Jéje, takovýho psaní, zatím co si člověk odskočí na oběd..

K adopci bych nepřistoupila, když už bych si to odnosila, přece to nikomu nedám..
Moje sestra se na mimino těšila, chtěla ho (ne tedy takhle bryzy, ale chtěla), chvíli jen zaváhala, když zjistila, že to nějak neutáhnou finančně.. Vím ale, že postoj mýcho rodičů by byl, že to dítě pryč dát nesmím..
Dětí je teď v okolí nějak plno.. Já tohle vím od soboty od rána, takže fakt ještě netuším, co s tím. Přítele jsem vyslechla, znám jeho názor a to je ten, že pokud to nebude pro moje zdraví nebezpečné, tak by raději početí potomka odložil.. Když mi to doktor nedoporučí, prý budeme řešit dál.
Já si sama nejsem absolutně jistá, vím že výchova by byla na mě.. ale tenhle chlap je sice fajn, ale kdo ví, jaký je opravdu. Není mi 18, nejsem zamilovaná, dívám se na to očima samostatný holky, ale uživím i to malé? sama ze 7tis? To snad ani není přece možný..

Přítel říkal "kdo umí, umí" :-D

Když vy to dítě popisujete tak hezky.. a já včera koukala na nějakýho spratka, co vyhazoval kamení z truhlíků a mateřsky jsem si nepřipadala..

Pikola napsal(a):

Když vy to dítě popisujete tak hezky.. a já včera koukala na nějakýho spratka, co vyhazoval kamení z truhlíků a mateřsky jsem si nepřipadala..

já taky okolo sebe někdy vidim spratky... (a to i u mě doma, teda zatim jen jeden, ten druhej je moc malej Nemůže dítě poslouchat jak hodinky,je to osobnost)  teda vyhazovat ale kameny z truhlíků bych ho nenechala... (to aby sis nemyslela že jo, jen protož ejsem napsala že dítě nemůže poslouchat jak hodinky )

Ivča K. napsal(a):

Sally napsal(a):

Rozhodni se Pikolo za sebe, jestli nevíš, zeptej se dítěte, ono ti poví. Jen měj na paměti: dítě má být chtěné a očekávané s láskou, nemělo by se narodit, protože se stalo... Může ti to připadat jako blbost, ale chtěné dítě se jinak vychovává, jinak se s ním snáší potíže a problémy.

No vidíš Sally a mě právě to nechtěné,které jsem si nechala proti všem pomohlo překonat všechny potíže a problémy v době rozpadu manželství,všechno bylo najednou míň důležité než moje holčička,kterou nikdo nechtěl a nakonec ji všichni zbožňujou.Za to můj vymodlený syn mi už vícekrát přidělal pár vrásek a i když mu je 22,pořád ještě není konec,ale není to zas tak strašné,miluju je oba stejně.Jen ta nechtěná je mi nějak víc oporou.

No právě kdyyž ty vrásky bude dělat dítě které jsi nechtěla, snáší se to hůř

Pikolo, za 7 tis. se fakt žít nedá, budeš muset našetřit před odchodem na mateřskou a doufat, že Ti přítel na výživu dítěte přispěje, i kdyby s Vámi nežil. Mě otec mého dítěte nepřispíval ani alimenty dobrovolně a včas, takže moje pojiska pro přežití byli peníze našetřené před odchodem na MD. Od druhé poloviny MD jsem pobírala i soc. dávky a v 2,5 letech dítěte šla zpět do práce. No kdyby bylo nejhůř, šla bych bydlet k rodičům nebo své babičce, ale tak špatně zase nebylo. I to jak přežiješ dobu MD finančně musíš zvažovat. Jestli si dítě nenecháš, tak jdi na interrupci co nejdřív. Přeci jen, dokud je to shluk buněk velký 3mm, dle mého názoru to vražda není, ale v momentě kdy už to vypadá jako pulec a má srdce - tak to už bych mu život přerušit nedokázala.
Nikdy jsem nelitovala, že jsem si dítě nechala.

Rozhodnutá pořád nejsem, jen teď netuším, jak bych to opravdu zvládla sama finančně, kdyby se na mě nedejbože vyprdnul.. platím dluh za ex a ještě asi dva roky budu, bydlení mám svoje, ale není to zadarmo.. eeeee... kdyby tak někdo přišel a řekl, neboj, to bude dobrý, dobře to dopadne.. ale to mi nikdo nepoví..

Pikolo, ješt+ě ti chci říct jednu mou životní pravdu:

Partneři přicházejí a odcházejí, děti zůstávají.

Tedy myslím to v mém případě pozitivně, mé děti jsou pro mě takovou životní konstantou, něčím, co mi dalo určitý smysl života (i když mám i jiné důvody proč žít).
I kdyby tvůj současný partner nebyl ten pravý, tak si můžeš najít v budoucnu jiného, lepšího. Ale když prošvihneš dítě  (a tvých 27 let je biologicky pro dítě nejvhodnější doba), nemusí už žádné další přijít - po 2 potratech je to i dost pravděpodobné.

Přijde mi to, že v dnešní době jsme masírováni různými návody v časopisech na život  typu "urvi co můžeš, užívej života, nevaž se, odvaž se apod." Takže opravdu nám média vymývají mozek rovnicí dítě = nesvoboda.

Ano, pochopitelně, dítě je veliký závazek, ale opravdu současně i dar.
Za sebe můžu říct, že jsem život naplno užila mimo jiné i právě proto, že mám děti. Neumím si představit život bez nich.

janinko, nenaštvalo.. těhotná sestra, to nebude výchovou, ona děti miluje, v dnešní době je to neobvyklé, ale proč nemít dítě, když ho chci..
A já? stalo se, stalo, vrátit se ta chvíle nedá. Já si jen sama sebe s dítětem neumím představit..

Pikola napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Juraj napsal(a):

A myslis, Pikola, ze kdyz \"TO\" udelas, a budes si trajdovat pak vesele po svete, uzivat zivota a mit karieru, ze budes pak stastna... ? Nelitovat? Ja se s Tebou vsadim, ze ne, podvedomi, svedomi neutisis pak jen tak... To neni jako rozslapnout komara prece, Pikolo...

Myslim, ze tady podsouvas ji neco, co se stat vubec nemusi. Zase existuje velmi mnoho zen, pro ktere potrat nepredstavuje zadne zivotni drama.

Když jsem byla před těmi 10 lety na potratu, chvíli jsem brečela, bylo to hnusné období, vykopli mě z práce, rozešla jsem se s přítelem.. ale nikdy, jsem si to nevyčítala.. Asi jsem sobecká, hnusná, ale je to tak..

Pikolo, ja jsem mela 2 potraty a nikdy jsem vycitky nemela, asi to o mne taky neco vypovida,sice mam dve deti, ale ty matersky pudy jdou nejak okolo mne.

Nojo, ale chci já mít vůbec někdy děti?

Pikola napsal(a):

Nojo, ale chci já mít vůbec někdy děti?

toť otázka, ve 27 letech bys už měla mít jasno...

Je mi tolik co tobě, s přítelem jsme spolu 3/4 roku, teď máme na dva roky super práci v zahraničí... vím, že kdybych (čirou náhodou toho 1 procenta, co je při braní HA) otěhotněla, že to sice nabourá plány, a to docela dost, ale já v tom mám jasno - jasno má i můj přítel... a tak jako tak musím říct, že kdyby neměl, tak bych si dítě nechala... ale to jsem já, už několik let dítě chci, vím, že v mém životě mě to omezovat nebude... jen předtím na to nebyli lidi a teď musím ještě chvilku počkat... ale jsem 100% přesvědčená, že děti chci...

jestli nejsi, nikdy jsi neměla k dětem vztah - to musíš vědět nejlíp sama a tudíž se i rozhodnout - držím palce, aby to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaký uděláš...

janinka_v napsal(a):

Pikola napsal(a):

Nojo, ale chci já mít vůbec někdy děti?

toť otázka, ve 27 letech bys už měla mít jasno...

Je mi tolik co tobě, s přítelem jsme spolu 3/4 roku, teď máme na dva roky super práci v zahraničí... vím, že kdybych (čirou náhodou toho 1 procenta, co je při braní HA) otěhotněla, že to sice nabourá plány, a to docela dost, ale já v tom mám jasno - jasno má i můj přítel... a tak jako tak musím říct, že kdyby neměl, tak bych si dítě nechala... ale to jsem já, už několik let dítě chci, vím, že v mém životě mě to omezovat nebude... jen předtím na to nebyli lidi a teď musím ještě chvilku počkat... ale jsem 100% přesvědčená, že děti chci...

jestli nejsi, nikdy jsi neměla k dětem vztah - to musíš vědět nejlíp sama a tudíž se i rozhodnout - držím palce, aby to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaký uděláš...

Tak, tohle miluju !!

" Bys měla mít jasno "

Janinko " bys měla jíst víc vitamínů "