------------------

Upravil(a) REŇAS (8. 6. 2012 19:07)

henrietta napsal(a):

Úplně ho vidím, jak zapomene pin, zkusí to jednou, dvakrát, zaváhá jestli to nemá říct, pak si vzpomene, že jste mu jasně říkali co s tím nemá dělat a že už tatínek musel jednou volat operátorovi, zoufale zkusí pin potřetí, pak to chce puk, no to zkusí asi tak 20x s čím dál tím většími obavami, samozřejmě to netrefí a musí stejně s pravdou ven. No jenže to měl přece zakázané to dělat, tak určitě radši tvrdil, že neví jak se to stalo. Pak přejde bouře a protože je flegmatik a jsou prázdniny, tak ho momentálně ta simka zas tak netrápí. No co, aspoň zatím ušetříte za kredit:o)

Moc pěkně napsáno. Vidím to podobně

REŇAS napsal(a):

Jo,henrietko,děkuji za typ,mrkla jsem na ně,ani se nechce věřit,že jsou tak nezničitelné. Nechám si to projít hlavou,uložím adresu,ale co když netrefím velikost?? No,jinak zase,tak drahé nebyli,protože předtím zničil jedny a my na konci léta kupovali další ve výprodeji,ale i kdyby stáli stovku,jde o princip,že.. na lítačku,má jiné.

No ono se na nich nemá co rozbít, maximálně kdyby si uřízl podrážku, jinak fakt nevím Ta velikost se měří podle toho postupu,jak je tam uvedený. My jsme si před prázdninami objednávali troje (svoje starší jsem předtím ztratila - další způsob zničení) Mamka je má akorát, my se sestrou o půl čísla větší než potřebujeme (bály jsme se aby nebyly malé, tak jsme to asi přepískly při měření). Ale to u syna asi není problém, určitě by do nich vyrostl:) Jinak ale aby to nebyla reklama jen na tohodle výrobce, určitě je seženete i v nějakém sportu a tak, jen budou asi dražší, ikdyž teď by mohly být výprodeje...

A co syn a vláčky? Je super, že se drží u jednoho koníčku takhle dlouho a vytrvale. Náš táta si taky ulítával na vláčcích, když byl malý, ještě je máme všechny doma, ale bráchu už k tomu nepřivedl, ikdyž se na to táta asi těšil:) Mě z toho nejvíc uchvátily takový maličký kravičky na louku ke kolejím, co jsme viděli někde na výstavě a pak jich táta pár koupil:)

Ahoj, moje dieťa našťastie neklame, vždy mi všetko povie, tak sme ju naučili, že či je to dobré alebo zlé, nech to radšej povie. raz, asi pred rokom mi nepovedala o nejakej somarinke zo školy a ja som sa jej potom pýtala, prečo mi o tom nepovedala. Tak som sa dozvedela, že pri podobnej situácii som jej už raz za to nadávala, tak sa vraj bála. A potom som sa zháčila a sama sebe spytovala svedomie, že ak budem neprimerane reagovať, tak naozaj začne veci zatajovať a časom možno aj klamať. Nie je to aj u vás takto? Ak malý niečo vyviedol a dostal za to neprimeraný trest, tak teraz radšej bude klamať a zatĺkať a čakať, či mu na to skočíte alebo vyjde pravda najavo. Uvedomila som si napríklad pri mojej dcére, že niekedy sa môže niečo stať aj nechtiac, samu ju to bude štvať a tým, že jej naparím neprimeraný trest, situáciu ešte zhorším. Ak si je vedomá, že niečo vyvedie, v čo vopred než spraví nejakú "lumpárnu" dobre vie a plne si to uvedumuje už predtým, povie to doma a vie, že nejaký trest bude nasledovať, zákaz pc, tv...ale to u nás nebýva často.
Mňa napr. vytáča neporiadok u nej v izbe. Donútila som ju upratovať asi takým spôsobom, že ak si chce domov vodiť kamošky, bude u nej v izbe poriadok, ak tam chce mať brajgel, nech ho má, ale žiadna kamoška do baráku. A keďže sú jej kamarátky nadovšetko, zabralo to.
Ale strašne sa mi páčilo, čo písala myslím Dusicka, že trestá deti domácimi prácami, to musím vyskúšať, myslím, že u nás by to mohlo zabrať.

Chjo, měla jsem rozepsanej středně dlouhej příspěvek (ve srovnání s Reňas teda spíš krátkej) a restartoval se mi z ničehožnic počítač Se mi do toho znova nechce.

Reňas, nemůžeš se rozhodnout, kterou fotečku necháš v profilu Jj, všechny jsou pěkný.

--------------------

Upravil(a) REŇAS (8. 6. 2012 19:03)

Amando - u vás to bylo jak u nás.
Kluci když něco provedou nebo tak - tak hlásí - tak já ti to mami tedy povím, nebudu lhát - ale nesmíš mi nadávat
Pak většinou následuje domluva,domluva domluva.
Já nadávám, ječím hysterčím asi kvůli bordelu, odmlouvání, prostě kvůli blbostem, jeden den mě třeba vytočej a druhý den to přejdu s klidem.
Ale když jde fakt do tuhýho a je nějaký průšvih, snažíme se to vyřešit. (konkrétně ted jsem si třeba vzpomněla na poslední průšvih - staršímu klukovi je 15, a asi před týdnem šel spát na zahradu do boudy (chatičky) ani se nepřišel najíst, napít - což mi bylo divný - nejdřív jsem myslela,že ho snad půjdu hledat - ale byl v boudě v podnapilým stavu. Když jsem se ho zeptala, proč chlastal, zapíral že ne, tak jsem mu jednu vlepila a musel spát doma. Druhý den jsem si s ním promluvila, že jeho tělo je v pubertě, že mám strach aby nebyl alkoholik atd atd atd. Trest žádný nedala, tak snad se mi to nevymkne z ruky. Zatím musím zatukat, dobrý.

Upravil(a) dusička (22. 8. 2008 22:46)