Tygříku, strašně moc gratuluji k novému pianu, ať se Ti daří a doufám že budeš na Babi referovat, jaké děláš pokroky :-) Tohle je můj sen, který si hodlám splnit až jednou dosáhnu důchodového věku (stejně tak se chci vrátit k malování).
Určitě je možné naučit se hrát v každém věku, pokud nemáš ambice stát se klavírním virtuozem, ale úplně Ti stačí zahrát si občas oblíbenou melodii jen tak, pro potěchu srdíčka, není nic hezčího. A jestli příjdou vnoučátka, tak pár dětských písniček aby ste si spolu mohli broukat, se naučíš vždycky   Moc moc držím palce!!!

Koupit si elektronické piano, udělat si radost, na tom není vůbec ale vůbec nic špatného...
Lidi dneska utrácí peníze za kdejaké "cypoviny" - tohle je parádní základ pro ušlechtilého koníčka!

Tak přeju hodně radostných chvil strávených tvůrčí činností.

Upravil(a) Slavek17 (31. 7. 2008 18:27)

Teda .... si squella Jasne ze ti to pojde

To je náhodou úplně bezva, žádné "zbláznila jsem se...", ale naopak, začala jsi žít.
Jen si dělej radost, je to krásné.
Muzika je krásný koníček.

Mě příjde úplně geniální plnit si své sny klidně na "smrtelné posteli" o které se v tvém případě nedá mluvit. Nemám ráda takové ty řeči, že už jsme staří, vše pro děti a my to nějak dožijeme. Blobost. Teď je čas znovu žit a i kdyby na piáno po určitou dobu padal prach a nechytlo tě to, žádné výčitky. Udělala jsi pro svůj sen maximum.
Babička bývalého chtěla děsně letět větroněm ve dvojici. Prý na stará kolena to chce zkusit a vidět svou chatičku z ptačí perspektivy. její děti jí furt říkaly, že to je bába stará, prdlá ,a co kdyby to spadlo. Ona na to vždy tvrdila, že s ní alespon nebudou mít žádnou práci. že jí je 82 let a prostě si to chce ještě zažít. Tak jí vnuk k vánocům koupil let. Byla jako malé dítě. Vrušení ze zážitku střídal strach,ale nakonec po letu vypadala jako nezbedná školačka. Ač jsme jí museli už po schůdcích do letadla dost složitě tlačit. Pilot byl nadšen a dokonce od něj dostala diplom na památku. Nejstarší osoba s ním v oblacíh

Tygříku, myslím, že jsi měla skvělý nápad. Mě a moji o 8 let starší sestru totéž napadlo cca před 4 roky (to mi bylo 27). Taky jsme obě jako děti chtěly hrát a nemohly jsme, tak jsme si náš dětský sen splnily v dospělosti - i když klavír jsme si nekoupily, ale půjčily u Českého hudebního fondu. Máme niormální, ale ten elektrický se myslím dá ztlumit nebo přepnout do sluchátek, takže můžeš cvičit, aniž by sousedi tloukli na dveře, ne?:-))

Klavírní školu pro začátečníky taky používáme (dodnes:-)), máme i jinou učebnici, na jejíž název si teď nevzpomenu (jsme u 3. dílu, myslím, že jsou čtyři). Jenom jsme si na to netroufly samy, tak jsme si sehnaly učitelku, která za námi dochází domů.

Já myslím, že člověk si má plnit sny v každém věku, když na to máš čas, chuť a prostředky, tak proč ne? Člověka to alespoň udrží duševně ve formě. Pokud jde o plnění dětských snů, já ještě uvažuju, že se přihlásím do lukostřeleckého oddílu:-))

Mimochodem, moje prateta si taky splnila dětský sen o klavíru a koupila si ho při odchodu do důchodu - a hrát se naučila.

A klavír má tu výhodu, že se - narozdíl třeba od houslí - celkem rychle dopracuješ k nějaké hudbě, a ne jenom k vrzání:-))

Trapný!!! Hahaha.

Milý Tygříku, kašli na to, co si myslí okolí. Podle některých členů rodiny jsme trapná i já, když místo sobotního smejčení a vyvařování v zástěře vezmu kolo a jedu, když místo večerního vylehávání u televize si jdu zaplavat, když si "na stará kolena" najdu přivýdělek v nově otevřeném zařízení u nás, když si koupím látku, nakreslím střih a pak v tom chodím mezi lidi, zkrátka, pokud tím nikomu neškodím a to si myslím, že ne, jsou to řečičky, jak mě zbrzdit a postavit do latě, můžu s klidem říct JÁ VÁM TAKY NEKRITIZUJU, CO DĚLÁTE A ZROVNA TAK  JE MOJE VĚC, CO DĚLÁM JÁ. Člověk má druhým v dobrém fandit, aby dosáhli svých cílů, umět je podpořit. Lidi neustrnou ve vývoji, když jim je ...cet, sát, ale mají-li kuráž, mohou se naučit něčemu novému, co je obohatí. A ten, kdo to nedovede pochopit, možná třeba nepřeje, závidí...V duchu vidím svoji matku, jak u televize kritizuje známou v kterési soutěži...CO TA TAM LEZE...Ona nepochopí, že ta holka si to prostě chtěla zkusit, zasoutěžit, obstát v konkurenci. Nechápeme lidi, kteří závodí s tělesným handicapem, divíme se důchodcům, kteří absolvují univerzitu třetího věku, odsuzujeme letitý známý pár, který se rozdělil a jde svou cestou, pomlouváme člověka, který zcela překopal své dosavadní stravovací návyky a věnuje se k tomu třeba józe, s despektem koukáme na jedince, co opustil dosavadní jisté zaměstnání a dal přednost jinému, po kterém vždycky toužil a teď se mu naskytla šance a on ji vzal....Proč? Bojíme se, že oni to dotáhnou dál? Že nás zastíní, převýší, že si sami před sebou budeme muset zdůvodňovat, proč my jsme ve svém vývoji ustrnuli?

Trapný??? Hahaha.

Milý Tygříku, kašlu na to, jestli jsem trapná. Uvedu příklad jeden za všechny: Před x lety jsem domů donesla triko. Vytáhnu ho před rodinou /bylo poslední a půjčila jsem si je pro dcerku/ a zbytek členů řekl...v tomhle chceš chodit? Jsi trapná. Jí bylo malé a já, původně rozhodnutá je vrátit zpět, jsem řekla...ano, v tom budu chodit. A nosím ho dodnes a každému se na mě líbí. Je veselé a sluší mi...protože neplandá a není tmavé jako to, co jsem nosívala dřív a čeho jsem se už postupně dovedla zbavit...Nosím ho ráda a dcerka mi už tehdy řekla...mami, nech si ho Ty, moc Ti sedne!

Upravil(a) kalupinka (2. 8. 2008 10:43)