Tak u nás jsem uklízela hlavně já. Ale můj muž to bral tak, jako že mi velmi (ale opravdu velmi) pomáhá. On totiž, když přišel domů, tak já už spala (kolem 24 hod.), a on si nanosil jídlo a pití do obýváku k telce. Nádobí tam pochopitelně nechal a já jsem si ho ráno schválně nevšímala (nejsem ničí služka a poklízet po něm proto, že by třeba přišla návštěva a viděla ten binec....no ani mě nenapadne!)...On tedy odpoledne odnesl třeba svůj půllitr po svém pivu, zbytek tam nechal, o drobcích a kečupu či tatarce na koberci nemluvě, no a to byla ta jeho obrovská pomoc....Ale já bych po něm i ten svinčík uklidila, ale to bych nesměla čekat na jím slíbené přidělání botníku nebo na spravení skla na konferenčáku dýl než tři měsíce. (Po půl roce mě to už s...lo a zjednala jsem si na to příbuzné.)....Dneska, když se s mužem rozvádím a bydlím už od loňského května sama, vím, že takového muže už NIKDY. Dneska mám přítele, který i umyje hrnky od kafe v době, když já si jdu odskočit, nákupy mě tahat nenechá a kde může, tak pomůže. (Známe se už delší dobu jak jinak než z práce a vidím, jak se chová tam, tak myslím, že se nepřetvařuje.)

Iveto, mimochodem - můj muž zase házel zátky od piva neustále do šuplíku spolu s tím otvírákem. Ten šuplík jsem samozřejmě vyklízela já a ty jeho zátky mi tam pořádně vadily.....říkala jsem mu to po dobrém asi osm let (Prosím tě, neházej tam ty zátky, mně to opravdu vadí, když se tím musím prohrabovat. Prosím, nepřidělávej mi práci.).....pak docházela trpělivost a já mu ty jeho zátky vzala a (pořád ještě v legraci) nasypala pod prostěradlo (byly jich dvě hrsti), večer zalehl, vylítl, zasmáli jsme se a.....no a nic...zátky se množily v šuplíku dál......pak to tam jednou zase hodil, já stála u linky a něco krájela. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale nožem jsem práskla o linku, až se odrazil a zarazil do stěny (dřevo), ječela jsem jako hysterka a můj drahý tam stál a tupě zíral....od té doby ale zátky končily v koši......

No, Michaelo, taky si říkám, že jsem měla víc věcí udělat hned po svatbě, nejen s tím nožem:-) ....já to stejně nechápu - proč některý chlapi nedokážou respektovat, že ženským vadí, že po nich musejí uklízet? Žádná myslím ani necekne, když pro celou rodinu vaří, pere, žehlí, vytírá atd., ale proč by měli ještě pohazovat někde po sobě odpadky a přidělávat práci? Vždyť ženský taky neulamujou naschvál kliky od dveří nebo dveře od lednice, aby chlapi měli co dělat...(já bych teda měla smůlu a v kuchyni jinovatku, protože u mě by to ten můj nepřidělal....:-)

Eva36 - aby ses nespletla, s tím ulamováním :-) Už jsem taky zaslechla, že kdybychom (já a děti, samozřejmě) jinak splachovali, tak se to neulomí, jinak pouštěli vodu, tak nebude kapat kohoutek, jinak tohle, jinak tamhleto... Pračka jiným vydrží celý život, ale že já právala denně a ti jiní jednou za měsíc, to není ten důvod, víš.
Kalik - taky nejsem typ, co by vyškrabával ze spár ve zdi špínu jehlou, ale jestliže umeju osmipatrovej panelák a za dvě hodiny zjistím, že od vchodu až ausgerechnet k našemu bytu vedou výživné blátivé šlápoty, přestože je jedna rohož před domem a druhá vevnitř, tak bych ho taky umlátila kýblem. :-)) To už není o potřebě pořádku, to je normální prasárna.

Musím říci, že v týdnu je to převážně na mě, protože manžel odjíždí do ciziny. To mu nebrání, aby v pátek neudělal velký nákup, bere pití atd. O víkendu je samozdřejmostí, že mi pomůže s vařením, někdy vaří sám, umí a baví ho to. Pravda je taková, že já ho nikdy nenutila ( nebyla jsem z domu zvyklá, můj tatínek doma nepomáhal, vždy říkal, že když má doma dvě holky, můžeme pomáhat my), začal mi pomáhat sám. Například já doma nikdy nevysávám, to dělá muž, nebo děti, nevynáším koš, lahve do kontejneru atd. Když jedu k našim, vrátím se a mám uvařenou večeři, umyté nádobí. Je to fajn, nebýt na všechno sama.

jo taky veselej týpek ten tvůj :-))) a nešlapej po podlaze aby se neochodil :-)))

Jak to tady čtu,tak syna asi neožením.Kam se na něj ti vaši chlapi hrabou.Tu kůži línou se mi od puberty podařilo přinutit jen k tomu že po sobě sklápí prkýnko na WC
a zavře deklík.Ten má lenost v genech!Talíře se zbytkama pod postelí,špinavé hadry všude,jen ne v koši na prádlo...Ještě že má svůj pokoj.Nepomáhaly facky,domluvy, zákazy,rozumné dohody.Snad jednou pomůže rozumná,pořádná
a velká láska.

Dano,kéž by jsi měla pravdu.Byla bych ta nejšťaštnější mamina pod sluncem.
I na modlení bych dala./ pro jistuto zjistím jak se na to modlení dává /

neboj Anko, bude hůř.

Klárko nevšimne :-) asi to pro něj neni důležitý .... leda ten toaletní papír pokud nečte noviny :-)))

Možná se to chytne,ale může se Ti stát i to,že přistane špinavý talíř do myčky,kde se bude nacházet nádobí t.č.ještě čisté..Dal ho do myčky?Dal,tak co.

Anko
- neboj, synka srovná první slečna, kterou si začne vodit domů :-) Začne to plíživě - umyje si občas krk, pak špinavé talíře aspoň odnese do kuchyně, použité prádlo do koše... a pak dokonce začne třeba i luxovat (u sebe, samozřejmě :-D). Ale je pravda, že se občas po delší známosti = pobytu u něj doma, povede některé tyto práce nenápadně přesunout na onu slečnu :-)

Mimochodem - víš proč existujou rodiče? Aby děti měly co ignorovat.

tino, myslím, že i kdybys ji zapomněla, vzpomeneš si v okamžiku, kdy bude dítko doma přítomno pouze fyzicky, leč duševně bude bloumat tam, kde rodiče nejsou :-D