pamatuju si docela živě, jaká jsem byla, když jsem měla ve věku přídomek -náct. letos to budou dva roky, co jsem tohle údobí opustila, i když si myslím, že holka v 18ti by měla mít rozum daleko jinde než např. 16ti letý, které si kolikrát hrají na rádoby slečinky. k vaření mě to nikdy netíhlo, raději peču nejrůznější moučníky (koneckonců mám bráchu kuchaře, tak ci u plotny ). pračka bohužel není můj kamarád, příliš se v ní nevyznám, ale když je mi řečeno, kam se příslušná "kolečka" točí, není pro mě problém - po vyprání prádlo pověsím, po uschnutí seberu. ačkoliv žehlení obstarává většinou máma, musím konstatovat, že u filmu je to celkem i konstruktivní činnost dokonce mám dny, kdy mě baví uklízet a jsem schopná uklidit celý barák sama - to se pak diví i naši ačkoliv celou dobu mluvím v přítomném čase, ztotožňuje se to i s nedávnou minulostí, kdy mi bylo -náct. musím ale ještě dodat, že mi přijde, že i už i já jsem jiná "generace". o pár let mladší holky se nad vším ofrňují... a co se týče mých vrstevnic, tak na střední škole jsme ve třídě měli holky, kt. se už při pomyšlení na domácí práce dělalo špatně... zastávám názor, že všechno je o výchově... když se dítě nevede k daným činnostem a všechno se dělá za něj, pak se nedá očekávat, že bude nejen v dospívání, ale také v samotné dospělosti, dodržovat jistá "pravidla".

jsem zvědavá, co napíšou současní náctiletí, to bude bezesporu aktuálnější

Už mi dávno není -náct, ale musím sebekriticky přiznat, že jsem měla studium jako hlavní pracovní poměr a co se uklízení, praní a žehlení týče - starala jsem se jen o svoje. Jediné co jsem dělala pro všechny i ráda bylo pečení a musela jsem - nerada, hrabat trávu na rozlehlé zahradě. Ale když jsem chtěla vymalovat svůj pokoj, tak jsem si vymalovala sama. Celkově jsem byla dost samostatná, ale když máma dělala všechnu práci tak nějak automaticky, tak samotnou mě ani nehlo jí pomáhat. Chudák máma, takhle daleko to u sebe doma zajít nenechám, abych všechno dělala.

No súhlasím s ffly, máme asi rovnaký klon, vie veľa vecí, ale keď sa to prikáže raz, dva až šesť krát, potom zvyšujem hlas - odpoveďou mi je poznámka, že čo furt kričím, však ona počuje, poprípade počkaj, za chvíľu. Stáva sa, že keď sa nemôžem pozerať na ten binec v izbe, upracem, ale príde chvíľa, kedy nemám náladu upozorňovať ani upratovať a to už vie, že je zle :-D  Poprípade "vydieram", pokiaľ neupraceš, nejdeš na žiadnu párty, ani von. Čítala som aj ten problém v diskusii - psychologické a je vlastne aj mojou odpoveďou na fakt, že deti sú v tomto veku asi na 95% lenivé, samozrejme náladové, ofučané a z podobných rozprávaní mojich známych, ktorí majú doma -násťročných, je skôr raritou, ak dieťa niečo spraví samé od seba, čo sa týka poriadku. Ja napr. viem, že keď nájdem doma vyupratované, tak sa niečo chystá a v priebehu 1-2 dní príde s nejakou požiadavkou

Ja jako nactileta jsem neumela uvarit vubec nic leda tak caj.Vse jsem se postupne naucila,az za manzelstvi.

Moje 14 letá dcera pomáhá dost s domácností...nádobí, občas vaření, úklid, hlavně v dětském pokoji, občas se u mne staví a pomůže s žehlením. Doma ale jsou občas hádky...syn se nezapojuje do práce příliš dobrovolně a je na to poukazováno.

Holka šikovná , ale vysvětli jí , že tyhlety schopnosti neukazovat svému budoucímu partnerovi.

eremuruss napsal(a):

Moje dcera 15 let.Dokaze uvarit,upect dokonce uklidit lip nez ja. :-) .Vymalovala koupelnu i po sobe uklidila-za financni odmenu.Vymeni zarovku.Syn 17 let-po sobe uklidit neumi vubec.Zvlada udelat jednodussi jidla jako langose,smazak,topinky.Jinak opravit neumi nic nemel nikoho,kdo by ho to naucil a ani o to nejevil nikdy zajem.

Tak to já měla doma teda tyranii:))
Máma k nám prostě přistupovala jako k holkám, takže koš a stlaní, určitě tak v 10ti letech. Pak střídání každou sobotu prach a lux. Pokud něco nebylo v koši na prádlo, tak máma prostě nevyprala. Samozřejmě se to v pubertě neobešlo bez držkové. Hádky se sestrou, kdo toho udělal více.
A víkend pro mne znamenal dojet na chatu,obléknout od pracovního a pomáhat na zahradě. Ve 14ti jsem normálně natíraly se segrou plot, kadiboudu, vrata. U nás v rodině totiž manuálně pracují ženy.
Orba brambor pro 3 rodiny s koňmi na podzim nebyl vyjímkou a prázdniny na Moravě se taky neobešly bez pomoci pradědovi na vinohradě. Hnojit, vyvazovat, stříhat. Ale mě to nepřišlo jako mučení. Díky tomu, že nám to mamka dost zautomatizovala a povinnosti na nás přenášela postupně, tak jsme si zvykly.
Když jsem si půjčily od našich auto, tak to znamenalo jít tátovi pomoci jej umýt, napastovat, pomoci vystříkat podběhy atd.
Musím teda přiznat, že se mi otevírá kudla v kapse ,když přijedeme ke známým a jejich 19ti letá dcera sedí jako pecka a máma kolem ní lítá jako hadr na holi. Ale vždy si musím říci, že tam nebydlím.

Tak stlaní, vysávání a utírání prachu v dětském pokoji bylo bez diskuzí na nás dětech od začátku školní docházky. Ráda jsem to nedělala, ale divné mi to nepřišlo, byl to zvyk. Postupně pak jsme dostávali další úkoly přidělené - sobotní rána patřila úklidu, tj. pokoj nablýskat + co kdo dostal přiděleno (já pomoct s vařením, bratr vysát zbytek bytu apod.). Byl i pokus úkony ocenit a podle tarifů pak vyplácet kapesné, idea byla, že se o práci budeme prát - houby s octem, byli jsme spokojeně bez kapesného a uděláno nebylo nic.
Postupně tak od 15 jsem přebírala zašívání, žehlení, vaření, praní - tak nějak přirozeně, když nebyla doma máma, holt jsem se o večeři/nákup/čisté prádlo postarala sama. Bratr nepřebral automaticky nikdy nic, co si pamatuju, vždycky jen přísně na svém písečku. Ale když jsem byla na prázdninách u tety a ta si mi o nic neřekla, s největším klidem jsem ji, stařenku sedřenou, nechala mě obskakovat. Je pravda, že lenost vítězí.
Výsledek je, že zemědělské práce z duše nenávidím a víc než dvakrát za rok mě na rodinné latifundie nikdo nedostane. Uklízení na povel (protože je sobota) jsem nepřebrala a přesto, světe div se, nehniju doma ve špíně, jak mi má dobrá maminka prorokovala. Do vysávání se klidně dám v úterý ráno před odchodem a do utírání prachu ve čtvrtek o půlnoci u filmu. Na zašmouhaná okna jsem si koupila husté záclony...
Takže co se náctiletého přerodu z líné vši v kooperujícího člena domácnosti týká, rozdíl vidím ve svědomí - mně od jisté chvíle přišlo nadmíru blbé nechat všechno na mámě, bratrovi nikdy.

Mě bude 17,doma mam na starost uklid svyho pokoje samozdřejmě,pak koupelnu,wc a chodbu-zametat a stírat atd...jo a uklidit čisté nádobí z myčky pak taky zahradu-hrabat atd...někdy uklízím kuchyn,jindy obývací pokoj,mamce pomaham s luxoáním pokojů,převlíkáním postelí nebo utírat prach...jindy stačí pohlídat sourozence když uklízí ona,prostě něco máme doma rozdělené,něco uklízíme náhodně...ale např moje 15-letá sestřenice nedělá vůbec nic,i v jejim pokoji je docela nepořádek...jinak péct a vařit umim taky,základní jídla a omáčky a polévky,většinou vařim jen když neni mamka doma a to pro tatku,mamku totiž vaření baví...jo ještě mam na starost rybičky,morče,kočku a králíka který patří bráchovi

Tak moje zlatá sestřička, které bude brzy 18 umí udělat doma všechno,ale problém je ten, že se jí vůbec nechce.....takže ve finále nedělá skoro nic

Je mi 18 a doma delam da se rict vsechno...i kdyz ne dobrovolne uvarit jednodussi jidla, vyzehlit, uklidit...obcas i sama od sebe, ale to jen malokdy...muj kamarad ma pritelkyni, je ji patnact, a doma nedela nic, protoze nesmi....jeji rodice jsou toho nazoru, ze si ma mladi uzit, tak proc si kazit nejakymi povinnnostmi....

Mě je 20 let, od rodičů jsem se odstěhovala už v 18 za přítelem skoro přes celou republiku, ale zároveň ještě pořád studuju (a ještě dlouho budu). U rodičů jsem měla na starosti svůj pokoj, odpadky a sem tam nějaku práci, kterou mi rodiče zadali. Ale vesměs nic extra, spíš jsem mámě pomáhala s bratrem (je o 12 let mladší než já) do šklky a ze školky, občas pohlídat a tak. Uměla jsem uvařit nějaké těstoviny, možná vajíčka a nějaké mražené polotovary... A dnes? Mám na starosti třípokojový byt, přítele, kočku a ještě svoji školu. Ze začátku to bylo peklo, nic jsem neuměla ke všemu jsem přišla jak slepý k houslým. Taky jsme kvůli tomu měli ze začátku párkrát nějakou rozepři. Neuměla jsem pracovat, neuměla jsem si nic naplánovat, neuměla jsem hospodařit s penězi a ani vaření nebylo nic extra. Ale po těch pár měsících utrpení než se tohle člověk "naučí" a zvykne si na ten systém, už se starám v podstatě o vše. Nejhorší bylo snad to vaření, to mě máma nikdy ani neučila, já jsem od ní ani sem tam nic nepochytila, takže když jsem se stěhovala od rodičů, vyfasovala jsem rodinnou Praktickou kuchařku, snad ještě po mé prababičce. Tak jsem začínala. Prostě pokus - omyl...ale mohla jsem si to všechno ušetřit, kdybych byla víc co k čemu u našich.
Takže moje jednoznačná rada pro všechny slečny - nebojte se doma přiložit ruku k dílu (i když se klikrát nechce) a snažte se všemu přiučit, jednou se to fakt bude hodit. A rada pro maminky - nebojte se slečny do práce zapojit i když uvidíte ty otrávené výrazy. Ony vám za to jednou poděkují...