydlení.Bydlíme u mé mamky v bytě ,který nám začíná být těsný a prostě to už nejde.Nejsme milionáři kdyby ano máme dávno svůj baráček že...chlap do podnájmu nechce.Pořád mi podstrkuje že můžem jít k jeho mámě...bydlí v baráku s dcerou,že bysme měli super podkroví,že by to bylo rychle udělané a levnější než stavba nového baráku a že by se nemusela brát tak vysoká hypotéka.To je sice pravda ALE...mají vlčáka kterého pryč nedají chlap moc dobře ví že se vlčáků bojím(jeden mi v minulosti pokousal psa) a navíc sama mám fenku maltézáka,za druhé švagrová je nemakačenko rok se válí doma ale kde bere peníze na nový drahý hadříky a kde co nevím,je úplně mimo názory chováním,bordelářka.....tchýně je nemocná(po rakovině) 50let a jsme každá absolutně jiná,nemáme se o čem bavit a celkově je pro mě prostě cizí,bojím se že bych jim tam oběma musela vařit a kde co.Že by nám lezli nahoru,měli bysme stejný vchod takže by měli přehled kam kdy jdu a naopak kdo jde k nám a to mi přijde šílený nemám zájem aby o mě měl někdo takový přehled.Navíc co si budem povídat plánujem další děti a že jo já přemýšlím tak že třeba děti budou chtít pozvat kamarády na oslavu takže rámus bordel...no a tchýně bude chtít odpočívat.....prostě myslím do budoucna na rozdíl od chlapa.Ten tvrdí že jeho máma taková není jenže kdo ví co bude za pár let ?Navíc mně se u nich nelíbí abych se jí pak ptala můžu si dát na zahradu to a to?Udělat si to tak tak?To není nic pro mě chci mít konečně svojí domácnost podle sebe a ne se někoho ptát.Chlap tohle neumí pochopit tak se kvůli tomu pochopitelně hádáme....Jeho mámě je to prý fuk jestli tam budeme nebo ne to on tam chce jít aby si nemusel brát velkou hypotéku a stavět celý barák.....Jenže já myslím že s tím vším by se asi nenašla jediná která by tam šla.....nebo ano?:)Nevím proč ale prostě cítím že by to časem nedělalo dobrotu a nebyla bych tam štastná.Nejhorší je že chlap chce bydlet jedině tam a vím že je to tak že pokud on nepovolí nebo nepovolím já tak kvůli bydlení to mezi náma skončí.Jenže já nechci zjisti třeba za 5 let že to prostě nefunguje a vrazit peníze do něčeho zbytečně.....Tak ženský co radíte?

La cheri, já bych tam nešla. Korš, když už teď to vidíš v černých barvách. Mmch, já si to taky nedokážu představit bydlet s tchyňí a to ji mám jinak vcelku ráda..nevím no. Píšeš, že to mezi váma skončí, když tam s ním nepůjdeš bydlet - no ale takhle to skončí o pár let pozděj. Moje švagrová se teď nastěhovala k přítelovi a už po půl roce je nešťastná, protože budoucí tchán a jeho brácha jim lezou do lednice, nebo se rozvalí na posteli jako by nic. Když přijede návštěva, tak spí u nich, no mě by asi odvezli..a už se chystá stěhovat pryč

La cheri, a musíte nutně stavět, když na tom nejste finančně nejlíp? Možná to vyzní ošklivě, co teď řeknu - ale nebyla by možná dohoda s maminkou, že by šla do menšího a vám nechala svůj byt? Abych nebyla špatně pochopena - nemyslím vyšoupnout ji kamkoli, ale pokusit se najít něco blízko, aby zůstala ve stejném prostředí a nakonec měla klid i ona; taky bych asi nebyla nadšená, mít mladé doma furt. Tohle by mohlo být celkem elegantní řešení a i by vyšlo levněji.

Taky jsem se nechala zviklat, manža chtěl bydlet doma, ty samé řeči jak je tam volný jeden celý byt jak má vše samostatné - tedy kromě vchodu a manža by tam stejně jezdil a snad i přespával má tady dílnu a já bych byla někde sama s dětma. Nu což ukecali nás. Vše darovali manželovi takže moje tu není nic. Opravili jsme dolní byt, pak se tam nastěhovali rodiče a my opravili horní byt to že tchýně absolutně nerespektuje nějaké soukromí o tom žádná. Maximálně se urazí a otočí to že ona pro nás jen dobře a my na ni takhle a stejně chodí dál. Sotva se objevím na dvoře už je tam. Všechny mé návštěvy přijde prolustrovat, naposledy dostala mou kamarádku, která už ji zná dobře a to tím že klidně nadzvedla své triko a ukázala jí prsa bez podprdy ať se podívá jakou má alergii Kámoška říkala že ji málem omylo. Ptá se kam jdu, kdy přijdu, kontroluje jestli nemám něco nového vytáhnu po třech letech halenku a ona spustí zase sis koupila novou halenku no fakt na mrtvici. Na zahrádce ať cokoliv zasadím je to špatně. Prádlo mi sbírá ještě vlhké že by mohl přijít déšť a pak mi to vlhké zasmrádne to už asi neva, no fakt žůžo. Manža se nejdřív staví dolů pro noviny a pokecat s rodiči než vyleze nahoru. Když jedeme nakoupit tak samozřejmě i oni s námi. Opravy domu už nás dávno stály tolik co bychom dali za super nový dům. Nikdy nebudu svou paní.  A tak tu spolu žijeme střídavě oblačno už 19let říkám si může být i hůř.
Jen jednou ji snad dostal švagr, byli u nás na návštěvě a když zase přišla za námi nahoru řekl jí mamko už jsi tady po osmé já ti to počítám není ti to blbé? No naštvala se a odešla ale na druhý den u nás byla znovu. Dneska ráno během hodiny jsem ji tu měla 4x Záleží na tobě jak moc umíš být tolerantní

Blossom napsal(a):

Chtěla jsem vám tím tady říct, že i z druhé strany to je někdy obtížné.

To věřím, taky z toho mám strach protože je tu předpoklad, že ani my tu nikdy nezůstaneme sami, zatím mě vytáčí řeči tchýně, že když něco chce opravit tak to řekne slovy stejně je to vaše a jednou tady budou bydlet vaše děti. Takže jí malujeme, uklízíme, měníme okna, dlažbu, žárovky, prostě si z nás udělala údržbářskou četu, jsou relativně mladí nic zlého jim nepřeji a myslím, že ještě do mého důchodu tu s námi vydrží, ale mohou si taky přiznat že se to dělá pro ně a ne pro nás. Pro naše děti určitě ne to by jsme v jednom bytě museli bydlet dvě rodiny a s jednou kuchyní a koupelnou by to neklapalo. A u nás je to opačně, kyblík s odpadky z kuchyně zahnívající slupky jsou na denním pořádku prostě je vystrčí za dveře ať jí to doma nesmrdí

salome: skoro mam pocit ze pises o me.. akorat ze ja tu ziju "teprve" pet let.. mame dve male deti a zacina mi z toho pekne hrabat ..
az prijdes na to jak z toho ven doufam ze si na me vzpomenes a posles mi to..
za tech 19 let te fakt obdivuju... ja se spis vidim ze jednoho krasneho dne odsud vypadnu.. s manzelem nebo bez.. takhle se zit neda alespon ja to neumim

tak si držme holky vzájemně palce!!a odešleme ty naše tchýnáky ....  za ty vymezený hranice,který se snažíme celý čas tvořit.

Našla jsem náhodou tyto stránky a pokusím se napsat svůj příběh-možná někomu pomůže při rozhodování-bydlet s rodiči,či ne.Po svatbě jsme se nastěhovali k manželovým rodičů,kde jme si upravili velký pokoj v přízemí na garsonku.Zbytek přízemí obývali rodiče,1pokoj v patře švagrová se švagrem a dítětem a 2pokoj druhá švagrová se dvěma dětmi.Obě měli od rodičů dostat byt a rodiče si chtěli opravit chalupu k celoročnímu obývání a dům prý bude náš a my si ho opravíme.Nesouhlasila jsem,chtěla jsem abychom od začátku byli někde sami, ale nakonec jsem ustoupila-pro manžela to byl domov a měl tu spoustu plánů.Švagrové se časem odstěhovaly, ale velmi často dodnes rodiče navštěvují a jejich děti tu u babičky trávily prázdniny,víkendy a všechen volný čas.Sice u babičky, ale pohybovaly se samozřejmě všude.Rodiče manželovi připsali půl domu a my si nabrali půjček a začali jsme s úpravami.Postupně se nám narodili 3děti a spousta práce kolem nich,zahrady,stavby nám zabrala všechen volný čas.Manželovi rodiče nějak přestali mluvit o tom,že se odstěhují a zůstali bydlet v přízemí a my v patře.Protože jsme netušili,že to tak dopadne,nějak jsme si nestanovili od začátku žádná pravidla,mantinely nebo režim jak by to soužití s rodiči mělo fungovat.Vše, co jsme na domě opravili a přistavěli jsme dělali sami a za své peníze-přece to bude naše.Nutno podotknout,že všechny změny na domě jsme si museli obhájit, vydupat,prosadit pokud se nám to vůbec podařilo,protože o tom jak to bude vypadat jsme měli my i rodiče různé představy. Prostě vždy měli poslední slovo.Už tehdy jsem si tu nepřipadala jako doma.Nikdy jsem neměla žádné soukromí,prosazování vlastních názorů a nápadů mi bralo moc sil.Celý život jsem tu pod drobnohledem celé manželovi rodiny.Všichni vědí a vidí a hodnotí co právě dělám,jak to dělám,proč to dělám,proč věším prádlo tak,proč tady záhon se zeleninou,proč plovoučka a ne parkety,jak by se měly moje děti chovat,co by měly jíst atd.atd.Často je celkem zvbytečné si dělat s něčím starost,protože to někdo z nich za nás vyřeší líp.Většina hádek s manželem vždy byla kvůli někomu z rodiny.Štve mě poslouchat opilé řeči tchána, když má své dny,on si to sice zítra nepamatuje,ale ve mě to zůstane do smrti.Štve mě,že švagrovky a jejich děti mají od ,,našeho"domu klíč a pohybují se tu kdy chcou.Ano chápu,přišli za babičkou,nakouknou na zahrádku na dvůr ,k nám a já musím mít furt úsměv na rtu i když se mi to zrovna nehodí jinak,,je zas nějaká nafrněná" atd.atd.Taky vím,že i manžel je často jako mezi dvěma mlýnskými koly.A tak se pořád nějak přizpůsobuji,ustupuji a chápu pro klid v rodině a mám pocit,že vůbec nežiju svůj život.Aby toho nebylo málo,před 4lety mažel onemocněl a zůstal v invalidním důchodu.Za tu dobu se z něho stal úplně jiný člověk.Je arogantní,výbušný,nevrlý,všichni kolem dělají všechno špatně,je bez elánu a už nic neplánuje a pořád ho něco bolí.I když chápu,že má problémy,že to není jednoduché,ale myslímže život jde dál.Určitě by zvládl domácí práce,práce na zahradě, drobné opravy a ůpravy kolem domku, samozřejmě svým tempem a dle jeho možností kdyby chtěl.Člověk přece musí něco dělat,aby měl z něčeho radost pro sebe nebo pro děti.Prostě být něčím užitečný,tohle sice nezvládnu ale tohle třeba jo,bohužel mám z něho dojem že nemá potřebu,že mu tento stav začal vyhovovat.Já se postarám o děti,zahradu, domácnost.On domácí práce neuznává.Když odejdu do práce a nestihnu mu uvařit,tchýně mu jídlo přinese až pod nos a ještě mu poradí atˇsi jde po obědě lehnout,že většinou vstává kolem jedenácté vadí samozřejmě jenom mě.Tchýně taky udělá spoustu věcí za něj. Když namítnu,že by se měl snažit on jsem špatná a nevděčná, protože ona to myslí dobře a manžel ji přikyvuje.Ale já jsem si nevzala ji!Před rokem jsme požádali rodiče,aby domek na nás přepsaly celý/dnes má desetkrát větší hodnotu než když jme začali/,no a pokud manžel nebude vydělávat a zůstane v důchodu nebudeme schopni kdyby se s nimi něco stalo podle zákona vyplatit jeho sourozence.Budeme nuceni všechno co jsme tu 20let budovali nakonec prodat a když to rozdělíme budeme mít stěží na byt.Moje argumentace rodiče velmi rozezlila,protože nechápou jak já si tam dovoluji nárokovat nějaký podíl a závěr byl,že ani mě ani manželovi se nic přepisovat nebude.Manželovi jsem řekla,že do tohoto domu už nedám ani korunu. Půjčku samozřejmě musím platit dál a není to vůbec jednoduché k tomu udržet děti na škole i když mám zaměstnání i přivýdělek.Mylně jsem se domnívala,že když se na domě nebude nic dělat bude to někomu vadit, protože mě je do pláče když na dvoře leží spousta stavebního materiálu za které jsme dali tisíce.Opak je pravdou.Manžel si lebedí ve své nemoci a nic neřeší, rodiče jsou rádi, že se nic neděje protože jakékoli změny a poyb na domě jim vždy vadily.Tchýně,protože si s tchánem roky nerozumí upnula se na vnuky a podstrojuje jim i manželovi různé speciality z teplé i studené kuchyně na což já nemám čas,protože jsem od rána do večera v práci a jsem je na ty ,,rychlovky".Můj i děti jsou s ní víc než se mnou a já se často nestačím divit jaké mají názory.Nikdy mě nenapadlo,že se budu těšit do práce a domů se budu vracet s podivným vnitřním třesem co zas bude.Děti mají raději babičku,protože u ní se mažou rohlíčky másilkem samy,nic si tam po sobě nemusí uklidit,sničím nemusí pomáhat, jen já pořád s něčím otravuju.Všechno tu na mne padá celý barák v duchu proklínám,nemám jistotu bydlení,zaměstnání,spokojeného manželství,nemám svobodu ani soukromí,plácám se v depkách a nevím co dál.

Vando to je strašný život... je mi úplně smutno když to čtu, jak ti asi musí být když to žiješ!

Jak byli moji rodiče osvícení, když už před 30 lety tvrdili, že mladí nemají žít se starými!  Že to nikdy nedělá dobrotu. Když mi tchýně kdysi nabídla bydlení u nich, můj táta mi to rozmluvil - naštěstí (přestože tchýně byla hodná ženská). Navíc jsem já sama neměla o takové bydlení zájem. Určitě je lepší spolehnout se jen na svoje výdělky a úspory, než počítat s tím, že "jednou to bude naše". Mnozí mladí taky počítají s pomocí prarodičů při hlídání vnoučků, že a pak se diví, když se poměry změní, když zjišťují, že je "něco za něco".
Vando, asi se budeš muset něčeho vzdát, abys měla klid. Přece tomu domu neobětuješ duši. No a nebo to ještě chvíli nech běžet, žádná kaše se nejí tak horká. Třeba máte jen špatné období. Držím palce.

Tercila napsal(a):

Jak byli moji rodiče osvícení, když už před 30 lety tvrdili, že mladí nemají žít se starými!  Že to nikdy nedělá dobrotu. Když mi tchýně kdysi nabídla bydlení u nich, můj táta mi to rozmluvil - naštěstí (přestože tchýně byla hodná ženská). Navíc jsem já sama neměla o takové bydlení zájem. Určitě je lepší spolehnout se jen na svoje výdělky a úspory, než počítat s tím, že "jednou to bude naše". Mnozí mladí taky počítají s pomocí prarodičů při hlídání vnoučků, že a pak se diví, když se poměry změní, když zjišťují, že je "něco za něco".
Vando, asi se budeš muset něčeho vzdát, abys měla klid. Přece tomu domu neobětuješ duši. No a nebo to ještě chvíli nech běžet, žádná kaše se nejí tak horká. Třeba máte jen špatné období. Držím palce.

Tercilo, nemůžu uvěřit, že tohle píšpeš ty. proč tolik zloby, co tě žere ? ok, tak tys teda šla do svýho, ale proč jsi protivná, když to tak někdo nemá ? dřív to nebývalo nic výjmečnýho, stavěly se i dvogenerační baráky, mladí bydlívali se starejma. že to nedělá dobrotu - většinou - je jedna věc, druhá tvoje nesmyslná reakce. kdyby tohle napsal kdokoliv jinej, ani bych nepípla, ale u tebe mě tohle překvapilo. blbej den, nebo tě něco sejří ?

Upravil(a) PPavlaa (15. 11. 2009 10:11)

Tercila napsal(a):

To je tak krásné... Ale její střecha se Ti hodila, viď .

No nevím zda by dva šedesátníci potřebovali 7+1...ale je to prostě dvougenerační barák, místo tu bylo, sice hrozný, ale po rekonstukci kompletní super...prachy na hypotéku na stavbu nového nebyly a nejsou, tak jsme šli do toho...no...i se všema rizikama bydlení s rodiči ne mými),... dá se to...oko je potřeba někde zamhouřit, to určo, ale na obou straných určitě!!

Ano, Terci, střecha nad hlavou se mi líbila...ale ona sem přišla před 35lety stejně jako já...čili byl to dům tchánových rodičů!!

Upravil(a) misha88 (15. 11. 2009 11:04)