dodo napsal(a):

Představuju si to např. tak, že můj manžel (jsme spolu 7 let, z toho přes rok manželé),
*mě nikdy před nikým neshodil nebo nezesměšňoval (přestože jsme třeba zrovna byli rozhádaní), a to ani když se pilo ( a naopak já do něj  občas ryla nebo si ho dobírala)
* ačkoliv jsem neuměla pořádně vařit a jeho oblíbená jídla jsem se naučila teprve nedávno, nikdy mě za to nekritizoval, naopak vždycky za jídlo poděkoval a když mu navíc něco chutnalo, pokaždé mi to pochválil.
* když někam vyrážíme a on vidí, že je ještě prádlo v pračce a já nestíhám, protože chystám jiné věci, jde ho bez řečí pověsit, přestože pod balkonem venčí svoje pejsánky největší drbny ze sídliště
* když je doma, nikdy nenesu nahoru tašku s nákupem ani nesjíždím do sklepa s kočárkem
* přestože jezdí domů z práce většinou po 18h, a je kolikrát pěkně utahaný, jde vykoupat naši roční dceru a kolikrát ji ještě jde uspávat
* nikdy na mě nezvýšil hlas (a že jsem mnohdy dokázala být pěkně protivná a jedovatá)
* přestože nejsem prototyp ženy popsané v příspěvku JULA ani zdaleka nestíhám to, co paní v příspěvku DOUBRAVKY, má mě rád i přes všechny moje nálady, manýry, zlozvyky atd.
* ačkoliv je velice ambiciozní a hlavně schopný, odmítnul sám od sebe už 2x postup v kariéře (vysokou pozici), protože beztak je málo doma a kdyby tu funkci vzal, zbyly by nám jen víkendy (v lepším případě).
* nenosí mi kytky, není romantik a není na sladké řečičky - naopak je zásadový, přímý, až to někdy "bolí" a nebere si servítky. Ale díky tomu vždycky vím, na čem jsem, a když mě pohladí, vím, že je to upřímné a od srdce.
....to je pár příkladů.

No, asi si plno chlapů řekne "to je ale pěknej vůl".
Samozřejmě má plno negativních vlastností, jako každý "smrtelník" :-), ale o těch nebudu psát, protože  sama jich mám taky plno, a hlavně pro mě ty jeho negativa už dávno nejsou podstatná.

A presne o toto v živote ide. Neskôr sa naučí aj on variť, prať, písať si s deťmi domáce úlohy, ráno ich vyprevadiť do školy, večer okúpať a uložiť spať ... stačí, ak je manželka týždeň v nemocnici (napríklad v pôrodnici).

Pandorraa napsal(a):

Salvator napsal(a):

dodo napsal(a):

Představuju si to např. tak, že můj manžel (jsme spolu 7 let, z toho přes rok manželé),


No, asi si plno chlapů řekne "to je ale pěknej vůl".
Samozřejmě má plno negativních vlastností, jako každý "smrtelník" :-), ale o těch nebudu psát, protože  sama jich mám taky plno, a hlavně pro mě ty jeho negativa už dávno nejsou podstatná.

Náhodou, mně se to líbí, naopak, tohle, co tu píšeš považuji za normální v každém dobrém vztahu a pokud je opravdu takový, tak je to slušné.. a pak že neexistují pořádní chlapi...

Jo, bezva, ale pořád má chlapec ještě co vylepšovat

to má, ale důležité je, aby nevylepšoval jenom jeden...

Salvator napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Salvator napsal(a):

Náhodou, mně se to líbí, naopak, tohle, co tu píšeš považuji za normální v každém dobrém vztahu a pokud je opravdu takový, tak je to slušné.. a pak že neexistují pořádní chlapi...

Jo, bezva, ale pořád má chlapec ještě co vylepšovat

to má, ale důležité je, aby nevylepšoval jenom jeden...

Niekedy sa snažím Našťastie manželka nemá rada rezané kvety, takže keď  zabudnem na to, že má meniny/narodeniny, zachráni to rezeň

Pandorraa napsal(a):

Salvator napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jo, bezva, ale pořád má chlapec ještě co vylepšovat

to má, ale důležité je, aby nevylepšoval jenom jeden...

Tak o tom žádná
Jenže já to mám tak, že všechno to, co dodo na svém partnerovi tolik oceňuje, považuji za naprostou samozřejmost.
A neustále se divím, že ženy jsou "na větvi" z takového  muže. Podle mne by žádnému jinému neměly ani pohled věnovat Natož svou pozornost, neřku-li  kus svého života

A neeebóóóó...je to možná o tom, že chci-li hodně, musím taky hodně nabídnout Jo jo, v tom to bude

Nu, Pan,nezbývá než ti gratulovat, když u tvého muže jsou všechny tyhle věci samozřejmostí. Jak ale píše Lvice - takových mužů je opravdu poskrovnu. Já totiž taky dřív tyhle věci považovala za samozřejmost a nedokázala je ocenit a hádala se kvůli prkotinám. Teprve časem, když už byl vztah na rozpadnutí a já jsem to tak pozorovala okolo sebe, mi došlo, jakou mám vlastně doma "vzácnost".  Pak se můj pohled na věc úplně změnil.
A děkuju Bohu, že mi otevřel oči, protože jsem jinak o toho mužského přišla.