Modroočka napsal(a):

Jen tak by mě to zajímalo, jestli žárlíte na bývalku svého současného partnera. Hlavně myslím to, pokud spolu žili nebo byli manželé delší dobu a i po rozvodu nebo rozchodu spolu vcelku slušně vychází.

Já mám zkušenosti opačné - po rozchodu s bývalýma přítelema (min. ve 2 případech) na mě žárlily jejich nové partnerky, a to tak, že hodně... já jsem nějak nechápala, co jsem jim udělala, jenom jsem si dovolila s jejich současným partnerem chodit dřív, než ony... a pak jsme se rozešli, takže jsem vlatně udělala dobrou věc, aby s nimi mohl být on :-)

Z mé zkušenosti, tohle vyřeší jen čas... Manželka kluka, se kterým jsem chodila na vejšce, mě hodně nenáviděla, teď mají 2 děti, roky jsme se neviděli - teda s ní. S ním se vidím občas, protože mi prodává zboží od Amway. Naposledy dokonce připustila, že by mě i mého současného přítele ráda pozvala na návštěvu! Časy se mění.

Pokud si vzpomínám, na bývalé partnerky přítelů jsem nežárlila... snad na kamarádku mého současného přítele, ale vydržela jsem žárlit tak 2 týdny (skutečně žárlit), pak jsme si to vysvětlily - s ní, a kromě toho jsem pochopila, že je to blbost... Že přítel je se mnou, a kdyby býval tehdy chtěl, mohl být s ní... Samozřejmě že kámoška je mladší, hubenější, má víc kurzů za sebou atd. :-)

Upravil(a) Martinka1 (4. 8. 2008 16:56)

Dixi, tak to hezkej konec
Mě zajímá, jestli se někdo přizná, že žárlí a proč. Protože mám pocit, že žena BM mě moc nemusí, nevím, proč, nic jsem jí neudělala, to ona mi de facto odvedla manžela a ona byla důvod k rozvodu. Já k ní zášť necítím, nemám už proč, s BM vycházím dobře, dokonce jsem ho nedávno vezla do nemocnice, když si zlomil klíční kost. Pokud něco potřebuje, požádá mě, s tchánovcema vycházím skvěle, máme se rádi pořád. S tím ale musela přece počítat, že ne všichni rozvedení cítí k sobě nenávist. Přitom mám přítele a o BM zájem nemám, tak ji nechápu.

Modroočka napsal(a):

Jen tak by mě to zajímalo, jestli žárlíte na bývalku svého současného partnera. Hlavně myslím to, pokud spolu žili nebo byli manželé delší dobu a i po rozvodu nebo rozchodu spolu vcelku slušně vychází.

Já jsem asi opačný extrém, naprosto vůči žárlení imunní, nikdy mě nic podobného netrápilo.. Nikdy jsem na bývalé partnerky nežárlila, a s většinou z nich jsem měla pocit, že bychom si skvěle rozumněly.
U jednoho bývalého přítele jsem znala jeho BM, a současně i tři další jeho přítelkyně, které pak postupně měl. Byly to všechno velmi pěkné, milé a sympatické ženské, s některými jsem si potykala a měla jsme fůru společného k povídání. Tomu, dnes již bývalému, příteli jsem tehdy upřímně řekla, že jak vidím, stala jsem se členkou docela elitního klubu

Já nikdy opravdu nežárlila a naštěstí jsem pro to asi neměla ani důvod.
Pro mě je to, že chlap dobře a přátelsky vychází se svojí  nebo svými expartnerkami, důkaz, že je to fajn chlap.

Naopak nesnáším, když svou bývalou pomlouvá a mluví o ní skrz naskrz špatně. Jen jediný můj přítel mluvil o své bývalé tak, že mě to štvalo, vyslovoval její jméno s takovým opovržením, že mi tím stal pekelně nesympatický. Nedalo mi to, musela jsem se ho zeptat, jaktože se tedy s tak odpudivou bytostí vůbec  oženil, a dokonce s ní měl 2 děti? Na to odpovědět nedovedl.

Moje ex žárlila na mou předchozí přítelkyni a to docela dost, dost často jsem byl podezírán že místo chození do práce se s ní scházím. A když jsem jednou přiznal že jsem ji náhodou potkal v autobuse a dovolil si s ní prohodit pár slov, tak z toho byl oheň na střeše.

Jinak, když mi bylo -náct, tak jsem žárlil na minulost přítelkyň, to přiznávám

Selimo, já myslim že takový panic nepobozkaný by se našel i v tvém věku, ovšem o takového bys rozhodně nestála 

PetrHl napsal(a):

Selimo, já myslim že takový panic nepobozkaný by se našel i v tvém věku, ovšem o takového bys rozhodně nestála 

No, alebo tak....

Že bych žárlila, to ne. Ale že mě bývalka někdy štvala, to přiznávám. Zejména proto, že ona byla a je neskonale schopná zneužívat dobroty (nebo dobrohlouposti, jak kdo chce) mého současného přítele, jejího bývalého přítele. Ovšem nakonec jsem si řekla, že moje věc to není a hotovo. Vlastně mě štvalo, že on ji jde na ruku a vychází ji vstříc, zatímco ona ho např. pomlouvá u dcery a podobné věci, štvala mě ta nespravedlnost, její neomalenost, vyčůranost... Jenže nakonec to beru jako přítelovu věc, jestli na sobě on nechá štípat dříví. Mě to neomezuje, tak se do toho nepletu, odpoutala jsem se a je mi líp.
A žárlit na bývalku ve skutečném slova smyslu, tak to mi přijde jako pošetilost. Chlap je se mnou, tak s bývalkou asi být nechce, tak co? Až začne tajně mizet po večerech, přestane dbát o mě a začne přehnaně dbát o sebe, začne najednou být ve finanční nouzi bez zjevných příčin, začne se schovávat s mobilem pod peřinu....tak pak...ne, nezačnu mu projíždět mobil, dám mu vale rovnou. Nestojí za to pátrat, jeslti je zatím milenka, lhostejno, zda bývalá přítelkyně nebo úplně nějaká jiná.

Pavli, taky jsem to někde četla

No poslyšte .... to je docela dobrý námět na pomstu milence ..... stát se dobrou přítelkyní BM :-))))

Salen napsal(a):

No poslyšte .... to je docela dobrý námět na pomstu milence ..... stát se dobrou přítelkyní BM :-))))

Salen napsal(a):

No poslyšte .... to je docela dobrý námět na pomstu milence ..... stát se dobrou přítelkyní BM :-))))

No, někdy taky BM... Je mu blbé oplácet dobré zlým, tak chudák pendluje ze lži do lži, vysvětluje, obhajuje, mlží a zatajuje - ten stres mu nezávidím

Nežárlím, ale nemám z ní dobrý pocit. Byli spolu tři roky více méně italského manželství. My jsme spolu 18 let a dobrý - jako všude, něco se vždycky najde.
Upřímně nemám jeho bývalku ráda. Nemůžu za to, že se rozvedli, ale ona si to zjevně nemyslí. Nežárlím v tom smyslu, že bych měla strach z jejich přpadných intimností, ale prostě mi vůbec vadí, když spolu jenom mluví. Neumím to pořádně vysvětlit. Ona je potřetí vdaná, má další děti z různých manželství i mimo ně, ale prostě se vzájemně nemusíme.