6. prosince : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 6. prosince : Objevte kouzlo brambor po římsku. Jednoduchý recept, kdy vás tlačí čas i finance! 6. prosince : Je vám čtyřicet a u řeíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Moje mamka si vzala taku, kdy spolu dlouuho před tím chodlili. Jako dítě jsem proívala muka, kdy se do ní pustil, nehleděl jestli ji zabije. My jako malé děti běhali po ulici zvonili na tetu aby nám pomohli. A jindy byl zase naprosto normální a vzal nás na dovolenou, kde bylo vechno normální. No "normální" se říct nedá. Můj otec (ač ho mám ráda - je to přece jen otec) je tyran. Jak nebylo po jeho, tak se dokázal vdy chovat tak nenávistně. Dnes je mi téměř 30, tento stav přetrvává do dnes, i kdy po jednom z nejhorích incidentů, kdy mu mamka dala najevo, e se dá ít i bez něj, pochopil, e je bez ní nahraný, odprosil ji a u nepouívá násilí - jen uráky. Kdysi jsem se ptala mamky, jestli byl takový u před svatbou. Odpověděla, e jí párkrát dal facku, nebo do ní silně duchl.
Já osobně ze své vlastní zkuenosti z dětství vím, e kdyby na mě partner áhl a u před svatbou nebo po ní, odejdu a nikdy se nevrátím. V momentě bych si vzpoměla na své rodiče a hned by mě přelo i zamilování. První facku větinou následuje druhá a pak u to můou být i pěsti.
Jetě teď mi běhá mráz po zádech a slzy se derou do očí, co jsem vechno musela vidět.
Dneska jsem 5 let vdaná a vím, e můj manel by na mě nikdy nevztáhl ruku a nikdy nedovolím, aby moje děti někdy něco podobného viděly. Miluju své děti jako kadá matka a nechci aby se hned třásli jako já, jen kdy někdo jen zvýí hlas.
Není tady
5ka: jsi statečná holčina Je dobře, e sis nala takového manela, který by Tě nikdy neuhodil. Bohuel bývá obvyklé, e děvčata, která v dětství zaila v rodině domácí násilí opakují stejný vzorec chování a ijí se stejným tyranem, jakým byl jejich otec
Na příběhu, který píe je jasně vidět, jak domácí násilí působí na děti - jeho svědky a zároveň ukazuje, e si s sebou podobné hrůzné záitky doopravdy nesou celý ivot.
Přeji Ti v ivotě hodně těstí
Není tady
Kiara: díky za uznání, i kdy si myslím, e to nebylo o statečnosti. Spí bych řekla, e z toho nebylo úniku a tak jsem v tom ila. Jako dítě jsem neměla moc moností to řeit. A jsem měla 22 tak jsem to u nevydrela a poprvé jsem se mu postavila. Byla to noční můra. Musela jsem utéct z domu a asi týden spávala u přítele (teď u manela), u kámoek a pak pro mě mamka dojela do práce a se vrátím. On by nikdy nepřiel a tak jsem to byla já, kdo se el usmiřovat. Brečel jak malý kluk. Věděla jsem, e to nebude dlouho trvat a brzo se zase něco semele - nezklamal. Je prostě takový a u ho nikdy nikdo nepředělá. Furt na někom něco vidí a sám se chvástá co dokázal a vichni ostatní stojí za prd. Je to komplikovaná povaha
Není tady
Ahoj 5ka. Četla jsem si tvůj příspěvek, a je to úplně jako bych to psala já.
Stejné dětství, stejné záitky, taky se dnes ve třiceti třepu kdy někdo zvýí hlas. Otec mi za ty roky udělal a řekl tolik věcí a vdy jsem se musela omluvit já.
Můj otec se taky nezměnil, matka s ním pořád je, nikdy by od něho neodela, je to taková slabí povaha, kdo by se divil po těch letech poniování.
Snaím se jí velijak pomoct, ale větinou se to obrátí proti mě.
Problém je, e bydlím velmi blízko svým rodičům a dodnes chodí a pořád mě peskuje, má pocit, e pořád musí být po jeho. Mám velmi hodného manela, já bych takového tchána dávno zabila.
Poslední větí konflikt byl před dvěma měsíci, velmi oklivý, opil se a v noci nám třískal do dvěří, byl velmi sprostý asi jsme na něho měli zavolat policajty, ale já nevím je to přece jen otec.
Velmi mě to natvalo, nejde o mě ale o to , e mám tři malé děti a začíná to zasahovat do ivota jim. A to mi vadí. No teď máme s otcem velmi chladné vztahy, prý čeká a se mu příjdeme omluvit, proboha nechápu za co. Sice jsme mu taky něco řekli, ale narozdíl od něho velmi sluně, na to co nám prováděl. Take s náma nemluví, ale jak potká děti, tak se k nim hned má. A mi to vadí. Nevím co s tím.
A jak působí domácí násilí na děti? Myslím, e moc. Já dodnes pořád něco v sobě řeím, mám nízké sebevědomí, pořád mám v sobě takový pocit, e budu za ve kritizována, při větím křiku se třepu, kdy na mě křičí můj otec, tak mě to dnes ve třiceti rozpláče.
Manel mi říká vykali se na to, nenech si ničit ivot, chovej se k němu jak k cizímu člověku, ale mi to nejde pořád jsem na rodičích tak nějak citově závislá, chci být s nima zadobře,aby byli se mnou spokojení, třeba mě i pochválili (cha, cha, to u jsem přepískla, to se nikdy nestane), chci aby mě měli rádi. Nevím je mi z toho vecho smutno.
Není tady