Áno, to nepopieram. Tlak okolia je nezanedbateľný, plus nie všetic majú finačné možnosti... ale: finančné možnosti sa dajú POSTUPNE zlepšovať a tlak okolia sa môže zmenšiť, ak načrtnem, aký mám s tyranom život. A mmch, dá sa ísť aj proti tlaku okolia, ak je môj vnútorný tlak nespokojnosti väčší. Bola som v rámci Dňa dobrovoľníctva v krízovom centre a videla tie ženy s deťmi tam, hovorila s riaditeľkou - mnohé práve skončili tam kvôli nesúhlasu či zavrhnutiu vlastnou rodinou. Ale našli pomoc(aj psychologickú) a porozumenie u cudzích. Páči sa mi z knihy Vesmírny objednávkový servis: "Každý problém má riešneie, lebo keby neexistovalo riešenie, neexistoval by ani problém."

eva4444 napsal(a):

Mám jednu sousedku, dá se říci skoro kamarádku (ale už mě trochu štve), žije s chlapem, který ji psychicky deptá.
Z toho co jsem tu četla - klasické psychické týrání. Nemlátí ji, ale svou předchozí ženu údajně mlátil. Této jen vyhrožoval, že ji schodí ze schodů, ona mu řekla, že jestli na ni sáhne tak vše oznámí na policii a toho on se bojí. Takže ji nebije, jen ji nadává. Sousedka s ním má jedno dítě 6 let a pak má kluka 15 let z předchozího vztahu. On klukovi taky nadává a ještě musí docela dost doma pomáhat, na tom by nebylo nic špatného, ale ani pochvaly se za to nedočká, spíš jen dalšího nadávání.
Ona si všude stěžuje, mě už to i unavuje, ona už několik let říká, že od něj odejde - to ji i radíme a vždy určí nějaké datum, do kterého se odstěhuje, plánuje to, ale nikdy to neudělá, protože on ji pak jednou taťka uvaří a s něčím pomůže a je zase ten, se kterým se dá žít. Děti slyší jak Ti dva se hádají, ona většinou ustoupí a pak má období, kdy s ním třeba měsíc nepromluví, ale nemyslím, že jemu by to nějak vadilo. Mě se pak vypovídává, jak je jí ubližováno a když jí řeknu, ať odejde, tak ona že jo, ale ne teď, ale později. Práci má, byt má (který pronajímá), pomoc u rodičů s hlídáním dětí by měla, takže na rozdíl od mnohých týraných má kam jít a zvládla by to. Ona zase přišla s tím, že nechce zpět do paneláku, že si chce nechat postavit barák a začala shánět pozemek. To mi přijde jako úplně nelogické rozhodnutí - zas tolik peněz ani nemá ani nevydělává. Jestli s ním je jen kvůli docela hezkému bydlení na hezké vesnici, ale musí na baráku dřít ona i děti jak otrok, mezitím co on sedí u TV, tak to nechápu. Už mě docela unavuje poslouchat její stěžování: Komu není rady, tomu není pomoci. Co o tom myslíte? Jsou typy žen, které snad potřebují být ty ponižované, utrápené a dělají si sami ten život ještě težší, protože jinak ani žít neumí nebo nechtějí?

Tvoje kamarádka je postižená Syndromem okouzlení řasnatcem, dokud si to neuvědomí, neodejde od něj. Mně to taky trvalo roky, ale jakmile jsem si přečetla o uvedeném syndromu, všechno mi došlo.