29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Avalonko, to je přesný, já vím, co v něm ještě dřímá ( možná se to vůbec neprovudí:-)) )), ale opravdu, srovnám-li s minulými kamarády a přáteli, tak tento zatím vyhrál a vyhrává pořád. Ostatně nikdo nejme dokonalý...no, kdyby to četl...ha, ha.
Není tady
Děvčata, díky moc za všechny reakce, zvláště Tobě avalonko. Sama si už připadám hnusně, jak furt fňukám. Vím, že časem ta největší bolest pomine a co doopravdy nechci, je skončit jako protivná zahořklá baba. Moc o tom, co jste mi psaly, přemýšlím. Snažím se obnovit styky s kamarádkami a najít nové, píšu si s vícero ženami po mailu. Objednala jsem si vlnu a budu po 10-ti letech plést dceři svetr. Byla jsem s kámoškou na výstavě fotek a na kafi a plánujeme návštěvu divadla. Jen ta strašná bolest kdyby už přestala! Teď je manžel nemocný, má jakousi střevní chřipku, je mi ho tak líto, když ho vidím, jak tam leží a všechno ho bolí. Nejradši bych ho objala a pohladila. Jenže nemůžu! Na to už má jinou...
No snad to už bude lepší a lepší. Musím věřit. Ještě jednou díky za reakce. Ahoj.
Ivana
Není tady
Ano, mám ho ráda, v některých věcech si vážím jeho úsudku ( v jiných zase ne, ale známe se už dlouho, takže vím, na co se ptát, a co raději nerozebírat., jsme si v rovnocennými partnery, kdy nikdo z nás nikoho v ničem neomezuje (že se to na jedné straně trochu zvrtlo s nevěrou, holt ukáže doba .....neberu to jako konec světa, protože ono se to taky ani tak nejeví
( v tomto případě bych ti musela dát za pravdu, jak píšeš v jiném příspěvku o nevěrných mužích, kteří jsou zvyklí doma a jen si vymýšeljí, aby polapili nějakou tu milenku( mladší, či stejně starou)- a že některé milenky věří více či méně výmyslům... nebo oni tomu až tak nevěří, ale dělají, že ano, přece by neoponovaly svému milenci, to by se jemu nelíbilo a vyměnil by je za shovívavější a přitakávěvější milenku. To ale víme...
Není tady
Ivana napsal(a):
Děvčata, díky moc za všechny reakce, zvláště Tobě avalonko. Sama si už připadám hnusně, jak furt fňukám. Vím, že časem ta největší bolest pomine a co doopravdy nechci, je skončit jako protivná zahořklá baba. Moc o tom, co jste mi psaly, přemýšlím. Snažím se obnovit styky s kamarádkami a najít nové, píšu si s vícero ženami po mailu. Objednala jsem si vlnu a budu po 10-ti letech plést dceři svetr. Byla jsem s kámoškou na výstavě fotek a na kafi a plánujeme návštěvu divadla. Jen ta strašná bolest kdyby už přestala! Teď je manžel nemocný, má jakousi střevní chřipku, je mi ho tak líto, když ho vidím, jak tam leží a všechno ho bolí. Nejradši bych ho objala a pohladila. Jenže nemůžu! Na to už má jinou...
No snad to už bude lepší a lepší. Musím věřit. Ještě jednou díky za reakce. Ahoj.
Ivana
Je docela možné že po nějaké době až zjistí jak jsi silná a samostatná se k Tobě bude chtít vrátit. Odešel asi za mládím a vůní nových zážitků. Odešel možná od jistého stereotypu. K tomu "stereotypu" spěje každý vztah kde jeden je jen pro toho druhého a opuští své zájmy. A pokud se nevrátí? Tak určitě "přijde" někdo jiný. Držím palce a nedej se!
Není tady
Ahoj dámy,
jsem v podobné situaci až na ten rozdíl, že "naštěstí" naše manželství trvá necelé 4 roky, takže pravděpodobně nestratím 20 let čekáním na někoho, kdo za to nestojí. To ale neznamená, že neprožívám tytéž pocity:-( Na ty žádná úleva ani výhoda nefunguje.
Taky přemýšlím nad tím, že proč se vždycky takhle hrozně při rozchodu trápí ženy?
Chlap buď odejde v pohodě, nebo si na chvíli nasype popel na hlavu anebo když dostane kopačky, tak si chvíli zdravě popláče a hotovo, život jde dál. Žádné bolestné vzpomínky a prožívání...je to dáno přírodou?
Jo, jo,. je to dáno přírodou, žena udržuje domácí krb a rodinu pohromadě, muž po splnění svyých "povinností"" založit rodi¨nu, kouká, kde by zakládal dál... to samozřejmě neplatí pro všechny, ale trochu jsem to zobecnila.
Při rozchodu se obvykle trápí ten, který k tomu nedal podnět, a jestli se trápí i ten, kterého to jako prvního napadlo, tak si to měl rozmyslet včas....
Není tady
někde jsem četla, že zážitek z rozvodu v člověku doznívá průměrně cca 7 let.Pak prý už je s tím vyrovnaný. Tak to se mám na co těšit. Pravda, záleží na vyzrálosti daného jedince, okolnostech a tak. Ale stejně je to síla. 'Rekla bych, že hlavním problémem současné společnosti (materiál je podružný) jsou vztahy, vztahy, vztahy...
Kam se to všichni řítíme, každý ví, jak to je, ale stejně si tu hubu (a zpočátku rád) nabije.
Avalonka, tak sa mi paci, co tu pises...:-)))) na vacsinu veci mam na 100% rovnake nazory, som rada, ze nie som sama. Obcas si totiz pripadam cudna. :-)
Není tady
rina napsal(a):
Ahoj dámy,
jsem v podobné situaci až na ten rozdíl, že "naštěstí" naše manželství trvá necelé 4 roky, takže pravděpodobně nestratím 20 let čekáním na někoho, kdo za to nestojí. To ale neznamená, že neprožívám tytéž pocity:-( Na ty žádná úleva ani výhoda nefunguje.
Taky přemýšlím nad tím, že proč se vždycky takhle hrozně při rozchodu trápí ženy?
Chlap buď odejde v pohodě, nebo si na chvíli nasype popel na hlavu anebo když dostane kopačky, tak si chvíli zdravě popláče a hotovo, život jde dál. Žádné bolestné vzpomínky a prožívání...je to dáno přírodou?
Rino, nemyslím si, že chlapi prožívají rozchody snáz než ženy. Já když odcházela od manžela, tak se zhroutil taky. Myslím, že to hůř prožívá ten opuštěný než ten opouštějící, což je logické. A znám spoustu mužů, které rozchody sebraly tak, že se raději už do žádných vztahů nepouštějí řka "já na to už nemám - podruhé bych to nepřežil". Myslím, že to chlapi jen lépe skrývají - holky dávají emoce najevo.
Jeden kamarád mi řekl, že MUŽI jsou těsně po rozchodu navenek v pohodě, dělají si dál své koníčky jako by se nic nestalo. Ale ta bolest v nich utvoří ránu, která se nikdy úplně nezahojí. ŽENY jsou po rozchodu na dně, ale přijde chvíle, kdy dokáží udělat za minulostí tlustou čáru a na bolest zapomenout. Žijí dál, umějí se znovu naplno zamilovat, zakousnout do života. Takže bychom k pánům neměly být nespravedlivé.
Je mi jasné Rino, že trpíš. A moc. Je mi to líto, tím se musí každý probolet sám. Ale jestli ti to aspoň trošku uleví, znám hromady případů, kdy jsou pěkné potvory ŽENSKÉ a s těmi svými miláčky orají, až to hezké není...
Není tady
faf napsal(a):
Avalonka, tak sa mi paci, co tu pises...:-)))) na vacsinu veci mam na 100% rovnake nazory, som rada, ze nie som sama. Obcas si totiz pripadam cudna. :-)
Nojo, vždyť já tě taky žeru, ty moje holka Slovenská! )
V tom případě jsme "čudné" obě dvě... Ale já se mám i taková čudná ráda - ty snad sama sebe ne? )
Není tady
Ahoj Ivano,
jestli Ti muzu poradit,jako chlap chovej se k Manzelovi hezky uvar mu,proste ho"neobtezuj problemy" a davej mu nejevo,ze ho mas rada ale nevnucuj se,pokud ma v sobe aspon trocho zodpovednoszi,tak se o Tebe bude zajimat,tak poznas,jestli ma cenu o nej bojovat ale samozrejmne se muze stat a nebudes prvni,ze o Tebe stratil zejem,pak se smir,ze to snim uz nepujde(vim je to tezke po tech letech)chtela jsi neco na nej najit az si nasla a neni to dobre,nema cenu neco hledat,kdyz se nechces rozvadet.Olda
Olda napsal(a):
Ahoj Ivano,
jestli Ti muzu poradit,jako chlap chovej se k Manzelovi hezky uvar mu,proste ho"neobtezuj problemy" a davej mu nejevo,ze ho mas rada ale nevnucuj se,pokud ma v sobe aspon trocho zodpovednoszi,tak se o Tebe bude zajimat,tak poznas,jestli ma cenu o nej bojovat ale samozrejmne se muze stat a nebudes prvni,ze o Tebe stratil zejem,pak se smir,ze to snim uz nepujde(vim je to tezke po tech letech)chtela jsi neco na nej najit az si nasla a neni to dobre,nema cenu neco hledat,kdyz se nechces rozvadet.Olda
Milý Oldo,
myslel jsi to určitě dobře.... To jediné tvůj příspěvek omlouvá!
Není tady
Ahojky, nejsi z Prahy nebo okolí? Měly bychom si o čem u kafča povídat ...
Ahoj holky,
jsem bohužel z Brna. A opravdu se doma trápím, kromě dětí, jen já. Manžel je v absolutní pohodě. Každý den z práce frčí rovnou za milenkou, vrací se kolem 11té, když už spím ( pomocí prášku). Ráno mi řekne ahoj. To je všechno. O víkendu za ní razí kolem sedmé ráno v sobotu a vrací se v neděli po 11té. Teď spolu byli o jarních prázdninách na lyžích. Přijel domů, během 20ti minut vybalil prádlo a zase odfrčel. Ani si nevšiml, že jsem byla u holiče ( mám úplně jinou barvu), mluvil jen s dcerou, na moje otázky odpovídal hmm. Vůbec pro něj neexistuju. Vím, že se trápím zbytečně, ale bohužel trápím se. Celých 20 let mě miloval, zajímal se o mě a teď jsem pro něj míň než vzduch. To nejsem schopna unést.
Jinak Oldo, jsem na něj hodná, vařím (on ale doma nejí), peru, žehlím, uklízím a nemá to žádný efekt. Prostě pro něj neexistuju, tak je to.
Není tady
Ivano,
bolí to, sakra to bolí, a bolí to i mě za Tebe. Moc bych Ti přála, aby jsi už teď dokázala zmobilizovat všechny své síly a šla dál. Vím, že teď máš pocit, že neuzvedneš ani tužku, ale věř, že příjde chvíle, kdy se to začne lámat.
Co takhle nebýt jednou večer doma až příjde? Nemáš možnost zůstat u kamarádky na noc? Ta jeho suverenita a jistota by možná dostaly trochu na frak. Byl si Tvou láskou vždy moc jistý. Nechtěla bych Ti nic radit, chtěla bych Tě jen nějak pohladit po duši, aby se Ti lépe dýchalo. Sama jsem tímhle prošla a ještě mám obrovský kus cesty před sebou, ale vím, že když mi bylo takhle hrozně byla jsem jako ochrnutá.
Drž se děvče a věř, že na to nejsi sama.
Není tady
Sofi,
díky moc. Zrovna jsem ve fázi, kdy brečím a brečím. On je pryč, je u ní. Tak strašně mi chybí někdo, kdo by mě k sobě přivinul, řekl, že všechno bude dobré, že mě má rád. Zítra je Valentýn. Vím, že to je komerční svátek, ale stejně všechna ta propaganda na mě tak hrozně působí. Proč ostatní mají někoho, kdo je má rád a já ne? Co jsem udělala tak zlého? Ach, panebože, jak tohle vydržím?
Není tady
Ač jsem navenek velmi otevřená a kolektivní, problém s manželovo nevěrou jsem dlouhé měsíce tajila i před nejlepšími kamarádkami. Nemám dodnes pocit, že někoho baví poslouchat kolotoč mého sebelitování a snahy pochopit jak se to mohlo stát. Čtu teď vaše příspěvky a mám smíšené pocity, že v tom nejsem sama, ale zda mělo smysl tak bojovat o udržení si lásky, vzájemného porozumění, štěstí... Přes řadu indícií jsem pořád věřila, že je jen jeho dobrou kamarádkou, že nás má pořád rád. Na malém městě se snad bohudík neutají nic a tak díky pár SMS a dobře mířených narážek jsem prohlédla. Naše láska a že na ní dodnes věřím byla obrovská a přetvářela se s příchodem dětí a životních situací v nádherný kreativní sexuálně i po všech ostatních stránkách neběžný vztah. Ovšem intuice podložená změnami v jeho chování (navýšení doby strávené před zrcadlem, vonění a mytí před odchodem do jiného kolektivu, pozdější a pozdější návraty domů) mi napovídala,že se něco děje. Stoupla jsem si před zrcadlo a pozorovala co se mnou udělal čas, těch 18 let bylo najednou hodně a pochopila bych, že jsem mu zevšedněla. Byl mou pracovitou a obdivovanou rybou a tak jsem k tomu přistoupila,za milenkou jsem zašla, v klidu s ní probrala co nás čeká a že je chápu, byla o 8 let mladší, bezdětná, žila u maminky, takže starosti žádné, jen kde se co slaví a kdo s kým. On mi vyprávěl, jak si rozumí, jak je šťastný včetně podrobností, vždyť jsem byla po dlouhá léta jeho nejlelpší kamarádkou. Vím, že víte jak to bolí. Můj boj začal sbíráním informací o ní, a jaké bylo překvapení, že se jedná o profesionální kleptomanku ženatých chlapů, že neměla od svých 17 let jiný vztah než ukradený, sama si neschopna vybudovat něco od začátku, to mi dávalo tolik naděje, ale Láska je slepá a tak jsem byla pouze za pomlouvačku atd. Přesto červ pochybností odvedl svou práci a i on začal se vyptávat, bohužel chronická lhářka dokáže bez mrknutí oka pustit slzu jak jí nenávidím a jak miluje jeho skvělé děti a jak jí to takhle stačí a nikdy nebude chtít víc. Z toho nic víc bylo během pár měsíců lyžování v alpách, několik výletů včetně k moři, denodenní návštěvy u nás doma. Ikdyž jsem s ní o tom všem chtěla ze začátku mluvit, pak se vše odehrávalo proti mé vůli, brala jsem prášky na spaní a přemášlela o smyslu žití. Zbavila jsem se jí po několikaletém vztahu, až když jsem donutila svého muže odejít a on si jeho slovy musel vybrat. Je to pár měsíců, chytá se za hlavu, sundal si růžové brýle a strašně se snaží napravit co pokazil. Je to zase on, jen já už jsem jiná. Jsem na dně, často jsem histerická, náladová, bez chutí něco tvořit, ukllízím jen nutné a snažím se s tlím vším vyrovnat. Moc bych si to přála, kvůli sobě, dětem i tomu co jsme spolu dokázali vybudovat. Jen nebudu mladší ... Nikdy jsme se nepřestali milovat, ani v nejtěžších chvílích, dokonce jsem souhlasila s kuriozitkou jakou je pokus o 3 na lůžku pro 2. Už slyším reakce vaše ale věřte nebo ne to byl jeden z důvodů proč jsem to nevzdala, vždyť trápit se do konce života co na ní měl a pak vědět že jen to že je mým pravým opakem, ochotná udělat cokoliv v jakýchkoliv podmínkách a kdykoliv, to se nedělá z lásky. Jí ten cit viditelně chybí a tak ta pověstná žárlivost, byla u mne touto akcí odbourána. Matraci může dělat kterákoliv, ženu se kterou chce muž budovat a zestárnou jen některé z nás. Dnes ráno mne držel za ruku a řílkal: " Zestárni se mnou všechno je ještě před námi, nebudeš ty nebudu já, budou jen 2 větve jediného stromu.! Před 18 lety jsem to vystíhla z novin a nalepila na úvodní stránku našeho společného deníku a on si to pamatoval. Lidi věřte, že se dá vše spravit, chtějí li obě strany, ač to stojí tolik úsilí, slz, bolesti, ztráty hrdosti, víry v druhého. Nevzdávejte to. Můžu si říct, nepodaží li se to, že jsem to alespoň zkusila.
Ivana napsal(a):
Ahoj holky,
jsem bohužel z Brna. A opravdu se doma trápím, kromě dětí, jen já. Manžel je v absolutní pohodě. Každý den z práce frčí rovnou za milenkou, vrací se kolem 11té, když už spím ( pomocí prášku). Ráno mi řekne ahoj. To je všechno. O víkendu za ní razí kolem sedmé ráno v sobotu a vrací se v neděli po 11té. Teď spolu byli o jarních prázdninách na lyžích. Přijel domů, během 20ti minut vybalil prádlo a zase odfrčel. Ani si nevšiml, že jsem byla u holiče ( mám úplně jinou barvu), mluvil jen s dcerou, na moje otázky odpovídal hmm. Vůbec pro něj neexistuju. Vím, že se trápím zbytečně, ale bohužel trápím se. Celých 20 let mě miloval, zajímal se o mě a teď jsem pro něj míň než vzduch. To nejsem schopna unést.
Jinak Oldo, jsem na něj hodná, vařím (on ale doma nejí), peru, žehlím, uklízím a nemá to žádný efekt. Prostě pro něj neexistuju, tak je to.
Stojí-li ti za to vydrž! Ikdybys bouchala hlavou do zdi nebo se zpila do němoty, pocit zklamání a samoty nevyženeš. Vím o čem mluvím. Jestli ti za to nestojí, začni třeba maličkostmi a plánováním budovat nový život. Zvládneš to!
Lído, tak jsem si pobrečela, vystihla jsi i mne.Co píšeš, je prostě život, pochopila jsi, že ho za nohu neuvážeš a nechala jsi ho dýchatŽe se teď chováš tak, jak popisuješ, je jen důsledek deprese a a jen čas ti pomůže vyrovnat se s tím. Nikdo ti nenaordinuje radu, jak vymazat z hlavy, co se stalo, ale posunulo tě to dál...
Není tady
Ahoj děvčata,
tak den D nadešel. Tedy den S - stěhování. Manžel se bude stěhovat 27. a 28. února. Neumím si představit, jak to vydržím. Poraďte mi, mám být u toho, nebo raději jít ty dny do kina nebo do kavárny a vrátit se až pozdě večer?
Není tady
Ivano,
můžu - li radit (je to jen můj pocit), já na tvém místě bych rozhodně doma nebyla!
Vím,je to hrozně bolestné, mně to zřejmě taky čeká (ale stěhovat se budu muset já...). Jseš rozháraná, nejradši bys ho poprosila ať ještě zůstane, ať to s váma ještě vydrží a tak...je mi z toho i za tebe úzko.
Asi se z tho nedá vyvléct.
Zkus zajet na ty dva dny někam pryč, nedívej se na to, bude tě to zřejmě ještě víc bolet.
Třeby mu tam nechej vzkaz, ...nebo já nevím.Ale já bych u toho rozhodně nesekundovala.
Připrav se prostě na "nejhorší" a popřemýšlej, jestli je to skutečně tak "nejhorší"-
Říká se, že když se jedny dveře zavřou, druhé se otevřou...co ty na to? Mně se to chlácholí, že.Strašně ráda a upřímně bych ti nějak pomohla. Ve mně samotné je taky malá dušička- ale říkej si: přežiju to! Musím! Nc jinýho ti nezbyde.
Máš poblíž rodinu? Rodiče? Hlavně se pokus nebýt v té chvíli sama.
Moc na tebe budu myslet, držím palce a VĚŘ, bude líp!!!!!!!!!!!!!
Ivana napsal(a):
Ahoj děvčata,
tak den D nadešel. Tedy den S - stěhování. Manžel se bude stěhovat 27. a 28. února. Neumím si představit, jak to vydržím. Poraďte mi, mám být u toho, nebo raději jít ty dny do kina nebo do kavárny a vrátit se až pozdě večer?
Milá Ivano, tak já bych se vyhnula tomu, abych byla u stěhování. Nejdřív bych si s ním vyjasnila, co si vezme, aby se mi pak nemusel vracet. To by mi totiž nepřidalo, pokud bych ho stále milovala. A myslím, že ty ho stále miluješ....ono se to časem může úplně převrátit. Znáš to, že když nemůžeme změnit skutečnost, musíme změnit svůj postoj k ní. Taky jsem na tom byla podobně jako ty, jen jsem nevěděla, že je v tom milenka. (I když tušení jsem měla, manžel zapíral a zapíral. Ale ty "příznaky" byly stejné jako všude jinde.) Časem jsem opustila já jeho, i když ještě před rokem a půl jsem si to nedokázala ani představit. Během tý doby jsem zjistila, že můj muž už není můj muž, že jsem žila v iluzi, jakou jsem si o něm vytvořila. Změnila jsem na něj názor, časem si ho přestala vážit a začala věřit, že dokážu žít bez něj. A opravdu to jde a dokonce mě život baví mnohem víc než kdy předtím s ním. Zkus najít něco pozitivního na tom, že budeš bez něj. Co jsi s ním dřív nemohla a teď budeš moct....taky mi pomáhalo, když jsem si pořád dokola vědomě omílala, kdy mě jak ponížil. A ptala jsem se - tohle chceš? A chceš, aby to vidělo i tvoje dítě? Ne, ne. Zjistila jsem, že opravdu nemám za potřebí nechat si to líbit a že takového člověka si vážit nelze. Pak se mi opouštěl mnohem snadněji. Tak se drž, pa.
Není tady
Ivana napsal(a):
Ahoj děvčata,
tak den D nadešel. Tedy den S - stěhování. Manžel se bude stěhovat 27. a 28. února. Neumím si představit, jak to vydržím. Poraďte mi, mám být u toho, nebo raději jít ty dny do kina nebo do kavárny a vrátit se až pozdě večer?
Kdyz jsme se s manzelem rozchazeli a bral si sve veci, pozvala jsem si kamaradku, a povidaly jsme si u kavy. Myslim, ze kdyz mu nechas volne ruce, muze si vzit si cokoliv, i to, co je tobe blizke. Pokud to zvladnes, a verim, ze ano, zkus to take tak. A navic to bude neprijemne i jemu a o to rychleji vypadne a o to mene veci si vezme.A kdyby neco, budes mit v kamaradce zastani.
Vsimla jsem si na foru kamaradky, ze v Brne uz se devcata setkavaji, zkus mezi ne zajit.
Ivana napsal(a):
Ahoj děvčata,
tak den D nadešel. Tedy den S - stěhování. Manžel se bude stěhovat 27. a 28. února. Neumím si představit, jak to vydržím. Poraďte mi, mám být u toho, nebo raději jít ty dny do kina nebo do kavárny a vrátit se až pozdě večer?
Ivanko, kdybys neměla zrovna s kým na kafe, tak se ozvi:) Můžem se domluvit a někam zajít. Jsem taky z Brna. Myslím na tebe...
Není tady
Ivanko, jak je po víkendu?Myslím na tebe,ozvi se...
Není tady