Rustynko, myslím si, že když si hned na začátku stanovíte mantinely za které tchyni s manželem nepustíte tak to může klapat. Nakonec každý budete mít své soukromí takže by to snad neměl být problém. Jako malá jsem s rodiči bydlela v jednom domě (dvougeneračním) i s mamčinými rodiči. Ale když si teď zpětně promítnu co všechno si moji rodiče nechali od babči líbit, to bych já nedala. A jen proto, že si od začátku nechali do všeho kecat a neudělali tomu přítrž. Například kamkoliv jsme odcházeli, celá rodina, babička stála ve dveřích svého bytu a byl výslech : kam jdete? Co tam budete dělat? Kdy se vrátíte? Tchyně k tomuhle mají nejspíš sklony protože ta moje to dělala taky. Než jí můj manžel vysvětlil, že jsme dospělí a nemusíme jí tyhle věci hlásit. Nebo to, že babička neměla problém s tím volně se pohybovat po našem bytě když nikdo nebyl doma, přerovnávat tam věci a podobně. To by na mě nebylo, to se přiznám. Jinak bylo soužití s nimi docela bezproblémové. Jasné je že shodnout se nedá úplně ve všem, ale pokud si budete navzájem vycházet vstříc a nenecháte je překročit hranice vlastního soukromí tak to bude určitě klapat a navíc budeš mít po ruce hlídání pro děti . Je to hlavnš o lidech a o povaze.  Přeju ti hodně štěstí

Bety, pěkný.......koule bude!! Já už do domácnosti tchýně chodím skoro 3 roky a ted 3/4 roku tam fakt u nich bydlíme,pač nás byt - také spodní jako u Rustynky se předělává takže je neobyvatelný...
Rusty:Vyjít se dá, aspoň já vycházím líp než přítel ..s vlastní mámou...krom společné zahrady nic jiného nebude. Jiný vchod, NEspolečná kuchyň ani koupelna.

.jak vy ste to vyřešili s tou pračkou??

Dej si pozor na pár věcí:

1.Abys manžela nevítala slovy...dneska mi zase tvoje máma pěkně hnula žlučí, ona představ si....Rozmysli si, než si postěžuješ, protože i on se na Tebe bude pak dívat jinak.

2.Abys měla v sobě pocit pohody a nadhledu, se kterým zcela běžným tónem tchyni na jakýkoli zásah věcně a bez urážek řekneš...já si to udělám po svém, když dovolíte. Každý večer si prodeď den, zda ses neposunula někam, kde nechceš být.

3.Abys měla vždycky na paměti, že jsi plnoprávný člen rodiny, i když jsi mnohem mladší, tudíž nemáš povinnost nechat si do čehokoli zasahovat. Vyřeš si to s ní sama.

4.Aby sis uměla s mužovou matkou poradit raději bez jeho zásahu, protože když si na Tebe bude stěžovat ona, jsi jasně ve výhodě. To pak ona bude ta slabší a ji pošle muž za ty věčné připomínky do háje, ne Tebe. Není nic horšího, než když chlap stále musí řešit rozpory mezi ženou a matkou. On se pak spíš hádá se ženou, než aby řekl mámě...nemíchej se mezi nás. A od Tebe by se pak spíš čekala loajalita...

5. Abys nežila stereotypně, ale měla nějaké to eso v rukávu. Například budeš-li tvrdnout pravidelně doma celé dny, těžko se vyhneš tomu, aby k vám nahoru nešla. Když občas nečekaně popadneš kočárek a na půl dne vypadneš, značně ji znejistíš. Bude mu po straně žalovat, žes nebyla doma. Muže pak po návratu zahrň pozitivy, která domů přinášíš, například když budeš u kamarádky, pochval ho, jak vyřešil on daleko lépe třeba vstup z předsíně, že její muž se s Tvým nemůže rovnat, nebo že si od ní neseš fajn recept na něco dobrého, a že mu to o víkendu uvaříš. Dej mu najevo, jak ses na něj těšila. Muž pak smete řeči matky se stolu, uvidí, že Ti jasně prospívá jít mezi lidi.

Prostě, Ty s ní budeš celý den v jednom domě. Je nevýhoda, že jsi na mateřské, ale to nezměníš. Kdybyste chodili do práce oba a jezdili domů večer, spíš by si zvykla a drželi byste líp zajedno. No, uvidíš...!

...

Upravil(a) Rustynka (20. 3. 2011 17:40)

Tak to nemá chybu

Koule bude, ocaď pocaď prostě, nechci se dočkat že mi bude předělávat věci v mojí nepřítomnosti v našem bytě...
Rusty,pračka byla na tebe no,pamatuju na minulou diskuzi:)...

Kalupi: fakt pěkně napsaný, začínám praktikovat...ted mě třeba naštvala (je tak moc ochotná všem pomáhat totiž), že nám vypraný prádlo chtěla naskládat do komínků do skříně a předtím ho vyžehlila, že "když to měla" i s tím svým na kupě, tak to vzala vše jedním vrzem.....

To mi přijde jako velkej problém, když je fakt "tak hodná" že by za nás dělala i takový věci..jednou mi taky chtěla sundávat cíchy,že je vypere s tema jejich...nemůže říct, sundej si je, já vám je taky vyperu, ne , ona je pujde slíkat sama..tak cjsem ji řekla to byste mě teda hodně naštvala:)...a šla jsem ji předběhnout...

Toho "žalování" přítelovi se musím vyvyrovat..pravda pravda.-.

misho88 s tchýní to máš tak: pokud nic nepotřebuješ, vnucuje se a nevíš, jak z toho ven...ona je přece tak hodná a myslí to dobře. Máš dost síly a času udělat si svoje věci dle svého a nelze, aniž bys vysvětlovala, zdůvodňovala, obhajovala.

No a může přijít situace, kdy fakt potřebuješ pomoct, třeba těžkej porod,  a ukáže se, že synáček je neschopnej a jeho matinka asi hluchá a slepá. A říkáš si ...kristepane....je tohleto možný, oni tu na  mě budou oba civět a nehnou se...?

JE TO MOŽNÝ.

Proto je na nabídky nevyžádané spolupráce jediná odpověď, kterou pro ty nechápavé lze opakovat až do samého s odpuštěním zblbnutíĚKUJU, UDĚLÁM SI TO SAMA, KDYBYCH NĚCO OPRAVDU POTŘEBOVALA, ŘEKNU VÁM.

kalupinka napsal(a):

misho88 s tchýní to máš tak: pokud nic nepotřebuješ, vnucuje se a nevíš, jak z toho ven...ona je přece tak hodná a myslí to dobře. Máš dost síly a času udělat si svoje věci dle svého a nelze, aniž bys vysvětlovala, zdůvodňovala, obhajovala.

No a může přijít situace, kdy fakt potřebuješ pomoct, třeba těžkej porod,  a ukáže se, že synáček je neschopnej a jeho matinka asi hluchá a slepá. A říkáš si ...kristepane....je tohleto možný, oni tu na  mě budou oba civět a nehnou se...?

JE TO MOŽNÝ.

Proto je na nabídky nevyžádané spolupráce jediná odpověď, kterou pro ty nechápavé lze opakovat až do samého s odpuštěním zblbnutíĚKUJU, UDĚLÁM SI TO SAMA, KDYBYCH NĚCO OPRAVDU POTŘEBOVALA, ŘEKNU VÁM.

Kalupinko, ty mě vždy dostáváš svou přesností, protože já v této situaci přesně byla. Normálně mi tchýně když nic nepotřebuji vnucuje nesmysly, když byla pomoc potřeba, tak stáli a civěli, nakonec mi pomohli mí rodiče...když jsem se zhroutila vyčerpáním :-)
Vždy říkám: ne děkuji, když budu něco potřebovat, tak vám řeknu (když jsem říkala, bylo mi to ale k ničemu). Nyní je situace trochu jiná, protože dodělávám školu a odevzdávám právě závěrečnou práci, požádala jsem tchýni o pár dní hlídání - je nadšená, protože nyní je to už snadné, dcera má hezký režim, dobře jí, spí, je pohodová, nezlobí. A zatímco já si v sobě srovnala svůj vztah ke tchýni, tak manžel pracuje na tom, aby se zase zhoršil - totiž okamžitě mi předhodil, že bez jeho maminky bych nic nedokázala. To už jen cítím hořkost z toho, jak je to z jeho strany hloupé. V těchto chvílích mám vždy pocit, že to manželství už snad definitivně vzdám. Pardón, že to tu zanáším.
Ke tchýni snad jen - nesmyslné pomoci odmítat, jednat s ní narovinu, když se nesmyslně ptá kam jdete a odkud jste přišli-i to si jde vyjasnit, říct, že je ti to nepříjemné. Já jsem třeba tchýni řekla, že mi leze dost na nervy když stále rozebírá po kom všem z jejich strany je dcera. Řekla jsem to vtipně s historkou o tom, jak můj otec si z toho dělá legraci a líčí jak je dcerka po jeho spolupracovnících a nejvíce po sousedovi. Zasmáli jsme se tomu a mám klid, už nemusím 100x denně poslouchat, že je po "tetě Anče", kterou mimochodem nikdo nikdy neviděl a ani ji nezná.

a

Upravil(a) bambi (17. 10. 2013 18:48)

Bydlení s tchýní v dvougeneračním domku .... tenhle název mi vyloudil úsměv na rtech ....   ... my bydlíme s tchýní v jednogeneračním domku, má svůj pokoj a trvale otevřené dveře, takže jsme soustavně pod dohledem ..... zavírá jen tehdy, když otevřu okno nebo  dveře a jí táhne na "páteř" ....   soustavně přidává svoje poznámky : a to já jsem všecky leta dávala na táč drobenku, a všechny leta ona krájela cibuli jinak, a všechny leta ona .....     ještě, že jsem  urputně pracující a domů  se dostanu až k večeru, kdy ona se prochází "kvůlivá spálení cukru"  .....  dám jí večeři a ona pak usne u televize, aby si mohla ráno stěžovat, jek " celý noce nespí " ......   

Ale ... až  nebude ... stejně mi bude chybět.....  paradoxně tvoří pro nás jakýsi stmelovací prvek, manža je vděčný, že se vcelku sneseme a že je oni postaráno ..... sama už bydlet nemohla ..........   kdyby se jen naučila " soustavně se nevměšovat" ....  tak by to nemělo chybu.

Čeká tě život plný smutnění, kdy se budeš muset pořád jen přizpůsobovat a být ta, která má pochopení. Pokud se tomu nepostavíš teď, až budeš jeho žena, máma jeho dětí, nejspíš tam budeš bydlet, protože Tě k tomu přemluví oba dva...A ona Ti bude říkat, co a jak máš dělat s dětmi, bude k vám chodit denně a Ty nebudeš vědět, jak z toho. Nesmíš se stavět mezi matku a syna. Udělala bys velikou chybu, kdyby sis příteli jen stěžovala a nutila ho, aby tam nejezdil. Zvol jiný přístup: pochopila jsem, že přes týden jste spolu? Tak až řekne, že o víkednu jede k matce, řekni mu, že Ty prostě nejedeš. A trvej na tom. Až se zeptá, co budeš dělat bez něj, řekni, že budeš střídavě jezdit pomáhat svým rodičům a střídavě chodit za sportem a kulturou, protože to přes týden nestihnete. Nech ho tam jezdit samotného. matka do něj bude vrtat a hučet. Nech to dojít tak daleko, až jí bude mít plné zuby. on musí přemýšlet, co děláš bez něj. Jistě, je to jeho máma, ať jí pomáhá. nevyčítej mu to, neptej se na ní...až se Tě zeptá on...řekni...byla jsem na koncertě, bylo to tam fajn, projela jsem se na kole, navštívila to a to místo...Nevzbuzuj v něm žárlivost, buď věcná, klidná, ale neustupuj! Ty tam jezdíš, abys byla s ním...ale Ty s ním vpodstatě nejsi! Proto bude lépe, když ho necháš jet párkrát samotného. Jinak budeš celý život pod pantoflem svojí tchýně! Ona potřebuje, synek přicupitá. Ano, je to jeho povinnost. Ale připrav se na to, že budeš vždycky až za ní! A to tak dlouho, dokud s tím ON SÁM něco neudělá. On musí chtít. on musí bouchnout do stolu a říct: a příští tejden sem nepřijedu! Kvůli Tobě mami přijdu o holku, kterou mám rád. Budu jezdit jednou za čtrnáct dní! Nech je, ať se porovnají sami dva. A jestli se s tebou kvůli ní rozejde? pro tebe jedině dobře, děvče! Vím, o čem mluvím.

BB napsal(a):

Bydlení s tchýní v dvougeneračním domku .... tenhle název mi vyloudil úsměv na rtech ....   ... my bydlíme s tchýní v jednogeneračním domku, má svůj pokoj a trvale otevřené dveře, takže jsme soustavně pod dohledem ..... zavírá jen tehdy, když otevřu okno nebo  dveře a jí táhne na "páteř" ....   soustavně přidává svoje poznámky : a to já jsem všecky leta dávala na táč drobenku, a všechny leta ona krájela cibuli jinak, a všechny leta ona .....     ještě, že jsem  urputně pracující a domů  se dostanu až k večeru, kdy ona se prochází "kvůlivá spálení cukru"  .....  dám jí večeři a ona pak usne u televize, aby si mohla ráno stěžovat, jek " celý noce nespí " ......   

Ale ... až  nebude ... stejně mi bude chybět.....  paradoxně tvoří pro nás jakýsi stmelovací prvek, manža je vděčný, že se vcelku sneseme a že je oni postaráno ..... sama už bydlet nemohla ..........   kdyby se jen naučila " soustavně se nevměšovat" ....  tak by to nemělo chybu.

Až mi vyhrkly slzy... Taky jsem tchyni 2x nemusela, její "dobře míněné rady" mě vytáčely atd. Teď už 10 let není a vzpomínáme na ní kolikrát, třeba o 2.vánočních svátcích jsme se tak nějak sešly celá široká rodina ise švagrem, děti bugřily atd.... to už je nenávratně pryč, teď sedíme s manžou kolikrát i sami, na chatě si říkáme, kdyby ty naše maminy žily, ty by koukaly, jaký to tu máme, daly bychom kafíčko, děda by se motal kolem udírny....ale bohužel.
Ty pootevřené dveře snad i chápu, asi se cítí někdy v tom zavřeným pokoji  sama, chce být členem rodiny, rodinného dění...jako "nemocné dítě" když stoná, chce ležet v kuchyni, aby vidělo , jak máma vaří nebo tak nějak... Teď po letech, když mám děti odrostlé a "hrozí", že si můžou přivést životního partnera, mnohé chápu, snad jsem poučená, ale jejikož mi pánbů nadělil hubu, asi taky možná něco někdy plácnu