29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
adus, není na škodu zapojit i přítele
Není tady
Není nad školu života....taky si myslím, že kdybych bývala uměla vařit jako svobodná, nemusela jsem se jako vdaná placatit dlouhé hodiny u plotny s nejistými výsledky, ale věnovala bych se něčemu příjemnějšímu. A domácnost bych zvládala levou zadní. Jo, tohle byl příspěvek na úrovni a přímo z praxe!
Není tady
mám dceru ( 20) a syna (18). oba umí vařit i pect, dcera raději peče, syn vaří, není nic vyjímečného, že když přijedu z práce mám na stole kafe a oběd, oba zvládnou uklidit, zatopit, starat se o kotel, nakoupit,pověsit a sebrat prádlo, prádlo si žehlí samy. jediné, co neumí je prát(máme starou pračku a je problém s programátorem). některé věco dělají samy a docela ochotně, některé musím připomínat.
Není tady
Já si myslím,že nejen slečny by se měly občas zapojit,aby pak nebyly tolik vyjukané ze své domácnosti. Ale myslím si,že i kdyby se moc nezapojili tak život ty dcery prostě naučí,ale obzvlášť důležité je dle mého zapojit právě i ty náctileté... syny. Mně se osobně nelíbí,když si "pán tvorstva" neuvaří ani čaj,protože od toho jsou přece ženy,však jeho máma(sestra..) to přece taky tak dělala.. Nemluvím ze své zkušenosti,protože můj teprve 12 letý synátor se,už teď v něčem zapojovat musí a klidně ho pustím časem i k té plotně. Není nad to,když občas i muž umí něco základního ukuchtit a taky s domácnosti pomoci. Ale ta zkušenost vychází od kamarádky,má 14 letou dceru ta je moc šikovná(stejně jako její máma),ukuchtí,už něco,upeče,uklidí a obskakuje i svého tátu,který si ani čaj neuvaří,lžičku nepodá,když má tak šikovnou dceru a ženu,že (nechtějte vědět,jak to vypadalo,když kamarádka musela být v nemocnici ani to ho nepřinutilo,jídlo v restauraci nebo sáčkového typu pro něj a tehdy malou dceru,když došlo prádlo,kupilo se nádobí atd.zavolal své matce a ta přijela,až ze Slovenska)a jejich mladší syn tenhle model chování a vůbec pomoci doma naprosto stejně kopíruje a přebírá. Kamarádce tenhle model se vnitřně moc nelíbí,ale navenek mlčí a bere to jako svůj úděl.
Upravil(a) REŇAS (13. 7. 2009 10:40)
Reni, jak si to kamarádka udělá, tak to bude mít. Když jsme byli my děcka, museli jsme od mala doma pomáhat všichni, bez ohledu na to, jestli je to kluk, nebo holka. To, že dneska děti nic neumí, nemají žádné povinnosti, jen zábava, za to si můžou rodiče sami. Nikdo jiný. Tak nad čím pak kdo brečí ? Jaký si to uděláš, takový to máš.
A myslím, že v nácti začít zapojovat dítě je už dost pozdě. I malé dítě zvládne menší povinnosti, přinejmenším se naučí a zvykne si, že musí taky přiložit ruku k dílu.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Reni, jak si to kamarádka udělá, tak to bude mít. Když jsme byli my děcka, museli jsme od mala doma pomáhat všichni, bez ohledu na to, jestli je to kluk, nebo holka. To, že dneska děti nic neumí, nemají žádné povinnosti, jen zábava, za to si můžou rodiče sami. Nikdo jiný. Tak nad čím pak kdo brečí ? Jaký si to uděláš, takový to máš.
A myslím, že v nácti začít zapojovat dítě je už dost pozdě. I malé dítě zvládne menší povinnosti, přinejmenším se naučí a zvykne si, že musí taky přiložit ruku k dílu.
Ano,souhlas. Ale raději později nežli nikdy. Ale já se přiznám,že jsem byla líný smrad,doma u mámy.
A ona mě nechala. Pokud jsem přijela k tátovi,tak tam jsem mu s domácnosti na baráku pomohla,dříve,když jsem tam ještě bydlela,něco málo jsem pomohla i na zahradě. Je fakt,že lépe je začít už od těch malých s menší pomocí dle věku než lámat puboše - náctileté. Takže u nás je taky přiměřeně úkoluji, dcera má 8 a syn 12. Dcera je podstatně větší bordelář a línější než syn,asi se mi to vrací. Ale celkem vítězím i když někdy to nejde bez boje ,jejich pokoj,skříně s oblečením,hračky atd.,jsou samozřejmost. Maminka (tudiž já) nehodlá jejich binec jim uklízet,skládat jim věci po vyprání a poté jim je naservírovat,až do skříně,ani náhodou. I to ložní na vyprání můžou odnést k prádelnímu koši,včetně svého použitého oblečení. Hračky,knížky atd. si uklidit to je snad samozřejmost.. Teda neříkám,že jsem jim někdy té mladší trošku nepomohla,ale jinak je to jejich práce. Tím to dle mého začíná,no a postupně po lehoučku je zapojit i s tou přiměřenou pomocí v domácnosti. Myslím,že není problém,když vynesou koš,skočí pro rohlíky,utřou nádobí..
A ano,kamarádka to má takové jaké to má. Teď je jen otázka,jak se ji s tímhle údělem žije a já vím,že né někdy lehce, ale nyní ji,už dost pomůže -zapojí se v domácnosti její dcera. Teď je otázkou,co ona si z toho do života vezme. Mně to jako její kamarádce nebylo jedno,ale nakonec jsem pochopila,že je to její volba a já nic nezměním. A taky vím,že já to tak nechci. Její manžel je zvyklý po těch letech manželství na servis,až pod nos,ona se bránit nebude a asi nechce,takže tam to,už jiné nebude. Ale u jejich syna by to mohlo být jinak,ale ten je zatím přesná kopie svého táty a bere si z něj příklad.
Ps:opravuji-jen něco připisuji ještě k tomu. Tak a už mažu do "práce" na brigádu.
Upravil(a) REŇAS (13. 7. 2009 13:22)
pamatuju si, že když byli moje děti menší, kamarádka řikala, že jsem hrozná, pořád po nich něco chi. u nás bylo zvakem, že všichni dělali všechno a nikdo nic sám a to včetně manžela. dneska mi kamarádka dává za pravdu, má děti staré jako já a že by jí někdo z nich doma pomohl teda nehrozí.
Není tady
ale jako ...nácka jsem doma dělala nerada cokoliv, moje matka nedokázala nikdy nic ocenit, vždy si našla, za co bylo potřeba vynadat, ani vařit jsem neuměla, naprosto mi vše znechutila.
Není tady
já jsem moc dělat nemusela, hlavní bylo učení, občas vyluxovat byt, umýt si okna, utírání nádobí a prachu.. s přibývajícím věkem jsem to dělala sama od sebe, ale nejraději, když jsem byla sama doma a měla jsem na to klid, to jsem klidně vysmýčila celý byt a ještě mě to bavilo. I žehlit jsem dokázala několik hodin, mámina radost pro mě byla odměnou a taky bylo snadnější získat pak penízky na diskotéku
Teď dělám vše sama, manžel občas pomáhá a je to něco jiného když je člověk ve svém..
Upravil(a) Dey (13. 7. 2009 13:29)
Není tady
No já teda doma slečnu nemám, ale mám 17tiletýtýho syn a ten umíí uvařit, vyprat, vyžehlit, uklidit celý byt. Neříkám, že to dělá pravidelně a dobrovolně, ale udělá to i sám od sebe, někdy. Nicméně když potřebuje, tak si vypere, to sám od sebe, uvaří, když má hlad a nebo když mu řeknu. Starší, tomu je 21, se konečně naučil zapnout pračku, takže už si umí vyprat, žehlí si košile do práce, když musí a uvaří, když musí. Jinak uklidit, nakoupit, to taky umí, ale dělá nerad. Takže oba moji kluci jsou soběstační a dokážou se o sebe postarat. Dokonce i o mě :-) Doma dělají, co jim řeknu, ne zrovna rádi, ale dělají.
Není tady
.
Upravil(a) Olympia (14. 4. 2010 18:14)
Tak já se hlasím,taky k těm kdo pomáhají:-D...žehlení,praní,uklízení není problém a beru to jako samozřejmost..Navíc o víkendech jsme sami s bráchou,takže máme rozdělené úkoly:-D..Jediný co mě teda moc nebaví,je vaření:-/..Zvládnu uvařit takový ty základní jídla,ale jinak mě to teda moc nebere a nevyžívám se v tom:D..toť moje zkušenost:D
Není tady
V ...nácti jsem uměla skoro všechno, ale nejlíp utíkat. Zvlášť z kuchyně. Uměla jsem, ale nebavilo. Jak muselo být všechno jenom podle mamky a nic podle mýho, tak jsem zdrhla. Syn (16) umí taky skoro všechno, co je třeba, nechávám ho dělat práci, jak si zvolí sám, ale má něco s ušima. O všechno ho musím upomínat xkrát.
Není tady
haiel: přesně tak - jakmile jsem měla někoho za zády, odmítala jsem cokoli dělat, ale když jsem byla sama svým pánem, bavilo mě to.. Jinak ten problém s ušima bude asi nějaká choroba všech náctiletých - myslím, že všichni jsme jí taky trpěli
Není tady
aprill napsal(a):
Napíšu své zkušenosti, přestože nemám dceru, ale dva kluky. Já jsem od mala musela v domácnosti vypomáhat se vším a proto jsem si řekla, že moje děti budou mít jiný život. A to jsem taky splnila - mají dokonalý mamahotel. V případě nouze zvládnou si uvařit, vyžehlit, poklidit, dát nádobí do myčky, nakoupit.
Na první počtení to znělo děsně ... nejdřív jsem se zhrozila - ale pak se mi to rozleželo - i řekla jsem si, že ti tví kluci můžou být nakonec i moc hodní a docela pořádní i soběstační lidé...
Servis ještě není znakem toho, že ten kdo ho využívá, je dokonale neschopný něco udělat...
Ono nakonec vždycky stejně nejvíc záleží na tom, jací lidé se potkají a jak si vzájemně sednou.
Není tady
tříska napsal(a):
aprill napsal(a):
Napíšu své zkušenosti, přestože nemám dceru, ale dva kluky. Já jsem od mala musela v domácnosti vypomáhat se vším a proto jsem si řekla, že moje děti budou mít jiný život. A to jsem taky splnila - mají dokonalý mamahotel. V případě nouze zvládnou si uvařit, vyžehlit, poklidit, dát nádobí do myčky, nakoupit.
Na první počtení to znělo děsně ... nejdřív jsem se zhrozila - ale pak se mi to rozleželo - i řekla jsem si, že ti tví kluci můžou být nakonec i moc hodní a docela pořádní i soběstační lidé...
Servis ještě není znakem toho, že ten kdo ho využívá, je dokonale neschopný něco udělat...
Ono nakonec vždycky stejně nejvíc záleží na tom, jací lidé se potkají a jak si vzájemně sednou.
tak to já bych se mohla na nějákej mamahotel z vysoka ... já doma musela pomáhat a neubylo mně. a jako že já bych lítala po baráku s luxem, prachovkou, hadrem, nevěděla co dřív a synáček seděl vykocenej u televize nebo počítače, hezky na pr..., zatímco máma kmitá, tak to ani náhodou. Jen ať si zvyká na to, že domácnost není jen záležitostí ženských, ale všech, kdo v té domácnosti jsou.
Není tady
Tak já jako dítě-jedináček jsem měla svoje pevně stanovené povinnosti jak v domácnosti tak i v paneláku (malý úklid,částečně i ten velký)+pomoc když bylo třeba a každý týden se to opakovalo,protože nebylo s kým se o to střídat.
Dnes mám 2 dospělé kluky,studenty,nevedu je vyloženě k vaření ani mi nezáleží na tom,že ještě nikdy nespustili ani pračku.Vedeme je s manželem k tomu,aby byli zruční hlavně po tech.stránce a schopni cokoli v domácnosti a kolem domu spravit a aby věděli na co jekladívko a jaký konec šroubováku používat,práce s el.vrtačkou a šroubovákem,udělat správně beton,atd.Protože se myslím,že v případě nouze není problém aby jim při koupi pračky např.prodavač ukázal v obchodě na jaký knoflík sáhnout,ale spousta chlapů neumí zatlouct ani hřebík a to tak jednoduše napravit nejde.A já osobně si ani nedovedu život s někým takovým představit,to radši budu sama.
Jinak mají pár poviností určených v rámci týdenního úklidu v domácnosti,někdy je o to musím upomínat,což mě nekonečně štve.
Není tady
Kuty napsal(a):
.. Jinak mají pár poviností určených v rámci týdenního úklidu v domácnosti,někdy je o to musím upomínat,což mě nekonečně štve.
A co takhle "pozapomenout" se třeba malinko s večeří... ... a s ledovým klidem a nevinným úsměvem
opáčit: Není to a to - není ani večeře?!
Nebo:
Nechtělo se vám dělat to a to - mně se zase nechtělo vařit.
Nebo:
Když vám je zatěžko udělat to a to, tak já to za vás RÁDA udělám - a vy za mě uvařte, jo?!
Upravil(a) tříska (16. 7. 2009 16:05)
Není tady
Mne tak pripada, ze co jsem delala a nedelala v patnacti, to mi nejak zustalo. Podlahy myt ODMITAM, tehdy i dnes. Kdyz se mi nechce, NEUKLIZIM - tehdy i dnes, ovsem dnes me za to nikdo nebuzeruje. Jak ja to nesnasela... a ne a nenaucilo me to discipline (sobotni dopoledne stravena s hadrem byla nediskutovatelnou povinnosti).
Není tady
Daniela S. napsal(a):
.. Podlahy myt ODMITAM, tehdy i dnes. Kdyz se mi nechce, NEUKLIZIM - tehdy i dnes, ovsem dnes me za to nikdo nebuzeruje. Jak ja to nesnasela....
Jo a taky ten tvůj dává kolemjdoucím vydělat, aby ho zachránili od mytí schodů? .....
Něco podobného bylo včera v té trilogii s Donutilem...
Djó, když na to někdo má lidi, pak není co řešit....
Není tady
No já musela dnes na chvíli odběhnout odpoledne do práce a při té příležitosti se tam stavit ještě dovnitř marketu nakoupit,tak jsem vzala sebou mladší dceru. A starší syn(12) jelikož máme před dovolenou a já nevím,co dřív,tak se sám nabídl,že až si uklidí v pokoji,zamete a vytře tam,tak ještě zamete v bytě,umyje nádobí,vynese koš a prý jestli má ještě něco udělat.. Tak pak ještě skočil k mé kámošce pro naše oblečení,které nám narychlo spravovala. No tak doufám,že mu tohle vydrží,až do dospělosti a nenechá vše pak jen na své ženě.
Občas se mu taky nechce,ale není to nějak často,to možná spíš u dcery(8) je to naopak. Ale vždy udělají co po nich chci,spíš vedou boj mezi sebou,co se týká jejich společného pokoje,dcera je větší bordelář a línější,syn spíš dokáže udržet pořádek nebo si máknout v pokoji a to si pak si na ní stěžuje.
Reni
Není tady
Daniela S. napsal(a):
Mne tak pripada, ze co jsem delala a nedelala v patnacti, to mi nejak zustalo. Podlahy myt ODMITAM, tehdy i dnes. Kdyz se mi nechce, NEUKLIZIM - tehdy i dnes, ovsem dnes me za to nikdo nebuzeruje. Jak ja to nesnasela... a ne a nenaucilo me to discipline (sobotni dopoledne stravena s hadrem byla nediskutovatelnou povinnosti).
Připomínáš mi hodně Danielo mě samotnou-jako dítě mě uklízení nebavilo,ale musela jsem, a taky jsem nenáviděla prouklízená sobotní dopoledne,ještě dnes si na to vzpomenu.A stlát pěkně manželské postele jsem musela,musely být ty peřiny pod tou hadrou kterou se zakrývají jako jedno letiště.Brrr.
A tak teď si to vynahrazuji a manžel taky-ten si taky musel stlát jako dítě a co jsme spolu těch spoustu let tak natruc vůůůbec nestelem a když se mi nechce uklízet tak neuklízím a je to pohodička.
Není tady
ahojki mně je 16 a uklízím každou sobotu půlku baráku - druhou má na starosti ségra- , kuchyň si střídáme po týdnu - úklid, jinak vaří většinou mamka, já jenom občas a to většinou když mamka není doma...Pokoj si uklízet je samozřejmostí. Taky si peru a žehlim a když je třeba pomůžu na zahradě, o prázdninách se starám o sekání zahrady, občas našim pomůžu s firmou, když je třeba.
Není tady
Kate, tak to jsi šikulka, máma z tebe musí mít radost
Není tady