Juraji, pak nemůžeš říci, že je to drama pro dítě....

Ale koukni nekde na netu na obrazky 4 ci 6 tydenniho embrya... Pak video, jak mu trhaji rucicky a nozicky...

Pikolo, já jsem si v podobné situaci dítě nechala a nelituji. Bydlet kde máš. Přítel buď tatínka dělat bude - pak je vše OK a nebo se na dítě vykašle - to není OK, ale alespoň uvidíš co je zač a nebudeš s ním ztrácet čas sice příjemných chozením, ale bez budoucnosti.
Práce není smysl života, je to jen prostředek k opatření prostředků na obživu, bydlení a zábavu. Pokud jsi dobrá, práci budeš mít vždycky. Pracovat budeš do důchodu v 65 letech ještě dost.
Cestovat pořád ještě zhruba do 28. týdne můžeš (pak už nehradí cestovní pojištění komplikace) a s dítětem se toho může spousta podnikat.
Mě s ním baví obyčejné výlety, protože on se na vše ptá a ze všeho je nadšený, tak to nadšení přenáší na mě.
Mateřský typ se ze mě stal až když jsem ho viděla na UTZ a plně až narozením dítěte.
Naplánovala jsem být svobodná matka, ale když už se to stalo, tak jsem zpětně za to ráda.

Pikola napsal(a):

Ale proč se rozhodne jen ženská? vždyť je to dítě obou.. Nemůžu mu přece říct, třeba se postav na hlavu, ale já si to dítě nechám, protože pak třeba nebudu mít jiný...

Protože ženská to dítě odnosí a když to nedopadne ve vztahu dobře,je to většinou ona,kdo se o dítě potom stará.Ale taky znám případ,že se syn kolegyně oženil s holkou s děcáku a ona mu po porodu utekla šlapat do německa.

Pikola napsal(a):

No, nebudu v tom ani měsíc, k doktorovi jdu zítra, ale ty čárky na dvou testech se asi nemýlí..
Víte, chtěla bych ho, ale tak hrozně se bojím, nechci být sama na dítě, chci mít partnera a ne jen někoho, kdo semnou být "musí", protože jsem si upletli průšvih..

Nechceš být sama na dítě?  Já to teď možná řeknu škaredě... ale toto Ti nikdo nezaručí ani když bude dítko pečlivě naplánované...   Že budeš mít partnera, který s tebou "chce" být ... a ze kterého se může časem vyklubat pořádný darebák...     A co se týká kariéry...  za rok ti smlouvu můžou stejně dobře prodloužit jako ukončit...  a kdo ti zaručí že se pak budeš mít líp...  taky nikdo...   

Přála bych Ti aby jsi se rozhodla správně...  a aby jsi svého rozhodnutí nikdy nelitovala...

Račice dračice napsal(a):

baba.jaga napsal(a):

Pikola napsal(a):

Mám v tom šílenej binec.. navíc, moje ségra je teď těhotná, 6 měsíc, je jí 19 a taky to teda zrovna neplánovala.. ale má přítele, který skáká radostí, v tom vidím ten rozdíl, ten můj neřekl nic špatnýho, ale známe se fakt ai ne rok, nebyli jsme spolu ani celý víkend a teď s ním trávit život? Nebo být svobodná matka jako moje máma, ségra? Proč, když si konečně můžu dopřát co jsem vždycky chtěla, jsem šťastná jako nikdy se stane tohle a je zase všechno naruby??

Mám takových proč.. a proč sem píšu?? Protože to nikomu nemůžu říct..

Pikolo, nenechavej si to dite, pokud se na nej necitis. Nedej na kecy, ze se u tebe ty materske pudy probudi, az se dite narodi. Vubec se to nemusi stat a pak budes nestastna a budes toho litovat. 27 let neni zadny vek. Muzes mit dite i ve 35.

Souhlasím s babou-jagou v tom, že když by si se na to necítila a dítě jsi opravdu nechtěla, tak si ho nenechej....
Jenže - ty píšeš, cituji: \"víte, já bych ho chtěla\", problém je ten, že jsis to početí představovala, jinak, s někým jiným, s jinou malouvanou následnou budoucností.....   to se podle mého nerovná - necítím se na něho, ale není to tak, jak bych chtěla, a to je podle mého rozdíl....
A souhlasím taky s tím, že mateřské pudy se třeba probudit nemusí....
Jenže, když by jsi měla tak jasno, třeba jako baba-jaga, tak by jsi šla na potrat a neřešila to tady ne ?
Babo-jago, co by jsi udělala ty,....šla bys na potrat ne? a nepotřebovala by jsi radit, protože by jsi se na to necítila a bylo by....

Mas pravdu, jenze ja zase chapu, ze kdyz se to prihodi, neni to asi jen tak jednoduche rozhodnuti. Nicmene z toho, co pise tady Pikola mam pocit, ze se potrebuje ujistit, ze nenechat si dite v 27 letech je normalni. A ja rikam, ano, normalni to je. Autorka vlakna mi nepripada ani na to tehotenstvi pripravena, proziva uplne jinou zivotni fazi. Podle me musi si byt jista, ze to dite fakt chce, jinak to muze zavanet peknym pruserem.

Jinak já třeba neberu miniiterupci jako vraždu dítěte,to by v trošku přehnaném slova smyslu byla vražda po každé,když spermie skončí někde jinde a neoplodní vajíčko(v hodně přehnaném!!!)

Ale v tomhle případě je to spíš hazard.Něco jiného by bylo,kdybys měla už aspoň jedno dítě nebo radši dvě.

KALIK napsal(a):

Juraji, pro mě je to dítě až po porodu.

no nevim,ale už od nějakýho pátýho měsíce (nevim přesně) cítí bolest a má hotový orgány a pak taky slyší a později kouká, jen potřebuje přibrat aby mohlo "venku" žít. Dítě to je určitě dřív než po porodu....

Blossom napsal(a):

Pikolo, já bych zkusila uvažovat o třetí cestě - dítě donosit a nabídnout kdyžtak k adopci - to tedy v případě, že se v tobě ty mateřský pudy i po porodu neobjeví.

Já vím, že za za tohle tě možná dost lidí odsoudí, ale: Dáš svému dítěti šanci na žvot, pravděpodobně dáš tím štěstí lidem, kteří děti mít sami nemůžou a sobě zachováš tu svobodu, o kterou nechceš přijít.

Mě by toto přišlo jako nejlepší řešení, i proto, že ti až do porodu dává možnost a čas se rozhodnout, jestli se o to dítě nakonec nebudeš chtít starat sama, a nebo i tvůj přítel se do té doby nějak k tomu postaví, třeba ho pak budete chtít oba... a nebo třeba ne a postarají se o něj lidi, kteří po něm neskutečně touží.

taky mě to už napadlo...

Blossom...to je krásná myšlenka..ale je děsně težká..ted byšla na potrat a nikdo nikdo by se to třeba ani nedozvěděl že těhotná kdy byla(rodina , známí atd).Jenže chodit x měsíců s bříškem,okolí to vidí(a co si myslí o nás okolí je pro mnoho lidí hodně)..a pak dotazy typu,tak kde máte miminko...to je podle mě děsně težký rozhodnutí..

Moje první dítě bylo "vymodlené". Doslova. Druhé dítě jsem počala neplánovaně (tělísko mi gynekoložka slíbila zavést, teprve až po porodu a v době kojení přijde první menstruace. No - nepřišla, protože jsem už otěhotněla ) Manžel (v té době ještě přítel) v té době udržoval další poměr a to, že jsem otěhotněla se mu vůbec nehodilo do krámu a dost nevybíravě mě nutil k potratu Nikdy jsem nelitovala toho, že jsem se mu postavila a interrupci odmítla
Pikolo, druhý potrat by pro Tebe byl dost velká záruka, že v budoucnu už další dítě mít nebudeš. Nakonec i Tvůj přítel se k věci nepostavil vysloveně negativně a rozhodnutí nechal jenom na tobě Já na Tvém místě bych si dítě nechala.

Blossom napsal(a):

Pikolo, já bych zkusila uvažovat o třetí cestě - dítě donosit a nabídnout kdyžtak k adopci - to tedy v případě, že se v tobě ty mateřský pudy i po porodu neobjeví.

Já vím, že za za tohle tě možná dost lidí odsoudí, ale: Dáš svému dítěti šanci na žvot, pravděpodobně dáš tím štěstí lidem, kteří děti mít sami nemůžou a sobě zachováš tu svobodu, o kterou nechceš přijít.

Mě by toto přišlo jako nejlepší řešení, i proto, že ti až do porodu dává možnost a čas se rozhodnout, jestli se o to dítě nakonec nebudeš chtít starat sama, a nebo i tvůj přítel se do té doby nějak k tomu postaví, třeba ho pak budete chtít oba... a nebo třeba ne a postarají se o něj lidi, kteří po něm neskutečně touží.

Určitě je to taky jedno z řešení...  v době kdy je tolik neplodných párů a tolik snažilek...