Jessika: proboha snad jsi to nevyhodila??? Však se to dalo klidně namočit do kafe!

Upravil(a) Bety (7. 8. 2008 14:16)

Já se jednou přechytla ve špajzu a do rychlovarné konvičky jsem nalila místo octa olej ....ale naštěstí nezapnula, stejně jsem nadávala a čistila a čistila...

Bety napsal(a):

Jessika: proboha snad jsi to nevyhodila??? Však se to dalo klidně namočit do kafe!

věř nebo nevěř, ale já měla takovej vztek, že jsem to div neprohodila oknem... 

Tak taky jeden zrovna dnes.

Odcházím z bytu do práce na 6 hodinu, uzávěrky mzdové, takže jsem si chtěla pospíšit a stíhat v klidu. Z domu vycházím s taškou přes rameno.. příruční a velkou taškou sbalenou ( odpoledne jedu na chalupu).
Přijedu do práce, jako vždy vytahuju klíče ( velký svazek, klíče z práce, od domu vše) a nemůžu ho najít Prohrabu celou příruční tašku ( velká je v autě v kufru) a nic:dumbom: Šok .že jsem nechala klíče v zámku v paneláku...už jsem viděla vykradený byt. Takže otočka zpět, rychle do auta a cesta zpět. Přijedu k paneláku, prohlížím zem a pak problém..nemám klíče od hlavního vchodu..jak se dostat dovnitř? Prostě zvonit na sousedy v 6 ráno. Tak jsem teda zazvonila, 1 souse, 2 soused...nic. Tak jsem zkusila třetího, z okna se vyklonila nasraná hlava co chci, poprosila jsem jestli mi může bzučákem odemknout. Čekám ,nedělo se nic, nechápu co na zmáčknutí knoflíku tak trvá. Za chvíli slyším po schodech dupání. Paní v pyžamu a županu musela přijít osobně..nefungoval jim bzučák. Tu nasranost jste neviděli.  Ale dále...běžím do schodů ( výtah by mě zdržel) přiběhnu a klíče v zámku nebyly:pussa: A dveře zamčené....tak běžím zpět dolů po schodech, letím do auta opět prohledávat tašku.....nic!!!! Pak si vzpomenu že mám v kufru tu velkou....hrabu nic, takže jsem se jala vysypávat igelitky před panelákem ( jestli mě někdo viděl.....což asi viděl musel řvát smíchy. A víte co?
Ty debilní klíče byly zapadlé v botasce:dumbom:. Vždy je dávám do tašky co nosím přes rameno do práce a tentokrát nechápu co jsem dělala.
Ale hlavně jsem si hezky pojezdila tam a zpátky že?  Debil!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Upravil(a) Lot (7. 8. 2008 14:35)

Dnes ideální vlákno pro mne.......
Natrhala jsem si velký koš nádherných broskví, vypeckovala, oloupala .........
a jak v téhle době dělám denně ...... sáhla jsem do špajzu pro hrnec ......... a šest litrovek nachystaných broskví jsem zalila lákem na okurky.
Zabít mě je málo, ach jo.

Dnes odpoledne máme odjet na dovolenou do Itálie. Všechno sbaleno, řízky na cestu usmaženy, čekáme se synem, než pro nás dcery přítel přijede z Prahy. Před chvílí jsem si zapla ICQ a vidím tam přihlášenou dcerku. Ptám se, jestli přítel už vyrazil. Dcerka píše - mamíí klid, zítra ve 4 je u vás. Říkám - jak zítra? Nástup v Itálii je zítra dopoledne, odjíždíme dnes. V pondělí nás dcerka všechny pojišťovala - odjezd 7. příjezd 19. Ona žije v tom, že nástup je v sobotu ráno. Nebyla to legrace. Nemá na zítřek vyřízenou dovču, přítel taky ne, nemají sbaleno.
Jsme trubkové asi všichni, když se nedokážeme domluvit, KDY že to vlastně odjíždíme.
To ta dovolená začíná!

Včera : Pracuji ve 3.patře bez výtahu. Jdu domů, zamykám, telefonuju, sejdu 3 patra, dojdu k autu, mobil držím ramenem u ucha, začnu hledat mobil, všude, vyndám celou kabelku na kapotu, mažu zpátky do 3.patra, odemknu, vlezu do kanceláře, hledám mobil, nikde není, panikařím... a začnu kamáradce kňučet do toho mobilu, co si pořád držím tím ramenem, že jsem ztratila mobil....

Neviem, či to je celkom sem, ale: včera som odišla z práce v prezúvkach a dnes som sa domáhala vstupu pri "pichačkách" bankomatovou kartou. Som asi prepracovaná.

Upravil(a) Selima (7. 8. 2008 16:17)

U nás v práci jsem dřív uklízela já, teď nestíhám, tak máme uklízečku, nicméně jak jsem se pořád nezbavila toho, že to je moje práce tak aspoň vynáším smetí. No a jdu takhle se smetím, klíče v ruce. V momentě kdy jsme zabouchávala dveře jsem měla takový pocit, že jako něco není v pořádku..jistě, v ruce jsem měla klíče od schránek, klíče od kancelářských dveří s koulí zvenku zůstaly uvnitř...jsem musela zavolat kolegyni aby mě přijela zachránit, naštěstí bydlí blízko. A uklízečka se mi smála...bestie..od teď si vynáší smetí sama.

Tak se k vám taky musím přidat.
Dostali jsme chuť na smaženici, takže jsme včera ráno vyrazili na houby. V lese toho tedy moc nerostlo, ale pár krásných hříbků jsme našli. Bylo jich málo, tak jsme měli o to větší radost, že máme alespoň něco. O jejich ceně vzhledem k projeté naftě radši mlčím
Večer jsem udělala smaženici, nandala na talíře a nadšeně jsme se na to s manželem vrhli. První sousto bylo trochu hořké, říkám: asi jsem připálila cibulku (protože se mi pod nohama v době smažení honili děti,nebylo by to poprvé), další sousto a .... opět hořká chuť! To už mi začalo být divné, takže jsem zkoušela kousek houby po kousku a .... no jak jinak, natrhali jsme si nádherné hořčáky

Manžel pak kousaje suchý krajíc chleba poděkoval za večeři .....

hmmm, dolezita vybava na dovolenku

tak tady jsem mezi svýma...historek kterak jsem byla za debila mám mnoho, tak jen jednu z novějších. Platím v supermarketu u pokladny (všimli jste si někdy, kolik příležitostí udělat ze sebe idiota se najde při jednom prostém nákupu?), tradičně zamyšlená skládám nákup do tašky, prodavačka domarkuje poslední položku, vyřkne sumu. Já nemůžu najít kartu, hotovost nemám (běžná situace). Pokouším se jí vnutit postupně tramvajenku, průkazku pojišťovny a průkaz čtenáře místní knihovny. Paní pokladní odmítá a trvá na platební kartě. Nakonec ji najdu na dně kabelky (kartu, ne paní pokladní) a s úlevným výdechem (tentokrát jsem to zvládla!) ji podám pokladní. Ta vsune kartu do příslušného otvoru, já zase skládám zboží v pocitu, že už jsem z toho vyvázla. Najednou paní něco mumlá. Neslyším, ptám se co potřebuje. Zase něco mumlá, fronta za mnou už je nervózní. Podruhé se optám, cože to paní chce: PIN!!!! zařve na mě. A já zblblá, místo abych zadala pin do přístroje, který je přede mnou, poslušně odrecituju: 4-6-3-9

no nemá na mě křičet, ne? Jsme se lekla. Ale fronta se celkem pobavila